Pixylophone - archiv

Vogonská akvizice (aktualizováno)

Představte si, že by třeba Česká pošta založila výbornou úschovnu věcí. Časem byste si ověřili, že výborně funguje, váš osobní sejf je bezpečný, hlídaný, máte k němu P. O. Box, kam vám může chodit pošta, jste spokojeni. A protože jste opravdu spokojeni a bezpečnostní záruky jsou dostatečné, schováte si do Úschovny důležité doklady, nějaký majetek, který nechcete mít doma pod matrací, a do P. O. Boxu si už pět let necháváte posílat důležitou poštu, protože pubertální grázlíci v domě vám vybírají schránku.

Pak jednoho objevíte tiskovou zprávu, že poštu koupila banka ABC a "službu Úschovna zařazuje do svého portfolia vedle dalších, velmi úspěšných služeb Bezhotovostní kadeřnictví, Přeprava zlatých cihel a Leasing bagrů. V rámci zjednodušení a sjednocení služeb je nyní jednotný přístup ke všem službám přes přihlašovací klíč vaše účtu v ABC bance. Službu Úschovna přebírá ABC do své správy a zavádí mnohá vylepšení, v nichž reflektuje své dlouholeté zkušenosti na trhu."

Tak vyrazíte na poštu a hned mezi dveřmi to s vámi málem švihne. Nic nepoznáváte, všude se leskne nový chrom a mramor a svítí loga ABC banky. Sál s trezory byl přestěhován, vypadá úplně jinak a do svého sejfu se dostanete jen když máte účet u ABC banky (ten jste pochopitelně nikdy neměli). U každého sejfu je navíc možno zahrát si zábavnou hru "uhodni tři věci, které jsou uvnitř, a sejf se otevře", která je usnadněna tím, že na každém trezoru je napsáno jméno a adresa majitele. Když se do svého sejfu dostanete, zjistíte, že obsah je úplně zpřeházený ("v rámci zvalitnění našich nových služeb byly listy vašich dokumentů srovnány podle velikosti; pokud se nejednalo o samostatné listy, byly spojené listy odděleny, abychom je mohli lépe setřídit. Doufáme, že naši novou službu oceníte."), některé věci zmizely a naopak poličky přetékají reklamními prospekty ABC banky.

Ne, dost analogií... O akvizici a zprznění webu Spoluzaci.cz Seznamem už vyčerpávajícím způsobem napsal Arthur Dent a není k tomu snad ani co dodávat. Je to fakt hrůza a je mi z toho hodně smutno (to je eufemismus!) — jednak z takovýchto obchodních praktik, jednak z toho amatérismu. Jak odfláknutý a polohotový projekt si Seznam dovolil zveřejnit, to je skoro k nevíře... Velká část funkcí nefunguje, do naší třídy nikdo nenapíše ani čárku, správcovský přístup mi byl zrušen. Hlavně že je to celé cool a můžu jedním kliknutím do seznamky nebo si založit nový blog. Po ničem jiném jsem doteď netoužil.

Pane Lukačoviči, to je na tom Seznam opravdu tak špatně, že si musí obstarávat černé duše a zvyšovat papírový počet pseudo-uživatelů kdejakým podlým způsobem? Vážně nemáte ani jednu vrásku navíc, když obratem ruky totálně zmrvíte mnoho let zavedený projekt a zničíte tolika lidem jejich data a práci na nich? Pevně doufám, že se objeví nějaký konkurenční projekt, kam vám všichni ti nespokojení spolužáci záhy utečou.

Pro mě je tahle vogonská akvizice nejhorší věcí, kterou kdy Seznam udělal.

Aktualizace/dodatek

Šéf Seznamu Ivo Lukačovič postřehl, že opravdu udělali něco špatně, novou poloverzi stáhli a dočasně vrátili zpět verzi původní. Doufejme, že tu novou nasadí skutečně až po důkladném odladění a vychytání všeho hmyzu.

Nyní je konečně čas na konstruktivní kritiku a přínosné podněty. Zajímavé na tom je, že já si nemyslím, že by nová verze byla v zásadě špatná, spousta věcí se mi líbila podstatně víc než na té staré verzi (která je přece jen už trochu de mode).

• Vyhledávání tříd je lepší a nesrovnatelně přístupnější
• Spousta informací o třídě je lépe a přehledněji prezentovaná
• Seznam spolužáků ve třídě a informace o nich jsou lépe dostupné a přehledné
• Nová verze je hezčí a celkově výrazně přehlednější

Ale to zásadní, co z toho dělalo takový průšvih, je někde jinde — a obávám se, že ne všechno se změní k lepšímu.

