Pixylophone - archiv

Mufe, vítej zpátky!

Jak dnes píše Baldachýn, Muf je zpět! Muf-teamu se jej podařilo nalézt a hned pro něj uspořádal večírek na uvítanou. Přináším exluzivní fotoreportáž!

Muf byl sice ještě trošku přepadlý ze strastiplné anabáze, ale jinak se vůbec nezměnil. Ve chvíli, kdy celý Muf Team odešel do střižny kompletovat další část dokumentu z největší pátrací akce v dějinách loutkářství, sedli jsme si spolu, abychom si pokecali v soukromí. Bohužel Muf toho moc nenamluvil — jednak své zážitky vyprávěl už tolikrát (sledujte Baldachýn!) a především měl oči jen pro mou dýmku, kterou jsem si v jeho přítomnosti neprozřetelně zapálil. Pořád k ní sjížděl očima, nedokázal se soustředit na nic jiného a co chvíli mluvil z cesty. Na to, jak to dopadlo, se podívejte ve fotoreportáži! No tak co, koupím si novou...

Formátování akordů s CSS

Dostal jsem dnes mailem zajímavý problém: jestli by šlo s CSS naformátovat akordy, které jsou v kódu zapsány přímo do textu. Už jsem podobný problém řešil hodně dávno, když jsem dával dohromady svůj Zpěvník, a nevyřešil. Usoudil jsem tehdy, že se to rozumně udělat nedá, a vyřešil to použitím neproporciálního písma a PRE-formátovaného textu.

Ale dnes už přece jen vím o CSS trošku víc než tehdy, tak mi to nedalo. A ono se to opravdu vyřešit dá. Pokud máte text s akordy např. v této podobě:

[C]Z těšína [Emi]vyjíždí [F]vlaky co [G]čtvrthodi[C]nu,

dá se z toho pomocí CSS udělat tohle:

C        Emi     F        G        C
Z těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu,

Postup a příklad najdete na samostatné stránce. Funguje v IE5+ (Win i Mac), Gecku i Opeře (jen Konqueror/Safari s tím má problém). No, škoda, že jsem to nevěděl tehdy, když jsem vyráběl ten zpěvník...

Ach Tibergi, ach des Grieux...

Asi vážně nebudu úplně normální. Dřepěl jsem u televize skoro do půl čtvrté ráno, koukal dvě hodiny na Manon Lescaut a nemohl se od toho odtrhnout. Tedy ne že by mě ta sladkobolná naivňoučká hra nějak brala, obsah jsem si víceméně musel přetrpět. Ale ten Nezval, toho fakt můžu. Nádherný rytmus, střídání schémat rýmů, a ty rýmy! Některé pasáže obzvlášť. Třeba přímluva kapitána lodi, téměř ke konci hry: celé je to ABBA ACAC, stále (nejmíň pět, snad sedm slok) používá stále stejné rýmy (A je -ice, B -íčku) a poslední verš je použit jako refrén ("Buď jim milostivý Bůh"). Protože nemám moc rád volný verš a nejvíc ocením pravidelnou formu a dokonalý rým (dýjadýjadá), básnicky je to pro mě prostě žrádlo.

Nemáte někdo celý text, prosím — aspoň ten zmíněný úsek? BTW, zajímalo by mě, jestli se tahle struktura nějak jmenuje. Připomíná mi to nejvíc rondo, ale jen slokou, chybí tam ten závěr (jestli to někdo víte, budu moc rád za informaci).

Update: Dnes jsem se od ženy dozvěděl, že prý Manon máme někde doma. Takže až po rekonstrukci přetvoříme tu obrovitánskou hromadu papíru v ložnici zase v knihovnu, budu doufat, že se tam někde objeví i tahle knížečka...

Čeština vepsí: Čárkovací mánie

S prudkým nárůstem osobních blogů se člověk na webu dostává stále častěji do kontaktu s amatérskými (ve smyslu ne-profesionálními) autory a potažmo s různými úrovněmi českého pravopisu. Pohříchu až příliš často těmi nejnižšími. Dnes o čárkovací mánii.

Zkuste se podívat např. na Skladiště postřehů (vybírám náhodně první, co mi přišlo pod ruku — stejně dobře by za vzor mohl sloužit skoro každý druhý blog). V každém spotu — od začátku do konce — na to narazíte. A kdo to pozná bez nakopnutí, má bod:

Při poruše, si jen tak cvičně zazvoňte...
Uplynulý víkend, jsem strávil s Martinou na chatě.
Nedodržením tohoto pravidla, hrozí ucpání odpadního otvoru...
V neděli večer, jsme se vypravili zpět do bytu...
... děkuji všem co sem chodí, za jejich přízeň.
Chtěli se totiž podívat, jestli po výstupu z tramvaje, budou muset zase běžet.
Surikata, je takové roztomilé zvířátko...
atd. atd...

