TOPlist

Pixylophone - archiv

Středa, 27. říjen 2004

Webdesign
01.04

Stupidní e-shop

Marek Prokop má naprostou pravdu. Nejblbější chybou e-shopů je povinná registrace. Právě jsem zahodil hromadu téměř nakoupených DVD za pěkných pár tisíc u Showparku (součást Internet Mall). Mají smůlu. Namísto vyřízení objednávky po mě tvrdě vyžadují e-mail a posléze registraci a bez toho mě nepustí dál. Jako kdyby mě v supermarketu nepustila ochranka do fronty u kasy, dokud jim neukážu platební kartu a nedám soukromé telefonní číslo. V tom případě bych klidně nechal plný košík stát na místě — i kdyby se mi ten nákup nakrásně zamlouval, na salátek se mi sbíhaly sliny a jogurty byly nejlevnější v celé galaxii — a odkráčel bych ze supermarketu středem a navždy a daleko. A nakoupil si raději v konzumu na růžku.

A to jsem vlastně udělal. Ten košík s DVD jim tam ještě stojí.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (59)


Úterý, 26. říjen 2004

Jen tak
20.44

Hry s koulemi

Pooh vinou chřipky už ani neví, jaký je rozdíl mezi bowlingem a kulečníkem. Připomnělo mi to, jak se často dohadujeme s známými, co vlastně hrajeme / půjdeme hrát / (ne)chceme hrát... Nejen pro ně se tu pokusím udělat malý sumář her s koulemi. Není pochopitelně kompletní a vyčerpávající, omezím se jen na ty, které alespoň trochu znám a které jsem párkrát hrál.

  • Karambol — někdo říká biliár (billiard, billard) pouze této hře, narozdíl od poolu a podobných (viz dále); přesnější je ale označovat jako biliár jakýkoli kulečník. Karambol se hraje na stole bez děr se třemi koulemi, jedna (náběžná, hráčova) má za úkol dotknout se postupně obou dalších koulí. To je za jeden bod (více viz podrobná pravidla, nebo zde). V různých variantách pravidel hrají všichni hráči touž náběhovou koulí, nebo má každý svou.
    Další varianty: Dotkne-li se náběžná koule před jinou koulí nejprve mantinelu, náběh je za dva body. • Variantně každý předchozí mantinel zdvojnásobuje bodové ohodnodnocení, tři mantinely (buzáry) před zahráním bodu jsou tedy za 2x2x2=8 bodů. • Kvartový biliár: mezi před dotykem druhé a třetí koule se náběžná koule musí dotknout alespoň třikrát mantinelu — tzv. kvarta. • Desítkový biliár: hraje se se čtyřmi koulemi. Platí prakticky stejná pravidla jako při klasickém karambolu (jen je na výběr více dvojic koulí), navíc dotkne-li se náběžná koule všech tří ostatních, je to za deset bodů. Často se kombinuje i s pravidlem o násobení — tedy např. mantinel—koule—koule—koule = 20 bodů. • Artistický biliár: Ani ne tak hra, jako spíše typ exhibičního vystoupení — hráč, obvykle mistr svého oboru, předvádí efektní a pro laika takžka nemožné a nehratelné náběhy. • Speciální karamboly: Znudění hráči si hru zpestřují různými doplňky a zesložiťováním pravidel. Např. se na středový bod staví figurka (stačí cigareta na výšku) a kdo ji při náběhu shodí, přichází o body atd.
    Více též Kulečníková škola online
  • Pool — americká varianta kulečníku. Hraje se na stole s děrami v rozích (kapsy). Koule jsou barevně odlišené a obvykle i číslované, náběhová koule je čistě bílá. Koulí je buď patnáct (8-ball) nebo devět (9-ball), variant hry je bezpočet. Podstatou všech je ale vždy pomocí náběhové (bílé) koule dostat ostatní koule do kapes stolu. Varianty hry se pak liší v tom, v jakém pořadí se tak musí stát, zda se musí předem ohlásit, která koule se zahraje atd. Stoly na pool jsou velké, střední i velmi malé — s těmi se dnes lze nejčastěji setkat v hernách a hospodách.
  • Snooker — nejvíce vyznávaný v Británii. Na první pohled je podobný poolu, stůl má kapsy, do nichž se koule potápějí. Tím ale podobnost končí. Stůl na snooker je hodně velký, koule jsou výrazně menší a je jich podstatně více. Kromě bílé (náběhové) a šesti barevných (každá s jinou hodnotou) je zde ještě 15 červených koulí. Při náběhu musí hráč na střídačku potopit nejprve červenou kouli (1 bod), pak zase barevnou, která je za víc bodů (růžová za 6 a černá za 7 bodů). Potopené červené koule zůstavají mimo stůl, ostatní barevné se vracejí na určenou pozici — a to dokud je na stole ještě nějaká červená koule. Hra se vyznačuje vytvářením tzv. "snookerů", což je postavení na stole, kdy hráč skryje náběhovou kouli za barevné koule tak, aby soupeř nemohl zahrát červenou kouli, a tím udělal chybu (faul) — za což je nejvíc bodů. Hra je rozložena na tzv. framy, což je něco jako sety v tenise; jejich počet záleží na dohodě (resp. pravidlech turnaje atd.). Podrobná pravidla najdete třeba zde (soubor PDF, 470 KB). Máte-li v TV stanici Eurosport, poměrně často tam můžete vidět přenosy ze snookerových mistrovství.
  • Ruský kulečník — vídával jsem ho v hospodách na jižní Moravě a míval jako dítě ve zmenšené verzi; dnes už ho potkám jen výjimečně, často v různých penzionech, horských chatách atd. Má díry přímo na hrací ploše, před nimi stojí figurky a cílem hry je dostat kouli ze startovní pozice do díry s co největší bodovou hodnotou, aniž by některá z figurek spadla.