• Chyby. Nefungovalo mnoho funkcí. To se, doufejme, v další verzi skutečně zlepší.
• Špatná migrace dat. Po přechodu na novou verzi se spousta informací ztratila, některé pracně vytvořené věci (tabla, seznamy, kroniky, diskuse) se rozbořily nebo úplně zmizely. Na dalším spuštění nové verze bude kruciální, jak moc si dá Seznam na přenosu dat ze staré verze záležet.
• Nutnost účtu u Seznamu. To je zcela zásadní věc a obávám se, že Seznam na tom bude lpět až do posledního dechu. Spousta lidí ale účet u Seznamu nemá a ani o něj nestojí. Dopadne to tedy tak, že buď se jen kvůli Spolužákům coby nutné zlo zaregistrují a Seznam se bude chlubit větším počtem "spokojených uživatelů" (co na tom, že velká část budou de facto jen mrtvé duše, které ve skutečnosti žádný Seznam nezajímá) — anebo registraci odmítnou nebo ji prostě (jako většina "spolužáků" dřívějšího data narození) nepochopí a bývalé třídy se už v životě nedají dohromady.
• Možnost přístupu nepovolaných osob k intimním datům. Doufejme opět, že Seznam udělá zabezpečení dostatečné — přece jen tam je spousta osobních údajů, adresy, telefony atd., které nikdo cizí nemá co vidět. Ostatně každý uživatel na spoluzaci.cz při zadávání svých údajů stvrzuje souhlas společnosti Internet Pb, s. r. o. o ochraně osobních údajů:

Každý, kdo zadává o sobě jakékoli údaje v rámci serveru Spolužáci.cz, Spolužiaci.sk, Euroclassmates.com, Odnoklassniki.com, Kluby.cz a Komunity.cz uděluje tímto společnosti Internet Pb, spol. s r. o. výslovný souhlas dle § 5 odst. 5 zákona č. 101/2000 Sb. k tomu, že tyto údaje budou v rámci programu umístěného na serveru Spolužáci.cz (...etc.) zveřejněny, tj. zpřístupněny předem neomezenému okruhu lidí. Tento souhlas je udělen na dobu neurčitou a může být kdykoli odvolán, a to formou doporučeného dopisu adresovaného na sídlo společnosti Internet Pb ... Internet Pb se zavazuje osobní údaje zadané v rámci programu umístěného na serveru Spolužáci.cz (...etc.) neshromažďovat, nezpracovávat, nezveřejňovat ani neposkytovat třetím osobám, způsobem, který by byl v rozporu s povahou a účelem tohoto programu.

... kde je sice řečeno něco "o zpřístupnění neomezenému okruhu lidí", ale jen na vyjmenovaných webech a souhlas je dán konkrétní firmě (a navíc každý zadával ta data do systému, o kterém věděl, že k nim mají přístup jen jeho skuteční spolužáci a data se nikde neválejí jen tak). Nejsem si tak docela jistý, jestli je tento souhlas legálně přenosný na právního nástupce, který produkt, pro který se souhlas vztahuje, odkoupí. Není vyloučeno, že by Seznam mohl muset mít nový souhlas všech, kteří dali své osobní údaje na původní web a svěřili je tak do správy firmy Internet Pb, s. r. o. — nikoli Seznam CZ, a. s.

Každopádně velmi oceňuji krok Iva Lukačoviče, že ten zmetek obratem stáhl, nechal vrátit původní verzi a pokusí se to udělat znovu a lépe. A držím jim palce, ať je finální produkt podstatně použitenější a co nejméně omezující pro stávající uživatele webu Spolužáci.cz.

Dav českých cyklistů se rozšiřuje o nové členy

Ano správně. Zakoupivše po náhlém rozhodnutí kola, rozšiřuje naše rodina velkodav českých cykloturistů. Blbé na tom jenom je, že (poprvé a) naposledy jsem na kole seděl někdy v patnácti a to byla ukrajina s torpédem (ano, skutečně jsem jako dítě ani nikdy potom kolo neměl a nejezdil: světe div se). Takže mám kromě mnoha dalších nejistot taky neustálou tendenci brzdit patou pravé nohy. To bude radostí...

A ještě blbější je, že všechny publikace, všechny časopisy a všechny weby vám poradí skoro všechno, jestli je lepší románo nebo šimáno, jestli tvrdé nebo gumové vidle nebo jestli jezdit v trenkách či bez — ale nikde nenajdete skutečně základní informace. Pro ty profi bikery je začátečník někdo, kdo si sám necentruje kola, nedospěl ke kotoučovým brzdám, GPS s výškoměrem a nepoužívá cyklistické tretry. Něco méně už není ani začátečník. Snad nějaký preembryonální stav začátečníka. Jsem to já.

