Pixylophone - archiv

Co mě při pátku pobavilo...

Váš syn při hodině hraje mariáš, hlásí dvacet, nemá krále a pak se hádá. —- Při měření ve fyzice používá vlastní měřící přístroj a prohlašuje, že školní voltmetry nestojí za nic. —- "Poznámka: 'Váš syn v hodinách neustále vyrušuje.' Odpověď: 'Váš žák doma neustále odmítá jíst mrkev.' A hromada dalších úžasných poznámek...

Stylování formulářových prvků. Ehm.

V článku Stylish Buttons na Webreference.com (ve skutečnosti je to Sylish Buttons) popisuje M. C. Matti, jak z fádních tlačítek ve formulářích udělat veselá barevná ejchuhu.

Bohužel autor jaksi smlčel jednu podstatnou informaci (pozor, teď možná někteří zažijete šok!): operační systém Windows není jediný operační systém na světě. Ano, je to tak. Existují i jiné systémy; dokonce prý existují i lidé, kteří je používají. Jsou to věci na tom světě...

Teď vážně. Ve standardních Windows jsou formulářové prvky (controls) tvořeny hranatými obdélníky (pro rejpaly: ten pleonasmus je úmyslný). Jiné systémy a jiná uživatelská prostředí (MacOS, OSX, X-Window, PalmOS atd.) mohou ale používat úplně jiný vzhled tlačítek, vstupních polí, rozbalovacích nabídek atd. V prvé řadě nemusí být ani hranaté, mohou být jinak barevné, mohou mít 3D efekty, mohou být poloprůhledné, animované atd. Žádný prohlížeč přitom není povinen "kreslit" si tyto prvky sám — může (a dokonce by raději měl) o jejich vykreslení žádat GUI operačního systému. Tím se má dosáhnout toho, že formuláře v prohlížečích budou mít stejný vzhled jako systémové a aplikační dialogy, na které je uživatel zvyklý.

Neplatí to však vždy a všude. Některé systémy (resp. GUI) a některé prohlížeče to tak dělají (např. Safari na MacOS), jiné si všechno dělají samy (např. Mozilla). Především u Mozilly je nevhodnost tohoto řešení patrná nejvíc — vzhled formulářů jakoby vypadlý z X-Window (tj. tak, jak vypadají Linuxu/Unixu) použitý třeba v GUI Aqua na MacOSX, kde jsou naopak formuláře diametrálně odlišné od ostatních systémů, působí jako pěst na oko a některé uživatele velmi mate (zvlášť selecty, které nejen vypadají, ale se i chovají pro uživatele MacOSX velmi netypicky)... Zde by opravdu bylo na místě používat ovládací prvky formulářů převzaté ze systémového GUI.

A to nezmiňuji množství alternativ, které umožňují zcela změnit GUI i ve stávajících systémech — například vytvořit velmi netradiční vzhled i u běžných Windows. Je pak jenom na daném prohlížeči, zda si nakreslí formuláře sám (bez ohledu na aktuální GUI, a pak se budou formuláře v systému a formuláře ve WWW stránkách velmi lišit) — anebo použije prvky převzaté z aktuálního GUI: a pak je zase problematické jejich stylování pomocí CSS. A to je hlavní důvod, proč se o tom tak dlouze rozepisuji.

Prvky formulářů by se z výše uvedených důvodů neměly stylovat, anebo alespoň měly stylovat s nejvyšší opatrností. Připravil jsem ukázku, jak vypadá táž stránka (je to ukázka z výše zmíněného článku) s nastylovanými formulářovými prvky v několika různých prohlížečích: obrázek GIF, 117 KB. Jak je vidět, třeba prohlížeč Safari důsledně přebírá tyto prvky ze systémových knihoven a jakékoli formátování u nich ignoruje (jediné, co lze změnit, je velikost a typ písma ve vstupních textových polích; nemá to však žádný vliv na velikost prvku). Prohlížeč Camino se chová podobně, ale navíc akceptuje nastavený typ a styl písma. IE5/Mac nesmyslně mixuje prvky vlastní a prvky převzaté z GUI a třeba úplně změní vzhled některých z nich, pokud mají nastavenou barvu pozadí či jiné vlastnosti. Mozilla, která si všechny prvky kreslí sama, je na GUI zcela nezávislá a její formuláře budou vypadat patrně úplně stejně na Macu, Linuxu i ve Windows.

I z této ukázky je vidět, že poměrně "bezpečným" stylováním jsou experimenty s typem a stylem písma (nesmíte ale předpokládat, že se nastavené písmo vždy skutečně použije). Méně bezpečné už je nastavení barev (jak barvy písma, tak barvy pozadí) — prohlížeč nastavené barvy nemusí použít vůbec, může také ale použít jen jednu z nich: takže není vyloučeno třeba zobrazení bílého textu na bílém pozadí. Pozadí může být vykresleno jen kolem prvku, ale on sám bude neobarvený atd.

A konečně — nejvíce byste měli zvážit nastavování rámečků. Jak je vidět na ukázce, tvary tlačítek a jiných prvků se mohou velmi lišit a už vůbec nemusí být jen hranaté. Pokud se nastaví rámeček (border) třeba tlačítku, ten prohlížeč, který si vše kreslí sám (třeba Mozilla), použije nastavený rámeček na okraj tlačítka tak, jak si to asi autor představuje. Ale prohlížeč, který přebírá formulářové prvky z GUI, může nakreslit rámeček vně tohoto prvku, nebo ho nemusí nakreslit vůbec. Mimochodem, toto se píše ve specifikaci CSS: Především v případě HTML mohou prohlížeče vykreslovat rámečky u jistých prvků (např. tlačítek, nabídek atd.) jinak než u 'normálních' prvků. ... A nejde jen o nějaké exotické systémy — vzhled dialogových prvků se mění systém od systému a není vyloučeno, že za rok budou všechna tlačítka kulatá a poloprůhledná a všechny rámečky se rázem začnou vykreslovat úplně jinak, než dnes.

V každém případě nikdo nemůže předpokládat, že formuláře budou vypadat všude stejně — a už vůbec se nedá spoléhat na jejich formátování. Nastavíte-li na černé stránce vyhledávací pole černé s pílým písmem, v půlce prohlížečů stejně zůstane bílé. Napíšete-li "klikněte na zvýrazněné tlačítko", buďte si jisti, že se vždy najde někdo, kdo žádné zvýraznění tlačítka neuvidí.

Pozn.: Autor zmíněného článku Sillysh ... pardon: Stylish Buttons je označen jako usability analyst. Pokud někdo v článku tohoto typu opomene zmínit takové podstatné informace, pokud žije ve světě, kde kromě Windows už nic jiného neexistuje, nemá právo vůbec o použitelnosti hovořit, tím méně se označovat za jejího analytika.

Hybášková na hřad!

Naše paní velvyslankyně v Kuvajtu si pustila huběnku na špacír a sedíc na bedně s dynamitem se z ničehož nic zvencla a jala se vyjadřovat své občanské postoje... A ještě si pak klidně v televizi dovolí prohlásit, že se považuje za výbornou diplomatku (Události, komentáře na ČT1). Když se nedokáže udržet na uzdě a není štont si uvědomit, že každé slovo velvyslance se zaznamenává a považuje se za oficiální stanovisko zastupovaného státu, tak ať najde nějakou vhodnou pavlač a tam si své občanské postoje vyjadřuje do umrtvení. Jako velvyslanec ale má držet hubu a krok. To, že ji okamžitě vyhodili, považuju za první rozumný krok naší vlády po hóóódně dlouhé době.

A taky nesrovnatelně inteligentnější, než žalovat na klucí, co si dělali lekraci, že se jim kolegyně odprsila...

CSS: Rollovery bez preloadu, aktualizace

K mému staršímu příspěvku k řešení rolloverů v CSS přispěl novým vylepšením Marek Blaha. IE ve Windows se občas chová poněkud podivně a při změně stavu obrázek na pozadí znovu a znovu načítá a prvky při tom nehezky poblikávají. Ovšem poměrně snadnou variantou původního řešení je tomu možné zabránit. Stačí totiž odkaz (s obrázkem na pozadí) obalit dalším prvkem, kterému se na pozadí přiřadí týž obrázek, ale posunutý do stavu "hover". Normálně je tento prvek překrytý pozadím odkazu — to se ale při najetí kurzoru skryje (nastaví se mu hodnota transparent), čímž odhalí druhý obrázek na vnějším prvku. S obrázky se zde nijak nehýbá, IE by už proto neměl mít důvod blikat. Příklad a ukázka kódu je na samostatné stránce.

STOP přechylování!

Vážně by mě zajímalo, jestli si budeme muset počkat na nějaký Evropský Zákon, který nám pozměňovat cizinkám jména zakáže, nebo se k tomu někdy vzmůžeme sami. Jana Doležalová na Reflexu mi připomněla, jak mi tahle naše národní skopičina už dlouho leží v žaludku. Osobně jsem ale přesvědčen, že jedinou cestou je, aby s tím někdo začal. Dokud někdo respektovaný nenajde dost odvahy, nerozhodne se a nezačne sám od sebe, nezmění se nic. A zrovna Reflex jako celkem stylotvorné médium by mohl z fleku začít sám u sebe, vykročit příkladem a přestat cizí ženská jména jednou provždy přechylovat.