A plynulý přechod:

  • Ruské kuželky — na podložce stojí devět kuželek, koule je přivázána na provaze na rampě (šibenici) na nimi. Cílem je shodit co nejvíc kuželek jedním hodem (tj. od vypuštění z ruky po dokončení jednoho výkyvu), přičemž do kuželek se nesmí hrát přímo, ale jen zezadu. Vidět lze obvykle v kempech a v dost zuboženém stavu.
  • Kuželky — dříve byla kuželna v každé druhé vesnici, dnes už je potkáte zřídkavěji; v městech se spíš setkáme s bowlingem (níže). Hraje se na devět kuželek postavených do kosočtverce, s plnou koulí (nemá žádné otvory), menší než je bowlingová, ale docela těžká (průměr 16 cm, váha 2,8 kg). Podrobnosti, pravidla i přehled kuželen najdete na stránkách České kuželkářské asociace. Případné zájemce upozorňuji, že i když se to vůbec nezdá, jeden odpolední zápas vás dokáže (především kvůli namoženým nohám) vyřadit z provozu i na pár dní.
  • Bowling — americká varianta kuželek. Hraje se větší koulí s otvory na prsty (jejich váhy jsou ve velkém rozmezí, obvykle 8-16 liber, tj. asi 3,5 až 7,5 kg), na deset kuželek rozestavených do trojúhelníka 4+3+2+1 (podrobná pravidla nebo třeba zde).
  • Pétanque (petank) — snad nejtypičtější francouzská hra. Hraje se na (nejlépe písčitém) rovném povrchu s těžkými (ocelovými) koulemi a jednou malou kuličkou (cochon, košonek, prasátko). Hráči si vyberou startovní místo, odhodí košonek někam před sebe, a tím vytvoří (nikoli definitivní) cíl. Soupeři hází na střídačku po jedné kouli a snaží se ji dostat co nejblíže k cíli — a je jedno, jestli pouze přehodí soupeře, nebo jeho kouli svým hodem vyrazí někam pryč. Rozhoduje jen výsledné postavení koulí (viz podrobná pravidla nebo zde).
  • Kroket — naše nejoblíbenější "sportovní" klání. Hraje se na hřišti, nejlépe rovném travnatém obdélníku (ovšem už jsme hráli i v oranici, v lese, ve sněhu, mezi auty na parkovišti, ve dvacetiprocentním svahu i leckde jinde), kde se vytyčí trať. Tu tvoří malé drátěné branky, kterými musí v daném pořadí projet každý hráč se svou koulí. Trať podle oficiálních pravidel je souměrná, s brankami uspořádanými do pravidelného obrazce — záleží ale jen na dohodě mezi hráči, jakou trať si postaví (často hráváme tak, že si každý vezme branku nebo dvě a kamkoli do určeného prostoru ji zapíchne — a pak si jen dohodneme jejich pořadí). • Hra začíná u startovního kolíku. Každý hráč má kouli své barvy a pomocí kroketové hole (palice s jedním koncem rovným a druhým oblým) se snaží projet celou trať jako první. V každém kole má jeden úder, pokud však projede brankou (nebo se dotkne druhého kolíku), má další tah navíc. Speciální prvek, který dělá kroket kroketem, je dotyk jiné koule. Nikdy u žádné hry jsem se ale nesetkal s tolika variantami pravidel, která z kroketu vytvářejí spíš několik diametrálně odlišných her, které se jen shodou okolností hrají se stejným náčiním. Vyberte si třeba ze Zjednodušených pravidel, Sportovních pravidel nebo našich vlastních pravidel prvního či druhého druhu (podle toho, se kterou partou kamarádů zrovna hrajeme).

