Rubrika: Webdesign

Tahle historická firemní loga a značky produktů každého jenom otravují. Každé je úplně jiné, když se jich sejde víc pohromadě, je to ošklivé, každý pes jiná ves. Současní designéři jsou si tohoto problému vědomi a začali ho řešit. Přerod je postupný a pozvolný, ale přece jen patrný: všechna loga budou postupně unifikována podle jednotného vzoru.

První krok už začal před několika lety, každé nové logo nebo redesign loga starého dnes odpovídá vzoru schváleného Unií unifikovaného designu (UUD) právě pro tuto první fázi: název firmy či produktu provedený tím nejobyčenějším dostupným, co nejvíce technicistním písmem, bez jakýchkoli doplňků, výstřelků a ozdob, doporučuje se používat jednotně pouze malá písmena (a to i pro názvy měst aj.). Tento jednoduchý nápis je alternativně doplněný po levé či pravé straně nejvýše jedním jednoduchým symbolem. Vhodným symbolem je nějaký znak ASCII (především se doporučují interpunční znaménka a podobné znaky), případně co nejjednodušší grafický prvek (např. čára). Do postupného přerodu už se zapojují malé i velké firmy, ve světě i u nás, stejně jako města i celé územní celky.

Povšimněte si neladu a nesourodé změti barev a tvarů u někdejších logotypů v levém sloupci, a výrazného zklidnění a již znatelné unifikace v nových návrzích. Změna je skutečně poměrně dobře znát a povšimne si jí už i laik. Většina nicméně zatím volí pomalejší přechod a ponechává si dosud v logotypu vedle nápisu barevnější grafický prvek, nicméně jsou si vědomi, že tento ve shodě s akčním plánem UUD bude po 1. 1. 2018 odstraněn. Některá designerská studia celý koncept dosud zcela nepochopila a do nápisu se snaží vnášet nějaké speciální prvky, které logo ozvláštňují a odlišují od ostatních. U nás je tristním příkladem tohoto zastaralého přístupu třeba Kafka design (viz např. zcela nestandardní „A“ v jejich redesignu CL-EVANS). Ani používání negativního prostoru k posunu prostého nápisu na nějaké vyšší úrovně (NASA, FedEx atd.) nebude přípustné.

Ve druhé, finální fázi – která započne poslední půlrok před klíčovým 1. lednem 2018 – budou pak všechna loga převedena do jednotné formy. Nápis s názvem značky bude proveden jednotným písmem (schváleným EK EU na návrh UUD), jednotně malými písmeny a jednobarevně. K nápisu bude moci být připojen jeden jednoduchý symbol, používající nejvýše jednu doplňkovou barvu. Ze značek, jež budou obsahovat grafické prvky příliš složité či jinak nevyhovující, bude symbol orgány UUD odstraněn, případně jim bude přidělen symbol nový.

Nejvýznamnější firmy pochopitelně nenechávají nic náhodě a na zmíněnou fázi 2 jsou již dne připraveny. Výsledné podoby jejich logotypů, tak jak budou používány k 1. 1. 2018, byly představeny v tiskové zprávě Úřadu vyšetřování UUD.

Bude jistě zajímavé sledovat vývoj na poli užitého designu v příštích měsících a letech. Které firmy se s přechodem vypořádají co nejdříve, kdo zvolí postupnou změnu v několika krocích a kdo ráznou změnu skokovou? Jaké písmo nakonec budeme všichni pro naše loga používat? Čekají nás skutečně vzrušující designerské časy.

Celostátní vyhledávač v jízdních řádech, web jizdnirady.id­nes.cz (neboli někdejší iDOS) používá mnoho lidí, lze říct, že s ním přišel do styku skoro každý, kdo se kdy ošoustl kolem českého internetu. Služba je to výborná a nenahraditelná, datově dá se říci až fenomenální – nevím jak kdo, ale já v něm nikdy nenarazil na chybu a mám v něj větší důvěru než ve všechny tištěné jízdní řády a placenou informátorku na Florenci dohromady. Ale to rozhraní, to uživatelské rozhraní (UI)…

Na tomhle webu víc než kde jinde je vidět, že uživatelské rozhraní – to je ta vrstva mezi tunami dat kdesi v databázi a vaším prohlížečem – prostě nesmí navrhovat programátor. Takový programátor spoustu věcí považuje za naprosté zbytečnosti, je zvyklý sledovat ladicí výstupy na konzoli a za vrchol uživatelského komfortu považuje, když má data na výstupu oddělena čárkami. Jú!