Jestliže vám na tom náhodou nepřipadá nic divného, tak jste:

• a) žák 3. třídy ZŠ
• b) rodilý Angličan
• c) autor jednoho z té zmiňované poloviny blogů

Když je někdo schopen zcela vážně napsat "Toco vydíte je můj hustej internetoví blogg", tak mi to až tak nevadí. Jenom mi to sugeruje představu devítiletého klučiny, urputně žvýkajícího tužku a ztěžka potícího své první řádky na webu — holt každý umí něco a není každý Jirásek. Když ale někdo gramatiku používá celkem správně, obsah má hlavu i část paty a jedinými hrubkami jsou ty čárky, tak tomu ani trochu nerozumím. Poslední dobou jsem na tyhle čárkovací komaniaky přímo přecitlivělý. Stručně řečeno: nesnesu to. Jak narazím na podobný text, tato živelně pobíhající interpunkce mi naprosto znemožní soustředit se na obsah.

Někdy vážně nechápu, jak někoho vůbec může napadnout na těch místech ty čárky vůbec udělat. Nedokážu se odpoutat od úvah, jaký myšlenkový pochod toho člověka vedl k napsání čárky např. ve větě "Děkuji, za vaše dopisy." Když si autor není jist a připadá mu to jako vedlejší věta, nebo třeba vsuvka, no prosím, ještě se to dá jakžtakž chápat. Ale rozdělovat podmět od přísudku? "Brýle místo skla, mají plexisklo", nebo "Surikata, je zviřátko". Proč, probůh?

Nejčastěji jsou tyhle tristní chyby na začátcích vět a přesně kopírují anglickou gramatiku:

• Včera večer, jsme jeli do Prahy...
  Last evening, we went to Prague...
• Po stažení souboru, jej vymažte.
  After uploading a file, delete it.
• Při rozhovoru s ním, jsem si vzpomněl...
  While talking to him, I remembered...
• atd.

Ale upřímně: vážně si mám myslet, že každý druhý český bloger vyrůstal v Oxfordu a do češtiny si své myšlenky překládá z angličtiny? To spíš uvěřím, že naše školství jde vážně do kytek. Nezapouští-li dokonce na tom záhonku kořínky už drahnou dobu...

TV Cup Today

Čelisti 3 : Houslisti 1

Vítěz kola: 20.00-HBO-007

Ještě k fotosběračům v Droxi

Dotaz na podivnou smlouvu před vstupem do fotosběrny Droxi (viz příspěvek Největší fotobanka v ČR!) jsem na doporučení meta (v komentářích u článku) posílal na Sdružení obrany spotřebitelů. Přišla mi od nich odpověď:

... děkujeme za Váš zájem o služby Sdružení obrany spotřebitelů České republiky. Smyslem naší existence je dát zákazníkům možnost spojit síly k ochraně svých práv v těch oblastech, kde jednotlivec na svou obranu nestačí.
...
Přijali jsme Váš dotaz v tomto znění:
...
Naše vyjádření k němu (č. 1384/KP-1): K této otázce se podrobně vyjadřuje zástupkyně SOS v článku na této adrese: http://interval.cz/clanek.asp?article=2463 ...

BTW, tenhle článek se/jsem objevil na Intervalu už 25. 7. Interval ústy Viléma Málka tvrdí, že si ho vyžádali sami od své autorky — SOS přitom dostalo můj dotaz už někdy 16. 7. ... Sice je to trošku zvláštní způsob komunikace, ale asi to nikomu nevadí. Já mám odpověď, Interval má článek (ale mohli říct aspoň bú, ne reagovat až na dotaz v komentářích). No nic — odborné vyjádření je na světě.

Jen si čím dál víc myslím, že to je celé prostě jen tím, že to bylo blbě napsáno. Že Droxi vlastně chtělo říct: "Když vám tu fotku budeme chtít vytisknout, porušíme tím autorský zákon. Tak nám tady potvrďte, že s tím tiskem souhlasíte, ať je to právně v pořádku." Jen to holt napsali ne-tak-docela vhodně a dá se to pak vykládat všelijak. Na druhé straně, na stránkách zdůrazňují, že fotky tisknou bez jakékoli úpravy. Tak proč chtějí souhlas s jejich modifikací? Možná jsem na ně taky jen moc hodnej a ve skutečnosti nám ty fotky opravdu čórovat chtějí. Co já vím?

Malý, Špidla, Vyskočil — Tvrdík, Bobek, Vytlačil

Aneb i v telefonním seznamu se nacházejí velké příběhy. Více viz Epileptický křeček.

Změna CSS stylů na Pixylophone

Předělal jsem volbu stylů pro tyto stránky, aby fungovala ve všech prohlížečích podporujících CSS (teď je to přes PHP, už žádný Javascript). Volba "změnit styl" je teď vidět v menu pokaždé. Přidal jsem narychlo uplácaný nový styl "Ajn Kábel" — a hlavně: díky téhle změně už můžu připravit stylů třeba 150 a přepínání mezi nimi už bude spolehlivě fungovat.

Jestli má někdo zájem spáchat vlastní styl pro tyto stránky, klidně může. Když mi ho pak (i s případnými obrázky) pošlete a když bude aspoň trošku použitelný, přidám ho sem k ostatním.

Na svobodě! Anabáze pokračuje...

Konečně byl ###### propuštěn z Ruzyně (viz dříve). Svědci byli vyslechnuti, ale stejně si myslím: kdo si přesně na minutu pamatuje, co dělal před několika měsíci? Přitom mohli být vyslechnuti ještě za čerstva (a potažmo bez nutnosti té vazby). Je to opravdu tak, že když policie nutně potřebuje pachatele, tak si ho prostě vyrobí?