V prvé řadě nemůžeme pominout fakt, že to naše -ová vyjadřuje vlastnický vztah muže k ženě, což je v dnešní feministické době velmi nemístné, a mnohým cizinkám, které pochopitelně ten význam cítí plně (nám už to takňák nepřijde), to právem dost vadí. Ale nejen to. My jim také měníme jejich jméno. Kdyby se tím pouze cítily dotčeny, tak nám to s naší hroší kůží může být celkem jedno. Horší ale je, když s tím začnou opravdové problémy. Když paní Cieglerové neuznají diplom, protože se ve skutečnosti jmenuje Ciegler (viz ten Reflex), nebo když cizí úřady nepochopí, jak holčička se jménem "Smithova" může být dcerou pána, co se jmenuje "Smith" — jen proto, že se narodila v české porodnici...

A co ta exotičtější jména... Jedním z faktorů je, že v dálných krajích často používají úplně jiná pravidla pro tvorbu jmén, než je středoevropský zvyk křestní jméno + rodinné příjmení. Netřeba chodit daleko, i severoevropské zvyklosti jsou jiné — většina tamních států sice časem středoevropský úzus přijala, ale třeba na Islandu se stále používá původní pravidlo jméno otce + son (u synů), resp. dóttir (u dcer). Ale když my potom z takové Björk Gudmundsdóttir uděláme slečnu Gudmundsdóttirovou, je to nejen strašné, ale i pěkná hovadina... A co teprve asijská nebo africká jména. Tam kolikrát význam a složení jména ani neznáme a navíc klidně uděláme -ová i ze jmen, kde to i zní a vypadá opravdu příšerně. Taová, Nga-Siaová, Vátsjásjánová, Yamamotová, Hazír-ibn-Jazír-ben-Gazírová... A jmenuje se ta paní Taová ve skutečnosti Ta, nebo Tao? Nebo dokonce Taa? Je Nga-Sia, či Nga-Siao? Yamamoto, nebo Yamamota? Byl jsem už dost velký, když jsem zjistil, že otcem Jane Fondové je ve skutečnosti pan Fonda, nikoli Fond.

Velká prča je pak třeba s ruskými jmény, která už jednou přechýlená jsou — je třeba Ivan Solkov, jeho žena Marina Solkova, ale u nás je navíc Solkovová. Lazutin-Lazutina-Lazutinová; Provov-Provova-Provovová. A co teprve ta jména, která nám připomínají naše adjektiva — Ciolkovskij-Ciolkovskaja, ovšem u nás: Ciolkovská. Wronski-Wronská; Kwaszniewski-Kwaszniewská.

Jde přitom jen o zvyk. Sice někomu může připadat divné říkat slečna Wronski, paní Bush, sportovkyně Lazutina, tenistka Williams atd., ale ony se tak opravdu jmenují. To, že nám tam to -ová chybí, je jenom zvyk — tak to všichni čteme a slýcháme denně v médiích. Tam, kde se přechýlené jméno používá méně často nebo vůbec ne, to už nikomu tak nepřijde — Britney Spears, Marie Currie, Alice Nellis, Sigourney Weaver, Mary Poppins, Lucy Liu, Martha Elefteriadu atd... Ale paní Madelaine Albright už nám zní blbě...

Máme to zaryté pod kůží — možná víc, než bychom chtěli (pro mě to platí určitě). Třeba se k tomu dokopu, začnu si zvykat a budu se snažit nadále používat ženská jména zásadně nepřechýlená. Jenže já jsem prd. Pokud by se k tomu ale rozhoupala třeba MF Dnes, Česká televize, Český rozhlas, Týden nebo aspoň ten zmíněný Reflex, třeba by to začalo fungovat. Ne hned (to chce aspoň generaci), ale dokud někdo nezačne, nic se nezmění ještě dlouho.

11. přikázání: V pondělí k bedně neusedneš

Že já vůl tu škatuli vůbec pouštěl. Říkal jsem si, že ještě jednou prubnu, jestli ta Nemocnice přece jen nebude aspoň trochu koukatelná. Byla. I když asi trochu jinak, než si autoři představovali. Dostal jsem tři záchvaty smíchu, poslední neutuchající. Ti lidi se tam prostě chovají jak ufouni. Jestli pan scénárista Zikmund typické chování protagonistů někde odpozoroval, nemohlo to být jinde, než na planetě Melmek. V příštím díle jistojistě primář Blažej začne lovit kočky k večeři a sestra Huňková sundá makeup a odhalí slušivá tykadélka. Příště už snad raději nebudu pokoušet osud.

A po Nicmocnici na Nově následuje Bond. Nemohl jsem si vybavit, který z dílů to ta Licence To Kill zrovna je... Měl jsem. Ne-li nejhorší, tak je to určitě druhý nejhorší díl vůbec (prvenství bych Lazenbymu přece jen nerad upíral). Místo agenta vždy nad věcí zde zmateně pobíhá zarputilý Dalton s prkenným ksichtem (všiml si někdo té podoby se Žalmanem Lohonkou?!). Během hodiny přinejmenším potřetí mrtvý, kdyby mu nezachránila zadek nějaká ženská (feministky prominou, tohle je prostě Bond. James Bond.) Místo obvyklé záchrany světa před stylovým šílencem naivně nahání obyčejného drogového dealera. A navíc je to brutální. Bond měl vždy nadhled — i když cynický. Tohle je ale normální akční béčko. Navíc z Daltona mám pocit, že by nejraději vyměnil pistoli za štrikování a namísto honění padouchů nám uháčkoval nějaký pěkný krajkový přehoz. Do páru k tomu Lazenbyho růžovému.

Kdybych se raději na HBO podíval potřetí na Dannyho parťáky, udělal bych líp. Vypínám polo-Bonda a jdu si do postele číst Harryho s jeho Fénixovým řádem. To je aspoň napínavější.

Off. Fuck Off.

Ještě jedna pondělní vzpruha: Husté & drsné

Úplnou náhodou (díky, Majo) jsem našel linka na ostrobřité sloupky Jana Rejžka. Doteď jsem ani netušil, že na Internetu vůbec někde pravidelně publikuje. Je to husté, je to drsné — je to Rejžek. Prima počtení

Slavní Češi

Konečně jsem našel stránku, kterou jsem (při některých diskusích s některými Američany) chtěl už několikrát udělat sám. Seznam sice není dokonalý, ale stránka Famous Czech People, kterou obsahuje Encyclopedia na NationMaster.com, je i tak docela ucházející a rozhodně lepší než nic. V ospalém pondělním ránu potěšila.

Dvě domény, dvě cookie

Na těchto stránkách je možné si zvolit styl podle vlastního výběru. Protože však tento web běží současně na dvou doménách (pixy.cz a www.pixy.cz) a cookie, do které se ukládá zvolený styl, platí vždy jen pro jednu doménu, tak má vlastně každý vybrané dva styly současně. Záleží jen na tom, zda použije URL na pixy.cz, nebo na www.pixy.cz.

A především — tohle samozřejmě platí pro všechny weby. Pokud tedy mám web, který lze spustit na dvou různých doménách, můžu tak mít současně i dva nezávislé prostory pro různá nastavení. Někdy se to může hodit — někdy to naopak může být na obtíž. Je ale dobré o tom vědět.

SuperApple — třetí nejrychlejší superpočítač

Docela zábavné čtení (pravda, asi ne pro všechny) o tom, jak jeden profesor z univerzity ve Virginii přešel z PC na Mac, o clusteru 10,28 TerraFlops za pouhých 5 milionů, o jabku na 1,5 MWattu a 1100 krabicích v nákupním košíku — SuperApple pro Virginii (via MujMac.cz).

CSS hack: MSIE only

S událostmi měsíce se roztrhl pytel. Mám tu další skvělý nápad, opět ne svůj vlastní — velké díky patří Petru Písařovi (snad jsem doplnil správně diakritiku), který mi jej poslal. Tento zajímavý hack využívá tří faktů. Za prvé: podle specifikace CSS mohou identifikátory obsahovat i znak "_" (podtržítko). Za druhé: definice jim neznámých vlastnosti musí prohlížeče ignorovat. A konečně za třetí: prohlížeč MSIE 5+ pro Windows ignoruje znak "_" (podtržítko) na začátku identifiátorů. Co to znamená? Velkou bžundu.

Pokud totiž napíšete v CSS třeba takovouto definici:

_color:red;

budou to (asi) všechny prohlížeče ignorovat, protože vlastnost _color neznají. Jenom MSIE/Win si z toho udělá color:red a vesele to zpracuje. Nepodařilo se mi zjistit, jestli je to prostý bug, nebo záměr programátorů Microsoftu, ale jisté je, že se díky tomu dají dělat prosté, elegantní a hlavně spolehlivé MSIE-only hacky — řekněme třeba CSS Underscore Hack.

