Včera zemřel Steve Jobs a během dneška jsem se setkal hned několikrát s poněkud nechápavými dotazy méně znalých, proč se o tom vlastně tolik mluví a co tenhle člověk vlastně dokázal pro lidstvo krom toho, že „prodával předražené naleštěné přístroje hlupákům“ (jak pravil jeden z nich). Steve Jobs byl přitom jednou z nejvýjimečnějších osobností posledního století a právem patří navždy do encyklopedií a učebnic. Proč? Zkusím zde shrnout svůj pohled na tohoto neobyčejného člověka.
I kdyby jen přinesl osobní počítače z laboratoří lidem do domácností a do škol, rozhodně by tam patřil. Apple II zaplavil (americké) školství a přiblížil všem počítače z úplně jiné stránky, než je dosud znali – psal se rok 1977, pan Sinclair neměl o ZX80 ještě ani vlhké sny a počítač byl pro všechny synonymem obřího stroje přes půl patra, obsluhovaného partou techniků. U nás bohužel kvůli železné oponě a někdejšímu striktnímu embargu na „apply“ nemáme ani zdánlivou představu, co znamená Apple už pro několik generací amerických školáků. A o pár let později coby Lisa a hlavně Macintosh vešly osobní počítače i do domácností, k lidem, kteří dosud ani netušili proč by si proboha měl někdo kupovat počítací stroj domů.
I kdyby jen zlidštil počítače, jejich rozhraní a způsob používání, rozhodně by tam patřil. V době, kdy se obvyklý stolní počítač rovnal zelenému terminálu s řadami čísel ovládaný příkazy z klávesnice (zapomeňte na DOS, to už byl komfort!), přišel Apple s grafickým rozhraním ovládaným myší (nápad koupili od Xeroxu, kde netušili, co si s takovou neužitečnou blbinkou počít), které naprosto revolučním způsobem ovlivnilo styl používání počítačů na dalších nejméně 30 let. Byl to Jobs, kdo trval na tom, že počítač musí být příjemné používat, že počítač se musí podřídit potřebám uživatelů a nikoli naopak, že počítač je radost a zábava a nikoli jen práce — a kdo to nekompromisně uváděl do praxe.
I kdyby jen postavil na hlavu a převrátil naruby multimediální průmysl, rozhodně by tam patřil. Je především Jobsovým dílem, že hudba, film a televizní pořady opustily do té doby zapečetěné konzervy a dostaly se lidem bez jakýchkoli omezení do počítačů a kapesních přehrávačů. Je jeho zásluhou, že si dnes může kdokoli koupit a legálně stáhnout z internetu prakticky jakoukoli hudbu, film nebo televizní seriál, bez jakýchkoli obstrukcí, softwarových omezení, DRM, hardwarových klíčů. Byl to převážně vliv, přesvědčovací schopnosti a hlavně životaschopné jasné vize Jobse, co přesvědčilo velká vydavatelství, producentské a vysílací společnosti, k něčemu, o čem před tím nechtěly ani slyšet a proti čemu urputně bojovaly.
I kdyby jen vytvořil všechny ty krásné hračky z posledních 15 let, rozhodně by tam patřil. Do roku 1996, kdy se Jobs po 12 letech vrátil do Applu, byly počítače šedé krabice, nejlépe ukryté někde pod stolem. Jobs přišel s tím, že i počítače mohou být pěkné, stylové, designovou součástí interiéru nebo dokonce garderoby: iMacy, iBooky, G4 Cube, slavná „lampička“, profesionální G5 stroje, MacBook Air, iPody, iPhony — jedno zařízení vedle druhého mají své místo v muzeích a učebnicích designu. A nejen to: Jobs taky dokázal světu, že se nemýlí v názoru, že většina lidí chce jednoduchá, účelová a příjemně ovladatelná zařízení, raději než propracované univerzální stroje s detailním desetiúrovňovým nastavením a parametrickým ovládáním všech funkcí. To druhé je ideálem většiny geeků, ajťáků a programátorů, tedy těch, kteří pohříchu tahle zařízení pro zbytek světa navrhují a vyrábějí, a nikdy nepochopí, jak může 80 % lidí chtít něco, co se ovládá pouhým jedním tlačítkem. Jobs lidi ale chápal a dával jim přesně to, co potřebovali. Zařízení, která marně zkoušeli vyvinout jiní po celá desetiletí a která v jeho podání doslova mění svět a opět i naše způsoby používání počítačů a multimédií.
I kdyby jen vytvořil NeXT, rozhodně by tam patřil. Operační systém zcela nové generace a stroje, na kterých vzniklo mnoho neuvěřitelných věcí: od prvního webového serveru a prohlížeče, přes první slavné 3D hry (Wolfenstein a Doom) nebo aplikace jako Mathematica, až po WebObjects. A v neposlední řadě je NeXT základem současného Mac OS X a potažmo i iOS.
I kdyby jen založil Pixar, rozhodně by tam patřil. I za těmi kouzelnými filmy, které změnily animovaný film stejně jako Disnyeho Sněhurka před třičtvrtě stoletím a které zase naučily chodit na animáky i dospělé, stojí vize, invence a tvrdohlavost Steva Jobse.
I kdyby byl vnímán jen jako manažer, patřil by tam – a snad ze všeho nejvíc. V rámci každého studia ekonomie se studenti učí o lidech jako Lee Iacocca, jejichž životopis je prakticky povinnou četbou každého manažera. Ovšem to, co dokázal Iacocca u Chryslera, dokázal Jobs za život hned několikrát a ve finále i v mnohem větším měřítku. Z garážové firmy vytvořil jednu z nejznámějších a nejrespektovanějších počítačových firem. Z vlastní firmy byl vyhozen – ale pořídil si dvě nové, které opět obě dovedl na špičku světové extratřídy: výše zmíněné NeXT a Pixar. A konečně: vrátil se po letech do Applu potácejícího se na hranici krachu a během dekády jej vytáhl na absolutní špičku a nakonec k nejvyšší možné metě: vytvořil z něj největší a nejcennější firmu světa. V roce 2006 předběhl do té doby největšího výrobce počítačů Dell, předstihl Cisco, Microsoft, a následně i největší korporace mimo obor IT, giganty jako GE nebo Exxon. Není už vyššího cíle, kterého by mohl jakýkoli manažer kdy dosáhnout.
Jenže Steve Jobs nedosáhl za život jen kterékoli z výše uvedených pamětihodných met, zvládl je všechny, a zdaleka ne jen ty. A i kdybychom pominuli všechny hmatatelné výsledky, kterých kdy dosáhl, zůstává to vůbec nejcennější. Příběh důsledného vizionáře, bezpočet důkazů toho, že s patřičným zápalem nic není nemožné, a potvrzení toho, že nejlepší věci se často musí prosadit navzdory a přes odpor většinového, protože konzervativního názoru. A jinak ani nic nového a převratného vzniknout nemůže. Leaders do not follow, followers do not lead.
Věčná čest a sláva tvé památce, Steve.