BTW, zážitky z lochu jsou neuvěřitelné, občas jsem nevěřil vlastním uším. Pokusím se to dát nějak dohromady (spolu se svolením dotyčného) a něco sem o tom napsat. Ale rozhodně jsem si přestal dělat iluze o nějaké presumpci neviny v tomhle pastátě. Když už jste jednou v base (jedno že jen ve vazbě, jedno že jste jen podezřelý nebo třeba jen svědek, jedno je všechno), jste prostě míň než obtížný hmyz, který je třeba zašlapat, rozdupat, zlikvidovat. Každý by se měl modlit, aby ho nějaká vazba nepotkala, kdokoli k tomu může přijít jak slepý k houslím. A to je prý Ruzyně ještě pohodový kemping proti Pankráci...

A když už vás něco takového postihne, první (a jediné), co musíte bezpodmínečně udělat, je najmout si (dobrého) advokáta. A odmítněte dělat cokoli bez jeho svolení/doporučení. I tak musíte počítat se vším. Když z vás policie třeba bude chtít vytáhnout vzorek krve/pachu/DNA/atd., který nikomu dávat nemusíte (a každý advokát vás před tím bude varovat), pustí se do vás pod tlakem sotva za advokátem zapadnou dveře. A budou hrozit — padesátitisícovou pokutou i lecčíms dalším. Jsou neuvěřitelní...

Držte frekvenci, albi bék.

Caveman: proč se svět dělí na ženy a kretény a co s tím můžeme dělat

Včera jsem byl na představení Jaroslava Duška Caveman — kdo ho neviděl, může hořce litovat. Bránice dostala zabrat, slzné kanálky pročišteny kvalitním smíchem, Dušek je génius.

Monokomedie (spíš dvouhodinový stand-up) Roba Beckera o vztazích a rozdílech mužů a žen je sama o sobě fenoménem, který už obletěl celý svět, je víceméně jevištní podobou knih typu Muži jsou z Marsu a neumí poslouchat, zatímco ženy z Venuše a neumí číst v mapách, je to velká sranda — v Duškově podání pak přímo excelentní prča. Sice se nedrží striktně daného textu, permanetně improvizuje a komunikuje s publikem (u něj se nedá nic jiného ani očekávat) — mě ale naopak Dušek velmi překvapil coby ukázněný herec, který sice po svém, ale pokorně drží linii hry a pro něj až nezvykle se nechá vést autorem od začátku až do konce. Provázek, za nějž je veden, je ale naštěstí extrémně dlouhý, takže bez problémů pobíhá i mimo vymezenou cestu, tu si odskočí za keříček, na chvíli sedne na patník a poklábosí s diváky — pak se ale několika letmými skoky bryskně vrátí na svou trasu a zase poslušně cupitá ve stopách autora hry. A celé je to ukrutná sranda.

Jestli ještě seženete lístky (dalších pět představení bude 25. až 29. srpna v pražském klubu Lávka), rozhodně si to nenechejte ujít.

O vztahu zahraničních turistů k českému hovnu

Via Epileptický křeček.

S kůží na trh: Deník Sport

Dnes spouštíme remake deníku Sport: www.deniksport.cz. Ačkoli je to celé validní XHTML a design kompletně v CSS (bez tabulek, jak jinak), úmyslně tentokrát nedodržuju Dogma (především velikost písma). Rád si v komentářích poslechnu jakékoli smysluplné připomínky.

A prosím: obsah nijak neovlivňuji a i design sám je vymezen řadou vstupních podmínek zadání (říkám to proto, že jsou věci, na které si třeba může někdo stěžovat, ale diskutovat o nich nelze).

Základní fráze pro turisty

Na základě reakcí převážně neškodného příspěvku Nauč se česky, skopčáku jsem si sednul a chtěl udělat tabulku základních frází ve všech jazycích, na které si vzpomenu. Což o to, začal jsem — ale postupně jsem při hledání na webu narazil na tolik lepších stránek, že jsem to zase vzdal. Sýsifos by mě chápal.

Asi nejlepší z tohohle hlediska bude http://www.travlang.com/languages, kde si můžete vybrat přehled základních frází, společenských obratů i číslovek v 84 (!) jazycích, včetně zvukových náhrávek každého slova či fráze. Pokud si vystačíte jen se slovníky, je pro vás http://www.foreignword.com/, který vám zajistí převod mezi všemi myslitelnými jazyky pomocí snad všech existujících online slovníků. A nakonec, chcete-li se nějaký jazyk přímo učit, http://www.word2word.com/coursead.html nabízí velký seznam online jazykových kurzů.

A já s jdu s tímhle klouzat.

Olympus zajímají jen ovce ve stádu

Ani tak velká firma, jako je Olympus, dosud nepochopila, že jedním z hlavních přínosů webu je nezávislost na platformě a konkrétním prohlížeči, systému, barvě pleti, nebo tvaru myši na straně uživatele. Sveřepě dělá stránky jen pro Windows 95 a vyšší s prohlížečem IE5 nebo 6.