Tož tak. Nevylučuji, že jsem se někde seknul, a určitě jsem vynechal něco, co považujete za naprosto podstatné. Pokud si myslíte, že je nezbytné zde něco opravit či doplnit, klidně mě na to upozorněte — ale jako stručný přehled to určitě stačí.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (30)


Jen tak
16.11

Svět se zbláznil

Viděl jsem v TV kus jakéhosi zábavního pořadu. Ukazoval lidi, především Američany, hledající a nacházející ty nejobskurnější způsoby, jak se zapsat do Guinessovy knihy rekordů. Když jsem tak na to nevěřícně koukal, nemohl jsem se zbavit urputné otázky, jaký je vlastně smysl existence civilizace, který aplauduje magorům, házejícím po sobě mrtvými lososy na čas, a skákajícím s prknem na nohou ze čtyřkilometrové výšky, aby během volném pádu co nejdéle rotovali hlavou dolů.

Když už jsem si titulek půjčil od Dana Dočekala, závěr si zase s laskavým dovolením půjčím od aKB.
Klíčová slova: Sodoma, Gomora, zen.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (8)


Jen tak
15.43

Inzerát: Hledám šikovného stavitele hardwaru

Zatím vše marno, tož to zkusím ještě jednou, co nejpolopatičtěji:

Soukromá inzerce: Hledám schopného kutila či odborníka, který mi bude schopen postavit mediální server podle mých specifikací (viz níže). Softwarovým vybavením bude Linux, resp. již existující multimediální aplikace (např. FreeVo). Odměna 5.000 Kč, jakákoli dohoda o konrétním řešení možná.

Máte-li někdo zájem si přivydělat a cítíte-li, že něco takového rozhodně zvládnete, pište na pixy@pixy.cz.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (20)


Pondělí, 18. říjen 2004

Jen tak
12.34

Multimedia hub: Samá voda...

To mi snad ti výrobci dělají schválně. Jen během dneška jste mi pro mé hledané multimediální centrum doporučili hned dva na pohled skvělé produkty, a bohužel ani jeden nemůžu použít. Dreambox7000 je opravdu "krabička snů", která umí přesně vše, co potřebuju, je to maximálně konfigurovatelné, existuje pro to spousta softu — prostě ideál. Až na to, že to funguje jen se satelitem. Na kabelovku to nemá tuner (podle českého zastoupení prý snad v budoucnu bude i nějaká kabelová verze, ale zatím není). A DSM-320 od D-Linku taky vypadá docela dobře, ale pro změnu to zase neumí nahrávat (a navíc, zdá se, funguje jen s Windows)... Ale třeba se někomu z vás budou hodit.

Zatím je to takové obstřelování terče: D6 — voda, G8 — voda... Ale nevzdávám se, věřím, že někdo brzy přijde s nějakým E7 — zásah, potopená... :)

Update: Další pokus do sbírky — Pinnacle ShowCenter. Paráda, ovšem spolupracuje pouze s Windows a nemám ani žádné informace, jak je to třeba s podporou titulků o DivX/XVid.

Update: A další — přístroje LiteOn umí spoustu věcí, třeba se někomu budou líbit.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (29)


Pátek, 15. říjen 2004

Jen tak
17.19

Domácí multimediální centrum podruhé

Před třičtvrtě rokem jsem tu psal o tom, jak postrádám nějaký přístroj pro zpracování multimédií, který by vyhovoval mým potřebám. Bohužel během celého roku jsem nenašel nic, co by bylo akorát pro mě. Pravda, už se zdálo, že KISS DP-558 snad bude to pravé — ale když po půl roce dychtivého čekání na jeho dokončení zjišťuju, jaké to má mouchy a co všechno tomu chybí, docela mě přechází chuť.

