www.pixy.cz → soukromé stránky / zábava → básničky
Rád jsem psával v klasických formách - balady, sonety, rispetta a další. Asi už je to všechno kdesi v prachu... Tak si sem tam zase něco klasičtějšího napíšu pro potěchu. Ale mnoho z těch novějších věcí už nutně jen v klasikých formách není.
Pochmurná vnímá to odvěké zdání: nežijí s námi už skuteční muži? Proč rytíř nechrání před lítou saní, s galantní úklonou nepodá růži? Vyznání psávaná vyrudlou tuší v představách zúží dech; neslyšná přání ukrytá stále až v hlubinách v duši v kapičkách távají na horké kůži. Pochmurná vnímá to odvěké zdání: nežijí s námi už skuteční muži? Projíždí pláněmi: v spáncích jí buší, pro větší slávu, pro překrásnou paní když ostří blýsknou, když pozvednou kuši. Procitá zkroušená, srdce má v skruži, pochmurná vnímá to odvěké zdání: nežijí s námi už skuteční muži? Pohlíží vzhůru a slzy své suší, vždyť dluží jemu těch šedin pár v skráních. Zas před ní váhá, zas červené uši, s kytičkou máků (ach, nesehnal růži). Smířená vnímá to odvěké zdání: pro slepé nežijí skuteční muži.
Marie z Levanty s malinko strhanými rysy opřena o panty vrat dávno trouchnivého chléva vzpomíná. Tak tady, kdysi... - to byla teda trefa... Úsměv jí zahraje vzpomínkou na Josefa. A cítí se jak lehká děva.
Největší tma je pár minut do svítání Kdo mi to ruší spaní Kdo to tu hraje Čtverylku na tympán Největší tma je pár vteřin do rozbřesku Vlk ve psa prolínaje Hraje mi Humoresku traverzou do varhan Největší tma je pár slok před kuropěním Kdo snění v bdění mění Neusínaje Možná jen kýmsi spán Největší tma je pár minut do svítání Ztemnělým krajem Žene své oře ranní Strašlivý vlaků pán
Kdo ti tak pomačkal sukýnku Kdo tě to zlíbal, má milá Koho v snech zahříváš vzpomínku Kdes dneska večer byla? Kdo ti to pocuchal kadeře Kdo budí snění cos žila Kdo tě to opíral o dveře Kdes dneska večer byla? Včera jsme běhali na pouti Bála ses na horské dráze Kterou jen vidím tě, kterou?: Dneska se bojíš mě zarmoutit A lžeš mi den za dnem snáze Těžké je loučit se s dcerou
Do hrdla za vědrem vědro Slunce v masce klauna ucedí: TOHLE je sauna vážené publikum Vedro Půl noci zkouším usnout Ani list se nehne Ať ta cikáda zhebne nadmíru brutálně Dusno Ptáci padají nadmutí Dvojitý mojito dvakrát Kde je ta fronta sakra Zákopčaníku?! K padnutí
Zpolovic šero a světla půl Měsíc je tady se svým plukem Čas jako by se nafouknul Mezi psem a vlkem Horizont slunce rozetnul Potoky rudé prýští krkem Je zpola světlo a tmy jen půl Mezi psem a vlkem Ve stínech v srsti pepř a sůl Napjaté svaly před úprkem Teď milá k milému se stul Mezi psem a vlkem
Krátce a blaženě to zasyčelo Teď to jen dlouze žbluňká Písek saje dva metry do hloubky Přesto je z pískoviště tůňka Chčije a chčije Ostošest vyrážejí poddoubky Podhoubí spala jenom naoko Čerstvě posečená tráva mlaská Móře ach móře daleko široko Chčije a chčije Láska je láska že jo mamino Pojď víš že na to mě moc neužije Vynesem tu kredenc na půdu Chčije a chčije Konec poezie
Leží tu opuštěn Zelený ostrůvek Uprostřed žlutě a rudi Lístečku lístku Osuš ty slzy Takový maličký A to i na svůj věk Od země začíná studit Lístečku lístku Spadnul jsi brzy
Až budu mít na kahánku Co nejvíc ti ublížím Překrutě Ztluču tě Urazím na cti Bezohledně pokořím Až budu mít na kahánku Až si tímhle budu jist Vyděsím tě Vydědím tě Vyhodím z bytu Zaseju tu nenávist Až budu mít na kahánku Chci abys mě neznala Srdce moje... Neunesu pomyšlení Abys pro mě plakala
Copyright © Petr Staníček (www.pixy.cz)