Ale aspoň to otevřeně přiznají, to je pravda. Chcete-li vidět, o čem je řeč, musíte tuto stránku (jedná se o "aplikaci" album.olympus.cz) otevřít čímkoli jiným než IE5-6 pro Windows (vstupní bránu mají beztak špatně ošetřenou, protože s IE/Mac se dá dovnitř dostat — ale stránky v něm prakticky nefugují).

Vážený návštěvníku,

pro vstup na stránky @LBUM OLYMPUS potřebujete internetový prohlížeč (browser) Microsoft Internet Explorer verze 5.5 a vyšší.

Rádi bychom Vás ujistili, že se z naší strany v žádném případě nejedná o ignorování alternativních prohlížečů. Jsme vedení snahou o maximální komfort a funkčnost celé aplikace. V praxi jsme si ověřili, že optimalizace pro různé minoritní prohlížeče vede pouze k omezení stávající funkcionality a zároveň k neúměrnému zvýšení nákladů potřebných pro provozování této neziskové aplikace. Proto jsme se nakonec rozhodli soustředit zdroje a další vývoj pouze na jeden z prohlížečů. Při tomto rozhodování jsme brali v úvahu fakt, že tento prohlížeč používá přes 90% všech uživatelů.

Co k tomu dodat?

Vážená společnosti Olympus,

naštěstí žádný váš výrobek nevlastním, takže je mi to upřímně šumafuk (žádný z mých sedmi prohlížečů, které mám nainstalovány, váš "web" nepodporuje). Pochybuji sice, že při prodeji fotoaparátů upozorňujete zákazníky, že internetové doplňky získají jen pokud si s vaším přístrojem koupí také vhodné PC, vámi schválený systém a prohlížeč — ale na druhé straně je třeba vzít do úvahy fakt, že přes 90 % ostatních firem svým zákazníkům podobné klacky pod nohy neháže. A vzhledem k tomu, že vztah k zákazníkovi, způsob jednání a kvalitu prodeje i následné podpory považuji za důležitou součást rozhodování mezi značkami, je více než jasné, že ta vaše je vyloučena již v nultém kole. Srdečně vám děkuji, že mi takto usnadňujete rozhodování.

P.S.: Bylo by zajímavé zjistit, co byste dělali, kdybych vám prozradil sladké tajemství, že vývoj platformně nezávislých a neoptimalizovaných webů je snazší, rychlejší a potažmo levnější než tzv. "optimalizace" pro jediný prohlížeč. Zda byste vyhodili své líné programátory nebo mi horempádem vysvětlovali, jak se hluboce mýlím. To by mě fakt zajímalo. Ačkoli na 90 % tipuji na druhou možnost — takže se ani nenamáhejte.

Truchlivá rána páteční

Ráno cestou do Ruzyně jsem píchnul. Nějaký dobrák si ode mně kdysi půjčil klíč na kolo a nevrátil ho, sháněl jsem půl hodiny náhradní po všech čertech. Do Ruzyně jsme dojeli včas, ale sama budova vazební věznice (viz dříve) je velmi depresivní místo. Bohužel (naštěstí?) jsem na návštěvu nemohl (návštěvu povolili jen jedné osobě, po měsíci). Cestou zpět jsem na konci Hostivic objevil haldu připomínající pešunk budoucí karlovarské dálnice. Po pár desítkách metrů halda končila a ve směru budoucí autostrády pokračovala kamenná zídka a — hřbitov. Škoda, že jsem s sebou neměl foťák. Vzal jsem to přes pneuservis — kolo píchlé není, ucházelo kolem ráfku. A nejen ono, pravé přední taky (1,5 atm místo 2,2). Při vracení rezervy do kufru jsem našel jakýsi starý klíč na kola zapadlý v hlubokém zákoutí díry na hever.

P.S.: Právě teď jsem se dozvěděl, že návštěva v Ruzyni se nekonala. Po měsíci čekání na navštívenku (právo na návštěvu má zadržený jednou za 14 dní!), zdržování a obstrukcích úřadů i tuhle jedinou návštěvu (manželky) zrušili. Čekala tam hodinu a půl, ale nedorazila vyšetřovatelka, takže návštěva prostě nebyla. Chudák ženská (manželka, ne kráva vyšetřovatelka), už z toho musí být úplně našrot. O chudákovi nevinném ve vazbě ani nemluvě. Tohle si fakt někdo musí šeredně odesrat...

Sebráno z pěny dní

Křeček ministrem spravedlnosti?!!! — Tenoristé útočí — Chlastala Šantala? — Kam kráčí Součková? — Pendolína u Kolína — via Epileptický křeček.

Největší fotobanka v ČR!

Představte si to: Dáte si udělat soukromé fotky do fotolabu a za půl roku uvidíte obrázky ze svého plážového skotačení na bilboardu propagujícím toaletní papír nebo kondomy. Divné? Nemožné? Hahaha...

...
4) U zakázky sjednané na základě řádné objednávky se předpokládá, že zákazník má autorská práva k pořízeným záznamům a případně souhlas fotografovaných osob či vlastníků fotografovaných objektů. Zákazník odpovídá za následky porušení autorských práv či jiných práv u sjednané zakázky. Zákazník je povinen na výzvu zhotovitele jej odškodnit v případě, že třetí osoba uplatní na zhotoviteli jakýkoli nárok z porušení autorských či jiných osobnostních práv.
5) Zhotovitel je oprávněn v rámci zadané zakázky poskytnutá data a podklady užít a modifikovat. (sic!)