Vím, že tyhle stránky čte spousta strašně šikovných lidí — a já drátařině bohužel nerozumím. Jsem z tohohle hlediska jen tupý uživatel—mačkač čudlíků a bez pomoci odborníka se neobejdu. Chtěl bych se proto zeptat, jestli by se náhodou nenašel někdo, kdo by mi na zakázku (za peníze!) postavil přístroj přesně pro moje potřeby. Od posledně jsem své požadavky významně přehodnotil a zredukoval; taky proto, že jsem si mezitím pořídil domácí kino a AV receiver — už tedy nepotřebuju ani přehrávat CD a DVD, ani mít rádio nebo vestavěný zesilovač.

Šlo by jen o účelové zařízení, v podobné stylu jako např. PRISMIQ player (nebo přesněji tomu připravovanému recorderu) — přístroj, který by fungoval především jako síťový hub.

  • přehrávání videa ze zvoleného místa v síti (DivX, XVid), včetně CZ titulků; podpora 5.1 zvuku
  • podobně přehrávání audia (především MP3); podpora ID3 tagů, shuffle přes vnořené adresáře, v ideálním případě i podpora výběru pomocí ID3 (třeba přes žánry)
  • kvalitní TV tuner s nahráváním TV; ukládání buďto na síťový disk (ale nevím, jestli na to 100mb ethernet stačí), nebo na interní disk s možností zkopírování souborů po síti — v tom případě musí umět přehrávat i tato data z interního disku.
  • okamžité nahrávání i možnost naprogramování pořadů, včetně opakování (typ "každé úterý od 20.30"); ideálně s podporou VPS, a pokud možno i duálního vysílání (tedy stereo tuner)
  • možnost přehrávat cokoli jiného i během nahrávání TV; ideálně i time-shift
  • porty: 1x video OUT, 1x stereo OUT (např. obojí jako scart), 1x digital audio 5.1 OUT (třeba koax), anténnní vstup, ethernet (je-li nezbytné i něco jiného, nevím)
  • plochý case — dá se jich najít spousta (a další); a třeba takový Digimatrix to už je přímo super řešení (postavil bych si to na něm sám, kdybych to uměl). Ale na vzhledu zas tak nesejde (trochu ano, ale není to kritické).
  • dálkové ovládání + onscreen menu (klidně minimalistické); případně k tomu vzdálená správa z jiného počítače — např. konfigurace přes web browser je OK. Klávesnice, myši, monitory a jiné počítačové periferie u toho v žádném případě nechci.
  • tichý chod (vysoce prioritní podmínka); standby/sleep režim
  • upgradovatelnost (např. možnost nahrát nové kodeky nebo binárku MPlayeru atd.)
  • ideálně postavené na Linuxu, nicméně na tom netrvám — nic pod úrovní GUI totiž nechci vidět.

Přiznám se, že bych si něco takového zvládnul možná postavit sám, ale zkolaboval bych na softwaru. O tom, jak udělat "neviditelný" systém, ovládání přes RC+OSD a příslušnou stavovou aplikaci nemám ani potuchy...

S cenou bych se rád vešel do 20k — což si myslím, že je reálně zvládnutelné. Pokud se na to někdo cítíte (a máte s něčím podobným zkušenost!), dejte mi vědět, určitě se domluvíme.

Update: Prosím pěkně, pokud ji myslíte, že jsem moc náročný, že si v mýšlím, že se to nedá pořídit ani za 50 tisíc, nebo jste přesvědčeni, že bych si měl pořídit něco jiného, nechte si to pro sebe a nesvěřujte se s tím v komentářích. Já (a podobně i několik praktičtějších čtenářů) jsem jiného názoru a vím, že od toho nechci zas tak moc a že to v dané cenové relaci lze pořídit bez problémů. Ostatně výše i v komentářích už se objevila řada velmi dobře použitelných tipů jak na hardware, tak i na téměř ideální hotový software (Freevo, MythTV). A třeba zmíněné Freevo dokonce podrobně popisuje, jaký hardware použít; dokonce uvádí databázi existujících a funkčních konfigurací a dost podrobné InstallGuides — kdybych byl v tomhle ohledu aspoň trošku technicky zdatnější, myslím, že jen tohle by pro mě byl dostatečný podklad pro stavbu funkčního přístroje...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (33)