Napadlo vás někdy, že kola jsou snad nejběžněji prodávaný výrobek, který se dodává takřka výhradně bez návodu (o českém ani nemluvě)? *) Ne, teď vážně — nevíte o nějakém dobrém zdroji informací pro naprostá cyklistická ťululum? Jediná stránka, kterou jsem zatím našel, že by připouštěla existenci skutečného cyklisty-začátečníka, pochází z roku 1943...

Nu, pokud se na významnou dobu odmlčím, kolo nade mnou vyhrálo. Pokud nám ovšem vydrží a někdo naši investici do firmy Author i přes bytelné zámky neprohlásí za vlastní. Iluze si nedělám ani o jednom. Držte nám palce a předem díky za každou radu.

*) Omlouvám se, návod se skutečně našel, nevěděl jsem o něm. Dokonce je český. A je opravdu dobrý.

Letní jogurtové orgie

V těchhle vedrech není lepšího osvěžení než vychlazené tzatziki. Fakt. Ani zmrzlina, ani orosené pivko na to nemá. Nehodlám se zde ponižovat recepty typu "Kupte si tzatziki v prášku a postupujte podle návodu". Osobně tyhle směsi (kterých poslední dobou v obchodech čím dál víc než normálního koření, všimli jste si?) nemám vůbec rád. Osobní výběr koření a vyladění podle okamžité chuti a inspirace je nenahraditelné.

Tzatziki

Jasně, jen těžko tu seženeme ty dobré řecké okurky a už vůbec ne úchvatný řecký (krétský!) jogurt. Co naděláme, z našich domácích náhražek to sice není tak docela ono, ale lepší než drátem do oka. Stačí jen koupit pár okurek, pořídit si dobrý jogurt, dochutit, vychladit... Ale popořadě.

Okurky mám raději polní (to jsou ty kratší, buclatější, co vypadají jako přerostlé zavařovačky). Hadovky mi přijdou tak nějak umělé či co — ale dají se určitě použít i ty. Někdo jim dává přednost — je pravda, že polňačky jsou vodnatější, šťavnatější (což je zase výhoda v salátu). Ale u tzatziků je to stejně jedno, základem je zbavit okurky co nejvíc vody. Takže s okurkami zas tak moc nešetřím (ono z jedné běžné polňačky je pak v misce jak když prdne a uhne; tož raději aspoň dvě). Okurky se nahrubo nastrouhají, osolí (sůl ze zeleniny uvolní vodu), promíchají, trochu vymačkají a nechají se v cedníku vykapat aspoň hodinu. Občas se můžou trochu promíchnout a průběžně vyždímat. Ten čas bych nepodceňoval, jinak budou tzatziki vodnaté.

Odkapané, vymačkané okurky se ochutí rozmačkaným česnekem (podle chuti), koprem a mátou. Já dávám menší stroužek česneku na jednu okurku (nebo velký na dvě až tři), kopr používám sušený (posypu celý povrch) a mátu taky sušenou (o malinko víc než kopru). S tím kořením se to nesmí přehnat.

Jogurt je asi nejlepší smetanový, jak kdo má rád. Já si ovšem už nějakou dobu dělám jogurt doma sám. S mojí malou dcerkou jsme velcí jogurtožrouti a litrovka bílého jogurtu někdy nevydrží ani dva dny (viz níže).

Do okořeněných okurek se přidá jogurt, já dávám odhadem tak 1:1. Zamíchá se a nastává nejnáročnější fáze: musí se to nechat uležet a vychladit. Nejlépe několik hodin. Kdo to vydrží, užije si o to více.

Domácí jogurt

Zjistil jsem nedávno, že máme největší spotřebu bílého jogurtu (narozdíl od těch ochucených se do něj dá přidat cokoli podle chuti) a že to jednak leze trochu do peněz a hlavně pořád chybí. Do supermarketu jezdíme jen nanejvýš jednou týdně a v koloniálu na rohu mají jen blafy, které by se snad ani jogurt jmenovat neměly (upřímně: copak se dezert s přídavky syrovátky, sušeného mléka a zahuštěný škrobem dá ještě nazývat jogurtem?). Tak jsem si zjistil, jak na nějakou tu samovýrobu — že bych se udělal pro sebe a měl od obchodních řetězců v tomhle ohledu pokoj. Snadnost postupu mě až zarazila. Že to bude až tak jednoduché, jsem fakt nečekal.

