Text komentáře:

Pěkně se tu rozjímá. Dali jsme si s kamarádem celkem nedávno předsevzetí, že se pokusíme napsat Hezkou Českou pohádku. Je to úkol nadmíru těžký, navíc jsme ještě nezačali, je tu spousta jiných aktivit. Ale nabudili jste mě.

Trošičku mě jímá strach, že nezáleží jen na scénáři, ale také na režijním pojetí a celkovém dramaturgickém zpracování. Další otázkou je kamera, děsí mě totiž ta moderní placatá a příliš barevná obrazovka. Taky záleží, kdo se chopí produkce. Když vzpomenu na "Čert ví proč" a rozplizlý zvuk v interiérech hradu... au au, bolí to. A přitom, snaha byla.

Před panem Svěrákem smekám hluboko. A ještě bych chtěl vzpomenout jedné Velké České Pohádky, i když je to trošičku jiný případ: Fimfárum (dílo tvořené s láskou a citem, ale hlavně ty nádherné glosy pana Wericha, lahoda.)

Teď mne ještě napadá jeden typický rys českých pohádek. Zesměšňování hlouposti. V tom jsou právě mistry pan Svěrák (Smoljaka nevyjímaje, to by byla vskutku složitá a bolestná operace) a pan Werich.

Ale ona ta krása vychází už z předloh. Němcová, Erben, Drda, ale třeba i Hašek, Čapkové... hmmmm....


Názor ostatních: nikdo nehodnotil


Váš názor na tento komentář:







Zpět na komentáře