Čtvrtek, 14. říjen 2004

Webdesign
00.42

Proč používám XHTML

Můj slíbený článek, reagující na dříve zmíněný názor Jiřího Koska právě vyšel na Intervalu.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (31)


Pondělí, 11. říjen 2004

Webdesign
19.37

Proč nepoužívám výtah

V poslední době je mezi progresivními obyvateli našeho domu stále modernější jezdit výtahem. Nejlépe už z přízemí, ještě lépe až do posledního, 13. patra. Tomu, kdo chodí stále pěšky, se už jen vysmějí. Není to dobře. Tito obyvatelé jsou totiž zaslepeni zdvižemi stejně, jako byli před osmi lety zaslepeni jejich předchůdci novým mramorovým schodištěm a leštěným zábradlím. Dům přitom není o nových technologiích, dokonce není ani o pohybu, ale o dosažení klidu, pohody a nirvány.

Já stále chodím do svého devátého patra pěšky. Nemusím se učit ovládat výtah, nemusím čekat, až přijede, a tísnit se v jeho malé kabince. Cestou po schodech si přečtu noviny a navíc mám zdravý pohyb. Přesto jsem se jednou rozhodl, že všem ukážu a aspoň jednou denně výtahem pojedu.

Přivolal jsem kabinu, otevřel dveře, nastoupil a pečlivě prostudoval Návod k obsluze výtahu (řízeného jedoucími osobami). Bohužel neodpovídal přesně skutečnosti. Tlačítka na panelu volby stanice nebyla seřazena sekvenčně, jak Návod předpokládá, ale mezi tlačítky 5 a 7 byla devítka, zatímco šestka byla mezi 8 a 10. Snad to mělo něco společného s faktem, že tlačítky se dalo otáčet — ale nevím jistě, jako běžného uživatele mě to nezajímá a v Návodu se o kroucení tlačítky nic nepíše. Přesně podle instrukcí jsem tedy stiskl tlačítko s cílovou stanicí, jíž odpovídá číslice 9. Dojel jsem však jen do šestého patra a zbylá tři poschodí stejně musel vyjít pěšky. Tedy jsem si vlastně jen přidělal zbytečnou práci.

Druhého dne jsem zkusil další možnost: jel jsem až do desátého patra a sešel jedno patro po schodech. Výsledek byl ale podobný tomu předchozímu (nutnost duální komunikace výtah+schody, ztráta času), navíc jsem použil nestandardní operaci odečítání, což je už zcela nad rámec Návodu a něco podobného nemůžeme od jakéhokoli typického uživatele požadovat.

Návod ještě připouští (tj. nezakazuje) libovolnou pozici přepravované osoby v kleci výtahu (ovšem jen před jízdou, za jízdy je nutné pohyby v kabině minimalizovat). Nastoupil jsem tedy do výtahu, udělal stojku a v této pozici (s jistou námahou) stiskl tlačítko "9", které mě již tentokrát skutečně dovezlo až do mého devátého patra.

Z výše uvedeného vyplývá, že v současnosti jediná možnost, jak jezdit výtahem podle Návodu, je jezdit v něm ve stoji na hlavě (případně stoji o rukou) a současně mít ruce natolik dlouhé (nebo nohy obratné), aby dokázaly stisknout příslušné tlačítko na ovládacím panelu. Neztrácejte proto čas a síly ježděním výtahem, ušetřený čas věnujte raději něčemu smysluplnějšímu, třeba se naučte létat. To je, narozdíl od výtahů, užitečné už dnes.

Kontrolní otázka

Spadl jsem z višně, natloukl si nos? Sehnal jsem konečně pořádného jointa a mluvím z cesty? Inu, nevím. Ale možná bude lépe, když si nejprve přečtete názor Jiřího Koska Proč nepoužívám XHTML a pak se zkusíte zeptat znova, nakolik je rozdíl mezi tím, že všichni vědí, že chyba v IE nutí autory stránek vynechávat deklaraci XML (což je sice proti Návodu, pardon Normě, ale funguje to spolehlivě), a tím, že u nás v domě všichni vědí, že tlačítka 6 a 9 jsou otočená vzhůru nohama...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (84)


Pátek, 8. říjen 2004

Webdesign
14.54

Co je a co není validní CSS?