Například — jak navrhl i Petr Písař — můžeme snadno ošetřit neschopnost MSIE zpracovat position:fixed. Stačí totiž (pomocí tohoto hacku) nastavit position:fixed a jen-pro-MSIE přidat position:absolute, které je aspoň jakous takous náhradou:

#menu {
   position: fixed;
   _position: absolute;
   ...
   }

Obdobně se dá hravě vyřešit problém s chybějící podporou pro min-height v MSIE. Společně s jinou chybou, kdy MSIE místo přetékání (overflow) box roztáhne dle obsahu (stejně jako při height:auto, viz starší příspěvek CSS hack: min-height), se tak dosáhne simulace hodnoty min-height jen v tomto prohlížeči:

#box {
   min-height: 300px;
   height: auto;
   _height: 300px;
   }

Možností použití je opět nepřeberně — obecně lze říci, že pomocí tohoto hacku se dají efektivně nastavit různé hodnoty vlastností CSS pro MSIE/Win a pro všechny ostatní prohlížeče. Určitě mohou být zajímavé hrátky s konstrukcemi jako _display:none a podobnými, a bohužel taky určitě někoho dřív nebo později napadne vytvořit nějaké MSIE-only CSS...

Tak jako tak — funguje to, zdá se, spolehlivě v MSIE 5, 5.5 i 6, a to pouze ve Windows (MacOS verze IE se tato chyba netýká). A naopak všechny ostatní browsery (testoval jsem Operu, Mozillu, Firebird, Camino, Safari a MSIE/Mac) vlastnosti začínající podtržítkem spolehlivě ignorují.

P.S.: Jestli je to opět nihil novum sub sole, tak se omlouvám — pro mě to je novinka úplně nová.

Update: Článek s jednoduchými příklady (ovšem v angličině) je i na samostatné stránce.

Náhledy komentářů na tomto blogu

Přidal jsem do komentářů možnost zobrazit si ještě před odesláním nového příspěvku jeho náhled. Kliknete-li na tlačítko "Zobrazit náhled", zobrazí se stránka s příspěvkem, který právě píšete — zformátovaný tak, jak bude vypadat po uložení. Komentář však stále nebude uložen a dokud nekliknete na "Vložit komentář", na cílové stránce se neobjeví. Doufám, že jsem neudělal nějakou botu a funguje to korektně — o případných problémech mi prosím dejte vědět.

Update: Už funguje i jednoduchý výpis nejnovějších komentářů.

Marihuana škodí méně než alkohol a tabák

Konečně to, co už dávno stejně "ví každý", potvrdila i oficiální studie. Více JXD a Reflex. Myslím, že Jiří si už dlouho nenapsal nějaký příspěvek s takovým gustem jako tenhle.

Enter the Meatrix

Nikdy bych neřekl, že budu někdy dělat reklamu nějakým nazelenalým ekologistům — ale tentokrát udělám výjimku. Flashový filmeček Meatrix totiž stojí přinejmenším za vidění. "I am Moofius and I know a lot about you, Leo".

Programové schema ČT na rok 2004: Škrt. Škrt. Škrt.

Jiří Janeček si vzal do ruky černou fixku a začal škrtat. Česká televize potřebuje uspořit šest miliard a kromě 11% zaměstnanců (asi 300 z 2750) to odnese i celá řada pořadů. Škrtat? Proč ne, když není jiné cesty. To nedokážu posoudit. Ale otázka je, co se škrtá. Nedovolím si považovat se za fundovaného mediálního odborníka, ale přesto si troufnu tvrdit, že pan Janeček pobíhající s tím fixem zběsile po Kavkách a zoufale hledající, kde by ještě co škrtl, zrušil a porubal, občas trochu přestřelil. Příliš rychle zapomněl na funkci veřejnoprávní televize — média, které má na rozdíl od komerčních subjektů dávat prostor právě tomu méně komerčnímu, minoritnímu.

Bohužel. Od příštího roku si to odskáčou především ty nestředoproudé pořady. Budou zredukovány nebo zcela zrušeny (viz tisková zpráva ČT) hudební pořady "okrajových" žánrů, kulturní zpravodajství, záznamy a přenosy vystoupení, publicistické i dokumentární pořady, původní tvorba a další. Namátkou:

• ruší se: Aport, Folkomotivy, Blues ze Staré Pekárny, Paskvil, jazz i dechovka, koncerty, opera (záznam i nákup), Kořeny, Filmopolis, Posezení s Janem Burianem, Kulturní týdeník; redukuje se: komponované večery, Noc s Andělem, kulturní dokumenty a publicistika, Kinobox, Popularis, Prology, Nehasit! Hořím!, záznamy divadelních představení
• ruší se: Šumná města, Zpověď, Ještě jsem tady, Čaj pro třetího, Diagnóza, Z očí do očí, Evropa E. Brikciuse, Ze života zvířat, Hledání ztraceného času, Předčasná úmrtí, Osudové okamžiky; redukuje se: natáčení dokumentů (aktuální i velké společenské dokumenty)
• ruší se: Evropské události, U nás Evropě, Zprávičky, Síto, Média, Černá bílá, Obrazovka, O poklad Anežky České, Sama doma; redukuje se: Domácí štěstí, Jak na to?, Úsměvy...
• redukuje se veškeré natáčení dramatické tvorby a zastavuje se to, které ještě šlo zastavit; Četnické humoresky (pokračování seriálu), TV filmy, pohádky (TS Brno a Ostrava), hry a inscenace; práva k filmům: snížení objemu, náhrada archivem ČT

Nikde jsem nenašel ani zmínku o sebemenším omezení v redakci sportu. Drastické škrty také zřejmě minou (s odpuštěním) sračky typu Hodina pravdy nebo Neváhej a toč, které mají své místo na kterékoli komerční televizi. Ačkoli byly zrušeny všechny folkové a jazzové pořady, na kulturní perly Poprask, Medúza nebo Jsou hvězdy které nehasnou, se ani nešáhne. Vzájemně se překrývající Fakta a Klekánice zůstávají, ale bez náhrady zmizí Černá bílá. Publicistické skvosty Pod pokličkou a Nedej se! jsou patrně důležitější než Média, nebo U nás v Evropě.

Nebylo by efektivnější redukovat náklady do hloubky (ušetřit na každém jednotlivém pořadu) místo do šířky (redukovat pořady kombajnem)? Copak by se třeba Anežka nedala udělat i bez těch kostýmů, kvůli kterým je prý tak drahá? Nemohly se sloučit Aport, Folkomotivy a Stará Pekárna do jednoho pořadu, když je neúnosné je udržet všechny? Nevydaly by náklady na jedno mistrovství v hokeji/fotbale, o které se ČT beztak pořád přetahuje s jinými stanicemi, na záznam divadelních představení aspoň na dva roky, pět jazzových vystoupení, a dva slušné dokumenty? (Toť vůbec otázka — patří sportovní přenosy [ne zpravodajství, kompletní přenosy] do základní služby, které musí veřejnoprávní televize poskytovat?)

Každopádně se můžeme příští rok těšit, že uvidíme celou řadu veseloher, seriálů a pohádek, které dosud bezúčelně zahálely v archivu. Sice právě v roce, kdy vstupujeme do EU, zrušila ČT sakumprásk všechny pořady věnované životu v Unii, ale určitě místo nich dostaneme nějakou rovnocennou náhradu — Bohouše, Televarieté, sérii koncertů Pražského jara 1992 nebo možná reprízu všech doposud natočených Kufrů. A až ČT zavede digitální multiplex se čtyřmi kanály, to teprve začne v archivu hukot. Juch!

P.S.: Zájemcům doporučuji k přečtení páně Janečkův projekt Teze k oblasti programu, technického rozvoje a ekonomiky (PDF, 112 KB). Ve světle změn ohlášených na příští léta je to vážně zábavné počtení.

CSS: Událost měsíce — 100% výška a svislé centrování!

Vilému Málkovi se podařil husarský kousek. Jednak (souběžně s P. P. Kochem) přišel na to, jak vyřešit problém s procentní výškou — a následně hned vymyslel i aplikaci tohoto hacku. Jeho (vlastně Victoriino) svislé vycentrování prvku v okně prohlížeče podle mých testů funguje jak ve Windows MSIE5+, tak i v Mozille, Opeře a nyní už i v Safari (pouze Mac MSIE zpracuje height:100% divně — ale to už tak nevadí, dnes už je to prakticky mrtvý prohlížeč). Jestli projde i váš prohlížeč, si můžete vyzkoušet na příkladu.

Celá finta spočívá v tom, že nakonec je přece jen možné donutit i prohlížeče, které tomu doposud vzdorovaly, aby použily výšku okna pro výpočet procentně zadaných výšek v něm umístěných prvků. A stačí k tomu jen maličkost: nastavit height:100% současně prvkům body i html. Zdánlivě drobnost, ale budiž nehynoucí sláva těm, kdož na to přišli (podrobně celý problém popisuje zmíněný P. P. Koch). A máme-li k dispozici souřadnice a rozměry relativní k rozměrům okna, dá se s tím už lecjak čarovat — umístit blok na střed okna je jen jedno z mnoha a mnoha použití.

