Text komentáře:

Po přečtení článku jsem nemohl odolat - k tomu musím přidat také jeden zážitek. (Nebojte, těhotný nejsem).

Je tomu tak měsíc, co jsem po dlouhé době vyrazil na skály (lozit). A jelikož jsem tvor nešikovný samozřejmě jsem spadl a něco si provedl s nohou. Bolelo to jako čert a tak jsem se nechal svou drahou polovičkou přesvědčit, že tentokrát to asi fakt nepřechodím. Jeli jsme autem, takže jsme zvolili Střešovickou nemocnici kousek od našeho bydliště a to nejen proto, že je blízko, ale protože má dobrou pověst a přece na sebe nenechám sahat nějakým amatérem, že...
A opravdu, první dojem byl kladný, budovy nové nebo opravené, prostředí (na nemocnici) pěkné. Kladný dojem ovšem vydržel jen po cestě od vrátnice k pohotovosti (poloskákaje na jedné noze, polonesen spolulezci). Už na chodbě fungující jako čekárna jsem si všiml, že jediný, kdo opravdu maká jako šroubek je uklízečka - zdravotnický personál chodil furt tam a zpět a nic. (Vždycky se za nimi zavřely dveře a za čtvrt minuty už si to valili zpět, možná, že jsou jenom tak ukrutně rychlí, že tam stihli někoho vyléčit).
Po 3/4 hodině si mě všimla sestra. Na dotaz "A vám je co?" jsem ze sebe vysoukal "já mám kotník..." a než jsem stačil říct, že na něm nemůžu stát jsem se dozvěděl, že "všichni máme kotník", byla mi zabavena občanka a karta pojištěnce a na další 3/4 hodiny se nic nedělo (na pohotovosti přede mnou v okamžiku příchodu byly 2 lidi). Po hodině a půl se opět přiřítila sestra a vrazila mi do ruky papír a se slovy "Běžte si na rentgen" se opět odhmotnila dříve, než jsem se stačil zeptat, kdeže ten rentgen vlastně je. A navíc jsem v tom okamžiku byl už sám, protože kamarády jsem odeslal, že nemá cenu tam se mnou tvrdnout a Jana (přítelkyně) zrovna musela někam odběhnout. Tudíž jsem se na jedné noze vydal prohledávat nemocnici a na druhé straně bloku jsem ho opravdu našel. V čekárně na RTG nebyla ani židle... Chci podotknout, že si o sobě myslím, že něco vydržím, ale noha mě fakt bolela tak příšerně, že jsem se rozhodl do ignorantského personálu cestou nekopat - že by mě někdo někam vozil jsem vážně nečekal, ale aspoň berle mi dát mohli (to by ovšem rychlovyšetření nesměla provést na chodbě ta tajemně mizející setstra). Nicméně jsem se došoural/doskákal zpět a dostal se rukou Mengeleho. Noha mě sice bolela příšerně - ovšem až do tohoto okamžiku se to dalo vydržet, když byla v klidu. Dokror se nicméně asi chtěl ujistit, že nebude plýtvat zdravotnickým materiálem nadarmo, pokud simuluju a kotníkem mi trhl tak, že i kdybych s nohou nic neměl, tak už by to nebyla pravda - v takovém úhlu, troufnu si říct má nožka do té doby nebyla. To už jsem neměl ani energii nadávat (taky jsem se trošku bál, že by mě měl dál léčit). A byl jsem poslán do sádrovny (opět po svých, samozřejmě). Když mi konečně sádrovač dal nohu do sádrovací polohy (naprosto nepřirozená, ale pro sádrování pochopitelná) a začal mi na ní něco plácat někdo vtrhl do místnosti řka "Tohle počká, pojď se mnou" (jak to mohl vědět, ten mě nevyšetřoval) a sádrovač na dvacet minut zmizel (noha furt odkrvující se v nepřirozené poloze). No, co Vám budu povídat, když už jsem v to ani nedoufal, tak se vrátil a svou práci dodělal, nakonec jsem dostal i ty berle a dnes už je nožka v pořádku, ale zážitek to byl pořádný. Shodou okolnosti jsem při konci sádrování otevřenými dveřmi z čekárny slyšel sestru jak někomu říká "...už zase kotník, běžte na rentgen" a musel jsem se škodolibě usmívat...
Doufám, že jsem Vás tím pobavil/vylekal, ale vězte, že já na tom byl ještě výborně - za dobu, co jsem furt na něco čekal jsem mohl sledovat i to co se děje jiným pacientům a s nejkřiklavějším zážitkem bych vás rád seznámil: přivezli nějakou starou paní. Paní s sebou někde evidentně švihla, byla v šoku a navíc ještě skoro hluchá. Podle oblečení (šaty, klobouček, kabelka) na sebe i přes svůj věk celkem dbala a snažila se zachovat si určitou úroveň. Patrně někde korzovala v pěkném nedělním odpoledni a ono to s ní seklo. Toto dodávám jen pro ilustraci, že to nebyla žádná babka v teplákách, které by to možná bylo i jedno. Každopádně ji dovezli doprostřed té chodbočekárny a sestra na ní (před všemi těmi lidmi) křikla - "Sundejte si sukni". Pak zjistila, že má šaty (což nezapomenula peprně okomentovat ve stylu, že to si babka dovolila moc) a že je v šoku a skoro neslyší. Navíc jí evidentně každý pohyb dost bolel. Inu, jala se milá sestra začít ji svlíkat před všemi těmi lidmi. (Na její obranu nutno říct, že měla tendence vzít ji aspoň do ordinace, nicméně to doktor zamítl slovy "To není potřeba"). Babku zakryli částečně nějakým prostěradlem a odvezli na rentgen. Když se vrátili z rentgenu, tak ji čelem (ležela na boku) postavili ke zdi na tu samou chodbu a když jsme my odcházeli tak tam už cca 1/4 hodiny polonahá ležela a koukala do zdi, aniž by si jí někdo všímal. Možná tam leží dodnes.
To, že se chovali, jak se chovali ke mě budiž, já jsem mladej kluk (furt ještě!) a něco snesu a nakonec jsem to na té jedné noze odskákal, ale za ten druhý příklad by si všichni zasloužili kopanec do kulí před nastoupenou jednotkou (a to i ženský personál ;).

Má důvěra k českému zdravotnictví je teď již nezdolná.


Názor ostatních: nikdo nehodnotil


Váš názor na tento komentář:







Zpět na komentáře