Jogurt je totiž normální velkochov bakterií, které jsou strašně nenáročné. Chtějí jen dobré mléko a vhodnou teplotu. Pak se množí jako divé, žerou mlíko a z druhého konce z nich leze jogurt. Takže jak na to:

1. Kultury. Aby se bakterie mohly množit, musíme si nějaké opatřit. Dají se sice koupit nějaké sušené či co, ale je to zbytečné. Stačí si koupit nějaký dobrý jogurt se živými kulturami. Ale musí to být skutečně jogurt — koukněte se na složení, jak je tam sušené mléko, škroby nebo jiné ksindly, nebrat. Složení musí být jen mléko (či smetana) a mléčné kultury (nějaká ta bifidobacteria a lactobacilus). A za druhé to musí být živé kultury — mám pocit, že existují i jogurty pasterované apod., z toho by nic nevzešlo. Já jako základ používám nejčastěji jogurt Holandia, ale posledně jsem skončil u nějakého smetanového z Danone, tuším — a je snad ještě lepší.
2. Mléko. Čím kvalitnější, tím lepší. Nevím, možná by to šlo i z nějakého toho polo-mlíka, co se prodává — já ale na jogurt používám zásadně plnotučné. Co se týče ceny, tak je asi o dvě koruny dražší než polotučné, ale výsledek bude výrazně lepší. A jestli vás vyjde kilo/litr domácího jogurtu na 11 nebo na 13 korun, je už snad skoro jedno, když ten kupovaný stojí dvakrát až třikrát víc...
3. Postup a prostředí. Jednoduché: cca 35—40 °C a nechat pár hodin stát. Nic víc není potřeba.

Zapomeňte na to, jestli někdo radí, že se mléko má nejdřív svařit. Dnes už prakticky nekoupíte mléko, které by nebylo pasterované (tj. převařené), takže je to úplná zbytečnost. Stačí nalít do rendlíku a ohřát cca na 40 °C. Trvá to asi minutu a poznám to tak, že do mlíka strčím prst a když cítím, že je teplé (tedy teplejší než já), tak je to akorát. Kdyby bylo moc studené, jogurt by se dělal stašně dlouho anebo by vůbec nevznikl — a pokud by bylo moc horké, všechny bakterie by se uvařily a bylo by po jogurtu jakbysmet. Přidejte do něj násadu — tedy pár lžic jogurtu zbylého od minula (ona by stačila asi jen kapka, ale pak by to asi dlouho trvalo) a trochu to zamíchejte. Já používám kyblík od litrového balení Holandie, v něm necháme vždycky tak na prst na dně, to se zalije tím teplým mlékem a zamíchá.

Jediná trochu složitá věc je, kde nechat jogurt uzrát. Ideální je nechat bacily pracovat při té tělesné teplotě (35—40 °C), tu mají nejraději. Máme doma troubu, která má nastavení právě na 35 °C (ideální na kynutí těsta) — takže já ten kelímek vždycky vrazím tam a tak za 4 hodiny je hotovo. Speciální jogurtovací režim mají i některé domácí pekárny, dělají se i jogurtovací přístroje (jejichž jedinou činností je udržování tělesné teploty) — ale bez toho všeho se dá obejít. Když je to mléko dost ohřáté, stačí pak tu nádobu nechat stát někde v koutku, aby na ni nefoukalo a mléko nestydlo moc rychle. Někdo to dává pod peřinu, v zimě k topení (ale bacha na přehřátí), někdo na to hodí deku, někdo to nechá jen tak. Ono to obvykle dojde vždycky, jen to může trvat trochu déle (třeba přes noc). Já obvykle dám dělat jogurt někdy navečer, když jdu spát, je hotový; dám ho do lednice vychladit a ráno máme čerstvý skvělý jogurt.

Jedinou nevýhodou, s níž je třeba počítat, je to, že takový domácí jogurt je obvykle řidší než ten kupovaný. Jednak tam chybí zahušťovadla, která se do mnoha průmyslových jogurtů přidávají. Druhak záleží na použitých kulturách — jiná konzistence (a chuť) bude z kultur z Holandie, jiná z jiných značek, jiná ze speciálně koupené násady. A treťjak záleží na mléce, ze kterého to děláte. Čím kvalitnější, tím lepší, čím tučnější, tím hustší. Někdy se plácněte přes kapsu a zkuste si udělat jogurt ze smetany (ale ne ze šlehačky, normální 10—12% bude lepší).

Dodatek: Pokud máte mléko s krátkou trvanlivostí, mléko delší dobu otevřené, či dokonce mléko nepasterované rovnou od vaší Stračeny, tak ho předem přece jen pro jistotu svařte, aby případný započatý kvasný poces nebyl náhodou rychlejší než proces jogurtační.

