Rubrika: IT

Javascriptová aplikace na tvorbu barevných schémat se konečně dočkala zbrusu nové verze a také vlastní domény. Od nynějška ji najdete na adrese http://ColorSchemeDesigner.com.

Nová verze byla od základu přepsána. Zcela nové UI pohání nový framework jQuery 1.3 a i samotné jádro aplikace jsem napsal kompletně znova – lépe a radostněji. Ve výsledku to obnáší jak větší přesnost výpočtů barev a konverzí mezi barevnými prostory, konečně již (téměř) přesné zadávání základní barvy pomocí RGB hodnoty, úplně nové a bohatší možnosti nastavení barevných schémat a také za běhu generované unikátní ID pro každé schéma, pomocí nějž je možné na vytvořené schéma vytvořit odkaz, ten si uložit nebo někomu poslat. Třeba takto.

Pro staromilce a pro ty, kterým nová verze fungovat nebude (např. MSIE 6 již není podporován), jsou k dispozici nadále předchozí verze – ovšem i ty už najdete na nové doméně.

Aktualizace

Doplnil jsem nápovědy ke všem prvkům a přidal konečně i chybějící náhledy vytvořené palety v podobě ukázkové webové stránky. Teprve teď považuji tu aplikaci za hotovou. Ať slouží.

Obvykle se v ničem moc neangažuju a takovéhle věci nedělám. Ale tenhle příběh je tak dojímavý a umí chytit všechny dobré lidičky za srdíčko, že nemohu jinak: Udělejme Davídkovi radost! Ukažme, že to dobré, co v nás je, dokáže společnými silami překonat i marketingovou hydru škrobených reklamních soutěží, proniknout skrze pevnou hradbu ekonomických výkazů a rozpočtů a naleptat netečnou skořepinu cynické strohosti píár manažerů a internetových bos­sů.

Když už kolega tak pregnatně poukázal na toho Aristotela, hned mě napadl jeden, velice přesný a ještě výstižnější citát: „Dolor sit amet, consectetur adipisicing elit“. A o to tady jde, kamarádi. Ukažme, že jsme lidé a všichni společně:

• Téma hodiny: dětské kolo
• Cíl hodiny: koupit
• Lokalita: Praha-Zličín

Schválně si to zkuste, ať se taky pobavíte. Řekněme, že (tak jako já) vám nic neříkají názvy prodejců a jejich sortiment nesypete z rukávu. Začínáme zde: Avion Shopping Park: Obchody. Jediné, co tu na pohled má něco společného se sportem a sportovními potřebami je Giga Sport. Výborně.

Ale ještě zdaleka není vyhráno. Po zkušenostech z jiných nákupních center v okolí dobře vím, že prodejny v kategorii sport obvykle žádné sportovní potřeby nenabízejí: jsou to jen další butiky s oblečením. Oblečky sportovní nebo aspoň sport vzdáleně připomínající. Snadno si každý může ověřit např. v Metropoli nebo v Šestce – zde se „sportovní sortiment“ pohybuje výhradně od triček k ponožkám a míč, kolo nebo hokejka do tohoto světa nepatří.

Zatím tedy vím, že je zde jeden obchod, který má v názvu „sport“, a že „Ať je horko nebo sněží, Gigasport vždy ví oč běží“. Důraznou výstrahou budiž už to, že se zde prodejce místo srozumitelných údajů o sortimentu (jako všechny okolní obchody), zaměření obchodu nebo dokonce otvírací době prezentuje těmito non-plus-ultra frikulínskými perlami:

(…) mluvíme o naší jedinečné kompetenci (…) nadšení a zkušenosti našich poradců (…) sbírají zkušenosti při sportu a pohybu na čerstvém vzduchu (…) abyste profitovali ze zkušeností, předaných sportovcem sportovci (…) také naší kompetenci v oblasti gigantického výběru zboží (…) naše motto „we know how“ je nekompromisní filozofie (…)

Takže nezbývá než pátrat dál. Prodávají tam dětská kola, nebo ne? Logicky následuje klik na odkaz www.gigasport.cz. Připravme se ovšem na další divokou jízdu. V prvé řadě si asi nevšimnete, že ten link nevede na gigasport.cz, ale na gigasport.com:

