Předmluva
k online vydání

Tuto knihu jsem původně hodlal napsat a vydat standardním způsobem: uzavřít smlouvu s nakladatelem, odevzdat dílo v termínu, nechat vytisknout a prodávat. Po několika zkušenostech s tímto obvyklým postupem (a po dlouhém váhání) jsem nakonec rozhodnutí změnil. V prvé řadě: naši nakladatelé jsou přece jen hodně konzervativní (na prťavém českém trhu se není moc co divit) a nepřenesou přes srdce přílišné vybočování ze zavedených škatulek. Píšeš beletrii, nu dobrá; píšeš odbornou knihu: vedlejší kancelář, prosím... Něco mezi? Mezi je zeď, nic mezi neexistuje. Ale já škatulky rád nemám a chci prostě psát tak, jak zrovna cítím, že to bude to pravé.

Navíc — co bych komu nalhával — psaním knížek se u nás uživit nedá (na onom českém piditrhu je místo nejvýš pro jednoho Viewegha). Jistou zkušenost už mám. Ačkoli moje předchozí knížka byla (na odbornou publikaci) celkem úspěšná a dokonce se právě dotiskuje v ještě vyšším nákladu (což u nás není příliš obvyklé) — přesto několik měsíců strávených nad jejím psaním se dá považovat za jakousi obdobu charitativní činnosti. Má-li výsledek za něco stát a nechci-li chrlit jednu "knížku" každých čtrnáct dní, vycházejí autorské honoráře natolik hluboko pod hranicí životního minima, že jinak než jako na nevýdělečný koníček se na to hledět nedá. Takže zištné motivy mi také chybí.

Ale což, to by nebyl kardinální problém. Knížku bych napsal i bez smlouvy a zadarmo. Jsem přesvědčen, že stála-li by za to, nějaký vydavatel by se nakonec určitě našel. Jenže takovouhle knížku můžu psát i rok. I dva. Na Internetu znamenají dva roky celou éru. Co bylo před pár týdny, je už zapomenutá historie, doba před pár lety je prehistorie. Taková kniha může být sebevíc nadčasová, ale i tak stárne pod rukama. A konečně, kdyby mi ani to nevadilo, přišlo by mi líto, že všechno to již napsané musí čekat, než uzraje všechno to ještě nenapsané, aby se jednou mohly spojit do hotové knížky. Přitom mohou žít samostatně a vylétnout z hnízda každý zvlášť. Nejstarší kapitoly na své mladší, ještě nenarozené bratříčky čekat nemusí.

Takže zkouším tento experiment. Ještě nehotovou knihu publikuji průběžně na těchto stránkách, postupně, jak mi budou kapitoly přibývat. Neočekávajte, prosím, žádnou pravidelnost — někdy vyjde kapitola týdně, jindy třeba měsíc nepřibude nic. Přece jen mám spoustu jiné práce a psaní se můžu věnovat jen ve volnějších chvilkách. Přesto doufám, že proluky nebudou příliš dlouhé. Každý nový přírůstek budu také avizovat ve svém blogu.

Otevřený konec, ale i otevřený začátek

Synopse knížky není a po celou dobu nebude uzavřená. Titul knihy sice nyní zní "123 kroků ke špatnému webu", ale ještě ani netuším, jestli těch kroků bude opravdu 123. Může jich nakonec být 33, nebo 333. Konečný počet v názvu změním, až usoudím, že je kniha dokončená a nehodlám v ní pokračovat. Proto prosím: údaj "123" v titulu berte jako autorskou licenci a s přiměřenou rezervou.

Ani již publikované kapitoly nepovažujte za konečné. "Hotový" obsah budu dávat na web stejně, jako když píšu jakýkoli jiný rozsáhlejší text: během psaní můžu usoudit, že je nutné něco změnit v předchozím textu, že musím přeskupit pořadí kapitol, či vsunout jednu kapitolu mezi stávající. Pokud si budu myslet, že je vhodné to udělat, udělám to. Tato publikace je živá a nic v ní není definitivní.

Pro koho tuto knihu píšu?

Milí čtenáři. I když si myslím, že je důležité, abyste si určitě nejprve přečetli úvodní kapitolu, nedejte se zmást počátečním oslovením. Tahle knížka je tak trochu naruby a ne všechno v ní můžete brát doslova a zcela vážně. Kdo ale chce, to důležité si zde vybere. Přeji vám (i sobě), aby každému, kdo má něco společného s tvorbou webových stránek, přinesla aspoň špetku něčeho užitečného. I když to bude jen jeden odstavec z celé knížky, stojí to za to.

Petr Staníček, 6. srpna 2003

Obsah knížky

TOPlist