Jogurt s medem

Nejlepší je použít hustý smetanový jogurt, ale není to podmínkou. Na pánvi se zlehka opraží pár ořechů (vlašské, mandle, lískové — jak kdo chce, výborné jsou pekany). Ke konci se zasypou trochou cukru a jen krátce se dopraží, aby cukr lehce zkaramelizoval, ale nepřipálil se. To se dá do misky/poháru, zalije dobrým jogurtem a navrch se polije rozehřátým medem. A dá se případně vychladit. Nebo chcete-li, zvlášť v zimě je to skvělé, podávat hned, ještě teplé. Případně lze nechat vychladit jogurt s ořechy a teprve před podáváním to polít medem.

Doporučuju ochutnat v Řecku (nebo ještě lépe na Krétě), protože i když se budete sebevíc snažit, takový jogurt a med, jaký mají tam, u nás prostě neseženete.

Mudrci, diktátor a šachovnice podruhé

Když už si mudrcové poradili s pěšci a šachovnicí, vymyslel pro ně diktátor další zběsilou zábavu. Večer jim vysvětlí, co je čeká, a nechá jim celou noc na domluvu. Ráno oběma zaváže oči i ústa (tedy nadále nic nevidí, ani se už nemohou domlouvat) a posadí je ke kulatému stolku. Na něj následně rozloží 9 políček původní šachovnice do 3 řad po 3 čtvercích, zcela náhodně bílou nebo černou barvou nahoru. A mudrcové přežijí další den, pokud se jim do večera podaří otočit všech 9 polí tak, aby na všech byla nahoře bílá barva.

Pravidla jsou jednoduchá:

1. První mudrc otočí libovolný počet polí, tedy u libovolného počtu políček překlopí barvu z černé na bílou, nebo opačně. Políčka nesmí přemísťovat, pouze otáčet (nesmí tedy např. uspořádat všech 9 do řady, rozložení 3x3 musí být zachováno).
2. Diktátor posoudí stav na stole. Pokud je všech devět polí bílých, hru ukončí. V opačném případě pootočí celým stolkem libovolně o 90, 180 nebo 270 stupňů — anebo taky stolek neotočí vůbec. A samozřejmě neřekne, zda a jak stolkem otočil.
3. Hraje druhý mudrc, postup se opakuje.

Mudrcové nyní mají před sebou bezesnou noc a několik hodin na přípravu, než ráno zasednou k onomu osudovému kulatému stolku. Jakou jim poradíte strategii?

(Úlohu zaslal David Brebera a já za to opět velice děkuji.)

Free zleva, cool zprava, in do čenichu

Ony prapodivné lidi pohybující se kolem reklamy, marketingu, ejčár a píár mám rád jako osinu v triole. Už to o mně ví spousta lidí. Nedávno se mě kdosi v téhle souvislosti zeptal, co bych si vybral, když by se jednou v budoucnu moje dcera měla rozhodnout mezi nástavbovým studiem MBA a odjezdem v maringotce se snědým kolotočářem. Tak nějak si říkám, že u koločů je přece zábava a ti lidé kolem jsou takoví spontánní a veselí...

Jiný kamarád mi včera volal, jestli už jsem viděl nový web Eurotelu. Inu, podíval jsem se. Marketynkmenejčři, ejčárové, píárové a džejárové z toho určitě budou mít radost. Přinejmenším takovou jako firma Corbis, která si tady rozhodně přišla na své. A jak jsme se s kolegou shodli, bez obrázků, javascriptu a/nebo flashe si nikdo ani neškrtne. Jo jo, správně hustej cool in zákazník Eurotelu se přece hlavně chce bavit a ví, že k tomu potřebuje pořádné vybavení. Informace na webu hledají už jenom předpotopní dědkové jako my.

Někteří jsou ale přesto přesvědčeni, že jsem stejný mlamoj jako oni. Včera mi jeden poslal psaní (upraveno, kráceno, chyby jsou původní):

Chtel jsem se zeptat zda-li by pro Vas byla zajimava spoluprace s XYZ. Jednalo by se o komunikaci nasich novych produktu ci sluzeb na vasem blogu ... jen zkoumam jestli by byl o neco podobneho zajem z Vasi strany ... Forma by byla ciste na dohode a doporuceni z Vasi strany ... Nabidnout mohu financni plneni event. nefinancni plneni formou "podpory" na XYZ...
Pekny den
Befeleme Peseveze
Marketing Manager, XYZ

Každý si to už jistě dokáže bez potíží přeložit do češtiny. Jak někdo začne mluvit o "komunikování něčeho (někomu)", jdu pryč. Ale proč jen lidi tohoto druhu nejsou schopni říct i taková běžná slova jako peníze (finanční prostředky), zaplatit (finanční plnění), vy/váš (Vy, Váš, Vaše strana), levný (zajímavé ceny) atd.? Nejspíš to je následek nějaké zákeřné nemoci šířené s tituly MBA ze zahraničí.