Aplikační ("jednoobrazovkové") weby tak mají ode dneška dveře otevřeny pro formátování čistě s pomocí CSS.

VHO (Velká Hypoteční Otázka)

Maja opravdu moc hezky píše o strastech realitních reálií. Ale jak to čtu, nemůžu si nepovzdechnout nad svou dlouholetou Velkou Hypoteční Otázkou. Já tady vážně čemusi nerozumím a byl bych rád, kdyby mi to někdo vysvětlil.

Uznávám, jsem asi mimo mísu, ale mně pořád připadá milión jako závratná a nepředstavitelná suma. (Po pravdě: i sto tisíc mi dodneška připadá jako hromada peněz. Asi jsem fakt ufoun.) Ten nejobyčejnější dům se přitom dá horkotěžko pořídit pod dva miliony (pokud má být člověk aspoň v jakémsi dosahu velkoměsta). A přitom se domy pořád prodávají, počet hypoték stoupá závratnou rychlostí. Kde na to všichni ti lidi berou?

Dokud platím každý měsíc nájem a inkaso, těžko k tomu můžu odkládat ještě částku rovnající se hypotéce, abych si v dohledné době (čti: ne dřív než za pět let) našetřil aspoň na pitomou akontaci. I když se přemůžu a budu pět let stavebně spořit řekněme 5 tisíc, tak s velkou klikou a celý zpocený tak dám dohromady nějakých 350 tisíc. S tím mi ale dají hypotéku tak na 1-1,4 mega, což je tak na byt v paneláku. Na domek (domeček) musím šetřit dvakrát déle. Deset let.

A pak (když inflace z těch desetiletých úspor neudělá zase úspory pětileté) možná dostanu hypotéku, kterou budu splácet dalších 20 let. S velkou klikou to vyjde akorát do důchodu. Děti (až budou) sice celé dětství stráví v malém bytě, s okrouhaným rozpočtem ("tatínek s maminkou šetří na domeček, víš?") — přitom stejně z nějakého stěhování budou při své začínající pubertě těžko bublat radostí. Nemluvě o spoření na jejich studia ("ten váš pitomej barák si můžete strčit do ***, já mohl(a) studovat v Edinburghu! Proč zrovna já musím mít tak pitomý švorcový rodiče!").

Jenže jiný reálný postup mě za celou dobu nenapadl. Když jsem se ptal kohokoli, kdo si nový dům/byt pořídil, v zásadě to nevypadalo zas tak nereálně. Když jsem se ale začal ptát podrobněji, tak ze všech postupně vypadlo něco jako:

• Těch 18 tisíc měsíčně je docela kláda, ale s mýma 50k čistýho mi ta hypotéka nakonec prošla...
• Na hypotéku jsme se složili se ženou a půl milionu na akontaci nám dali naši
• Z platu v bance jsem si na ten byt za dva roky našetřil
• Dostali jsme v pohodě stoprocentní hypotéku, když jsme zastavili ten byt po pratetě
• Našim v restituci vrátili činžák...
• Parcelu jsme měli, tak jsme si sami postavili základy a první patro a na zbytek nám hypotéku už dali
• atd.

To je pro mě jiný svět. Po čemkoli, kde bych měl přede dveřmi záhon a ne společné schodiště, přitom slintám čím dál víc... Jenže jsem dosud nepotkal nikoho jako já (mírně nadprůměrný, ale nijak závratný plat, rodiče bez statisíců, žádné dědictví, žádné bohaté babičky a pratetičky, žádné restituce, žádné nemovitosti, žádná parcela), kdo by si vlastní dům dokázal pořídit. Jestli někdo takový je, budu mu neskonale vděčen, když mi poradí, jak na to...

Sakra, co jsem přehlédl?

Rychle Rotující Rubik

Bavili jsme se nedávno s kamarádem Jirkou (který mi mimochodem přinesl tu úlohu s přeloženým papírem) a mezi řečí jsme dospěli k tomu, že jsme oba stejně máklí — zajímají nás blbiny, o které soudný člověk snad v životě nezavadí. Tak například jsme se shodli na tom, že nám oběma shodně vrtává v hlavě, co že je to za těleso, které vznikne rotací krychle kolem její tělesové úhlopříčky. Jinými slovy: když si vezmete do ruky kostku (třeba Rubikovu), chytíte ji mezi prsty za protější vrcholy a roztočíte ji, tak jaké těleso ta rotující krychle vyplňuje? A co za křivky to při pohledu z boku vytváří?

Napadají mně jen dvě možnosti — buďto upnout tu kostku do soustruhu, zapnout ho na nejvyšší rychlost a prostě se podívat, anebo vzít k ruce analytickou geometrii a začít počítat. Soustruh nemám, a analytická geometrie už mi tak neslouží...

Nudíte se? Tak si kupte medvídka mývala a zeptejte se ho:

• Co je ten rotační krychloid za těleso?
• Jak vypadá z boku (neboli jaký je řez vedený osou rotace)?
• Jaký je jeho objem?
• A co v případě obecného kvádru?
• Je ten mýval normální?

Brk!, krkl vlk skrz srst srn

Plch prch' v krb. Šplh v vrch v smrk. Vlk zbrkl, hr! v tvrz. Plch zmrzl. Hrň prsť v hrb, trp... Napsat příběh pomocí jednoslabičných slov není zas tak těžké. Anglo-Američané to ostatně dělají běžně (a ač v češtině je to o dva řády obtížnější, už Jan Werich dokázal, že se tak dá napsat bez problému celá pohádka, která má hlav i pat). Ale napsat smysluplnou větu bez samohlásek, to už je celkem oříšek. Máme aspoň jistou výhodu, protože v angličtině to nejde vůbec — to už bych spíš věřil tomu, že je možné napsat francouzský román bez jediné souhlásky. Na druhé straně i když těch českých slov bez AEIOUY je celkem dost, na nějaký velký tvůrčí rozlet to nestačí... Jaká je podle vás nejdelší (smysluplná a gramaticky správná!) česká věta neobsahující ani jednu souhlásku?

P.S.: Původně jsem přemýšlel i nad tím, jestli by to šlo i bez "r" a "l", které v češtině fungují i jako samohlásky, ale přiznám se, že mě nenapadlo ani jedno (alespoň třípísmenné) slovo. Jestli o nějakém víte, sem s ním.

Náhledy článků na Pixylophone

Protože už víc než dva lidé (bůhvíproč) postrádají stránku s náhledy nejnovějších příspěvků na tomto blogu, a protože bylo docela snadné ji udělat, tak jsem ji udělal. Ale nikde ji (aspoň zatím nebudu odkazovat), jediný odkaz je tento: http://www.pixy.cz/blog/nahled.html. S přehledem nejnovějších komentářů mám naopak problém podstatně větší, než jsem předpokládal, takže ty jen tak brzy nebudou...

Něco k přemýšlení na víkend

Zdá se to jako blbinka, ale dá pěkně zabrat. Vezmi čtverec papíru a jeden roh přilož na střed jedné z protějších stran a přehni (viz obrázek). Zbude takový malý trojúhelníček, který přečnívá. Jaký je jeho obsah?

Nokiagame, to je věc...

Nokia Game is not optimized for your browser (version) and / or operating system. Please upgrade to meet the requirements. In order to experience Nokia Game to the max, you will need a PC with Internet Explorer 5.0 or higher.

A nic víc už na webu www.nokiagame.com/ neuvidím. Ujišťuji ovšem ctěnou Nokiu, že mám nejnovější existující verzi svého prohlížeče i operačního systému a upgradovat už není kam. Ale stejně nechápu proč, když stejně celý "web" tvoří jeden velký flash, který s verzí prohlížeče nebo OS nemá lautr nic společného (a funguje bez problémů i v tom mém vyfackovaném prohlížeči a systému, jak jsem si nakonec ověřil)...

Tři plurály

Víte o tom, že na světě existuje jazyk, který má tři plurály (množná čísla)? Nebo dokonce ještě víc? Jazyk, který nerozlišuje jenom pes/psi, muž/muži, ale má speciální tvary slov pro určité počty? No vidíte, existuje. Čeština.

Kdo někdy učil nějakého cizince česky, ví přesně, o čem mluvím, ostatní si možná ťukají na čelo. Ale vážení, je to tak. Zatímco (snad) všechny jazyky na světě rozlišují pouze jednu věc a moc věcí (signulár/plurál, jednotné/množné číslo), naše mateřština — už tak dost šílená — je výjimkou i v tomto a má zcela otevřeně speciální gramatické kategorie pro jednu věc, pro dvě až čtyři věci, pro pět a moc věcí a aby toho náhodou nebylo málo, existuje k tomu i pár kategorií skrytých, raději tutlaných, aby se z toho náhodou někomu neudělalo mdlo už předem.

Pořád nic? Vždyť už to tady padlo: jedna věc — dvě, tři, čtyři věci — pět, šest, moc věcí. Jeden muž, dva muži, deset mužů. A co teprve (správně spisovně): 20 mužů, 21 muž, 22 muži... Sranda? A co tohle:

• Jeden muž je mladý.
• Dva muži jsou mladí.
• Pět mužů je mladých.
• Dvacet tři muži jsou mladí.
• Jakýkoli počet mužů je mladých.

