Text komentáře:

ad [7] > Kteroukoli Marii chceš, Laredo :) Ale původně Marii Skłodowski a s překlepem. ;) A ještě původněji Skłodowskou.

ad [8] > A proč by se měla ta jména skloňovat, Vincenzo? Proč by se nemohlo mluvit o paní Smith, s Madelaine Albright atd. Co je na tom divného (kromě toho, že to je nezvyklé)? A k té odkazované stránce - tohle: "Češ­tina má ob­rov­ské prob­lémy s ci­zími jmény. Ten prob­lém spoč­ívá v tom, že..." se vážně HODNĚ blbě čte...

A i když to přelouskám, stejně s tím nesouhlasím. Jednak samozřejmě (a to platí i k [15]) jsou česká ženská příjmení nejen na -ová (ta jsou od substantivní mužských příjmení), ale taky na -á (od adjektivních příjmení - Mladý, Svěcený atd.), a shodná (nepřechylovaná) na -ů (Janků, Bártů). To snad ví každý. Jenže to, že se nějaká ruská paní jmenuje Ciolkovskaja a v ruštině to je adjektivum, přece neznamená, že to jméno smíme *překládat*. Vždyť ve své podstatě je to ještě větší drzost než to pouhé přechylování. Má mít pan Młody za manželku paní Mladou? Kde je hranice? --- Na druhé straně uznávám, že zrovna tohle skloňovat čeština opravdu potřebuje. Protože je to jméno ze slovanského jazyka, nám blízkého, cítíme, jak to je utvořené už v té ruštině a prostě musíme říct "s Ciolkovskou". Ale v prvním pádě bych ponechal Ciolkovskaja a v rámci zdvořilosti se v těchto případech skloňování prostě vyhýbal (hlavně když u toho paní Ciolkovskaja bude a ten patvar by slyšela).

Ale to je výjimečný případ pouze slovanských (a k tomu jen adjektivních) příjmení. V ostatních případech i to skloňování není nezbytné - opět je to jen zvyk. Spíš tu hraje roli to, že čeština nemá moc ráda samostatná jména a libuje si v tom rakouském přetitulovávání - pan prezident Havel, pan doktor, mladá paní atd. Zatímco anglosaské jazyk bez problémů říkají "Havle, doktore, premiére, paní", u nás to je nanejvýš tak hanlivé, pokud se to vůbec dá použít. V češtině potřebujeme aspoň dvě slovíčka, musíme to opentlit nějakým títm titulem nebo aspoň křestním jménem, aby to znělo použitelně. Takže ne, že by byl v titulku "Graf porazila Capriati" problém jen kvůli (ne)přechylování, ale i (IMHO především) kvůli tomu chybějícímu "titulu" - "Stefi Graf porazila Jenifer Capriati" už mi připadá dost bezproblémové. (To, že první porazila druhou prý má být každému jasné - jak mi bylo vehementně vysvětlováno, když jsem tady před nedávnem psal o "předmětných podmětech" - http://www.pixy.cz/blog/2003_08_archiv.html#1060545584 - a přinejhorším se to dá nahradit opisem či nějakým pasivem, když mají zrovna náhodou obě taková "nevhodná" křestní jména.) Nemluvě už o tom, že třeba Angličan by s klidem napsal, že "Paní Graf porazila slečnu Capriati" a nikdo by se nad tím ani nepozastavil - ale to u nás už vůbec nepřichází do úvahy.

Je to prostě jen o zvyku a chtění. Ano, ženská jména "an sich" (bez jména, bez titulu, bez oslovení) se nedají skloňovat, ale to stejně nemá v češtině místo - a úplně v pohodě postačí skloňovat ta křestní jména, tituly a oslovení, která jsou k nim připojena. Jak hezky připodotkl Michal v [19], s některými jmény to nikomu ani nepřijde a nemá trable, co s tím provést - prostě řekne "s Adrianou Gerši" a mluví "o slečně Gerši" atd. A navíc tenhle příklad opravdu krásně dokazuje, jak moc je to JENOM ZVYK.

ad [15] > Smysl tohoto příspěvku jsem beztak vůbec nepochopil.


Názor ostatních: nikdo nehodnotil


Váš názor na tento komentář:







Zpět na komentáře