Poslední dobou máme trochu usnadněné rozhodování, co uvařit, neboť se nám před měsícem v mrazáku uhnízdil krocan. Asi 10 kilo prsou a stehen naporcovaných v úhledných balíčcích. Máme nadlouho co dělat. Dnes jsme vybrali pro změnu prsa a takto autor připravil dnešní oběd.
Pěkný kousek krůtích prsou prořízl a udělal v nich krásnou velkou kapsu. Osolil a opepřil. Hrst červených a hrst žlutých cherry rajčátek nakrájel na čtvrtky, k nim přidal hrst čertvých žampionů nakrájených nahrubo a nadrobil asi 15 dkg modrého sýra (nic speciálního, ten nejobyčejnější z Delvity). Směs promíchal a napěchoval k prasknutí do té krůtí kapsy. Otvor zajistil naostřenou špejlí. Naducanou kapsu potřel olejem a zprudka ze všech stran osmažil na rozpálené pánvi, aby se maso zatáhlo. Přendal na pekáček, obložil zbylou nádivkou, kterou doplnil o trochu bazalky, navrch položil kousek másla a podlil malinko vodou. Peklo se hodinu při 180 °C a rozvonělo se to celým domem od samého začátku. Upečené nakrájeno na plátky, které na talíři přelity sýrovo-rajčatovou šťávou z pekáčku. K tomu se podávala bylinková bramborová kaše (bohužel jen instantní – neboť až poslední chvíli zjistil, že došly brambory, které měl v plánu k tomu připravit s bylinkovým máslem – leč ve výsledku dobrá; do horké vody v rámci přípravy kaše přidány sušené bylinky nemalou měrou, libeček, petržel, požehnaně pažitky, troška máty a pro vůni i špetka sušeného česneku; nechalo se řádně namočit a uvolnit aromata a chuti a teprve pak se vmíchala sušená směs).
Vůně rozpečených rajčat, bazalky a sýra smíšená s vůní bylinek doznívá ve vzduchu a zvolna ji překrývá závoj vůně arabiky z horkého poobědového espressa. A v tomhle stavu se má člověk vrátit k práci.
Platí „modrý sýr = sýr s modrou plísní“? Jinak díky – já si totiž podobného veleptáka před časem uhnízdil do mrazáku taky a už jsem zkusil všechno možné na téma „závitky“, „plátky“, „nudličky“ a „řízky“, tak mě napadá, že bych ještě kousek pojednal tímhle způsobem. A protože jsem větší kamarád s pánví než s troubou, tak díky za tip, vezmu to coby základ vlastního experimentu.
Mimochodem – když jsem dělal ty závitky, tak jsem si je taky spíchnul špejlí. Jenže ta se pak silně bránila při vytahování. A tak se manželka velmi divila, k čemu potřebuju v kuchyni u vaření kombinačky :)
Špejle i jehly mi vždycky šly spolehlivě vytáhnout po předchozím zakroucení.
[2] Zakroutit po zabodnutí, nebo před vytáhnutím? (Já zkoušel kdeco, ale mastnou špejli se mi zakroutit nepovedlo.)
Před vytažením. Neříkám, že to musí fungovat, jen že to vždy fungovalo mně.
Taky vždycky bojuju se špejlí nebo s párátkem na závitkách. Celkem se mi osvědčili kovové jehly href=„http://www.e-nadobi.cz/info/Jehla-na-zavitky–TESCOMA-10-cm-2843/“ rel=„nofollow ugc“>http://www.e-nadobi.cz/info/Jehla-na-zavitky–TESCOMA-10-cm-2843/ a na závitky svorky href=„http://www.e-nadobi.cz/info/Skripec-na-spanelske-ptacky-a-zavitky–2848/“ rel=„nofollow ugc“>http://www.e-nadobi.cz/info/Skripec-na-spanelske-ptacky-a-zavitky–2848/.
Pockejte pockejte, Arthur blafuje. Z dobre informovanych sdRoju vim, ze Arthur ma v ruce spejli velmi casto a umi s ni dobre zachazet!
Tady:
http://www.dgx.cz/….-samozrejme.
je dukaz!
[4] Mně se ji nepovedlo zakroutit, páč byla mastná a krátká.
[5] Svorky pěkný, ale asi bych se je bál použít na něco, co připravuju na teflonové pánvi. Ale do trouby jsou určitě dobrý. Já se asi vrátím k tomu nejklasičtějšímu způsobu své babičky: Omotat to nití.
[7] Navic takova nit krasne klouze do krku. Hluboko a dlouho.
[8] Když to neumíš jíst… :) Ale my, věci dbalí, ty nitě ještě v kuchyni odmotáme, víš?
Takže k věci:
Uvařeno podle receptu, žádné výrazné změny (jen ta kaše byla z brambor). Potvrzuji úžasnou chuť. Použil jsem čerstvou zelenou bazalku utrženou z keříčku, nikoli sušenou, sýrem byla obyčejná Niva, pepřil jsem barevným pepřem z mlýnku. A špejle jsem si nechal delší, takže šly po zakroucení opravdu krásně vytáhnout…
Pekl jsem při 180 stupních hodinu, posledních 20 minut jsem přepnul z horkovzdušné na gril a nechal grilovat, zároveň jsem kapsu otáčel.
[7] Nite jsou taky fajn. ale od te doby, co jsem jednu hooodne dlouhou (kdo by na niti na zavitky setril, ze?!) tahala ze svoji kocky, ktera ji predtim vystarala z kose, tak se radeji poohlizim po jinych zpusobech zpevnovani zavitku. Navic delam vse v troube (i rizky), takze me kovove svorky vyhovuji. Fascinuje me, jak delaji zavitky profici. Motaji to jednou rukou v primem prenosu, pritom si povidaji s redaktorkou a jen tak mimochodem jim z toho vznikne zcela pevny zavitek bez pouziti jakychkoliv pomucek.
A kde je jako fotka? Hm?
A jako proč, he? Jsem se nenarodil v kopřivách, abych u svého dennodenního vaření pobíhal s foťákem a nedejbože ještě něco aranžoval (a bez aranžování takové fotky lepší ani nevidět). A pak zapojoval foťák, stahoval fotky, upravoval, uploadoval… Jsem rád že jsem.
Špejle, jehly, svorky, kombinačky… Jste si jisti, že se bavíte o vaření? Já tomu sice tak moc nerozumím, ale vzhledem k převaze těchto termínů začínám mít dojem, že k vaření potřebuju nejdřív odmaturovat na strojní průmyslovce.
[12] Si to uvař a nepotřebuješ fotku.
Včera (1.5.2007) bylo ve zprávách na Nově pěkné nadívané kuřátko. Někdo se asi inspiroval…