A to jsou jen ty zřejmé, veřejně přiznané typy. Co teprve ty utajené, které se tváří stejně, jen do chvíle, než se na ně podíváte pořádně? A taky podle toho, jestli si číslovky zrovna náhodou nezačnou hrát na podstatná jména...

Celé to totiž komplikuje i to, že v češtině existují pro určité počty číslovky, ale i podstatná jména — je deset hrušek (číslovka+jméno) i desítka hrušek (hrušky jsou zde neshodný přívlastek té desítky). Tady to je sranda — ale ve chvíli, kdy se nedá poznat, co je co (třeba "sto hrušek"), je to horší a liší se to už jen při skloňování. V případě číslovky se řekne "se sto hruškami", ale v případě jména to je "se stem hrušek". Když je složené číslo, pak už jen "se sto dvaceti šesti hruškami".

Podobně je "tisíc" (jméno) i "tisíc" (číslovka) — "s tisícem hrušek" i "s tisíc hruškami", případně i "s tisíci hruškami" — což je ale další legrace, protože se zde kdoví proč dostane "tisíc" do plurálu, i když je jenom jeden; "s tisíci hruškami" je pak tvar od jednoho tisíce hrušek (číslovka+jméno), kdežto "s tisíci hrušek" je tvar několika tisíců (neshodný přívlastek). A co teprve u milionů, miliard a výše... Tam už se číslovky bojácně vytrácejí a říct "se sedmi miliony obyvateli" už je přinejmenším divné, protože lepší je zpodstatnělé "se sedmi miliony obyvatel"... A třeba "s milion muži", "s miliarda dolary" už by snad nikdo ani nedokázal říct — tedy už se uhnízdily neshodné přívlastky nastálo...

Takže suma sumárum se dá říct:

• dva muži, bez dvou mužů, se dvěma muži
• pět mužů, bez pěti mužů, s pěti muži
• sto mužů, ne sto/sta mužů, se sto muži / se stem mužů
• tisíc mužů, bez tisíc(e) mužů, s tisíc(i) muži / s tisícem mužů
• milion mužů, bez milionu mužů, s milionem mužů
• milion jeden muž, bez milionu jednoho muže, s milionem jedním mužem
• milion dva muži, bez milionu dvou mužů, s milionem dvěma muži
• milion pět mužů, bez milionu pěti mužů, s milionem pěti muži

Což dělá — přinejmenším — 4 různé varianty plurálu:

• X muži, bez X mužů, s X muži
• X mužů, bez X mužů, s X muži
• X mužů, bez X mužů, s X mužů
• X muž, bez X muže, s X mužem

A teď to vysvětlujte někomu, kdo se chce naučit česky...

P.S.: Nejedná se jen o češtinu, podobné potíže mají i příbuzné jazyky — přinejmenším slovenština a částečně i ruština.

Byznys je holt byznys, univerzity nevyjímaje

To jsou věci na tom světě. Přišel mi zajímavý e-mail: na kolejích bratislavské univerzity si studenti zbudovali síť. Počítačovou. (Všichni, co mají na koleji v Praze ethernetovou zásuvku v každém pokoji, kolikrát ani nevědí, co mají za poklad). Vedení univerzity se k ničemu nemělo, tak si ji studenti postavili sami a za své. Funguje prý celkem pěkně.

A teď se jejich rektor "pochlapil" — připravil na kolejích několik "pokojů se zavedeným Internetem" a teď je bude slavnostně předávat. Pokojů jen zlomek z celkového počtu na kolejích (asi necelá šestina) a není to prý zrovna zadarmo. Což o to, to je asi pořád ještě košer. Ale panu rektorovi to nestačilo a jako následný krok oznámil, že "tu druhou" síť ještě do konce školního roku nechá a pak ji od Internetu odstřihne. Patrně je to pro něj konkurence, podle všeho hodlá tuhle síť zrušit a odstranit a na jejím místě postavit novou, vlastní, oficiální.

Nic neobvyklého — běžné jednání ve velkém byznyse, v tvrdém konkurečním boji. Smutné však je, když rektor vysoké školy pozapomene na to, že jeho studenti nejsou jeho konkurence, nepřítel, kterého musí potlačit, rozdrdit a zadupat. Když zapomene na to, že jeho hlavním úkolem je starat se o ně, zajišťovat jim vzdělání a co nejlepší podmínky k němu. Rektor má studentům sloužit, ne s nimi bojovat. A pokud je původní informace aspoň způlky pravdivá a autor si ji zas tak moc nepřibarvil (i když jakožto zúčastněný není určitě zcela objektivní), měl by se pan rektor UK Bratislava přinejmenším zamyslet, jestli mu v tom chvatu náhodou něco podstatného neuniklo.

Související: S.O.S. Internet, Spolok pre záchranu internetu v Mlynskej doline

Czenglish, nebo radši nic?

Také Marek Prokop si myslí, že než publikovat něco v cizím jazyce s chybami, je lépe nepublikovat to vůbec. Původcem všeho je článek pana McGoverna, který mě tak trochu nadzvedl ze židle už včera — svou povýšenou arogancí mi připomíná Čecháčky, jimž do krámu přijde cizinec: "Když neumí česky, tak ať sem neleze, skopčák jeden."

Já mám raději opačný přístup a setkal jsem se povětšinou (a naštěstí) právě s ním. Přístup, kdy rodilé mluvčí naopak potěší, že se aspoň snažíte mluvit po jejich a lecjaké ústřelky seč mohou, tolerují: vědí, že jejich jazyk přece není vaše mateřština. A není to jediný důvod, proč jsem přesvědčen o pravém opaku než Marek a proč s panem McGovernem bytostně nesouhlasím.

Možná je totiž kvalita jazyka důležitá, ale není primární. Leda tak na stránce, kde jde o jazyk v prvé řadě ("kuptesi Naše pravydla Českýho právopisu!")... Ale primární je obsah, nabízené služby — a pokud tomu čtenář aspoň trochu porozumí, záleží už jen na tom, jak ho nabízený produkt zaujme. Ostatní už je jen otázkou obchodní soutěže a konkurenční výhody. Když zatoužím po výrobku, který nenabízejí tisíce webů, mezi nimiž si můžu vybírat, ale horko těžko najdu jednu dvě stránčičky s hledanou informací/službou/výrobkem, jsem v prvé řadě rád. To, že tam stojí "nabyzyme pravú rúčne hňetenú báklavu", "tady mam popys toho zapojení pro ten obvot Tý 314-ky" nebo "syntaxe PHP function substr() is nasledujici", je mi v té chvíli šumafuk. Jasně, když budu mít seznam 150 výrobců ručně zpracované baklavy, popis zapojení obvodu T-314 bude na každém druhém webu a budu si moci vybrat z několika lepších či horších popisů jazyka PHP, tak podobný jazykový paskvil možná přejdu a zkusím se raději podívat na nějaký jiný.

Ale pokud konkurence není natolik mohutná, že každý detailíček hraje v bitvě o zákazníka podstatnou roli, je taková podružnost jako kvalita jazyka až druhotná. Nabízím-li něco, co může zákazníka zaujmout i navzdory špatnému jazyku, je lepší to nabídnout i s gramatickými chybami, než to neposkytovat vůbec.

Sám jsem tohle dilema řešil nedávno (a vlastně si stále nejsem jist, jestli do toho "anglického" webu půjdu, nebo ne). Ale třeba pozitivní ohlasy na pár mých praktických článků nebo aplikaci pro výběr barev, vše psané mojí chabou pigin-angličtinou, mě ujistily, že o tu angličtinu vůbec nejde. Pravda, dostal jsem jeden (jeden!) mail, kde mě (mimo jiné) autor upozorňoval na hrubku v mém "anglickém" textu, ale jinak to nikomu nevadilo. Ošklivá angličtina plná chyb, krokolomných obratů a špatných vazeb dokonce nezabránila řadě lidí, aby i tak dotyčný článek citovali na svém webu.

A nesmím zapomínat na jednu nikoli nepodstatnou maličkost: zdaleka ne všichni uživatelé Internetu jsou rodilí Britové nebo Američané. Dostal jsem několik desítek ohlasů od Brazilců, Japonců, Italů, Francouzů, dva z Indie a dokonce od jednoho Poláka, jehož angličtině jsem prakticky nerozumněl, jak byla příšerná. Nikomu moje tristní angličtina nevadila, a nebyl nikdo, kdo by nepochopil, o čem píšu. Sám jsem získal spoustu užitečných informací ze stránek Němců, Holanďanů nebo Rusů — a i když jsem v nich sám (!) našel celou řadu hrubek a gramatických chyb, bylo mi to celkem šumafuk.

Já už mám jasno: pokud budu mít pocit, že mám co říct někomu za českými a slovenskými hranicemi, rozhodně se nebudu žinýrovat a už klíďo-píďo svou czengličtinou stránku uplácám. A bude mi celkem jedno, jestli nad tím nějaký Oxfordem zhýčkaný McGovern zhnuseně ohrne nos. Přinejhorším na stránky napíšu popravdě: "Omlouvám se za svou angličtinu, ale není to můj rodný jazyk a nikdy jsem jej nestudoval. Děkuji za pochopení." Jestli to někdo nepochopí, je mi to celkem jedno — hlavně když většina čtenářů porozumí tomu, co jsem jim chtěl sdělit.

