Webdesign – 3. stránka

Tak ještě jednou, polopatičtěji. Proč nepoužíváte Operu?

Minulý spot se opravdu nevyvedl. Ale můžu si za to sám – když ani jeden čtenář komentující článek nepochopí, o čem je řeč, a všichni vehementně sdělují něco úplně jiného, než na co se autor ptá, je to jednoznačně chyba autora. Asi jsem byl málo polopatický.

Takže ještě jednou a precizněji: vy, kteří nepoužíváte Operu, proč ji nepoužíváte? Zajímá mě to, chtěl jsem si zmapovat příčinu jejího neúspěchu (upřímně: mně její malé zastoupení trochu vadí, mám raději pestrost). Je to určitě výborný prohlížeč – ale lidi ho prostě nepoužívají. A mě zajímá: proč. Proč ho nepoužívám já a co se mi na Opeře nejvíc nelíbí, jsem už řekl. Ale zajímají mě ty ostatní důvody. Kde udělali soudruzi z Norska chybu.

A prosím, vážení. Vaše důvody, proč Operu používáte, mě nezajímají. Nechci vědět, co se vám na ní líbí. Stejně jako vaše vysvětlivky toho, co jsem kde pochopil/udělal špatně já, vaše rozbory mé inteligence a další argumenty dokazující, jak je Opera skvělá a Staníček blbej. To si laskavě nechte od cesty a držte se tématu. Zajímá mě pouze, co se komu na Opeře nelíbí a proč se rozhodl ji nepoužívat. Komentáře mimo téma budu nemilosrdně mazat.

A proč vy nepoužíváte Operu?

Vojtěch Bednář se na Lupě ptá, čím to, že prohlížeč Opera je stále lepší a vymakenější a vymazlenější, umí všechno, co neumí, doučí se, udělá vše za vás, opraví chyby, uvaří kafe, vypere, žehlit bude umět už v příští betaverzi, erotické funkce se připravují… – a pořád ho nikdo nechce. Vždycky když vidím, jak se u toho pak všichni ti nadšenci dohadují, který browser má víc čeho a který má jednodušší nastavení, přijde mi to spíš ku srandě. Až mládenci pochopí, že typický uživatel nikdy nic nenastavuje a naprostá většina lidí používá programy tak, jak je dostanou po instalaci, bude jim líp.

Nevím, proč konkrétně kdo Operu nepoužívá, ale já osobně v tom mám jasno. Když si mám vybrat mezi přeplácanou Operou, plnou funkcí, na kterou půl hodiny zírám a snažím se zorientovat, co ty desítky čudlíků, páček a udělátek znamenají a dělají – a mezi jiným browserem, který prostě používám, aniž bych nad tím musel dumat, mám výběr dost jasný.

Uživatelský prožitek z téže stránky v Opeře, Safari a Firefoxu (vše verze pro Mac OS X).

Že to pochopili v Applu, je skoro samozřejmé. Zjednodušování až na dřeň a maximálně pochopitelná použitelnost je to, čím jsou proslulí. Zjistili, že browser si vystačí s pěti tlačítky, tak prostě udělali browser s pěti tlačítky a já neznám použitelnější. V Mozille to pochopili taky a někdejší facelift někdejšího přeplácaného bumbrlíka na podobně napohled skromný a jednoduchý nástroj Firefoxu taky nesmírně prospěl. A až jednou pochopí i pánové z Opery, že síla je v jednoduchosti, sebevýkonnější motor že má být skrytý pod kapotou a že množstvím tlačítek, záložek a hejblátek nikoho neohromí, třeba se taky prosadí. Ostatně obliba a skvělá použitelnost ořezaných mini verzí Opery o lecčems svědčí.

Když si představím, že bych rodičům místo jednoduchého Firefoxu nainstaloval Operu a pak jim musel rok vysvětlovat, co co znamená a jak se s tím narába a kolik by toho z webů na svém 800×600 viděli, tak to bych jim tam zase vrátil IE a raději jim co chvíli odvirovával počítač. Dokážu si dost dobře představit, co všechno se kdejakému geekovi a nerdovi na Opeře tak strašně líbí. Blbé je, že oni nedokážou pochopit, co všechno se tak strašně na ní nelíbí nám, obyčejným bfu.

Pozn.: Jak jste jistě postřehli, tento příspěvek není určen uživatelům Opery. Běžte pryč. Oba.

