Velmi stručně: boeuf bourguignon. Díky, Šárko. Jen ta čerstvá křupavá bagetka jako příloha mi dopřána není, jako přílohu jsme netradičně zvolili jáhly. Ty obvykle děláváme jako kuskus (vařené v bujónu s trochou oleje a nějakou zeleninou), tentokrát jsme poprvé udělali zcela čisté. K tomu báječnému těžkému burgundskému hovězímu to sedlo výborně.
Poznámka do archivu – bezlebková dieta: mlži, plži, hlavonožci.
To mi připomnělo minulý týden. Byli jsme stříhat stromy na zahradě (asi 60 kousků takže tam přespáváme). A protože větve většinou ten víkend pálíme bylo škoda toho ohně nevyužít. Zaběhli jsme dolu do malého kramecku, koupili slípku (kohouta neměli) slaninu, trošku zeleniny, a červené víno. A udělali jsme si „Coq au Vin“ v české úpravě, nazval bych to „slepice na divanu“. Špíček na kousky, zasmahnout, přihodit cibulku a česnek jenom tak aby se chytly, přihodit jednu „zeleninu pod svíčkovou“ (čerstvou zeleninu neměli) a na to slepičku. Chviličku (5 minut) nechat zatáhnout a zalít litříkem suchého červeného. Po půl hodinách kontrolovat. Když tam moc vína už nezbývá, trošičku podlejt vodou nadrobit chleba na zahuštění a za další čtvrt hodinky byla bašta.
[1] Ano, díky téhle zkušenosti se napříště do experimentů typu coq au vin a podobných vrhnu s radostí a důvěrou. A taky už se nebudu bát koupit slepici či kohoutka v obavě, co že bych s tím tuhým masem dělal. No právě tohle :)
Mimochodem druhý den bylo to burguignon po odležení ještě o třídu lepší. Ale i přesto nám ještě dvě menší porce zbyly a poté, co si odpočinou v mrazáku, skončí na paprikové (gulášové) šťávě coby úchvatný pikantní „burgundský“ gulášek. Už ho živě vidím
[2] a nejlepší je, že na tom není prakticky co zkazit. Tedy pokud to člověk vyloženě nespálí. I když se to malinko chytne tak to dostane jen o něco pikantnější chuť :)