Už jste někdy něco takového viděli? Já tedy ne a zírám na to jako puk. Má na ta firma vůbec právo něco takového po zákaznících chtít?

A kteráže firma? Síť drogerií Droxi. Na internetu provozují na první pohled výbornou službu — sběrnu digitálních fotografií, fotky do jednoho nebo tří dnů dostanete v nejbližší prodejně Droxi, cena 4,90 za 9x13 i 10x15, paráda... Ale jak vidno, zdání klame — než si tisk svých fotek objednáte, musíte odklepnout souhlas s obchodními podmínkami, z nichž pochází výše uvedená citace. Jsou dlouhé, k neučtení, ale když si tu práci dáte, zhrozíte se jako já.

Je to normální? Je to vůbec legální? Nejsou to svině? A Jan Tleskač?

České filmy ve čtyřech obrazech

Via Epileptický křeček.

Sconto per partes. Sponsored by Lego.

Kdo by si ještě myslel, že když si koupí nábytek, dostane domů nábytek. Někdy, někdy to snad, možná může platit — ve Scontu si ale koupíte nábytek a dostanete lego. Doporučuji všem, co se nudí. Stačí pár skříněk a o zábavu na dlouhé zimní večery je postaráno. Obrázek: víceúčelová skříňka SOFT Plus typ 39.

Pozor na -moz-vlastnosti!

Lákají vás speciální (nestandardní) vlastnosti z programového prostředí v Mozille a ostatních Gecko prohlížečích? Nachází se ve vašem CSS vlastnosti XUL, jako -moz-box-sizing nebo -moz-border-radius? Máte problém a zaděláváte si na problémy ještě větší.

Po dlouhém hledání chyby v poměrně složitém CSS na jednom větším českém webu jsme nakonec našli příčinu a potažmo objevili zajímavý problém: na jakékoli vlastnosti začínající znakem "-" prohlížeč Safari skončí zpracovávání CSS a všechna další pravidla v tomto CSS už ignoruje. Chtěl jsem to původně hlásit výrobci Safari jako chybu, ale pak jsem se ještě pořádně podíval do specifikace CSS a rozmyslel jsem si to. Safari se totiž chová korektně! Specifikace CSS 2 jednoznačně určuje, že názvy vlastností musí začínat písmenem nebo podtržítkem [_a-zA-Z]. Když prohlížeč na místě, kde smí být pouze vlastnost, narazí na sekvenci znaků, která není názvem vlastnosti ani ukončením bloku, celkem logicky to považuje za syntaktickou chybu v CSS a skončí jeho zpracovávání (IMHO je to jediný správný přístup k chybám v kódu).

"Vlastnosti" začínající znakem "-" nejsou součástí CSS, ale XUL (interní jazyk jádra Mozilly) a ve veřejně přístupném CSS nemají co dělat. Je otázkou, zda (a kdy) je zde za chybu budou kromě Safari považovat i další prohlížeče (Konqueror? Opera?). Rozhodně proto doporučuji: pokud už nutně musíte definovat nějakou XUL-vlastnost, umístěte tuto definici do souboru, k němuž se dostane jenom Mozilla.

Jdu si projít všechna svá CSS, jestli tam někde nějaké to -moz-box-sizing náhodou nemám.

Update: Udělal jsem pár testů a s tím Safari je to malinko jinak. Především: na středníku se zase chytne. Takže bude-li v CSS např.:

body {left:0;-moz-border-radius:0 0 1em 1em}

Safari zde skončí (chápu ho). Pokud to ale bude vypadat takhle:

body {left:0;-moz-border-radius:0 0 1em 1em;}

parser se chytne (opět chápu: má se čeho chytit) a vše za středníkem už zase zpracuje normálně. Takže jakási predikce, tolerování chyb a překlepů a jistá úroveň blbuvzdornosti je i v Safari. Závěr: když už se v CSS zachováte neslušně, snažte se zachovat aspoň slušně neslušně.

Nezešílel Honza, ale Blesk

Podle Blesku zešílel Honza Ó-Pravověrný-Ó-Pokorný-Tramp Nedvěd, protože si nabalil šestnáctku. Já sice do "bleskové logiky" nevidím, ale osobně bych si myslel, že totálně zešílel, kdyby si byl nabalil šedesátku.

Malování — dobrá rada

Zapomeňte raději na syté barvy, pokud vás už takový nápad před malováním bytu postihl. Jsou totiž jen dvě možnosti: a) použijete fasádní (venkovní) barvy, výsledek bude vypadat skvěle, ale barvy už ze zdí dostanete jen včetně omítky, zdi nebudou dýchat a snadnou chytnou plíseň. b) použijete vnitřní barvy a bude to flekaté.

Po dvou dnech jsem musel rezignovat na meruňkový obývák. Po rozředění s Primalexem sice fleky zmizely, ale výsledná (o dva stupně světlejší) barva je spíš starorůžová. Ale protože škrabat a ještě jednou pokoušet malovat to už nebudu ani náhodou, fasádní barvu tam dát nechci, nezbude mi, než se začít smiřovat s růžovým bytem. A rozhodně to není pink, ale rosé. Prababičce by se to moooc líbilo (ale možná by přes to ještě prdla váleček)...