Jen pro pořádek, to "XYZ" nebyl žádný nýmand, jde o docela významnou firmu českého internetu. Ale má-li marketynkmenejčra s takovýmhle češtynem — nazdar hodiny... Věčná škoda, že nenapsal, že "je to o komunikaci produktů a služeb". Pak by to bylo dokonalé.

Mějte hezký den.

Mudrci a šachovnice

Náš oblíbený šílený diktátor, který před časem potrápil zástup lidí s klobouky, tentokrát zajal dva mudrce.

A vymyslel si další hříčku: připraví šachovnici poskládanou z 8×8 čtverečků, z jedné strany černých a z druhé bílých. Každý čtvereček je otočený náhodně, tedy máme celkem 64 polí, každé náhodně buď černé, nebo bílé.

Ráno je vyveden jeden z mudrců, vylosuje si z krabice černou nebo bílou figurku a na šachovnici musí změnit právě jedno políčko z černého na bílé nebo naopak. Pak bude odveden z místnosti a figurky schovány. Poté bude přiveden druhý mudrc (ke stejnému místu šachovnice, pole A1 je pro oba mudrce shodné), smí se pouze dívat na šachovnici a musí poznat barvu figurky, kterou si vylosoval první mudrc.

Otázka zní, co mudrcové vymyslí, aby se s jistotou zachránili. Pokud druhý mudrc řekne špatnou barvu, budou oba sťati, to je snad jasné. Jsou ale ve společné cele a mohou se celou noc radit.

Jednoduché, což? Nyní však diktátor škodolibě prohlásí, že neřekl, co se stane, když druhý mudrc řekne barvu správně. Samozřejmě následuje pokračování:

V krabici je dostatek (řekněme 64) bílých a stejně tolik černých pěšců. Budou vylosováni dva v určitém pořadí. První mudrc změní opět právě jeden čtvereček a druhý poté musí poznat barvy pěšců ve správném pořadí. Jak tohle udělají?

A konečně poslední otázka: kolik nejvíce smí být pěšců, aby si mudrcové změnou barvy právě jednoho čtverečku dokázali spolehlivě předat pořadí jejich barev?

Za poslání téhle pěkné úlohy vřele děkuji Janu Hlaváčkovi.

Třeskuté hádanky na dnešní noc

A hned několik najednou, povětšinou notoricky známých:

1. Jak dostanete do lednice slona ve 3 krocích?
2. Jak dostanete do lednice zebru ve 4 krocích?
3. Král džungle, lev, se žení. Na oslavu se dostaví všechna zvířata, vyjma jednoho. Kterého a proč nepřišlo?
4. Muž se potřebuje dostat na druhou stranu divoké řeky v džungli. Řeka je známá množstvím aligátorů, kteří v ní žijí. Jak se muž dostane na druhou stranu?

Řešení najdete hned v prvním komentáři (via Braingle.com).

Update: Komentáře tentokrát vřele doporučuji, jsou výrazně lepší než samotný příspěvek.

Veklaev Hejval a spol.

Když by se někdo zeptal, říkala by vám něco jména Kykéro, Kjerkegór nebo Vanchoch (možná dokonce Vanchroch)? Ale stejná otázka položená písemně už by asi takový problém nebyla — Cicero, Kierkegaard či van Gogh jsou přece jména všeobecně známá. Není-li nám ovšem zcela blízká ta starolatinská, dánská či holanská výslovnost, skutečné jméno oné osobnosti se nám dočista ztratí za jeho symbolickým zápisem, který si dále intepretujeme tak, jak je nám bližší — Cicero, ba i Čičero, Kýrkegárt, Vangok i Fangok — tedy pohříchu špatně.

Jistě, není to žádnou výsadou češtiny, do Ameriky taky od nás doputovali Hejsik, Hejvl a Džógr, Japonci neznají Dvořáka, ale jistý Doworuzaku je tam docela slavným skladatelem. To je samozřejmé. Zajímalo by mě ale, kolik takových zatoulaných velikánů v češtině máme? Napadají vás další slavné osobnosti, které by se v češtině ani samy nepoznaly?