Související: Webové stránky v cizím jazyce 2 (Petr Weida), Člověče, zastav se (Jiří Bureš, ConBLOG), Angličtina hýbe českým internetem (Eduard Hlava)

Je třeba systematicky stabilizovat obchodní latence

Máte zítra brífink manažmentu, kde budete vykomunikovávat badžet, a potřebujete si připravit pár důrazných apelů na úvod? Určitě se vám bude hodit tato užitečná pomůcka. A pokud vám vygenerovaná věta zrovna náhodou nevyhovuje, stačí dát reload.

Update: Pokud zavoláte skript s parameterem ?seed=číslo, vrátí vám pokaždé tentýž výrok. To číslo ovšem může být jakékoli — např. pro seed=3141592654 by mělo vyjít "S důrazem na píár oddělení je nezbytné do 24 hodin razantně modernizovat provozní struktury.". Upozornění — pokud ovšem jakkoli změním/doplním slovník, změní se i všechny výsledné fráze, takže na to rozhodně nespoléhejte.

Přes koho se má posílat pošta?

Narazil jsem na docela zajímavý technicko-obchodně-etický problém. Kdo má vlastně uživateli poskytovat SMTP server? Poskytovatel e-mailu, nebo poskytovatel připojení? Obojí je možné, obojí se používá, obojí má pro i proti. Co je ale správně?

Celkem často (hlavně u uživatelů bezplatných připojení) oba poskytovatelé splývají a žádný problém není. Připojíte se přes ABC, tam dostanete e-mail a nic jiného nepoužíváte. Poskytovatel vám dá nastavení POP3 serveru, SMTP serveru, o nic se nestaráte. Ale pokud začnete používat Internet trošku sofistikovaněji, narazíte na problém, kdy používáte poskytovatelů víc najednou. Který z nich je povinen zpřístupnit vám svůj SMTP server pro odesílání vaší pošty?

Vezměme vzorový příklad. K Internetu jste připojeni bezdrátově prostřednictvím firmy WIFIK, k tomu máte zaregistrováno i záložní připojení přes modem u firmy BEZPLATNY. U WIFIKu jiné služby než připojení nevyužíváte, ale od BEZPLATNY (které nabízí freemail) používáte celkem aktivně e-mail, který vám nabídli, jako svou alternativní e-mailovou adresu — řekněme ja@BEZPLATNY.cz. V zaměstnání máte pracovní e-mail ja@ZAMESTNAVATEL.cz, k němuž přistupujete přes POP3 server svého zaměstnavatele. K tomu máte vlastní hostovaný server u firmy HOSTING, který provozuje vaši doménu MOJEDOMENA.cz, kde je i vaše hlavní e-mailová schránka ja@MOJEDOMENA.cz.

Máte tedy tři e-maily — ja@MOJEDOMENA.cz, ja@ZAMESTNAVATEL.cz a ja@BEZPLATNY.cz — a všechny aktivně používáte. U všech necháváte původní adresu jako odesílatele (From:) i jako zpáteční adresu (Reply-To:), protože chcete, aby vám odpovědi na pracovní e-maily chodily zase do práce a odpovědi na veřejnou adresu u BEZPLATNY zase na freemail. A teď jsme před otázkou: přes koho maily posílat?

Poskytovatel připojení

• PRO: je to logičtější; odesílaná pošta neputuje daleko po Internetu, ale skončí na nejbližším serveru, který ji ihned zpracuje; poštu lze odesílat, i když je chvilkový problém s vnější konektivitou vašeho ISP
• PROTI: typický e-mailový klient vyžaduje přiřazení SMTP serveru pro každý účet zvlášť, bez ohledu na aktuální připojení k Internetu; změnit SMTP server u kžadého účtu při volbě jiného připojení je velmi obtížné (obzvlášť máte-li účtů hodně). Provideři navíc (především ti, kteří svým zákazníkům poskytují e-mail) kvůli ochraně před spammery často povolují relay podle adresy odesílatele (a/nebo adresy replay-to) a odeslat e-mail s jinou než jejich adresou odmítnou — pokud budete připojeni po telefonu přes BEZPLATNY.cz, je možné, že vám povolí odeslat pouze dopisy, které posíláte jako ja@BEZPLATNY.cz, zatímco odesílatele ja@MOJEDOMENA.cz a ja@ZAMESTNAVATEL.cz odmítne.

Provozovatel e-mailu/hostingu

• PRO: odchozí pošta může být vázána na registrovanou e-mailovou schránku a lze hlídat zneužívání SMTP serveru; můžete používat více SMTP serverů pro různé e-mailové adresy; většina poštovních klientů trvá na nastavení SMTP serveru pro každý účet bez ohledu na aktuální připojení; nastavení e-mailových účtů se nemění při volbě jiného připojení k Internetu
• PROTI: pro každou adresu musíte používat jiný SMTP server; v případě nedostupnosti serveru nelze odeslat e-mail; je nutné si hlídat, který e-mail se musí odeslat na který SMTP server.

Osobně mi přijde nejlogičtější, aby SMTP provozoval fyzicky nejbližší SMTP server — tedy lokální server nebo server poskytovatele Internetu. Bohužel někteří ISP nedovolují posílat poštu s jinou než jim známou adresou odesílatele, a co je ještě horší, výrobci softwaru (především Microsoft) zavile trvají na vazbě jeden SMTP server ke každému e-mailovému účtu, nikoli jeden SMTP server ke každému připojení. Pokud se někdo připojuje střídavě více způsoby a má víc e-mailových účtů, musí neustále přenastavovat parametry SMTP.

Setkal jsem se už s tím, že mi poskytovatel připojení odmítal posílat poštu s jinou než jejich adresou; setkal jsem se i s tím, že na mém hostingu nebylo SMTP k dispozici. Naštěstí jsem nikdy nenarazil na obojí současně — to by byl opravdu problém.

Co si myslíte vy? Kdo má poskytovat SMTP server? Má to vůbec někdo za povinnost?

Textové animace v Javascriptu

Už jsem si dlouho nehrál s Javascriptem. Předem upozorňuji, že následující blbinku nikomu nedoporučuji používat — je to nespolehlivé, nepoužitelné pro každého a porušuje zásady přístupnosti i DogmaW4. Ale prostě mě to napadlo.

Třeba taková normální kulička - pokud na její odstavec najedete kurzorem a všechno vám funguje, jak bych chtěl, tak by se měla začít kutálet...

Nejde o nic složitého - na onmouseover se spustí setTimeout, který cyklicky vyměňuje obsah určeného prvku, na onmouseout se to zase zruší. Úplný laik to asi (naštěstí) hnedka nepochopí, javascriptoví experti naopak zazívají nudou a nepochopí smysl, k čemu by to tak mohlo být dobré. Sám nevím - nejspíš k ničemu, nanejvýš se opravdu výrazně podepsat: pixy (na podpisu je odkaz na skript, který se pro celou tu srandu volá.

Velké změny na blogu

Tak je to tady. Zhluboka jsem se nadechl a spustil to. Držte mi palce.

V posledních dnech jsem zuřivě předělával celý blog. Celkem zásadně jsem přepsal svoje Bloxxy (systémek, kterým tyhle stránky vznikají), abych ho víc přizpůsobil svým potřebám, i tomu, na čem se tenhle blog za uplynulý rok ustálil. Nejvíc změn jsem musel udělat jednorázově a skokem (ten mám právě za sebou), další budu ještě dolaďovat průběžně. Pokud na Pixylophone chodíte pravidelněji, asi by bylo lepší se s nimi seznámit a případně se podle toho zařídit.

• Je konec s více blogy. Byl jsem z toho čím dál víc nešťastný, organizačně a technicky to věru nebyl nejlepší nápad a byl v tom hokej. Nyní je Pixylophone jen jeden. Jeden je i jeho archiv.
• Zato přibyly kategorie. Každý článek má nějakou přiřazenu, pro vybrané z nich existují samostatné stránky s nejnovějšími příspěvky z dané kategorie (např. webdesign, čeština). Není to ale pevně dáno, v čase se mohou tyto "výcucy" měnit.
• Integroval jsem do Bloxxy komentáře, takže nyní už se s nimi zachází o mnoho lépe. URL komentářů jsou jednodušší, už neobsahují URL a název původního spotu. Každý jednotlivý příspěvek v komentářích má vlastní odkaz (např. #cmt3), automaticky se vytvářejí i odkazy mezi příspěvky (číslo v hranatých závorkách, např. [3]).
• Počet komentářů se již nevkládá v podobě obrázku, ale jako text (stránky se s každým novým komentářem aktualizují). Teoreticky snad bude možné udělat i RSS/RDF s nejnovějšími komentáři (samostatná stránmka s jejich výpisem momentálně asi nebude fungovat, omlouvám se za to, ale to jsem ještě nestihl).
• RSS i RDF mají novou adresu. I když by měla fungovat i všechna stará URL a správně se přesměrovávat na nové adresy, bude určitě lepší tato URL si aktualizovat.
• Lví podíl na celé akci má sofistikovaný skript řídící zpracování chyby 404 — bez něj by to nemohlo fungovat. Bohužel jsem zjistil, že proměnná $REDIRECT_URL neobsahuje hash z původního URL, takže se k němu skript nedostane. Tzn. místo adresy např. blog.html#12345 dostane jen blog.html — což v praxi způsobí, že během přesměrování se tyto kotvy (vedoucí většinou na konkrétní spot) ztratí. Moc mě to mrzí, počítal jsem, že přechod bude naprosto čistý a transparentní — takhle sice budou všechny permalinky fungovat, ale bez toho posledního hashe. Pokud by někdo měl nápad, jak to vyřešit, budu za něj vděčný.