P.S.: Pár nových fotek ve fotodokumentaci

Tetřev třev krev z střev mřel

Veselé lingvistické okénko via Epileptický Křeček.

Svéráz národní charity

Týý vole, ty todle vyhazuješ?

Přiznávám otevřeně: nemám rád nadace, sbírky a jinou organizovanou charitu a pomáhání pod tlakem. Je to neefektivní, neosobní, drahé. Výrazná část příspěvků jde na zbytečnou režii. Když můžu, pomůžu rád jinými cestami. Vím komu, vím proč (dotyčný už to vědět nemusí).

Ale teď, při rekonstrukci bytu, přichází čas specifického druhu taky-charity: zbavování se přebytečných věcí. Už jsem si vypěstoval docela dobrý odhad a bryskně třídím inventář do několika skupin. Bohužel charitu (ať úmyslnou či neúmyslnou) tak stále páchám v každém případě:

• dobré věci, pro které není místo. Obvykle se nabízejí známým, které ještě potěší (tetička má radost z houpacího křesla). Ve druhé fázi přichází ke slovu inzerce. Z výše zmíněných filantropických úmyslů nabízím všechno zásadně zadarmo. Někomu to vždycky udělá radost (ve skutečnosti se toho touto cestou pouze zbavuji bez jakékoli odpovědnosti).
• ne-už-tak-dobré věci. Známým je to ostuda byť jen nabídnout, vyhodit je to ale škoda. V inzerátu se proto spíš omlouvám než nabízím. Jenže na starý rozviklaný šicí stroj s prasklou skříní jsem měl 120 telefonátů (ještě i po dvou týdnech) a když jsem viděl, jakou radost udělal jedné mladé paní s třemi dětmi, všechny výčitky mě přešly. Právě jsem podal inzerát 'věnuji lednici za odvoz'.
• špatné věci. Již se znalostí, že vše má svého kupce, už určité věci nechávám náhodně rozmístěné kolem domu (především v prostoru poblíž popelnic) se slovy "za dvě hodiny to tady nebude". Ještě jsem se neseknul o víc než hodinu. Nejvíc mě překvapila troje kovová futra čerstvě vybouraná ze zdí — jakýsi dědek zvonil u dvěří už za čtvrt hodiny, jestli si je může odvézt (sice tam pak byla ještě tři dny, ale pak děda opravdu přijel s károu a futra odvezl). Starý rozbitý gauč si zase přišel vyžádat seriózně vyhlížející pán (!) — že opravují kryt (!!) a hodil by si jim do klubovny (!!!). Ale jinak nikdo nezvoní, ty věci prostě zmizí. Děsím se toho, že je někdy někde potkám, any jsou používány.
• hodně špatné věci. Bez přemýšlení hážu do popelnice. Ale! Opravdu má všechno svého kupce — sice nechápu, k čemu tomu pánovi může být prasklá koule ze světla, dvě zlomené parkety a starý, děravý už-jen-napůl-smaltovaný hrnec. Leč odnášel si je včera z popelnice celkem vítězoslavně.
• fujtajfly. U vědomí toho, že cokoli z toho, co hodím do popelnice, si ještě ani zdaleka není jisto svým osudem, nejhorší fujky balím do několika vrstev, pokud možno společně s dosud ještě měkkou maltou, zbytky spoza lednice, týden nošenými ponožkami a slupkami z okurek. Bohužel vitalita stařešinů číhajících u kontejnerů na novou kořist mně zneklidňuje i při těchto opatřeních.

P.S.: Netušíte, který ynteligent vymyslel slovo "potřebný" ve smyslu "ten, kdo potřebuje (pomoc)"? Vždyť potřebné je odjakživa to, co potřebujeme my, ne co potřebuje nás. Navíc tak onen kdosi vymyslel i pěkný paradox — sice že většinu potřebných tvoří nepotřební...

Bude RYCHLOdráha

Jak jsem se dozvěděl, je prý už rozhodnuto o stavbě rychlodráhy Praha-Kladno. Pro ty, co nejsou v obraze: z Kladna do Prahy jezdí po jednokolejce motoráček, který těch 35 km na Masaryčku jede cca 45-60 minut (včetně docela dlouhého zajížďkového oblouku přes Unhošť). Nová trať se má stavět prakticky souběžně se starou (kromě toho docela dlouhého oblouku přes Unhošť) a má mít víc zastávek. Suma sumárum rychlosouprava rychlodráhy prosviští 30km trať rychlou rychlostí a v Praze bychom měli být — považte! — už za nějakých 40-50 minut.

Já se picnu.

P.S.: Máte-li někdo nějaké podrobnější informace, hoďte je prosím do komentářů (nebo linky na další info). Díky.

Rekonstrukce pokračuje...

... tempem zběsilé píďalky, posedlé tancem svatého Víta. Není ani okamžiku, kdy by se něco nedělo, změny jsou hektické, ale výsledná rychlost je půl centimetru za hodinu.

Momentální stav bytu je vidět na aktualizované fotodokumentaci. Do 01.30 AM jsme zamotávali celý byt do igelitu. V 01.31 AM jsem usnul. V 06.00 AM zazvonil malíř a hned začal. V 6.30 už byl mokrý celý obývák a na zem padly první kousky staré malby. Teď je 7:25 a obývák už je nahý a holý.

