Mac’n’cheese a lizebab

Makarony se sýrem, neboli jak řekne většina Američanů mac'n'cheese, jsou za oceánem jedno z nejpopulárnějších jídel. Každá rodina je dělá jinak, nicméně to hlavní mají všechny recepty společné: těstoviny (a vůbec ne nutně makarony), hromada smetany, tučného sýra a povinnost před konzumací předložit zdravotní osvědčení a cholesterolový test. Ano, tohle je jedno z těch jídel, které z obyvatel USA dělá obživlé panáčky Michelin…

Jíst pravidelně se to nedá, nicméně jednou za čas stojí za to si dát i takové jídlo. Já jsem je za poslední rok dělal dvakrát – poprvé to bylo úplně poprvé a našel jsem recept obsahující loupaná rajčata, takže výsledek byl mírně nakyslý a sladce růžový (ale výborný!), tentokrát jsem to ale chtěl zkusil zase jinak. Takže jsem přemýšlel, jak to jednak oživit, jednak jak přece jen omezit infarktozitu toho jinak výborného jídla. A napadlo mě spojit dva recepty, jejichž výsledky si jsou trochu podobné: mac'n'cheese a lizebab. Pokud vám to druhé slovo nic neříká, vězte, že jde o zapečené cukety na balkánský způsob. Ještě se k němu vrátím.

• 2 středně velké cukety
• 2 stroužky česneku
• 400 g suchých těstovin – já jsem použil rýžové makarony, ale můžou to být prakticky jakékoli chcete
• 300–500 g strouhaného sýra, rozhodně se sem nehodí klasický český eidam – ideální je čedar, nebo ementál či jiný sýr ementálského typu; já jsem v Tesku potkal strouhaný čedar napůl s mozzarellou, dobrá kombinace
• 300 g výraznějšího (plísňového) sýra – já jsem použil brie, ale klidně bych dal třeba gorgonzolu, případně lze vynechat a přidat přiměřeně strouhaných sýrů
• lžíce hořčice (nejlépe dijonská)
• 500 ml smetany na vaření (10%)
• mléko, sůl, pepř podle potřeby

Cukety jsem oloupal, vydlabal a nakrouhal na hromadu velmi tenkých plátků. Ty jsem dal mísy, posolil, přidal rozmačkaný česnek a dobře promíchal. A nechal vyplakat – už po několika minutách začne osolená cuketa pouštět vodu, kterou je vhodné průběžně vymačkávat a vylévat. Přibližně za půl hodiny je z hory původně křehkých plátků cukety výrazně menší hromádka poměrně pevných, gumových kousků, které jsou ideální surovinou pro zapékání a smažení. Především nesají tak žíznivě tuk jako cukety „nevybrečené“. V tuto chvíli bych mohl v zapékací misce rozpustit trochu másla, cukety smíchat s třemi vejci a čtvrt kilem strouhaného sýra (alternativně přidat pár lžic krupice) a nechat v 2–3cm vrstvě zapéct dočervena. To by byl lizebab. V sezoně ho děláme docela často, je to moje nejoblíbenější jídlo z cuket vůbec.

Ale já jsem cukety smíchal s většinou strouhaného sýra (asi čtvrtinu jsem nechal stranou) a se syrovými (tj. tvrdými, nevařenými!) těstovinami a dal vše do větší, máslem vymazané zapékací mísy. Přidal jsem nahrubo pokrájené kusy brie. Vedle jsem rozšlehal hořčici ve smetaně, malinko osolil (opatrně, sýry i cuketa už jsou slané), trochu opepřil a zalil tím směs v míse. Trochu jsem to promíchal a přimáčkl – a dolil ještě mléko, aby vše bylo dostatečně ponořené. Zakryl jsem alobalem a nechal péct 25 minut na 190°C. Pak jsem sundal alobal, směs promíchal, aby se sušší kousky těstoviny dostaly dolů a měly možnost změknout, zasypal zbytkem strouhaného sýra a dopekl ještě asi 15 minut, než sýr na povrchu zezlátl.

Po vyndání z trouby je důležité chvíli, aspoň cca 10 minut, nechat upečený obsah odpočinout a „sednout“ (stejně to dělám třeba i s lasagněmi nebo musakou). Přebytečná tekutina se vstřebá a obsah se lépe propojí. Pak se může krájet a nabírat na talíře.

Protože je to opravdu syté, vystačilo nám to dokonce na dva dny (a druhý to snad bylo ještě lepší).

Pozn.: Popravdě řečeno, kromě cukety jsem tam dával ještě brokolici, ale ta mi tam už trochu vadila. Příště raději bez ní – cuketa byla ovšem s makarony naprosto skvělá.