Kastner & Öhler: Herzlich willkommen

Opravíme si tedy URL, nebo klikneme na Tschechien a pokračujeme:

„Vítame vás v Gigasporte/Gi­gasportu, vyberte si predajňu/prodejnu.“

Zličín, bezva. Jsme tam, a už to jede. Tedy, ehm…

Aktuální nabídka: „Plavky 1+1“. Letní výprodej: „We know how“. Sportovní akce s Gigasportem: Self-Transcedence Race. Poradenství: Běh jako nový trend. Nové trendy v chůzi s hůlkami. Nové trendy s dělovým badmintonem na střeše. Podpora a poradenství. Sport je naše droga. Soutěž. O prodejně, o firmě! (planý poplach, jen obecné plky). Job, kariéra, kupony, slevy, poukázky, napište nám, napsali nám, blablabla… A naše kompetence, ovšem. We know how.

Kdepak, ani ťuk. Ukázkový příklad marketingu firmy zcela ovládnutého frikulíny. Čím se živíme? Co prodáváme? Koho to zajímá, proboha, hlavní je přece sdělit světu, že We know how. Ještě chvíli a z prezentací vymizí i jakékoli zmínky o sportu a zůstanou jen akce, benefity a garance nejnižší ceny. Hotovou prezentaci si frikulín přinese ze svého předchozího působiště a zase si ji s sebou vezme do další firmy. Proč to pořád předělávat, jen se vymění logo. Jeden prodává limonády, druhý košile a třetí potrubí, kdo se v tom má vyznat a proč to řešit. Benefity a kompetence jsou přece jenom jedny. A o tom ten byznys je.

No a já se po tom kole půjdu podívat jinam.

V posledních týdnech hned z několika zdrojů přicházely informace o tom, jak významně stoupl podíl vyšších rozlišení obrazovek u uživatelů internetu (viz např. zpráva Navrcholu.cz). Vyplývá z nich ned několik faktů. Jednak to, že rozlišení 800×600 je již skutečně minoritní (pokles z 12 % na 3 %) a že nadpoloviční většina uživatelů už používá displej s rozlišením 1280×1024 a větším.

V tuhle chvíli manažeři webových projektů myslící koleny jásají a jímají se úkolovat své designery k předělání webu do šířky 1280 px. Bohužel jen málokdo si uvědomuje, že z těch statistik vyplývá ještě jeden, podstatnější fakt: fullscreen je na ústupu. Stále méně lidí si už zvětšuje okno prohlížeče na celou obrazovku. Je to logické: čím větší displej máte, tím méně je praktické mít na něm jen jedinou informaci, jen jediné okno. Okno prohlížeče se stránkou je přes celou obrazovku zbytečně veliké, na velkém displeji se kolem něj vejde spousta dalších informací a jiných otevřených oken, obzvlášť na širokoúhlých displejích. Styl práce s počítačem se mění. (Pozn.: dlužno podotknout, že se bavíme o práci s Windows, např. na macu je tento způsob využívání pracovní plochy běžný odjakživa, macovské systémy fullscreen standardně vůbec nepoužívají.)

Když si ty statistiky prohlédneme pozorně, zjistíme, že zatímco rozlišení obrazovky setrvale stoupá, velikost okna prohlížeče nikoli – poměr šířky okna a šířky displeje výrazně klesá. Přes 50 % uživatelů má rozlišení vyšší než 1280 px na šířku, ale u více než 90 % uživatelů jsou okna prohlížeče užší než 1280 px! Nejčastější šířka okna se dnes pohybuje kolem 1100 px. Je samozřejmě nutné počítat i s poměrně významnými statistickými chybami, např. s faktem, že někteří uživatelé se přepnou do fullscreenu až po načtení stránky, což se ve statistikách nemusí projevit, přítomnost různých postranních lišt, zužujících dotupný prostor apod.

