www.pixy.czsoukromé stránky / zábavabásničky

Pravá opravdová poezie

Rád jsem psával v klasických formách - balady, sonety, rispetta a další. Asi už je to všechno kdesi v prachu... Tak si sem tam zase něco klasičtějšího napíšu pro potěchu. Ale mnoho z těch novějších věcí už nutně jen v klasikých formách není.


Rondo zralé romantičky

Pochmurná vnímá to odvěké zdání: 
nežijí s námi už skuteční muži? 
Proč rytíř nechrání před lítou saní, 
s galantní úklonou nepodá růži? 

Vyznání psávaná vyrudlou tuší 
v představách zúží dech; neslyšná přání 
ukrytá stále až v hlubinách v duši 
v kapičkách távají na horké kůži. 
Pochmurná vnímá to odvěké zdání: 
nežijí s námi už skuteční muži? 

Projíždí pláněmi: v spáncích jí buší, 
pro větší slávu, pro překrásnou paní 
když ostří blýsknou, když pozvednou kuši. 
Procitá zkroušená, srdce má v skruži, 
pochmurná vnímá to odvěké zdání: 
nežijí s námi už skuteční muži? 

Pohlíží vzhůru a slzy své suší, 
vždyť dluží jemu těch šedin pár v skráních. 
Zas před ní váhá, zas červené uši, 
s kytičkou máků (ach, nesehnal růži). 
Smířená vnímá to odvěké zdání: 
pro slepé nežijí skuteční muži. 

Marie třetího milénia

Marie z Levanty 
s malinko strhanými rysy 
opřena o panty vrat dávno trouchnivého chléva 
vzpomíná. 
Tak tady, kdysi... - to byla teda trefa... 
Úsměv jí zahraje vzpomínkou na Josefa. 
A cítí se jak lehká děva.

Největší tma je pár minut do svítání

Největší tma je pár minut do svítání 
Kdo mi to ruší spaní 
Kdo to tu hraje 
Čtverylku na tympán 

Největší tma je pár vteřin do rozbřesku 
Vlk ve psa prolínaje 
Hraje mi Humoresku 
traverzou do varhan 

Největší tma je pár slok před kuropěním 
Kdo snění v bdění mění 
Neusínaje 
Možná jen kýmsi spán 

Největší tma je pár minut do svítání 
Ztemnělým krajem 
Žene své oře ranní 
Strašlivý vlaků pán 

Kdo ti tak pomačkal sukýnku

Kdo ti tak pomačkal sukýnku 
Kdo tě to zlíbal, má milá 
Koho v snech zahříváš vzpomínku 
Kdes dneska večer byla? 

Kdo ti to pocuchal kadeře 
Kdo budí snění cos žila 
Kdo tě to opíral o dveře 
Kdes dneska večer byla? 

Včera jsme běhali na pouti 
Bála ses na horské dráze 
Kterou jen vidím tě, kterou?: 
Dneska se bojíš mě zarmoutit 
A lžeš mi den za dnem snáze 
Těžké je loučit se s dcerou 

... a čeká nás další tropická noc

Do hrdla za vědrem vědro
Slunce v masce klauna
ucedí: TOHLE je sauna
vážené publikum
Vedro

Půl noci zkouším usnout
Ani list se nehne
Ať ta cikáda zhebne
nadmíru brutálně
Dusno

Ptáci padají nadmutí
Dvojitý mojito dvakrát
Kde je ta fronta sakra
Zákopčaníku?!
K padnutí

Mezi psem a vlkem

Zpolovic šero a světla půl
Měsíc je tady se svým plukem
Čas jako by se nafouknul
Mezi psem a vlkem

Horizont slunce rozetnul
Potoky rudé prýští krkem
Je zpola světlo a tmy jen půl
Mezi psem a vlkem

Ve stínech v srsti pepř a sůl
Napjaté svaly před úprkem
Teď milá k milému se stul
Mezi psem a vlkem

Mokrá fronta

Krátce a blaženě to zasyčelo
Teď to jen dlouze žbluňká
Písek saje dva metry do hloubky
Přesto je z pískoviště tůňka
Chčije a chčije

Ostošest vyrážejí poddoubky
Podhoubí spala jenom naoko
Čerstvě posečená tráva mlaská
Móře ach móře daleko široko
Chčije a chčije

Láska je láska že jo mamino
Pojď víš že na to mě moc neužije
Vynesem tu kredenc na půdu
Chčije a chčije
Konec poezie

Kaňka na podzimní malůvce

Leží tu opuštěn
Zelený ostrůvek
Uprostřed žlutě a rudi
Lístečku lístku
Osuš ty slzy

Takový maličký
A to i na svůj věk
Od země začíná studit
Lístečku lístku
Spadnul jsi brzy

Až budu mít na kahánku

Až budu mít na kahánku
Co nejvíc ti ublížím
Překrutě
Ztluču tě
Urazím na cti
Bezohledně pokořím

Až budu mít na kahánku
Až si tímhle budu jist
Vyděsím tě
Vydědím tě
Vyhodím z bytu
Zaseju tu nenávist

Až budu mít na kahánku
Chci abys mě neznala
Srdce moje...
Neunesu
pomyšlení
Abys pro mě plakala

Sedmikrásky

(pro Alenku)

Sníh je pryč a teplo venku
Vrbám slunko hladí vlásky
Jaro je tu za chvilenku
Až vykvetou sedmikrásky

Skřivánci si ladí hlásky
Čmelák leští trumpetu
Až vykvetou sedmikrásky
Zavolají: Už jsme tu!

Vyhlížejí nedočkavě
Květin čas a měsíc lásky
Až uvidí kvítek v trávě
Až vykvetou sedmikrásky

Podívejme na žluťásky
Chystají se k rozletu
Už vykvetly sedmikrásky
Sláva, jaro už je tu!

Kam se řítí svět

Předlouhá noc je do neděle
Nenechám dlouho prázdnou sklenku
Je prý všem zle, já mám se skvěle
Já tady, uvnitř – oni venku.
Zkontroluj posté peněženku
A pozdrav modlu, zlaté tele
Nechalo tady navštívenku:
Že svět se řítí do prdele. 

Jsem zdravý duch, ač v mrzkém těle
Nechci psát sám si neschopenku
Nač litovat se v tmavé cele
Když oknem vidím prvosenku?
Namísto zpěvu chlapi v šenku
Na zprávy hledí nevesele
Na pozlátko a na stříbřenku
A svět se řítí do prdele

K prázdným zdem mluví kazatelé
Není tu půdy pro myšlenku
Než pro hledání pachatele
Zlí na děti, zlí na milenku
S pohledem kalným na účtenku
Tak snadno najdou nepřítele
Naplnit zásobník a leštit střenku
Vždyť svět se řítí do prdele

Říkám však: Ať si. To je celé
Zase se zavřu, svět nechám venku
Danke schön, spasíba, merci, thank you
Ať dál se řítí do prdele

Kočičky

(pro Zuzanku)

Na strmém břehu u říčky
Vyráží mladé kočičky
Větvičky obracejí k světu
Kožíšky jako ze sametu

Tohle nikdy nepopletu
že s nimi jaro přichází
Natrhám si je do vázy
Ty sametové kočičky
Na strmém břehu u říčky

Copyright © Petr Staníček (www.pixy.cz)