Pixy web - úvodní strana

Židovské anekdoty

Ty židovské jsou stejně nejlepší... A rozhodně se nepoznají jen tak, že Kohn potká Roubíčka; jejich půvab je přece jen někde jinde... Znáte-li nžjakŽ další dobré, dejte mi vědět (kontakt zde).

str.1 | str.2 | str.3 | str.4 | str.5

Starý obchodník Taussig umírá. Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: "Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatjinku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatjinku, jsme tu všichni."
"A KDO JE VE KŠEFTĚ?!"

Přemlouvá katolický kněz varšavského rabína ke konverzi: "Víte - vy jste pořád jen rabín, ale jako katolík si můžete pořád polepšovat a stoupat - můžete se vypracovat třeba až na biskupa nějaké diecéze!"
"To maj dobrý - ale já jsem vrchní rabín ve Varšave, vědí - a myslej voni, že ta jejich diecéze bude větší než Varšava?"
"Ale pak se třeba můžete stát i arcibiskupem!"
"Taky dobrý. Ale kouknou, v celým Polsku ze všech rabínů ma hlavní slovo dycinky varšavskej rabín - tak to je tak nastejno, nemyslej?"
"Ale pak se můžete stát třeba i kardinálem a nakonec i hlavou celé církve - papežem!!"
"Taky dobrý. Ale mezi náma, poslouchaj: když maj Židi kdekoli na světě nějakej velkej a důležitej spor, tak kam jdou? Nakonec vždycky skončej u varšavskýho rabína jako nejvyšší instance. V čem je ten jejich papež důležitější?"
Knězi dojde trpělivost: "Tak to už je vrchol - nechtěl vy byste se nakonec stát samotným Bohem?"
"Taky dobrý. Jednomu z našich se to koneckonců podařilo..."

Hádají se tři rabíni, kdo z nich dokázal vetší zázrak. "Poslouchaj, co mně se stalo: jdu ze šábesu z polany, přes louky a kopce, krásnej den - a najednou, nebich, průtrž mračen - a já jen tak nalehko; tak jsem takhle máchl rukou a stal se zázrak: všude kolem liják a jen nade mnou krásný den. Tak jsem došel domů úplně v suchu!"

Druhý si přisadí: "To nic, to já tuhle byl ve Varšavě, vědej, jak tenkrát tak hrozně hořelo - spím v hotelu, probudím se a koukám: hotel hoří, celej pokoj v plamenech a plno kouře. Tak jen takhle máchnu rukou a stal se zázrak: všude kolem požár, jen kolem mě čistý vzduch a chládek. V klidu jsem vyšel z hotelu a nic se mi nestalo!"

A ten třetí se ušklíbne: "Podívaj se, podle mne voni jsou uplný břídilové. To já jednou jedu z Vídně, vlak ma zpoždění - hlad mám, že nevidím - a vtom jsme zastavili na jednom nádraží, tak vyběhnu z vlaku ke stánku na peróně; maj tam krásnou vypečenou husičku, jen se na ni srdce smálo - jenže, ausgerechnet, je šábes a to, jak víme, takový trejfe nemůžem - jenže hlad je hlad. Tak jen tak máchnu rukou a stal se zázrak: všude kolem šábes, jen nade mnou pondělí!"

Z templu jde funusmarš, vpředu za rakví Kohn, celý v černém. Potká je Blessig, který jde kolem, a povídá: "Meingot, Kohn, copak, copak - manželka?" - "Ne Blessig, tchýně." - "No, taky dobrý..."

Do Prahy přijel jeden žurnalista, který byl věčně švorc. V kapse žmoulal dlouhý seznam svých známých, které hodlal pumpnout. Na prvním místě byl uhlobaron Petschek - který moc rád četl jeho práce a byl jeho příznivcem. Bez okolků to proto na něj vybalil: "Podívaj se, pane barone, ja jich tu mám na prvním místě, že by mi určitě půjčili tisíc korun."
Petschek mu říká: "No, tisíc vam nepůjčím, ale že jste to vy, tak pět set ano" - a podává mu bankovku.
Žurnalista ji tak převrací v ruce, podrbe se na hlavě a pak povídá: "Tak to fakt nevím - dlužej teď pětset voni mně, nebo já jim?"

Kohn s Blumenfeldem prohráli už majlant na dostizích. Jdou prosit Boha a slibují, že dají židovské obci tisíc korun, když tentokrát vyhrají. Ale při příštích dostizích zase prohrají. "Tak Kohn, já nevím - půjdem poprosit kresťanského Boha, třeba nám dá vyhrát on." Tak jdou do kostela, prosí kresťanského Boha a slíbí, že když vyhrají, dají tisíc korun jemu. A druhý den vyhrají balík. Kohn padne na kolena, zvedne oči k nebi a pokorně povídá: "Ach, jak je ten náš Bůh moudrý! Ten dobře věděl, že mu stejně nic nedáme..."