Programátor není psycholog, moc neřeší specifické problémy svých budoucích uživatelů, hlavně, když to nějak funguje. Ony ty jízdní řády taky „nějak fungují“ a přes pohledné barevné GUI (grafické vizuální rozhraní) není ani moc vidět, že to uživatelské rozhraní pod ním je dílem programátora-sadisty. Všimněte si toho rozlišení pojmů GUI a UI. Grafické rozhraní je jen (tou menší) částí UI, ty obrázky, barvičky a šoupátka, které vidíte na stránce, jsou to míň podstatné, hlavní roli hraje ta vrstva pod nimi: to, jak je navržena komunikace, navigace, způsob zadávání dat, architektura celé aplikace, vnitřní logika. Dost často tady hraje roli lenost programátorů, síla charakteru (a vůbec samotná existence) projektového manažera a především přítomnost nebo naopak absence návrháře UI/UX. A právě tady je ono místo, kde ten iDOS dost fatálně selhává.

Scénář 1

Chci jet z Kladna do Prahy na Florenc. Zvolím si – jednu z nejpoužívaněj­ších – možností, vyhledávání v jízdních řádech vlaků, autobusů a MHD velkých měst. Zadám tedy počáteční místo „Kladno“, cílové místo „Praha, Florenc“.

Pojďme postupně: Kladno [CR]? Asi ano, nebo ne? Jenže správně je druhá možnost, Kladno [KD] – to CR neznamená ČR, ale Chrudim. Okresy byly zrušeny před drahně lety a bývalé SPZky bude znát stále méně lidí. Napsat do závorky [CR] místo [okres Chrudim] není nic než programátorova lenost. Nemluvě o tom, že to východočeské Kladno se hledá asi tak milionkrát méně často než největší město StČ kraje, méně blbé UI by při shodách nenabídlo první položku v abecedním pořadí, ale položku releventnější. (Mohl bych zde posloužit historkou, jak moje tehdy malá sestřička vyrazila prvně sama do světa za námi do Kladna na návštěvu a místo toho skončila v noci sama vprostřed temné návsi jisté východočeské vesničky.)

Nenalezená „Praha, Florenc“, to je naprostý fail, a to hned několikanásobný. Když si totiž jízdní řády omezíte pouze na pražskou MHD, Florenc a všechny ostatní zastávky tam jsou. Ve spojení s celostátními jízdními řády jich ale většina zmizí. Nenajdete Florenc, Anděl, Můstek, Muzeum, skoro nic. Současně to ale neplatí opro všechny – některé z nich v seznamu jsou. Najdete Hradčanskou (v podobě Praha,, Hradčanská, ty dvě čárky jsou pro iDOS typické), ale Malostranská není. Je tam Bílá Hora (Praha,, Bílá hora), ale Červený vrch už ne. Zákonitost jsem nevysledoval. Zmíněnou Florenc nenajdete žádným způsobem. Když zvolíte zadání adresy, iDOS cílové místo Praha, Florenc přijme, ovšem vrátí vám tento výsledek:

A do Čertous. Tam ovšem jet nechci. Třetí možností je mapa. Pokud Prahu dobře znám a dokážu se v té předpotopní a polofunkční mapě zorientovat, podaří se mi Florenc najít. Kliknu na ni, do cílového pole se vloží „Florenc“, což ovšem taky nebude fungovat.

Chápu-li správně, že [*I] znamená Itálie (achjo, programátoři!), je mi po výběru z mapy nabízena cesta do Florencie…

Čistě pro úplnost, jedno řešení se přece jen dá najít. Stačí si vybrat Způsob zadání místa: Zadání jména z kategorie a tam zvolit zastávky (Praha) a pak napsat Florenc – ale pouze přesně takto, zadáte-li něco jiného, např. Praha, Florenc nebo metro Florenc, získáte jen staré známé objekt nenalezen.