Ale trend je podle všeho poměrně jasný: styl práce s PC se mění, zobrazování oken ve fullscreenu přestává být tak samozřejmé a běžné jako ještě před pár lety. Uživatelé se učí pracovat s okny menšími než je šířka obrazovky, dynamicky měnit jejich rozměry podle potřeby a využívat pracovní plochu pro zobrazení více informací najednou. A webdesign se musí této skutečnosti přizpůsobit. Doposud si všichni hlídali majoritní rozlišení a tomu přizpůsobovali fixní šířky webů. 770 a později 960 px byla dlouho pro mnoho webdesignérů (a především jejich manažerů) čísla magická a nedotknutelná. Ovšem s tím, jak se rozměry oken prohlížečů na straně uživatelů stávají variabilnějšími a dynamičtějšími, musí být dynamičtější i webdesign.

Logickým trendem proto bude upouštět od fixních rozměrů a používat pružné šířky; navrhovat layouty co nejlépe se přizpůsobující se uživateli – okamžitému rozměru okna prohlížeče i zvolené velikosti písma. Ideálním řešením je používání pružných em-layoutů ve stanovených mezích – s danou minimální a maximální šířkou. Vlastnosti CSS min-width a max-width dnes podporuje už i IE, je velmi příjemné je používat.

Design moderního webu se musí přizpůsobovat uživateli a nemá požadovat, aby se uživatel přizpůsoboval je­mu.

Na nový Firefox 3 jsem byl dost zvědavý. Ze všeho nejvíc na to, zda už konečně přestal (ve verzi pro Mac OS X) prznit česká písma, kreslit znaky s diakritikou větší či posunuté, případně vůbec nezobrazovat text některými písmy v určitých velikostech (jako tak činil s písmy Cambria či Calibri importovanými z Vist). Hurá sláva, podařilo se, Firefox konečně – po mnoha a mnoha letech – zobrazuje české texty korektně a pěkně.

Tím padla hlavní bariéra použitelnosti, a dnes už bych tak s klidem i radostí mohl nasadit FF jako svůj primární prohlížeč. Kdybych ovšem nebyl tak spokojeným uživatelem Safari.

Výrazně se také změnil vzhled prohlížeče. Teprve dodatečně jsem zjistil, že to, co vidím, není žádný univerzální design, ale že web Firefoxu mi podává stránky podle použitého systému a screenshoty i další informace vidím z maca ryze macovské, zatímco při pohledu z Windows uvidím něco úplně jiného. Pohříchu ale musím říct, že se mi ten macovský vzhled líbí podstatně víc než ten pro Windows (což je ale bezesporu zaujatý pohled, to nepopírám).

Nicméně první dojem záhy opadne a na ten druhý si už člověk začne všímat i negativ. Ač by to tak mohlo vypadat, Firefox nepoužívá systémové GUI, ale vykresluje si všechno sám. Podobně, ale jinak. Každý detail vypadá jako poměrně nepodstatná drobnost, ale mají velmi silný synergický efekt a v celku působí hodně výrazně. Stačí na obrázcích níže porovnat záhlaví okna Firefoxu a Safari.

Přijela k nám pouť

Co je v Safari (resp. v Mac OS X) tlumené, nenásilné, plynulé, působí ve FF3 řvavě a výrazně. Lišty a záložky mají příliš velký kontrast, přechody jsou výraznější, záložky jsou ve 3D umístěny v mnoha úrovních s výrazně většími rozestupy ve třetím rozměru.

Ve spojení s nadbytkem ikonek (byť velice pěkných a vkusných) působí celek až trochu pouťově, omalovánkově přeplácaný – výrazně na úkor obsahu načtené stránky, kterému má sloužit, a ne se s ním přetlačovat o pozornost.

„Nativní“ formulářové prvky

Další skutečně výraznou novinkou je radikální změna vykreslování formulářových prvků. Nově se je FF3 snaží vykreslovat v Aqua stylu, tedy aby vypadaly stejně jako v Safari nebo kdekoli v systému. Ale stejně jako v předchozím případě, dělá si to FF3 po svém – tak trochu to je Aqua rozhraní a tak trochu není. Na předchozím obrázku je vidět (především ve srovnání se snímkem ze Safari níže), jak se některé detaily liší. Obvykle už na první pohled, někdy ale zaregistrujete výraznou odlišnost až na ten druhý.

Všechny prvky jsou o něco větší. Hezky to je vidět třeba na úvodní stránce Googlu, kde tlačítka zasahují až do vyhledávácího pole. Textová pole jsou při stejné velikosti písma vyšší, jako by rámeček se stínem byl vykreslen až dodatečně kolem obdélníkového prvku. Radia a checkboxy mají divné vertikální zarovnání a jsou ošklivě posunuty vůči textu (a ani čarování se svislým zarovnáním v CSS to moc nevylepší).