Povídá Mayer Kohnovi: "Tak jsem slyšel, že u nich hořelo?" "Na ja, Mayer - shořelo dočista všecko." "A byl pojištěnej?" Kohn vytřeští oči: "Umgotesvil, Mayer, neni von mešuge? Jak by mohlo hořet, kdybych nebyl pojištěnej?!"

Známý obchodník Stern přijme nového příručího Kohna, který má skvělá doporučení. Nechá ho na zkoušku ve kšeftě a odejde. Když se vrátí, v krámě stojí elegantně oblečený zákazník a právě si prohlíží rybářský prut. Kohn jede jak sentinel:

"... samozřejmě jeden prut jim nestačí, tenhle je od Steinenberga, nejlepší kousek; pán pochopitelně nebude chytat jen na jeden, každej odborník jim doporučí aspoň tři pruty, takže to máme ještě jednoho Steinenberga a k tomu si vezmou tenhle speciální kousek, to je zakázková výroba od Fish&Fish, ty si kupujou opravdoví majstři; chytaj' raděj natěžko nebo na třpytku? - no já vim, tím se teď nezatěžujou, to jak je zrovna chuť, oder? - jednou zajdou na pstruhy, jindy na rybník - to jim můžu doporučit: u Zbraslavi je takovej fajnovej flíček, sekční šéf Meinlig to tudle povídal, tam je krásně, tam si báječně odpočinou; takže to máme kompletní sadu na kapry, líny a karase, tohle náádrherný balení - viděj to provedení, to se hned pozná kvalita - třpytek, to maj' na štiky a candáty; a S-A-M-O-Z-Ř-E-J-M-Ě mušky! Mušky, pane, to tu máme tuhle jedinečnou sadičku - ty se dělaj až v Orientě, ruční práce, kvůli každý oškubají jednoho páva, takový nekoupěj' ani ve Vídni. Ja! natürlich stolička, přece nebudou sedět na zemi - ale - mezi náma - takhle k vodě asi nepůjdou, že jo: voni šijou u Lipperta, nicht war - to by zničili takový kvádro až by tahali toho obrovskýho sumce - ale nebojej se, tady maj' tenhle nepromokavý overal, viděj tu módní fazónu, to se pozná i u tý vody, ze voni nejsou žádnej nýmand - a ten se jim nepromočí ani kdyby za tím sumcem skočili až doprostřed rybníka - a vemou si hnedka dva, co kdyby se přece promočil; na ja, na ryby to se musí nemlich po ránu, věděj voni, jak je krásnej východ slunce u vody - to jim až závidim - ale jakýho maj' voni budíka - to aby nezaspali, to by o to nejkrásnější přišli, že jo - tadydle máme unikátní kousek, ze Švicrlandu, to je orloj, vašnosti, to si sem k nám podle něho chodí řídit hodinky i ratmajstr - že jsou tak kulantní kunčaft, tak je jejich, ať jsme plajte; ale jak voni pojedou do tý Zbraslavi? koukám před krámem stojí pragovka, to je jejich, nicht war, na ja, fajnovej vůz; ale jestli jim můžu doporučit, vono to nějak rychle nejede - mám recht, že jo - to by museli vstávat moc brzo a prošvihli by ten kráásnej východ slunce na Zbraslavi; ja jim udělam košer cenu - máme na skladě epesní sedánek: Mercedes, vašnosti, Mercedes-Benz, s tím budou u vody natošup - a to je jim tak elegantní automobil, s tim můžou i v neděli do divadla a ještě se portýři budou předhánět, aby jim ho mohli zaparkovat. A nemusej se s ničím obtěžovat, vašnosti, vůz jim přistavíme až před barák a všechno ostatní jim dovezeme ještě než dojdou domů - a zejtra už můžou na ty ryby..."

Konsternovaný zákazník vyplní šek a odejde. Stern přijde k příručímu a povídá: "Teda Kohn, voni jsou fakt klasa, to se jim musí nechat. Kunčaft přijde koupit prut a oni udělaj takovejhle kšeft - i automobil mu prodaj! To se musí nechat, Kohn, voni sou echt do kšeftu."

Kohn se začervená a povídá: "Věděj pane šéf, on se tady ten pán původně jen zastavil pro balíček prezervativů a ja mu povídám, ať se vykašle na ženský a jde radši na ryby..."

str.1 | str.2 | str.3 | str.4 | str.5