Hnidopichia mentoroformis Pixii

Teď jsem si prohlédl pár příspěvků zpátky a všiml jsem si ke své hrůze, že tady teď v jednom kuse furt někoho nebo něco kritizuju. To nemůžete něco říct? Hergot? Vy jste mi teda čeládka na nic.

Listopadové haiku

Podzimní úsvit
poslepu šátrá mhou a
já tak dlouho spím.

Měl to udělat, ale...

Hodně často je v médiích slyšet zprávy typu: "... dopadli muže, který měl na Černošicku znásilňovat ženy...", "zadrželi ženu, která měla týrat své dítě..." Redaktoři si tu vazbu "měl to udělat" ve významu "prý to udělal, údajně to dělal" nějak moc oblíbili — a nedochází jim, že obrat "mít něco udělat" vyjadřuje v češtině především povinnost (stejně jako anglické "have to"). Takže zadrží-li policie "muže, který měl mučit svou ženu", jde vlastně o chlapa, kterému někdo to mučení uložil za povinnost (a zadrželi ho, protože zadaný úkol neplnil?)...

Je to lenost redaktorů, nebo jim to už ani nepřijde? Ale vždycky, když zase slyším "soudní přelíčení s mužem, který měl zastřelit svého souseda", skoro se mi chce doplnit: "ale místo toho ho utopil, bídák jeden nespolehlivá..."

Na Harryho si u nás ještě pár měsíců počkáme

Celou dobu jsem si myslel, že Albatros už musí mít českou verzi knihy Harry Potter a Fénixův řád připravenou, jen (z celkem pochopitelných důvodů) čeká na termín malinko blíž před vánoci. Jenže houby, i vánoční trh si může nechat zajít chuť...

Kniha vyjde až 29. února 2004. Ať se nediví, že jim to někdo překládá a distribuuje načerno. Jen pokud mně je známo, dávno hotové jsou přinejmenším italské, portugalské, španělské, francouzské i německé překlady. Pavel Medek to sice překládá úžasně, ale nemyslím si, že by překlad do češtiny byl dvakrát náročnější než do jiných jazyků, aby kniha musela vyjít až čtvrt roku po ostatních. Spíš je to tak, že jednou schválený ediční plán se musí dodržet, i kdyby trakaře padaly.

I Pixy v Southparku

Hezká vlna se to přelila přes naše blogy — díky krásné flashové hračičce si může každý vytvořit vlastní southparkový portrét (1, 2, 3, 4, 5). Tomu jsem přece nemohl odolat.

Zachraňte marmeládu (v hlavách našich politiků)!

Těžko si mohl někdo nepovšimnout nedávné aféry s Euro-marmeládou. Celou dobu jsem si říkal, že určitě za chviličku někomu ta nebetyčná blbost dojde a tenhle nesmysl smete se stolu. Nestalo se tak, bohužel...

O co jde? O nic víc a o nic méně, než o trapný omyl nějakého pitomce, kterého se chopil každý jakéhokoli pokusu o vlastní zdravý úsudek. Ten "někdo" totiž dospěl k závěru, že nám EU zakázala používat název marmeláda pro jakékoli ovocné zavařeniny, protože prý podle euro-směrnic musí marmeláda obsahovat jistý významný podíl citrusového ovoce. A to je ten nesmysl.

Evropská komise totiž nikomu nic takového nezakázala, nepřikázala, v ničem nám nebrání! Pokud něco, tak nanejvýš existuje norma určující, že citrusové zavařeniny musí obsahovat minimálně 20% podíl citrusového ovoce! V angličtině se právě citrusové zavařenině říká marmalade, což je pojem, který v našich končinách nemá moc vhodný protějšek (rozhodně se tu nevaří pomerančové nebo grepové zavařeniny tak běžně jako na anglickém venkově). U nás existuje slovo foneticky podobné, tedy marmeláda — ovšem v úplně jiném významu. Udělejte si názor sami:

• marmalade (Lingea Lexicon): citrusová/pomerančová zavařenina
• marmalade (Encarta Encyclopaedia): food citrus fruit jelly: a clear or thick preserve made with citrus fruits, usually containing the shredded rind of the fruit, and traditionally made with bitter Seville oranges
• marmalade (Password, anglický výkladový slovník): noun type of jam made from oranges, lemons or grapefruit; citrusová zavařenina
• marmeláda (Velký A-Č slovník, SPN): jam, pomerančová marmalade
• marmeláda (Lingea Lexicon): jam, preserve, marmalade (-> citrusová/pomerančová)

Není o tom pochyby. Nějaký idiot, který projel v rychlíku kolem základů angličtiny, zahlédl v nějaké euro-normě slovo marmalade a aniž by si to při své chatrné angličtině nechal přeložit od nějakého svéprávného překladatele, bryskně usoudil, že to znamená marmeláda, a začal jednat. Bohužel ho nikdo soudný nestihl zastavit.

Vážený úřednický troglodyte, kterýž to máš na svědomí: buď té lásky a vrať se do školy, kde ti třeba někdo vysvětlí, že existuje něco jako mezijazyková homonyma, slova která v různých jazycích znamenají pokaždé něco jiného. Asi tě překvapí, že krásnoje dělo je rusky červená věc, ohne strom je německy bez proudu nebo pilka nožna je fotbal v polštině. A pak že jsou taky slova, která mají společný základ, ale vlivem odlišných reálií a jiného historického vývoje se jim dostalo odlišných významů; a také že jsou pojmy, pro jejichž odlišné nuance má jeden jazyk bohatý výrazový rejstřík, zatímco jiný si vystačí s jedním slovem. Vždyť kolik mají Eskymáci výrazů pro náš jediný sníh; zatímco u nás hodně rozlišujeme všelijaké knedlíky, noky, kapání, nočky a šišky, Angličané mají jen dumpling; a naopak, zatímco u nás je puding výhradně želé uvařené z mléka a škrobu, v angličtině je pudding kromě různých nákypů a kaší i výrazem pro všelijaké tlačenky, jitrnice, jelita i pro prakticky jakýkoli zákusek, moučník a mají jich na stovky druhů...

S těmi zavařeninami je to zrovna tak. U nás děláme džem (zavařenina z rozvařeného ovoce), marmeládu (totéž, ale pouze z vylisované ovocné šťávy) a povidla (nebo lekvár na Slovensku; zavařenina ze švestek či podobného ovoce se specifickým výrobním postupem, na slovensku) — tak Angličané dělají jam (jakákoli zavařenina z jakkoli rozšmelcovaného ovoce), kde jeden speciální případ nazývají marmalade. Pro naše povidla nemají zvláštní výraz (je to jen plum jam), a my zase nemáme slovo pro jejich marmalade (je to je citrusový džem). Myslet si, že marmalade znamená česky marmeláda si může jen hňup, co neumí anglicky. A aby dával takový nesmysl dokonce do zákona, na to už musí být ultrahňup.

Prosím, najde se nějaký soudný člověk, který tuhle idiocii z legislativy dokáže odstranit? Já si chci nadále kupovat normální českou marmeládu — ne nějakou ovocnou směs (zvlášť když marmeláda je z ovocné šťávy; směs z celého ovoce je odjakživa džem).

V opačném případě musím trvat na tom, že v celé EU musí každý puding obsahovat alespoň 90 % mléka a škrobu. Myslím, že i v Anglii z toho budou mít obrovskou radost — a až tam přijedu, tak už nebudu zmaten z podobných matoucích a zavádějících názvů a takový yorkshirský puding mi pak třeba bude chutnat o moc víc.

CZ.NIC.MOC

Nevím, co si mám myslet o inteligenci provozovatelů CZ.NIC, ale stále mě nenapadá nic slušného, ba ani pozitivního. Zkuste se vžít do situace mírně poučeného laika, kterému se horko těžko podařilo zaregistrovat si doménu a dokonce ji i jednou přestěhovat — a s touto představou se vydejte na web CZ.NIC, abyste našli nějaké základní údaje "jak to teda teďka s těma doménama vlastně hergot je."