Pozn. 2: Myslel jsem si, že se třeba mí milí čtenáři změnili. Ale kdepak. Z dvaceti komentářů nebyl ani jeden k věci, ani jeden přínosný. Takové komentáře nemají smysl. Mrzí mě to, říkal jsem si, že se třeba dozvím něco zajímavého, podnětného a užitečného, a ne jen to, jaký jsem vlastně blbec, že někdo vůbec nechápe, proč to sem píšu a podobné neinteligentní skřeky. Takže zase nic.

Aktuálně.cz už v Safari funguje

Netcentrum konečně po dlouhé době opravilo onu záhadnou chybu a web Aktuálně.cz již zase normálně funguje i v prohlížeči Safari (Mac OS X).

Skoro lituju, že Aktuálně.cz zase funguje. Měl jsem radost, že můj oblíbený zpravodajský web je opět v provozu, s obrovskou chutí jsem se na něj vrhnul a po chvilce zase se stejnou nechutí odvrhnul. Původní Aktuálně bylo jiné než ostatní zpravodajské portály, bylo přehledné, milé, příjemně se četlo. Teď je to stejná nepřehledná, odcizená a špatně čitelná změť jako iDnes a ostatní „konkurenti“, příjemně se tam necítím už ani trochu. Takže pá pá, hodně úspěchů. Další smutný hrobeček podél mé cesty internetem.

Problém příliš úzkých tlačítek

Když dgx napsal výtečný a zajímavý příspěvek o problémech s příliš širokými tlačítky, hned jsem si vzpomněl na problém přesně opačný, s nímž se setkávám až nepříjemně často. To když se někdo snaží udělat tlačítka úzká úplně na doraz a zapomíná přitom, že operační systém či prohlížeč mohou používat téma/skin, vykreslující standardní formulářové prvky úplně jinak, než si nebohý autor představuje. U tlačítek tak třeba může být po stranách textu potřeba výrazně větší prostor kvůli jejich zaoblení.

ukázzky formátování příliš úzkých tlačítek Ukázky jsou z webů kava.cz a alza.cz v prohlížečích Safari a Firefox na Mac OS X. Standardní oblá tlačítka pocházející z grafického rozhraní (GUI) Aqua v Mac OS X používá kromě Safari i mnoho dalších prohlížečů (např. Camino, prohlížeč na jádře Gecko). Běžný Firefox ovšem systémové GUI nepoužívá, všechny formulářové prvky vykresluje sám (proto také působí na macu poněkud cize a nepatřičně) a tlačítka zobrazuje vždy hranatá. Kdyby byl v těchto případech použit prvek <button>, vypadala by tlačítka na všech ukázkách stejně a byla by použitelná ve všech prohlížečích.

Řešení je tedy očekávaně jednoduché: nedefinujte prvkům <input type="submit"> šířku, nechejte to na prohlížeči. Pokud je opravdu životně nezbytné šířku nějak omezit, definujte ji rozhodně v em a počítejte s dostatečnou rezervou (přičtěte 1–2em). A na tlačítkové specialitky, jako netypické tvary, tlačítka s obrázkem, velmi úzká tlačítka či vyžadované exaktní rozměry, používejte prvek <button> – přesně kvůli tomu v HTML existuje.

Standardní formulářové tlačítko <input> může prohlížeč vykreslovat i velmi netypicky a nemusí ani umožnit jeho stylování, ale tlačítko <button> se musí vykreslit jako obdélník a k jakémukoli stylování je vždy ochotno.

O velikosti písma v prohlížečích, zvětšování a zoomování

Způsob zobrazení písma použitého na HTML stránce určuje primárně webový prohlížeč. Ten má ve své konfiguraci přednastaven základní typ a velikost pro obyčejné písmo, má definováno, zda nadpisy různých úrovní mají být 1×, 1,2×, 1,5×, 2× nebo 3× větší než toto základní písmo, jakým stylem se zobrazují odkazy atd. To je základní způsob zobrazení všech HTML dokumentů (WWW stránek). Již drahnou dobu je ovšem možné k těmto dokumentům připojit definici stylů (v jazyce CSS), kde lze předefinovat vzhled kterékoli části stránky, včetně stylu a velikosti písma, o níž teď půjde především.