Spal bych.

Bryskní rollovery v CSS bez preloadu

Nerozumíte titulku? Co už s tím nadělám...

Když dnes Dany Goodman předvedl svůj nápad s CSS rollovery na obrázkové mapě (via Sova), připomnělo mi to jednu moji ideu, která se mi kdysi mihla hlavou a pak jsem na ni úplně zapomněl, aniž bych si ji vyzkoušel v praxi. Díky Danymu jsem si na ni zase vzpomněl.

Jde o to, že děláme-li rollovery (tzv. rolečky) pomocí CSS a používáme pro každý stav (:hover, :active atd.) jiný obrázek na pozadí, je to jednak pomalé a neefektivní, jednak je třeba nějak řešit preload těch ostatních obrázků — jinak uživatel po prvním najetí myši nad tlačítko může dost dlouho čekat, než se mu načte nový obrázek (a někdy se nemusí ani dočkat). A mně napadlo se tomu preloadu vyhnout tak, že tam prostě víc obrázků nebude. Použije se jen jeden obrázek, v němž budou pod sebou/vedle sebe všechny potřebné stavy tlačítka a při změně stavu se ten obrázek na pozadí jenom vhodně posune. Jak prosté, milý Watsone. Viz příklad, podrobnější popis je anglicky.

S křečkem ven

Dost bylo anonymního blogování, beztak mně nebaví své grafomanské výlevy nepodepisovat. Epileptického křečka si zařazuji do menu jako další položku pěkně mezi své ostatní blogy.

To bylo tak. Když mě Tomáš Baldýnský poprosil, jestli bych mu nenadesignoval jeho karlovarsko-festivalový blog, který poběží na blog.lide.cz, nezbylo mi, než si tam cvičně založit konto a ozkoušet, co to vlastně všechno umí a jak se s tím vůbec dělá. První login, co mě napadl, už byl použitý, druhý taky (ani nevím, ale byly to nějaké totální ptákoviny) — tak jsem musel najít něco, co ještě určitě použito nebude. Přemýšleje nad prvním šíleným názvem, vzpomněl jsem si na jeden vtip mého milovaného Pavla Kantorka — a 'epileptickykrecek' prošel... Nacpal jsem tam testovací příspěvěk, prozkoumal vlastnosti, možnosti designu a pak mi bylo líto to zase zrušit. Tož jsem si řekl, že si udělám odkládárnu blbých nápadů.

A taky, že si ještě předtím vyzkouším, jak to chodí na trhu nových blogů a chvilku si zaexperimentuju s návštěvností a tak. Žádný zásadní výzkum — jen jsem si ověřil, že když máte opravdu a nadprůměrně zajímavý obsah, lidi si vás najdou sami (to není případ křečka, ale naopak všech těch blogů, které jej míjely cestou nahoru v Toplistu). Dále, že jakkoli slušný, ale jen průměrný obsah bez alespoň minimálního marketingu nestačí (případ blogů, které míjely křečka cestou dolů). A nakonec, že píšete-li si jen tak pro radost, může vám být celá slavná návštěvnost úplně ukradená.

Takže nadále je Křeček zařazen do menu mých blogů, ale jen jako odkaz — jinak si bude žít samostatně, na svém webu, se svou grafikou a vlastním obsahem. Především proto, aby mohl bezbolestně umřít, až přijde jeho čas.

Ještě k překládání web site

Překlady anglických odborných termínů jsou vždycky oříšek. Ne vše se vžije, ne vše se vůbec dá přeložit.

Proč všichni řešíte něco co je dávno vyřešené? Přeložené a ustálené? Web Site = webové místo. Už hodně let, ve všech slovnících, ve veškeré odborné literatuře. (z dnešní pošty)

Možná to tak někomu připadá a jak ve které literatuře. V té, kterou čtu (a píšu) já, se to nepoužívá. A pokud, potkám to jen výjimečně a hned to taky kritizuji. Teď jsem třeba dělal odbornou korekturu jedné knížky a autorku jsem právě za "webová sídla" sepsul a změnili jsme to na "web".

V češtině tenhle výraz rozhodně NENÍ ustálený a vyřešený (kdyby byl, proč se o tom pořád diskutuje?). To jen pár autorů, kteří tuhle (IMHO) zrůdnost začali používat, si myslí, že to tak je v pořádku. Není. A proč?

Angličtina je idiomatický jazyk, složeniny a nasazování neologických homonym jsou zcela bežné věci. V čestině to samé působí jak pěst na oko a musí se používat jiné postupy.

Příklad. Budu chtít pojmenovat novou technologii propojení mezi dvěma komunikačními linkami. Angličtina typicky vezme nějaká existující jednoduchá slova a poskládá z nich novou (dosud nepoužívanou) frázi, idiom — např. "line bridge tool" (nástroj přemostění linek). Češtině je takový postup cizí — daleko častěji vytvoří novotvar třeba přidáním předpon a přípon typických pro daný význam — zde nejspíš něco jako "přelinkovávač", "prolinkovátko" apod.