Obrátil se na mě Jan Bien, zda bych se nechtěl vyjádřit k tomu, zda (a proč) je validní či nevalidní tzv. podtržítkový hack v CSS. Já se nijak netajím a všude tvrdím, že podle mě to validní řešení je, ať si validátor W3C o tom myslí, co chce (je ostatně plný chyb a navíc podporuje jen CSS 2, zatímco novější CSS 2.1 už má jinou syntaxi).

Jiní na to zase mají odlišný názor a tvrdí, že tato konstrukce validní není, protože takto zapsaná vlastnost není uvedena ve specifikaci, tudíž je neexistující, tudíž chybná.

Rozdíl je skutečně nejvýše v chápání pojmu "validita", resp. "validní kód". Podle mě (a ne jen podle mě) je validní (angl. "valid", tedy česky "platný") takový kód, který vyhovuje syntaktickým předpisům jazyka. Tedy vyhovuje jeho formální gramatice. Ale validní program či skript ovšem nemusí být ještě funkční. Na tom principu fungují vůbec všechny validátory — od těch velkých, po malé javaskriptíky na stránkách, kontrolující veliditu zadaných e-mailových adres a formáty telefonních čísel. Například validním soukromým telefonním číslem je v českém prostředí devítimístné číslo, případně lze ještě ověřit, zda začíná předčíslím existující ústředny. Nikdo už ale nezkoumá (a ani nemůže zkoumat), jestli je dané číslo skutečně zapojeno, jestli ho někdo používá, nebo si je někdo jen vymyslel. Rodné číslo má také jasný formát, ale nedokážete posoudit, zda číslo, který vám někdo předloží, bylo někdy někomu přiděleno, zda dotyčný žije a zda vůbec kdy žil. Přesto to bude rodné číslo validní.

Stejně tak tomu je s vlastnostmi CSS. Specifikace CSS jasně říká, že názvy vlastností mohou začínat i znaky "-" a "_" — tedy syntakticky je např. vlastnost _width korektní a tady by se dalo skončit. Ale budu pokračovat ještě dál:

In CSS2.1, identifiers may begin with "-" (dash) or "_" (underscore). Keywords and property names, beginning with "-" or "_" are reserved for vendor-specific extensions. ... An initial dash or underscore is guaranteed never to be used in a property or keyword by any current or future level of CSS. Thus typical CSS implementations may not recognize such properties and may ignore them ... However, because the initial dash or underscore is part of the grammar, CSS2.1 implementers should always be able to use a CSS-conforming parser, whether or not they support any vendor-specific extensions.

Jinými slovy, specifikace CSS říká, že podtržítko být na začátku může a parser ho musí považovat za korektní — taková vlastnost je však vyhražena jako privátní pro potřeby výrobců a prohlížeče ji mají ignorovat, pokud ji nepodporují (ostatně povinnost ignorovat neznámé vlastnosti i hodnoty předepisuje specifikace i na jiném místě — A user agent must ignore ... a declaration with an invalid property name or an invalid value.).

Pakliže je něco nevalidní, znamená to, že je to chybné, nekorektní, že to do daného jazyka nepatří. Z výše uvedeného plyne, že na vlastnost začínající podtržítkem se to opravdu nevztahuje. Něco jiného je když napíšete třeba $width (MSIE sežere vlastnosti snad se všemi znaky před názvem). To už validní není, protože to odporuje syntaxi CSS. Ale _width korektní je.

Druhou částí otázky pak je, zda je validní, když v CSS použijeme vlastnost, která není výslovně uvedena ve specifikaci. Pak je jedno, jestli je to _width, filter nebo třeba overflow-y (ani jedna z těchto vlastností se nevyskytuje v žádné z platných specifikací CSS). Tady už může být sporné, nebo přesněji otázkou do diskuse, zda takové CSS považovat za validní, či nikoli. Syntakticky bude stylový předpis obsahující takovou vlastnost správný a protože specifikace nařizuje prohlížečům nepodporované/neznámé vlastnosti ignorovat, bude i plně funkční. Mně osobně už tohle samo o sobě (tj. syntakticky správně + zaručeně funčkní) stačí pro negaci pojmu "nevalidní".

