Text komentáře:

ad [18] - i já rozlišuji mezi přítelem a kamarádem a přítelkyní a kamarádkou. Mám hodně přátel, ale málo kamarádů. Myslím, že správné označení, pro někoho s kým člověk žije, je partnerka nebo partner.

K otázce registrovaného „čehokoliv“ se ptám – proč?

Chápu a vadí mi, když se např. v nemocnici nemůžu dozvědět stav svého kamaráda, ani když mám jeho písemné svolení ve kterém je, že mi to říct můžou. Ten totiž lze, v rámci zachování lékařského tajemství, říct pouze rodinnému příslušníkovi.

Pak je tu otázka finanční: úlevy, sociální dávky, již zmiňované dědictví – mezi rodinnými příslušníky s menší daní... Na to jsem kdysi slyšel docela dobrou odpověď jednoho našeho politika (bohužel si nepamatuji kdo to byl), který říkal, že to je výhoda, která by se měla poskytovat jen párům majícím děti (přesněji, v jeho podání - registrovaného partnerství by to být nemělo). Bylo to podáno tak, že stát tak ulehčuje ne těm partnerům, ale rodinám (známé to heslo: rodina základ státu). A s tím naprosto souhlasím. Proč by měli mít finanční výhody dva lidé, kteří spolu „jen“ žijí?

Za asi nejvíce problematickou považuji otázku výchovy dětí. V této souvislosti mne napadají jen samé otázky a pramálo odpovědí. Je lepší, když dítě vyrůstá v rozpadlé rodině (oblíbený to otec alkoholik nebo matka prostitutka :-) nebo v dětském domově, než v „rodině“, kde má sice dvě maminky nebo dva tatínky, ale oba ho mají moc rádi? Jak se na to bude dívat okolí (např. spolužáci ve škole)? Ovlivní ho výchova? Nejsem odborník a osobně bych uvítal více veřejné diskuze na toto téma. Je jasné, že ideální situace – milující heterogenní rodina je ideální, ale... Neracionální, ale můj pocit je ten, že u dvou žen mi to nevadí, protože si myslím, že výchovu zvládnou. U dvou mužů si tím jist nejsem.

Je jasné, že doba katolických manželství je v nenávratnu (což je dobře), ale jaký je ideál novodobého vztahu?


Názor ostatních: nikdo nehodnotil


Váš názor na tento komentář:







Zpět na komentáře