Text komentáře:

1) Vážně jsem nechtěl míchat počešťování cizích geografických názvů (historická jména měst, pohoří či řek) s přechylováním ženských příjmení. To jsou podle mě dva diametrálně odlišné pojmy. První mi připadá v pořádku, druhý nikoli. Nesouhlasím v tom s M. Kubečkem - historické souvislosti ve většině případů uznávám a ani se mi nijak nezamlouvá představa české (či jiné) názvy rušit (viz níže).

2) Stejně tak nehodlám s přechylováním míchat problém skloňování. To je IMHO taky *jiný* problém a nemá s přechylováním přímou souvislost. Rozhodně si vyprošuji být nařčen, že bych chtěl češtině páchat taková zvěrstva, jako zakázat skloňování cizích jmen. To je prostě opět jiný problém a pod tyhle tendence se rovněž nepodepisuju.

3) A konečně - ani výslovnost s tím (proboha) nemá nic společného a nemíchejte to sem. Ne, já neříkám "uóšintn', ale 'vošinkt(o)n' - ze stejného důvodu jako Američan neřekne 'kladno', ale přinejlepším 'klednéu'. I když to není úplně nereálné - anglickou výslovnost anglických slov používají třeba Němci ('Co jsi říkal, Džerrry' vs. 'Was hast du gesagt, Džeuy?') - ale do češtiny to zatahovat nechci.

A k těm zeměpisným názvům:

Geografické lokality prostě mívají více názvů, někdy i v jednom jazyku, často mají různé názvy v různých jazycích, velmi často různé názvy v různých údobích. Labe je u nás Labe, v Německu Elbe, ale pořád je to jedna řeka. Vídeň je pro Němce Wien, pro Angličany Vienna, pro latiníky Vindobona (což je ostatně původní název tohoto města) - když ji jednou obsadí Maďaři a pojmenují si ji Vénaszág, bude to stejně pořád totéž město Vídeň/Wien/Vienna. Geografické lokality nejsou majetkem žádného jazyka a mají různá pojmenování v různých jazycích oprávněně (někod by mohl říct, že "patří" všem lidem na Zemi a všichni tedy mají právo si je pojmenovat po svém). Čumulangma i Mount Everest je pořád jedna a ta samá hora a nikdo nemůže říkat, že jeden název je správnější než druhý.

Jenže osoby nejsou žádným společným majetkem a jejich jméno je jejich OSOBNÍ jméno. Ano, můžeme mít vlastní gramatická pravidla, která nám káží skloňovat Bushe, Bushovi, Bushem. Ale v první pádě je to pořád původní Bush. Můžeme mít vlastní jazyk, který nám káže vyslovovat (většinou podle naší znalosti angličtiny) něco mezi 'vazhinkton' a 'uošintn'. Ale pořád je to Washington, jen ho holt neumíme přečíst jako Američani. Ale pravidlo, které by nám velelo zjistit si nejprve pohlaví dotyčné osoby a pokud je to žena, přidat jí ke jménu '-ová', není pravidlo gramatické. Je to něco navíc, co pro náš jazyk *není nezbytné.*

Ano, ideální by bylo, kdyby čeština měla možnost skloňování i ženských příjmení (bez toho, aby jim měnila tvar v prvním pádu) - ale pokud ji nemá, nebo se nedá schůdně vymyslet, připadá mi lepší je tedy holt neskloňovat (stejně jako tu paní Janků nebo Tachecí).

A jen pro ujasnění - nedělá mi opravdu žádný plezír představa, že budu koukat na film, kde by "doktorka Franks přišla za paní Woods a ptala se jí, jestli už tu byla James". Je to divné, trhá mi to uši, asi bych poprvé zhnuseně utekl, NEJSEM NA TO ZVYKLÝ. Ale přijde mi to tak správné a budu rád, když to jednou našim dětem (vnukům) přijde samozřejmé a divné jim bude připadat naopak nějaké -ová u Angličanky --- i když to já (my) ještě těžko strávím(e). To jen na vysvětlení mého ambivaletního a polofeministického postoje k přechylování.


Názor ostatních: nikdo nehodnotil


Váš názor na tento komentář:







Zpět na komentáře