CSS pro definice rozměrů objektů a velikostí písma používá několik jednotek. Jsou dvou typů:

absolutní jednotky, které mají oporu ve standardizovaných jednotkách. Výsledek má mít přesně daný, měřitelný rozměr – pokud v CSS nadefinuji, že box bude 10 cm vysoký, má takový být na displeji PDA, vytištěný na papíře i na 100metrovém projekčním plátně.
- mm – milimetr
- cm – centimetr
- in – palec (inch); 1 in = 25,4 mm
- pt – typografický bod; 1 pt = 1/72 in = 0,3528 mm
- pc – pica (typografická jednotka); 1 pc = 12 pt = 4,2333 mm
relativní jednotky, které se vztahují k jiným rozměrům či použitému zobrazovacímu zařízení. Výsledek tedy může být za různých podmínek různý.
- em – 1 em odpovídá platné velikosti písma v daném kontextu. Vychází-li tam, kde použiji jednotku em, velikost písma 13 pt, bude 1 em znamenat právě 13 pt. Pokud to vyjde 4 metry, bude zde 1 em znamenat čtyři metry.
- ex – jednotka významem podobná em, také vychází z platné velikosti písma. Pro zjednodušení postačí říct, že ex je zhruba polovina em (což tak některé prohlížeče ostatně stále interpretují, ačkoli je to jinak a poněkud složitější).
- px – pixel. Měl by to být nejmenší rozlišitelný obrazový bod, který je vnímán stejně velký (v dohodnuté subjektivní velikosti) na různých zobrazovacích zařízeních. Na papíře, který se čte zblízka, tak vychází asi 0,2 mm, na obrazovce počítače asi 0,27 mm; na televizi sledované z 3,5 metru už to dělá asi 1,3 mm, na plátně sledovaném z 10 metrů pak kolem 4 mm. Na počítači se pro zjednodušení obvykle ztotožňuje s bodem obrazovky.

Pochopitelně v CSS můžeme použít libovolné jednotky současně, můžeme je míchat a střídat. Text článku může být nadefinován velký 12 pt, mezititulek 1.5 em a hlavní nadpis 36 px. Proč ne. Prohlížeč při vykreslování přepočítá rozměry na body výstupního zařízení a pouze použije pro každou část textu jiný algoritmus. Kvůli odlišným definicím použitých jednotek se může stát, že nejen výsledná absolutní velikost, ale i vzájemný poměr takto rozdílně definovaných textů se bude lišit na různých výstupních zařízeních – zatímco 12 pt má být vždy a všude stejně velkých, 36 px bude na plátně třeba 20× větší než na papírovém výtisku; změní-li se výchozí objekt, z něhož je počítaná velikost 1 em, změní se i odvozená velikost mezititulku, zatímco základní text bude stále stejně velký 12 pt atd. Ale na jednom konkrétním zařízení bude vykreslená stránka stejná a velikosti všech textů dané jednoznačným převodem relativních jednotek na absolutní rozměry.

Zvětšování písma vs. zoom

Již mnoho let je v prohlížečích k dipozici funkce Zvětšit/Zmenšit písmo. Umožňuje nám zvětšit či zmenšit najednou všechny texty na celé stránce – zobrazit je jedenapůlkrát, dvakrát, čtyřikrát větší, resp. menší než obyčejně. A protože se všechny zvětšují/zmenšují stejným koeficientem, zůstávají vzájemné poměry textů na stránce stále stejné. Pokud byl nadpis článku dvakrát větší než jeho text, platí to stále i po celkovém zvětšení či zmenšení.

Jak už bylo řečeno výše, jednotky použité pro definování velikosti písma se použily pouze pro původní vykreslení a ovlivňují nanejvýš jen vzájemné poměry různých úseků textu na stránce – ale to, jak velké to bude všechno jako celek, může ovlinit právě dodatečná funkce Zvětšit/Zmenšit písmo. Pouze v Microsoftu se kdysi rozhodli (z mně dosud neznámých důvodů), že z tohoto algoritmu vynechají texty definované jednotkou px. Takže ačkoli Internet Explorer (IE) umožňuje zvětšit/zmenšit písmo celé stránky, u textů, jejichž velikost je v CSS definovaná v px se změna velikosti neprojeví a zatímco vše kolem se může zvětšovat/zmenšovat dle libosti, tyto texty zůstanou trvale v původní velikosti. Toto chování nemá žádnou logiku a Microsoft je za ně dlouhodobě a soustavně kritizován odbornou veřejností. Přesto zůstalo zachováno i v nejnovější verzi IE 7. Tento nesmyslný algoritmus IE je ostatně hlavní příčinou toho, že se jednotka px přestala prakticky používat a odborníci doporučují raději používat procentní a relativní velikosti písma (jednotkou em), mnohé normy vymezující požadavky na WWW stránky z hlediska použitelnosti a přístupnosti pak použití px pro velikost písma přímo zakazují. Kvůli jedné podivné manýře Microsoftu.