Windows se mnou laškují

Už asi týden, nejmíň jednou denně vyleze ze spodní lišty ve WindowsXP okýnko, ve kterém je zelený kousek puzzle a text něco jako "Nové aktualizace, klikněte sem pro více informací". A objeví se to jen na pár vteřin — vždycky okamžitě čapnu myš a letím na to kliknout, jenže ta potvora se asi lekne a okamžitě zaleze zpátky. Ještě se mi to nepodařilo nikdy stihnout a nikde kolem jsem nenašel nic, čím by se to dalo zase vyvolat. Nic víc tam už nebylo napsáno, k jaké aplikaci nebo části systému to patří, uvedeno nebylo...

Netušíte prosím vás někdo, k čemu to patří a jak to vyvolám znova?

Apple přechází na Intel

Už nějaký čas se o tom spekulovalo — od srandovních pavlačových drbů před pár týdny, po skoro zaručené zprávy renomovaných médií během posledních 24 hodin. A nyní je to oficiálně potvrzeno, zpečetěno, vyřčeno šéfem Apple Stevem Jobsem: Apple přechází z procesorů PPC od IBM na Intel. Macovská komunita je zpoloviny na nohou a šílí, způli se v mrákotách upíjí do němoty. V různých mackařských fórech není nouze o slova jako "tragédie", "konec maců", "šok", "a jsme v pr..." apod.

Osobně to ale vidím docela optimisticky a sleduji ten vývoj s jistým vzrušením. Jobse přitom naprosto chápu — leccos beru úplně stejně jako on. Když mě, jako zákazníka, nějaký prodejce naštve, je-li to jen trochu možné, prásknu mu dveřmi a jdu do krámu za rohem. I když na tom prodělám. A jeho štvalo IBM pořádně — snad víc než Motorola, které nakonec prásknul dveřmi a odešel před pár lety pro nové procesory právě k IBM. Ve skutečnosti je to nejspíš všechno ještě trochu jinak, protože údajně ten přechod na Intel plánoval v nejvyšším utajení pět let. Tedy už v době, kdy se teprve začínalo (oficiálně) jednat s IBM. Jinými slovy, Jobs nenechával nic náhodě, a po celou dobu, IBM—neIBM, souběžně vyvíjel veškerý software i pro Intel. (Every release of OS X has been compiled for PowerPC and Intel ... just in case, said Jobs.) Jestli to byla skutečně jen záloha pro případ selhání a kritické nespokojenosti s IBM (k němuž teď došlo), nebo to byla součást dalekosáhlého plánu a plánů v plánech, se nejspíš jen tak nedozvíme.

Co se vlastně o této zásadní změny dá očekávat? To je pořád ve stádiu spekulací a jen hrstka povolaných vidí dál než za tisková prohlášení a (byť odborné a podložené) dohady. Mimochodem tahle dnešní zpráva celkem osvětluje Jobsovy poměrně zběsilé útoky na všechny paparazzi weby, které vynášely z Applu čím dál přesnější informace, které se ven opravdu dostávat neměly. Kdo ví, co všechno se v tajných podzemních kobkách v Cupertinu ještě vaří...

Podle zatím dostupných informací to vypadá, že Apple skutečně hodlá používat standardní procesory Intel (tedy žádné speciály, které by mu Intel vyráběl na míru), ale Mac OS X by měl fungovat jen na hardwaru Apple. Tedy asi (zatím) nepůjde nainstalovat jako dual boot k Windows na běžné PC (i když to bude asi jen otázkou chvíle práce pro pár šikovných kutilů a ruských hackerů). Ale naopak, tedy že Windows/Linux by na applovském hardwaru měly chodit bez problémů, by to platit mělo. Celý přechod má trvat průběžně nejméně dva roky a určitě ještě po významnou dobu (ne-li dokonce výrazně déle) potrvá i souběžná podpora stávajících procesorů PPC. Ale myslím si, že to je jen jedna větev celé akce — a tou druhou bude nástup nějakého nového typu hardwaru, který může přijít nárazově a poměrně brzy.

Ve skutečnosti jde totiž především o procesory Pentium D a velká hollywoodská studia, kvůli nimž asi na celý tenhle velký cirkus došlo. Pentium D na nejnižší úrovni umožňuje DRM (správu digitálních práv, neboli ochranu copyrightovaných dat), Hollywood takovou ochranu vyžaduje, aby umožnil online distribuci filmů; Jobs začal velmi úspěšně s hudbou (Apple je nyní prakticky největší online distributor hudby), podařil se mu port iTunes na Windows, mluví se o podobném MovieStore (iFilms?); doba dozrála od všeúčelových počítačů k naprosté dominanci multimédií.