"Webové místo/sídlo" je nechutný kalk. Kdyby příslušný termín vznikal u nás, patrně by se skupina webových stránek patřících k sobě a tvořících společně jednu prezentaci pojmenovala "soustránčí", "stránkoviště", "podwebík" nebo nějak podobně. Ale termín vznikl v angličtině a na nás je překládat již existující pojem. Jenže doslovný překlad jako "webové místo/sídlo" je násilný a není český (stejně jako každý jiný kalk). Navíc slovo "místo" v češtině vyjadřuje spíš bod (cosi, kde se dá udělat křížek "tady to je"), kdežto "site" je spíš plocha (cosi, co obkreslíte, co má hranice a co se v češtině překládá slovy končícími na -iště — naleziště, hnízdiště, sletiště apod.) Slovo "sídlo" je ještě méně vhodné, protože v češtině se používá prakticky jen jako synonymum slova "adresa". Což už je úplně scestné. O použití "webového hnízda" (které už jsem taky kdesi potkal) raději taktně pomlčím, abych zůstal slušný. Když už by to muselo být přeloženo doslovně, mělo by to být patrně "webové sídliště", snad "webová oblast".

Osobně ale používám prostě web. Používám tohle slovo ve dvou významech: web jakožto zkráceninu pro WWW, celá platforma (hyperprostor následující za http://) a web jakožto website. Ještě se mi nestalo, že by se oba významy někdy spletly. Zvlášť když web je v tom druhém významu obvykle doplněn nějakým vhodným přívlastkem (firemní web, web České pošty, můj web).

Neměli bychom taky zapomínat, že web v angličtině je prostě pavučina, předivo, síťoví i propletenec. Anglofonní mluvčí tím pádem běžně mluví o "celosvětové pavučině" a "pavučinových sídlech" na ní. Prostě mi nikdo nenamluví, že "webové sídlo" nebo "webové místo" je vhodný (nedejbože dobrý) překlad "web site". Když už pouhé "web" nepostačí, raději bych použil bez překladu "website" stejně jako se "web design" překládá jako "webdesign"). Ale "webové místo/sídlo" mi přes jazyk nikdy neprojde.

TV Nokia

Na Spektru právě dávají dokument o firmě Nokia. Co mě vážně překvapilo, jak se dlouho snažili zbavit nerentabilní výroby televizí a jak ji nakonec v půlce 90. let s úlevou prodali s obrovskou ztrátou.

Proč mě to udivuje? Protože televizi Nokia mám už přes 10 let a neznám na světě lepší. Kdysi jsem si ji přivezl z Němec, a pro naprostou spokojenost jsem si před pár lety koupil novou TV zase Nokiu (75cm úhl., stereo). Výborný obraz, české menu, přehledný a ergonomický ovladač (žádná piditlačítka, žádná zbytečná tlačítka), paměť na hodně stránek teletextu, chytré přednačítání atd... Jinými slovy: všechno dobré musí být zašlapáno, zglajchšaltováno, zrušeno. Takovou televizi už nekoupím

Víkend Tří Blbých: Cyril, Metoděj a Hus

5. a 6. července jsou dva nejpitomější svátky. Místo oslavy si zaslouží spíš držení smutku.

Konstantin-Cyril s kámou Metodějem spáchali snad největší masový zločin v historii vůbec. Půlce Evropy, tedy všem keltsko-slovanským kmenům vecpali křesťanství, v jehož jménu bylo spácháno tolik prasáren, že o tom snad nestojí za to ani mluvit. Aby toho snad nebylo málo, ještě je naučili psát. A Hus to pak dorazil (více o něm Epileptický Křeček). Nemám je rád ani jednoho — Honzu, Konsťu-Cyrdu, ani Metúda.

Jak se designuje blog.lide.cz

Celkem to jde, musím říct. Šablony blogovacího systému Seznamu sice obsahují hromady chyb, vyslovených nesmyslů i opravdových prasáren — přesto jsou velmi dobře připravené na redesign pomocí CSS. Každý prvek má class nebo id (duplikace ID je ale jednou z těch vážnějších chyb), takže jde dobře nastylovat mnoho detailů stránky. Tímto postupem tak vznikl např. design pro 'blog' (resp. oficiální zpravodaj z Karlovarského festivalu), Reflektor Tomáše Baldýnského. A jestli se ptáte, tak ano: je to přesně to samé HTML jako např. internetoví šnuk nebo prostě tohle (náhodný výběr).

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Javascriptu...

... a nevěděli, kde se zeptat — najdete ode dneška na Slunečnici.

Díky Adamu Haunerovi a týmu iinfo.cz máme teď pěkně pohromadě všechny možné specifikace, povídání, odkazy a příručky týkající se Javascriptu. Děkujeme, Adame

Že bych se přejmenoval na Pixílophone?

Když je teď Arthur "Převážně neškodní blog" (doufám, že jen na chvíli), třeba by to šlo u mně taky. Ostatně mohli bychom vytvořit institut Čestného Měkkého "í" (ČMÍ), které by komise zasloužilých šedovlasých bloggerů udělovala (a zase odebírala) jiným zasloužilým bloggerům. Vzhůru ke světlým zítřkům, kde nás čeká Píh, Lítem Svítem (Oborskí), Íuhůů, Kíberšmok, Marígold, Baldachín a pochopitelně Webskí.

P. S.: O předsednictví se nijak nederu — i když bych rád skromně upozornil, že se jmenuji Staníček.