Nicméně změna velikosti písma je užitečná, především jeho zvětšení na stránkách, které jsou zobrazeny pro nás příliš drobným písmem. Má ale také jisté nevýhody. Tou hlavní je to, že při zvětšení písma se všechny bloky textu přeformátují – s jinou velikostí písma se posunou hranice zlomu řádek, texty, které se přesně vešly do vymezeného prostoru se tam rázem nevejdou, texty se mohou překrývat apod. Proto je někdy výhodnější použít zvětšení/zmenšení celé stránky, pomocí tzv. lupy. Stejný postup se používá i v jiných aplikacích, známe ho z Wordu, čtečky PDF a dalších. Stránka se zvětší jako celek, poměrně všechny její části, texty, bloky, objekty, čáry; jako bychom se na stránku podívali pod lupou. Pokud je obsah stránky vektorový (obvykle písma, případně SVG a některé Flash objekty), je to velmi užitečné a při dostatečně velké obrazovce se takto dá používat prohlížeč trvale (zoom zvětší i rozměr „sazebního obrazce“ stránky, takže je potřeba i víc místa, větší okno, případně se musí použít i vodorovné scrollování). Ale většina grafiky ve stránkách je bitmapová a při zvětšení se zvětšují i její pixely. Grafika stránky a vložené obrázky se stávají zubatými a od určité velikosti se na to už nedá moc dívat. Všechno má svá pro a proti.

Jedním ze skutečných vylepšení MSIE 7 je přítomnost takovéto lupy, a to aniž by prohlížeč upustil od možnosti upravit pouze velikost textu (bohužel textů definovaných v px se to stále netýká). Změnu velikosti textu najdete v menu přibližně na původním místě (najdete-li ovšem to menu; Page → Text Size → Smallest/Smaller/Medium/Larger/Largest), celostránkový zoom/lupa pak přibyl na sousední položce (Page → Zoom) a najdete ho i v pravém dolním rohu okna prohlížeče.

Zmínit je potřeba i zoom/lupu na systémové úrovni. Pokud je taková funkce dostupná, speciální obdobná funkce v prohlížeči už postrádá smysl. Např. v Mac OS X lze zvětšovat celou obrazovku kolečkem myši (při stisknutém Ctrl), systémový prohlížeč Safari tudíž už další zoom neposkytuje, protože by stejnou funkci dělal podruhé. Systémová lupa ve Windows XP pro tyto účely není příliš dobře použitelná a samostatná funkce zoom v prohlížeči IE je proto rozhodně přínosem.

Zoom vs. em-layout

S předchozím rozdílem mezi zvětšováním písma a zoomem celé stránky souvisí ještě jedna nuance, přesněji řečeno technika stylování CSS. Nazývá se pružný, elastický, gumový nebo také em-layout (či design) – podle jednotky em, která se při tom využívá. Trik spočívá v tom, že se rozměry prvků stránky (či aspoň šířky hlavních sekcí a sloupců) definují pomocí jednotky em. Ta je, jak řečeno výše, odvozena od aktuální velikosti písma, takže rozměr „sazby“ přímo zavisí na použité velikosti písma. Pokud si uživatel písmo v prohlížeči zmenší, zmenší se i odvozené objekty, pokud si písmo zvětší, zvětší se i sazba. Autor stránky má vhodným použitím relativních jednotek v CSS možnost určit, které rozměry mají růst/zmenšovat se společně s velikostí písma, a které mají zůstat neměnné.

Vyzkoušet si to můžete i na tomto blogu. Šířka hlavního sloupce je definovaná pomocí em, takže pokud zde používáte výchozí CSS a v prohlížeči si zvětšíte/zmenšíte písmo, přizpůsobí se mu i tento sloupec. Je tím zajištěno, že šířka sazby je vždy taková, aby se do ní vešel přibližně stále týž určený počet znaků; nemůže být příliš úzká ani příliš široká. Stačí měnit velikost písma a přizpůsobíte si i celý layout stránky, aniž by se nehezky deformovaly bitmapy, které při tomto „zoomu“ zůstavají netknuté. Šířku druhého, úzkého sloupce jsem (už ani nevím proč) definoval v px, takže ta zůstává při změně velikosti písma konstantní.