Nicméně chceme-li opravdu jít ještě dál, museli bychom ve specifikaci CSS najít nějaké nařízení v tom smyslu, že "za název vlastnosti se považuje pouze některé z níže uvedených klíčových slov" nebo něco podobného. Mně se ani při nejlepší vůli ve specifikaci nic podobného najít nepodařilo a nejpřesnější definicí vlastnosti je pak toto, cituji: A property is an identifier. Na konci je pak (v příloze F) seznam vlastností, ovšem s dovětkem: This appendix is informative, not normative. ... Pokud by náhodou přece jen o tom někdo našel nějakou zmínku, budu moc rád, když mi o ní dá vědět — ale myslím, že i v případě, že by tam náhodou byla někde zasunutá, stále bude možné o nevaliditě "podtržítkových vlastností" s úspěchem pochybovat — anebo je nanejvýš považovat za nevalidní stejně, jako vlastnosti filter či overflow-y.

Pro jistotu to tedy znovu zopakuji: vlastnosti CSS, jejichž název začíná podtržítkem, odpovídají syntaxi CSS 2.1 a specifikace nařizuje plnou funkčnost stylového předpisu, v němž se vyskytují. Kdo je chce přesto nadále označovat za nevalidní, může — já s ním ovšem souhlasit nebudu.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (68)


Čtvrtek, 7. říjen 2004

Webdesign
16.36

Můj první příspěvek do Zenové zahrádky

Nakonec jsem neodolal a vyrobil si také design pro CSS Zen Garden. K vidění je zatím jen na mém webu, pod názvem Golden Mean. Pokud narazíte na nějaký problém se zobrazením v nějakém prohlížeči, budu rád, když mi dáte vědět. Díky.

Update: Protože design toho jména už existuje, přejmenoval jsem ten svůj z Golden Mean na Golden Cut. Obdobně se změnilo jeho URL.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (53)


Webdesign
11.40

Entity v RSS

V nedávném příspěvku jsem měl jméno obsahující "n" s tildou (takové portugalské "ň"). Pro něj je v HTML entita ñ. Až potud žádný problém.

Jenže se tenhle znak dostal i do RSS a v tu chvíli se na mě spustila lavina stížností. Že mám nevalidní RSS, že tomu či onomu nefunguje čtečka, ať si to hnedka opravím atd. Ani jedna z mých RSS čteček s tím ovšem problém neměla. Názory validátory se pak různily — a přinejmenším RSS (RSS 0.9) byl bez problémů, ale v RDF (RSS 1.0) to zase jako chybu (neznámá entita) hlásilo.

Tak teď fakt nevím — jaké entity v jaké verzi RSS můžou být a jaké ne? A vůbec — ve verzích RSS (resp. Atoms) je strašlivý hokej, rozdíl v desetince verze znamená často úplně jinou syntaxi, nebo dokonce úplně jiný systém, která s ostatními "verzemi" nemá nic společného. Kdyby se náhodou někomu chtělo udělat nějakou stránku "Udělejte si RSS export: návod pro úplné blbce", ať mi dá vědět. S radostí ho použiju.

To "ñ" jsem odstranil a nahradil "ň". Snad se majitel toho jména nebude zlobit, když to spoustě z vás udělá dobře...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (19)


Epilepticky
00.14

Medvěd si koupí motorku a potká lišku...

White Dog chtěl vymyslet vtip. Tož proč ne:

Lesem jede medvěd na své nové motorce, na sobě žlutý proužkovaný oblek, na hlavě třípatrový čokoládový dort a píská si Bolero. Potká lišku. Ta ho sjede vláčným pohledem, pak se zadívá na jointa, co právě kouří, a mlaskne: "Jo, tak to je matroš..."

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (14)


Středa, 6. říjen 2004

Jen tak
23.57

Mám politické souřadnice: 2.25/-4.56

Ach ta úleva. Jsem ukotven. Vím, co jsem, vím kde jsem. Vím, s kým mám tu čest. Politický kompas (díky za link aKBlogu) vás pomocí šestistránkového testu provede po vašich názorech a ukáže vám prstíkem "tady stojíš, človíčku". Testík zabere pár minut (pokud vaše angličtina není úplně exceletní, mějte raději po ruce nějaký slovník), ale stojí za to. Třeba se dozvíte, jestli jste opravdu takový levičák nebo liberál, jak jste si dosud mysleli — anebo je to všechno trochu jinak.