Zřejmě vás vyděsí hned úvodní strana, kde budete zavaleni odbornými termíny, které jsou pro vás — jakožto mírně poučeného laika — španělskou vesnicí. Pořád se zde omílá zkratka LRR, aniž by byla aspoň jednou vysvětlena. Najít nějakou nápovědu, jak můžu změnit jakýsi prehistroický nefunkční e-mail, který má CZ.NIC u mě pořád vedený, se mi přese všechnu snahu nepodařilo. Ceník jsem absolutně nepochopil. FAQ jsou na NIC: vážně se uživatelé nejčastěji ptají, "Proč bylo sdružení CZNIC z.s.p.o založeno"?, to se opravdu nikdo neptá "Jak změním své registrační údaje"?

Jeden FAQ za všechny: "Kde mohu zjistit, jaké údaje eviduje CZNIC ve své databázi o mojí doméně? — Tyto informace je možné získat na WWW stránkách www.nic.cz pod příslušným odkazem." Nezabili byste je? A nejen že borci z NICu dodnes nepochopili, co je to hypertext — schválně si zkuste ten "příslušný odkaz" najít. Jen znalec pochopí, že jím je "Prohledávání"...

A vůbec nejlepší je, že až vám skončí platnost domény, tak vás na to upozorní. Pozor: nikoli "než vám skončí", ale "až vám skončí". To jsou fakt dobráci (toho, že teď pro jistotu neupozorňují vůbec nikoho, už si všiml leckdo).

A mimochodem — proč proboha oficiální web hlavního správce TLD v ČR provozuje jeden z mobilních operátorů?

PHP přepínač stylů

Jim Byrne i ALA (via Vít Dlouhý se věnují tvorbě přepínače stylů stránek prostřednictvím PHP. Na tomto blogu používám vlastní PHP-přepínač stylů už delší dobu, takže se na něj můžeme podívat podrobněji a není problém si jeho funkci rovnou ověřit.

Jak to funguje

V podstatě velmi jednoduše. Do stránky se nepřipojuje soubor styl.css, ale styl.php. Tento soubor je PHP skriptem, který dělá jen pár jednoduchých operací:

• podívá se, zda je na straně uživatele uložena z dřívějška cookie se zvoleným stylem
• pokud ano, přesměruje se na soubor s tímto stylem
• pokud ne, přesměruje se na soubor s výchozím stylem

<?
// Skript 1
$css = $HTTP_COOKIE_VARS['Moje-CSS-Cookie'];
if (!$css) $css = 'default.css';
header ("Location: $css");
die();
?>

Pozn.: Já na těchto stránkách z jistých důvodů namísto přesměrování (funkce header("Location:...")) vytvářím CSS soubor přímo (header("Content-Type: text/css")) a cílové CSS do něj zapisuji přes @import. Zde to ale není podstatné a na výsledku to nic nemění.

Souběžně s tím existuje druhý PHP skript, sloužící k výběru z nabízených stylů. Ten provádí následující kroky:

• zapamatuje si stránku, odkud byl zavolán (HTTP_REFERER), aby se na ni později mohl zase vrátit
• zkontroluje, jestli má uživatel v cookie uložený nějaký styl, aby jej mohl označit v seznamu všech stylů jako aktuálně vybraný
• po výběru stylu uloží jeho identifikaci do cookie a přesměruje se na původní stránku (kde si cookie načte Skript1 a použije příslušný styl).

Zde je příklad skriptu — jeden z mnoha možných, protože způsobů, jak nabídnout výběr stylů, v jaké formě je ukládat do cookie atd., je spousta.

<?
// Skript 2
if (!$refer) $refer = $HTTP_REFERER;
if (!$css) {
  $css = $HTTP_COOKIE_VARS['Moje-CSS-Cookie'];
  if (!$css) $css = 'default.css';
  }
if ($submit or $cancel) {
  if ($submit)
    setCookie('Moje-CSS-Cookie',$css, time()+36002430,'/');
  header("Location: $refer");
  die();
  }
function makeRadio ($styl) {
  global $css;
  echo "<input type='radio' name='css' value='$styl' ";
  if ($styl==$css) echo 'checked="checked" ';
  echo '/>';
  }
?>

<!— tady je HTML kód stránky ..... —>
...
<body>
<form action="" method="post">

<ul>
  <li><? makeRadio('styl01.css'); ?> Styl 01
  <li><? makeRadio('styl02.css'); ?> Styl 02
  ...
  <li><? makeRadio('default.css'); ?> Výchozí styl
  <li><? makeRadio('unstyled'); ?> Beze stylu
</ul>
<p>
  <input type="hidden" name="refer" value="<? echo $refer; ?>" />
  <input type="submit" name="cancel" value=" Zrušit/Zpět " />
  <input type="submit" name="submit" value=" Použít styl " />
</p>
</form>
...

A není zdaleka nutné jen nabízet pouhý výběr z připravených stylů. Formulář na výběrové stránce může nabízet nastavení řady dalších doplňkových parametrů — velikost a typ písma, barvy a styl odkazů, barvu a styl pozadí atd. Podobné funkce nabízím např. u změny stylu na Blesku (zde je ale místo PHP použit Javascript).

Nový styl pro tyto stránky

Chyběl mi tu styl s neproporčním písmem. Tak jsem jeden takový (strohý, šedivý, monospace) stvořil: Jinxy & Jangxy. Kdo chce, nechť užije. Někdy je chuť i na takové...

Čeští zvukaři se odstěhovali na Mars,

emigrovali do Hollywoodu, Bollywoodu, odstěhovali se do Humpolce, přešli k Vesmírným Lidem, pomřeli. Jinak si to vysvětlit neumím. Jakýkoli český film (i ten nejdražší), televizní hra či seriál z posledních let trpí stejnou chorobou: naprostou zvukovou sterilitou a akustickou anémií. Prostě to zní úděsně.

Nepřijde vám to? Třeba jinak téměř průměrnou pohádku Čert ví proč ten katastrofální zvuk úplně zabil. Kořenářka se baví s hrdinkou kdesi na kopci a zní to jako by seděly v izolovaném kamrlíku 2x3 metry (kde při postsynchronech asi opravdu seděly). Čeňková operuje na Nemocničním sále, baví se s Královou a zní to, jako by seděly v izolovaném kamrlíku 2x3 metry. Tři herci se baví v autě a zní to jako by seděli v izolovaném kamrlíku 2x3 metry... O těch tragických dabinzích se raději ani nezmiňuju, ty jsou občas k pláči. A není to jen chybně definovaný akustický prostor, který z výsledků tak trčí. Druhým, a možná hlavnějším nedostatkem jsou ruchy. Tedy nějaký ten ruch se tam občas objeví — při operaci na sále sem tam cinkne odložený nástroj a EKG dělá po, po; na hřišti si hrající děti občas zavýsknou — ale ambience tam je nulová. A přece i na tom sále všichni dýchají, vržou podrážkami, bzučí, vrčí a vrní přístroje, šustí šaty; i do té nejtišší místnosti doléhá šum zvenčí, kdesi projede auto, pískne pták; o otevřeném prostoru ani nemluvě. Lidské ucho je prostě zvyklé na jistou hladinu šumu — tu větší, tu menší, ale vždy aspoň nějakou. Díla českých "zvukařů" ji mají nulovou.

A kombinace obojího (špatný zvukový prostor a absence ambientního ruchu) pak vytvářejí ten příšerný sterilní, mrtvý a především nepřirozený zvuk. I černobílé inscenace z 60. až 80. let mají ten zvuk lepší. Možná ne tak čistý, ale rozhodně přirozený.

To vážně Česká televize nedokáže najít aspoň pár slušných zvukařů? Aspoň na ty filmy a hry, které mají mít nějakou trvalejší hodnotu? Ty stávající břídily můžou pustit na Hodinu pravdy a Banánové rybičky, tam to tak vadit nebude — když vyčerpají svou obsesi na odfiltrovávání zvuků z publika, nebude to nikomu tak moc vadit. Ale aby stejní mamlasové dělali zvuk filmu určeného do kin, seriálu jako je Nemocnice, nebo dokonce takovou katastrofu, jakou byl dabing nedělní slovenské inscenace, to si může dovolit snad jen nějaká regionání stanice, ne moloch ČT.

A i kdyby nakrásně lidi nebyli — dneska už je přece nějaká technika! K mašince, na které bude řada čudlíků s nápisy "malá místnost", "velká místnost", "chodba", "ulice", "les" atd. můžou posadit i uklízečku — i ona určitě zvládne v pravou chvíli ten správný caplík zmáčknout...

Vždyť se to nedá poslouchat! To nikomu z vedení ČT nevadí, co za běsy z nich leze? Jsou hluší?

Update: Je vidět, že nejsem sám. Chvíli po napsání tohohle příspěvku jsem objevil další na podobné téma na Deníčku. Ale vznikly oba nezávisle na sobě...

Morricone: pro pár psů navíc...

Se skákajícími audio-psy jsem ještě projednou zůstal u filmových soundtracků. Tentokrát to bude Ennio Morricone a motivy z filmu For A Few Dogs More — download 1 (MP3, vyšší kvalita, 192 kbps VBR joint stereo, 1,9 MB), nebo download 2 (MP3, velmi nízká kvalita, 12 kbps mono, 250 KB).