Prostě blbinky, co mě občas napadnou...
Na okno sedla sýkorka. Nic divného v tuto dobu, jenom mi trochu vadí, že není to okno do dvorka, anóbrž vede do spíže plné ptačího zobu. Potvorka.
Obzorem letí moudivláček obhlíží mlsně krajinku den co den hledá tenhle ptáček pokaždé novou moudimašinku.
Přidřepl jsem nad ostřici a teď mám tři řezy v rici.
S naší krásnou domovnicí chtěl bych dojít jisté újmy. Jak na zeď když házím hrachu, ona si mě nevšímá. S červenýma ušima v panickém ji míjím strachu: "Hospodyně, pomiluj my!"
Po pivu desátém a rumu osmém šel si to vyříkat s Bohem a Kosmem.
Chtěl jsem být své milé k vůli, přisedla mi kuli vpůli.
Pobláznil ji, zrychlil dech. V svých životních základech nahradila sama šutry výtiskama Kámásutry.
Tuhle ráno jeden bobr vzbudil se jak king a obr. Slupnul olši, nůši lýčí a tři vrby. Večer kvičí, necítí se už tak dobr.
Čtyři bobři měli sraz ztřískali se pod bobraz.
Jeden bobr plný snahy toužil brázdit alpské svahy. Malé jsou však tlapky bobří, když chce jezdit slalom obří. Dostal nápad, byl naň hrd: jednu lyži přehryz' v půli teď se na ní z kopce kulí a tak vznikl snowbobrd.
Viděl jsem vám tuhle bobry učili se krotit kobry K čemu ovšem, ptám se, kobra může býti bobru dobrá? Pochopím to ale snáze sleduje, jak staví hráze: když hráz bobru prosakuje kobru flétnou uklidňuje a až kobra neběsní, bobr s ní hráz utěsní.
Jel bobr Bob z oslavy z Bobrna k Bobřeclavi. Cestou usnul v kupé vzadu, dojel tak až do Bobradu.
Cítím se jak zmoklé kuře, oči zpuchlé, hltan zduřen. A co chvíli někdo zakdádá: jsi nejslabší, máš padáka
Místo Seiny, Champs Elysée pivo, řízky, televize. Hadr, kýbl. Imposibble!