Scénář 2

Našel jsem si cestu do Prahy, přijíždím autobusem na Knížecí, na Andělu mám jednání a později během dne se budu potřebovat přesunout z na Staromák, mám tam sraz se známým (ten prý dorazí nějakým autobusem MHD, co staví poblíž). Že Anděla v nabídce jen tak nenajdu, už jsme si řekli výše. Ale vím, že se to tam přece jmenuje „Na Knížecí“, tak to zadám místo toho. A úspěch se hned dostaví!

Bez komentáře.

A co ten autobus? Můj známý se bude přesouvat na to Staroměstské náměstí odkudsi autobusem, třeba bych se tam taky tak dostal? Nalezení autobusů stavících někde poblíž Staroměstského náměstí přenechám laskavému čtenáři jako domácí cvičení.

Scénář 3

Volá žena z práce, jestli bych nenašel nějaká spojení na nedělní výlet, aby podle toho naplánovala nějaké další věci. Najdu asi deset vhodných kombinací spojů a začnu koukat po způsobu, jak bych jí to poslal. Ale ouha, můžu si vytisknout nebo mailem poslat statický výstup, nikoli stránku se živými odkazy (např. na trasy spojů atd.). Tak si tu stránku aspoň uložím do bookmarků a projdeme to večer.

Večer si ale projdeme leda kulové, stránka v bookmarcích pochopitelně není, celá aplikace je bezstavová, líní programátoři si táhnou všechny informace v session a uživateli neposkytují žádné pevné body k uložení. Místo toho nabízejí uložení a vlastní správu bookmarků uvnitř aplikace – což je funkce poměrně utopená – já jsem nějaké Moje oblíbené na tom webu vlastně nikdy ani nezaregistroval. Až do dneška, kdy to zkoumám trochu podrobněji.

Podobný případ je odkaz „Trvalý odkaz“. Toto slovní spojení jednak mnohému laikovi nic neřekne (kdežto každý programátor ho důvěrně zná z blogů a fór), jednak je opět utopené, mezi skupinou tlačítek se zcela odlišnými funkcemi. O použití nějakého zkracovače adres, nedejbože o napojení na sociální sítě ani nemluvě. Kdo dokáže na první dobrou poslat vyhledané spojení na Facebook?

A to je jen opravdu maličký zlomek problémů iDOSu povětšinou pramenících ze špatného nebo dokonce žádného návrhu UI/UX. Jen pár příkladů, na které jsem narazil během dneška, nehledal jsem cíleně speciální špeky pro P.T. čtenářstvo. Kdyby ten web podstoupil pořádnou analýzu, byla by těch chyb a problémů kupa na pěkně macatý tlustospis.

Vyvíjíte-li nový web, držte své programátory od návrhu UI tak daleko, jak jen to jde.

Už mě vážně nebaví všechny své nápady, co kdy dostanu, syslit někde v šuplíku, když se ukazuje, že se k jejich realizaci beztak nikdy nedostanu. Mám-li tedy na výběr sušit si nápady do herbáře, kde jednou bídně pojdou s pomalu hasnoucí myšlenkou na budoucí slávu – anebo je dát všanc potenciálně zlému světu, začnu asi volit tu druhou možnost, protože tam je aspoň maličká naděje, že z toho může něco pozitivního vzejít. Kdyby mě někdo platil za to, že sedím a chrlím nápady na startup projekty, byl bych asi už multimilionář za vodou, ale toho se těžko dočkám. Ale na dně šuplíku nápadům taky není dobře, chudinkám…

Idea

Často by se mi hodil nějaký účelový online nástroj – na sledování zakázek, organizaci úkolů, připomínky úhrad faktur apod. – a jen málokdy najdu nějaký vhodný. Vždy se já musím přizpůsobovat stylu fungování takové aplikace a takřka nikdy to nedělá přesně to, co bych potřeboval a jak bych to potřeboval. Potřeboval bych spíš nástroj, který se naopak bude přizpůsobovat mně. Obvykle nakonec skončím u nějaké jednoduché náhražky, která se ve finále ukazuje jako daleko vhodnější náhrada než nějaký velmi sofistikovaný nástroj.

Velmi se mi osvědčily třeba obyčejné poznámkové papírky (myslím ty virtuální, na ploše počítače), kterým můžu přiřadit barvu, rozmísťovat je po ploše podle významu a sbalit každý do malého proužku zobrazujícího jen nadpis. Takový papírek můžu podle potřeby přebarvit, přesunout na jinou hromádku nebo smazat – podle vlastního uvážení a vlastního logického systému, který si stanovím já sám jako uživatel a aplikace ho vůbec nemusí znát. A z toho vychází princip této online aplikace.