Co tedy čekat jiného, než nějaký domácí multimediální hub? Krabici — spíš zašroubovaný "blackbox" než klasický počítač — připojenou k internetu, napojenou na obchod s hudbou a na obchod s filmy, se vstupy pro digitální fotoaparát a digitální kameru a výstupy do domácího sterea a domácího kina, navrch zřejmě TV tuner se službou typu TiVo a sdílené multimediální knihovny (hudba, obrázky, video) na domácí síti. A přidáte-li k tomu ovládání inteligentním dálkovým ovladačem, ne do ruky, ale aspoň 12" barevný dotykový LCD displej, vyhnete se všem nedokonalostem, které snahy o podobné přístroje dosud měly — nepohodlné ovládání, špatně čitelné webové stránky ve WebTV, složitost, nízkou interaktivitu... Tohle vše můžou dva displeje (jeden po ruce na stolku u gauče, druhým je velká televize) odbourat. Čekám něco takového od Apple už nějaký pátek a všechno do sebe pasuje stále lépe a lépe. Bezdrátový přenos multimédií po bytě už Apple má (AirPort Express), Intel má navíc superrychlou bezdrátovou technologii (WiMax), test s krycím jménem MacMini proběhl velmi úspěšně a cosi velmi podobného TabletPC si Apple nedávno nechal patentovat (podpora otočného displeje je v Tigeru implementovaná už teď)...

Jinými slovy — vyjdu-li ze základních předpokladů, o nichž můžu jen těžko pochybovat:

• Steve Jobs má Apple rád, je to jeho srdeční záležitost a rozhodně ho nemá v úmyslu potopit/prodat/zruinovat;
• nejde o žádnou unáhlenou akci, ale o plán pečlivě promyšlený a připravovaný několik let,

pak se nejen že spojení Apple-Intel nebojím, ale přímo se na něj těším. Jsem taky docela zvědavý na ty marketingové tanečky, snažící se překlenout, jak Apple roky házel na Intel špínu a stavěl na tom, o kolik tříd je architektura PPC lepší než intelovská x86 — což je mimochodem pravda a na první pohled by mě strašně štv mrzelo, že Apple nahrazuje skvělou RISCovou architekturu PPC tou nejhorší možnou (architektura x86 je skutečně špatná a zastaralá) a procesory PPC jsou při stejné frekvenci mnohem výkonější než stejně taktovaná Pentia — jenže nejsem odborník na architekturu počítačů a zas tak moc do toho nevidím. Ale zatím mě uklidňují právě ty výše uvedené premisy. Nedokážu si prostě představit, že by Jobs dokázal vyrábět nějaké hučící, topící a vynechávající potvory, které by stále nazýval Mac. Jednak je nejspíš všechno ještě malinko jinak, než se zatím veřejně ventiluje, jednak se možná najde i nějaký ten trumf skrytý v rukávu Intelu...

Mým žhavým tipem zatím stále zůstává ten výše zmíněný "iHome". Klidně bych si troufnul odhadnout, že by něco podobného mohlo být představeno do roka a do dne — jenže ony jsou mezi tím ještě vánoce. A po zkušenostech s tajnůstkástvím Apple bych se vůbec nedivil, kdyby se něco objevilo ještě dřív, třeba už letos na podzim.

Kdo by před pár lety věřil tomu, že Apple zavalí svět kapesními přehrávači MP3 a stane se největším prodejcem hudby na internetu a současně i přístrojů na její přehrávání? A od audia k videu je to jen další logický krok. Takže kdo ví... Jen bůh a svatý Václav, říkával kapitán Exner. Nechám se rád překvapit — a i kdyby ne, aspoň se bude na co dívat. Nadcházející wrestling největších kohoutů celého IT smetiště bude, když nic jiného, určitě velká (a poučná) zábava.

Zajímavé časy na vás, odplivla si bábi Zlopočasná...

Doplněk: tisková zpráva Apple, tisková zpráva Intel (najdi sedm rozdílů).

Omluva režiséru Troškovi

Hluboce a upřímně se omlouvám panu Troškovi, že jsem jeho arcidíla, především Kameňáky, považoval za špatné, ba nejhorší filmy. Viděl jsem film Pánská jízda a ještě stále jsem otřesen, jak vůbec někdo mohl vyrobit něco tak blbého, špatně zrežírovaného, podle pitomého scénáře a s dialogy jak od sedmiletého dítěte. Tak mizerný film jsem ještě nikdy neviděl a bohdá už neuvidím. Omlouvám se pane Troško, nad tímto kalem čníte ve výšinách filmařského profesionalismu.

Je Ivo Lukačovič militantní moravista?

Jak si vysvětlit výsledky překladu slova "pražák" do angličtiny v online slovníku Seznamu? (via Kartinki).

Bravo, Seznam, bravo!