Nedá se určit, která metoda je lepší, různým lidem za různých okolností vyhovuje vždy něco jiného. Chci-li si jen zvětšit písmenka, protože mi text připadá příliš malý a špatně se mi čte, je ideální pouhé zvětšení písma. Mám-li výrazně slabší zrak a hůře vidím i obrázky a grafické symboly na stránce, bude pro mě asi výhodnější lupa. Mám-li velké rozlišení obrazovky a stránky vidím jako úzké nudle s miniaturními písmenky, je asi nejvýhodnější zvětšené písmo s dobře navrženým em-layoutem, díky němuž si spolu s písmem zvětším i celou stránku (aniž bych zvětšoval použité bitmapové obrázky). Každá situace chce své a každé z uvedených řešení má své místo, někdy je lepší to, jindy ono. Hlavní je mít možnost volby.

Ovšem pro to hloupé znemožnění zvětšit si v IE písmo definované v px jsem ani při nejlepší vůli žádný užitek nenašel.

Pozn.: Impulsem k napsání tohoto příspěvku byl článek na Lupě Velikost písma v moderních prohlížečích, vycházející z mylných předpokladů a obsahující několik zásadně chybných informací.

Javascriptové hry ze šuplíku

V rámci aktuální nostalgické vlny jsem letmo prohrábl šuplík a narazil v něm na své staré javascriptové hry, které kdysi vznily pro Reflex a ABC, leč teď už ani tam nejsou a já jsem je dosud nikde na webu neměl. Tak tady jsou, třeba ještě někoho pobaví hlavolamy z předflashové éry. Ale na hratelnosti to neubírá – zcela neskromně musím prohlásit, že třeba ty piškvorky hrají fakt dobře (učil jsem je já).

Proč už nepíši o webdesignu a CSS

Neustále, přečasto narážím na výtky, jaká že je škoda mého starého blogu, jak jsem se měl držet svého starého kopyta, jak jsem nikdy neměl přestávat psát o webdesignu a CSS a jak už to prostě není, co to bývalo. Není. Doba se změnila, pionýři svou cestu došlapali, rozhrkanou káru podepřeli špalkem, zapíchli kolíky kolem svých claimů a teď už si jen spokojeně farmaří. A tloustnou a páprdovatí, neměl bych zapomenout doplnit.

Před těmi pěti šesti lety jsme stáli před polem neoraným a pustinou neprošlapanou. Prohlížeče a technologie se vyvíjely opřekot, implementace HTML a CSS se v nich lišily velmi podstatně, na obzoru vyrazily šiky W3C s praporem standardizace do barbarských krajů usedlých tabulkářů. Bylo neustále co zkoumat, objevovat, hledat nová řešení. Bylo třeba osvěty a „evangelizace“. Bylo nesmírně zábavné ukazovat nové způsoby, možnosti, dokazovat, že weby se dají dělat snáze, lépe a levněji.

Dalo by se říci, že za těch pár let se leccos změnilo. Jenže to není pravda. Změnilo se totiž úplně všechno. Prohlížeče se umoudřily. Zastoupení Firefoxu a jiných browserů je již natolik nepřehlédnutelné, že ty kdysi tak časté weby „optimalizováno pro IE verze XY“ aby dnes člověk pohledal. Nová verze Gecka či Opery se od té staré liší spíš kosmetickými úpravami a pár novými funkcemi, na funkčnosti webů se to prakticky neprojeví. Ba i ten nový Internet Explorer přišel sice s několika změnami, ale ve své podstatě jsou to jen drobnosti, ve srovnání s rozdíly mezi IE5 a IE6 přímo zanedbatelné prkotiny. Weby fungující v IE6 fungují i v IE7, občas je třeba jen několik menších úprav. Žádné revoluce jako „za starých časů“, kdy se Nestcape 4 držel zuby nehty a rozdíly v chování každé subveze IE byly nebetyčné, se už dávno nekonají. Stylování pomocí CSS a aspoň jakž takž sémantický kód ovládá dnes už i naprostý začátečník, nikdo si nevypomáhá mnohonásobně vnořenými tabulkami, aby udělal rámeček kolem nadpisu v boxíku. Poměrně slušný kód už produkují všechny wysiwyg editory včetně kdysi proklínaného Frontpage.