Realizace

Rozhraní aplikace by tvořila pracovní plocha, na které mohou být libovolně umístěny objekty: lístky s datovým obsahem (říkejme jim třeba dokumenty) a krabičky, do kterých se ty lístky mohou ukládat (kontejnery). Na první pohled to připomíná klasické rozhraní pracovní plochy počítače, práci se soubory a adresáři, ale jen na první pohled. Zde by zcel prioritní informací bylo rozmístění objektů po ploše a vizuální informace – vzhled plochy, barvy objektů a jejich vzájemné uspořádání. Navíc kromě objektů na ploše může být cokoli nakresleno: mohu si vyznačit oblasti, napsat poznámky, nakreslit šipky atd.

Základní jednotkou je lístek, který je velmi jednoduchým „dokumentem“. Ten je primárně textový, ale bylo by možné vložit do něj i další informace – obrázek, URL apod. Bez jakéhokoli složitého formátování, jen jako seznam položek. Dokument může být na ploše otevřený („resizovatelné“ okno libovolné velikosti), nebo sbalený do nějaké kompaktní formy. Ale i sbalený dokument by měl být konfigurovatelný tak, aby si uživatel mohl zvolit přinejmenším mezi kompaktností a plným zobrazením dat. Těmi může být pouhý název/nadpis lístku, ale třeba i několik datových polí – např. datum, částka, číslo, příznak. Lístek tedy může obsahovat jen text např. „Nákup“, nebo to může být např. proužek s údaji „Zakázka pro XYZMKFL | 12.3.2010 | 5.000 Kč“. Krom toho má každý lístek přiřazenu barvu, která se snadno nastavuje.

Druhým typem objektu jsou krabičky, což jsou jednoduché kontejnery, do kterých se dají dokumenty vložit. Jedná se jen o jednoúrovňové vkládání, není tedy možné vložit krabičku do krabičky. Každá opět může být na ploše zobrazena otevřená nebo zavřená, může obsahovat nadpis nebo i více datových polí a má přiřazenu barvu, případně nějaký vizuální styl. Dokumenty v krabičce je možné nechat vizuálně uspořádat (do mřížky, pod sebe), případné třídění už zajišťují akce (viz dále).

Třetím, velmi podstatným prvkem jsou pak akce. Akce je programovatelná funkce, jejich seznam je dostupný uživateli přímo z plochy a umožňují jednoduchým, intuitivním způsobem, který zvládne i laický uživatel, vytvářet příkazy k operacím nad obsahem plochy. Pomocí akcí je možné vyhledat prvky podle určitých kritérií, změnit jejich parametry, přesunout na určité místo (do krabičky, do oblasti na ploše), setřídit nějaký kontejner podle zvolených kritérií atd. Pro každou akci je možné vytvořit si spouštěcí tlačítko, které si uživatel může umístit na vhodné místo, akce je možné také naprogramovat k automatickému spouštění v daný čas nebo ve zvolených intervalech. O detailech fungování a definování akcí mám jistou představu, ale do detailů zde zacházet nebudu – na požádání to mohu odprezentovat podrobně.

Zcela zásadním parametrem této aplikace je jednoduchost a snadnost používání. U takového typu aplikací hrozí snadné skluznutí do přehlcení obsahem a funkcemi, což by celý koncept mohlo poměrně úspěšně pohřbít.

To už tak chodí. Člověk čtyři roky dělá zajímavou, pestrobarevnou práci, která ho naplňuje a uspokojuje. A pak – snad zákonitě? – přijde zlom, kdy se cosi zásadního změní a z kdysi zábavné práce plné každodenních výzev a problémů k řešení se stane nudná, šedá rutina. Pro některé je to cíl, vysněné eldorádo – od osmi do pěti a večer klídek a ještě-třicet-let-doklepat-do-důchodu – pro někoho naopak důvod co nejdřív odejít. Pro mě tedy určitě.

Čas zůstat pominul, nastává čas zvedání kotev k novým horizontům. Plachty jsou napjaty, haťapy zapjaty, vzhůru na pálubu.