Graf se souřadnicemi 2.25 a -4.56
Takhle vypadá pravostředý liberál

Vidíte. Až doteď jsem se považoval za pravicového téměř-ultraliberála. Skutečnost je, zdá se, o něco mírnější, s hranami obroušenějšími — a jsem tomu i rád, když teď (i díky některým možnostem v testu) vím podstatně lépe, kam až ty meze vlastně mohou sahat. Říká se ostatně, že každý extrém je něčím špatný. A taky mám konečně jasněji v těch dosud mírně zastřených pojmech levice vs. pravice (dělení autoritářství vs. liberalismus mi přece jen připadá průzračnější) — něco souvisejících informací tam taky najdete, mnoho dalšího se dozvíte i z tamních FAQ.

A mimochodem už taky vím, proč nejsem, nebudu, ani nemůžu být politikem. Prostor v "mém" kvadrantu zdá se být politikůprostý :)

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (42)


Pondělí, 4. říjen 2004

Jen tak
22.16

Ty jsi "odkud", nebo "zkama"?

Tak, a dovolená je v čudu. Deset dní, kdy jsem se nejprve programově bránil čemukoli složitějšímu než je lopata, později už na nějaké počítače ani nepomyslel a v závěru se už vzpíral cokoli s klávesnicí jen vidět. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že to byla dovolená sice příjemná, ale tak o dva týdny kratší, než bych chtěl. (Ostatně se omlouvám, že jsem odpojil a vypnul všechny stroje a vystartoval pryč tak rychle, že jsem sem o tom nenapsal ani bů.) Nějak obtížně se mi zapojuje zpátky do toho procesu.

Když jsem v neděli pustil počítač, doma mě čekaly skoro dva tisíce mailů (a to jsou docela dobře profiltorvány spamy už na serveru). To už je patologické. Komentáře na blogu mi zahltil nějaký pablb téměř 1.200krát zopakovaným příspěvkem — smazání mi sice trvalo pár vteřin (nejspíš výrazně kratší dobu, než tomu musel věnovat ten ychtyl), ale jelikož mi oznámení o každém novém komentáři chodí mailem, je evidentní, co tvořilo většinu z té hromady pošty — ale i tak pár set mailů pořád zůstalo a žadonilo o přečtení.

A pravda, musím vysvětlit ten titulek. "Ty jsi odkud, nebo zkama," tak už se po jistém čase rezignovaně ptali na škole v Brně nových spolustudentů i jiných příchozích. Je to nádherně lapidární a na dřeň zjednodušený dotaz, obsahující v sobě i něco názorů, sardonických komentářů i špetku samozřejmé tolerance. Jen přátelé ze Slezka by snad mohli namítat, že to jejich zkaj tam chybí.

Když jsem se tentokrát vracel ze Slovácka, připadal jsem si, jako bych se vracel z ciziny. To, že kolem lidé mluví jinak než ve středočeské kotlině, je přitom až ta nejpodružnější věc. Všechno ostatní je jiné. O dost jinou kuchyní počínaje, krásnými táhlými melodiemi zpívanými dětem před usnutím místo Večerníčků pokračuje a

konče třeba faktem, že se v neděli probudíte a nikde nikdo, celá rodina je v kostele a když si pustíte rádio, nejméně na třech stanicích najdete místo ukřečeného moderátora přenos ze mše. Do kostela nechodím, táhlé melodie zpívám jen v ryzím soukromí a kuchyně mi vyhovuje víc ta moje. Ale i tak se mi tentokrát zkama do odkud vůbec nechtělo...

A při své skleróze si musím už i na ty táhlé mollové nápěvy koupit nějaký zpěvník. Včera jsem začal broukat dceři k usnutí Ej, letěla bílá hus a nedal jsem dohromady ani první sloku.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (43)


Archiv tohoto zápisníku


 RSS 0.9x  Export  RDF  Export  RSS 0.9x  Komentáře  TXT  Komentáře  XHTML 1.0  Validate  W3C  CSS 2.1  Em-web  Resizable  W4D  90% dogmatic

Vygenerováno: 2005-05-10, 11:43 CET