Před pěti šesti lety jsme před sebou navíc měli i bouřlivou a zajímavou budoucnost – připravovaly se nové standardy, z HTML jsme se měli přes XHTML a XHTML 2 postupně přenést až ke svatému XML a mohutnému arzenálu s ním spřízněných technologií, které na nás za sedmero vršky a sedmero potoky čekaly. W3C slibovalo a plánovalo a bujelo a košatělo, až se natolik zapletlo do svých vlastních větví, že zapomnělo na kmen a na to hlavní, proč to vlastně všechno začalo dělat. Plány vyhnily do ztracena, budoucnost se nekoná. I ta nejnadšenější včelka mezi standardizátorskými weby (WaSP) chřadne na oubytě, medu není a trubci se rojí.

Nedávno jsem si procházel svou první knížku o CSS. Vyšla už před čtyřmi lety a přitom – až na pár drobností – v ní není skoro co aktualizovat, co upravovat. Druhá knížka, kterou jsme s kolegy potili dva roky, vyšla loni, a v ní jsou zase shrnuty snad všechny praktické věci, co jsme kdy kolem CSS potkali, vyzkoušeli či vymysleli. Až na pár zábavných drobností, blbinek a nedůležitých detailů mě nenapadá, co bych tak do ní doplnil, kdybych mohl. Svůj webdesignérský zápisník Wellstyled mám stále otevřený a stále jsem připravený do něj přispívat. Není téměř čím.

Někdo to může nazývat zatuchlinou, někdo zase konsolidací. Nevím, nechci soudit. Jsem dalek rezolutních výroků „všechno už bylo vymyšleno, zrušme patentový úřad“ – jsou tu jiné technologie a jiné problémy. Ale peřeje a kaskády divoké řeky CSS a klasických problémů webdesignu už dorazily do údolí, dávno protekly mírným proudem širokým korytem a vlily se do poklidného jezera běžné „bezproblémové“ praxe. To hlavní, co mělo být řešeno, vyřešeno je. Ti, kdož měli být přesvědčeni, přesvědčeni jsou (nebo uznáni marnými případy). Techniky, postupy, triky a hacky byly sepsány, rozebrány, křížově protestovány, prověřeny, tisíckrát použity. Články jsou napsány, knihy vydány, nic nového na obzoru se nerýsuje.

I když se webdesignu věnuji intenzivně a prakticky denně, i když stále tvořím weby a styluji v CSS, nových problémů a nových řešení teď za rok potkám asi tak jako kdysi za jediný týden. Blog o webdesignu a CSS je pro mě přežitek: před pěti lety měl své místo a důležitou funkci. Tu (snad) splnil a to uvolněné místo je tu pro jiné autory, pro blogy o jiných věcech, v jiném stylu, s jiným přístupem.

Panta rhei. Dvakrát do téže řeky nevstoupíme.

Redesign Aktuálně.cz: Nedotaženo

Můj nejoblíbenější (a jediný pravidelně používaný) zpravodajský portál Aktuálně.cz náhle změnil vzhled. Nevím jak jinde, ale v mém prohlížeči to vypadá zoufale a téměř nepoužitelně.

Změna je život, to je pravda. Chodil jsem tam často, téměř denně. Teď mi přibude zase několik volných minut, které můžu strávit užitečněji než čtením nějakých zpráv (ne, chodit na iDnes či podobné šílenosti po mně nechtějte). Pravda, často jsem pak nekoukal ani na zprávy v TV, když jsem si to hlavní přečetl, ale nějak víc koukat do bedny mít čas taky nebudu. To spíš budu míň informovaný o tom, se kde zase stalo strašného. Taky dobrý.

Chápu, že NetCentrum má asi spoustu důvodů kašlat na minoritní prohlížeče a při své pozici na trhu si nemůže toho jednoho maca na ladění pro nejpoužívanější prohlížeč na této platformě dovolit, ale štve mě to i tak. Když někdo podělá web, který je mi celkem šumák, tak mě to zas tak netrápí. Ale když zmrví web, který jsem měl rád a kam jsem chodil skoro denně, bolí to. Holt tak dlouho a tolikrát jsem Aktuálně.cz chválil, až jsem je přechválil.