Nejmarkantnější rozdíl je vidět u selectu. I když se na první pohled tváří jako „macovský“, po rozbalení zjistíme, že chování se moc nezměnilo, zůstává ve stylu Windows. Nabídka selectu se rozbaluje vždy pod prvkem a hodnota v něm zůstává stejná, dokud se nevybere jiná. Porovnejte si chování ve FF a v Safari na screenshotech nebo přímo na testovací stránce. V případě dlouhých seznamů se nezobrazí šipky s autoscrollem, ale starý známý scrollbar po straně. A třešnička na vrchol: podívejte se na horní hranu toho selectu. Zatímco v Safari/systému je ostrá, jednopixelová, ve FF je ošklivě rozmazaná. Fuj.

Plužiny z naší družiny

Velké změny doznal „našeptávač“ pod adresním řádkem. Pokud do něj něco začnete psát, nezobrazí se už pouze prostý seznam vyhovujících URL, ale expresivně formátované dvouřádkové položky, s velkým výrazným nadpisem a malým a nevýrazným URL pod ním. Tady jsem úmysly vývojářů Firefoxu vůbec nepochopil. Nahrazení URL názvy webů a jejich slovními popisy je přece funkce, kterou dokáží ocenit především BFU – jenže ti zase do adresního řádku nikdy nepíší. To děláme my, poweruserové, které ale zase nemožnost se rychle orientovat v seznamu URL neskutečně irituje. Naštěstí je zde chytrý plugin Oldbar, který to umí odstranit a ty naddimenzované titulky odstranit.

Co mě docela překvapilo, tak fakt, že Firefox 2 se neumí na FF3 sám upgradovat. O nové verzi nic nevěděl, na dotaz po updatu řekl, že žádný není. S takovou se o novém FF dozvědí jen praví nadšenci a 80 % řadových uživatelů (kterým FF naistaloval někdo jiný a jim je v zásadě jedno, co používají) o nějaké nové verzi nebude mít ani potuchy. A něco podobného platí i naopak: po instalaci prakticky všechny pluginy z FF2 přestanou fungovat a žádný update pro ně údajně neexistuje. Už jsem málem FF3 odinstalovával a vracel se k předchozí verzi, protože FF používám na vývoj a ladění a třeba bez Firebugu se neobejdu – ten ovšem zrovna patřil mezi ty „nepodporované“ bez updatu. Pak mě ale něco osvítilo a podíval jsem se na web FF do katalogu pluginů a hele: nová verze Firebugu pro FF3 tam byla. Trochu nepovedené.

A co to ostatní?

V novém FF3 samozřejmě daleko víc novinek. Ale ty už nepovažuju za tak zásadní anebo jsou mi trochu ukradené, především proto, že FF nadále není mým primárním prohlížečem a používám ho spíš coby (skvělý!) vývojový nástroj. Správce hesel, rodičovskou ochranu nebo údajně lepší práci se záložkami tak vůbec neocením, nějaká gesta se odmítám učit, na „plný zoom“ ještě nemám názor a proklamované ověření pravosti stránek je (přinejmenším prazatím) dost k ničemu – za celý den jsem nenarazil na web, o jehož provozovateli by FF3 aspoň něco tušil. A že jsem jich vyzkoušel opravdu hodně, včetně mnoha největších a nejznámějších webů, včetně webu Mozilly a Firefoxu…

Ale to je pro mě trochu nepodstatné. Ty hlavní věci – tedy docela příjemné používání a konečně správné zobrazování českých textů – fungují a k předchozí verzi se (snad) nebudu muset vracet. A konečně (vůbec poprvé!) si už dokážu představit, že bych Firefox používal jako svůj primární prohlížeč. Takže až Apple nějak fatálně podělá Safari (což není vyloučeno, kazí toho v poslední době čím dál víc), je tu víc než dostatečný plán B. Nemluvě o tom, že na ladění webu pořád nic lepšího neexistuje.

Zpravodajská televizní stanice Z1 začala vysílat 1. června.