Zoufalé firmy dělají zoufalé věci

Jako třeba Alza. Doteď jsem s nimi byl maximálně spokojen a byl to pro mě jednoznačně nejlepší a nejspolehlivější český eshop. Jenže včera mi, coby zákazníkovi, poslali natolik zoufalý e-mail, že si na ně musím začít dávat pozor. Úspěšná firma si přece hledá zaměstnance standardními cestami: kdyby se na mě řekněme v restauraci při odchodu vrhl provozní a třesoucí se rukou mě chytil za rukáv s prosíkem kdybyste náhodou věděl o nějakém kuchaři nebo číšníkovi, tak bychom si tady dovolili takovou obálčičku…, to už by mě tam v životě neviděli.

Milá Alzo, fakt si myslíte, že si tím děláte dobrou reklamu? Nepřijde vám blbé spamovat své zákazníky vlastními provozními problémy? Opravdu musím jako zákazník vědět, jak strašně zoufale hledáte zaměstnance? Jaké emoce ve mě má vzbudit informace, že u vás nikdo nechce pracovat? Jen těžko se mi hledá něco, o čem by to vypovídalo víc než o něčí neschopnosti.

Update: Moc se všem omlouvám, že jsem zde nedopatřením zapomněl nepovolit komentáře. Čísi hodnocení mých soukromých náhledů na něco a cizí názory na moje názory mě nezajímají ani za mák. A budu raději nevědět, kolika lidem to nejenže nepřišlo neetické, ale dokonce v pořádku a „dobrý nápad“. To je váš problém, mně do něj raději nic není.

Nedobytná pevnost UPC

To vám takhle kabelovka naslibuje hory doly a podepíšete smlouvu o změně analogového příjmu na digitální. Pak přijde technik a vy se dozvíte, že všechny důležité věci, které vám obchoďák nasliboval, neplatí a celá slavná digitální kabelovka je vám k ničemu. Tak zase odpojíte set top box a napíšete UPC dopis. Část programů vám nefunguje (včetně HBO, za které platíte extra peníze) a nezbývá vám než čekat, až se UPC slituje a milostivě na vás shlédne. Pošlete email. Pošlete druhý. Týden se marně zkoušíte dovolat… Mimochodem, víte, jaký má UPC unikátní hlasový systém?

Dovolali jste se blablabla … Pro komunikaci v češtině vyčkejte … Dovolujeme si vás upozornit, že …blablabla… nahrávány … Zaujala vás naše nabídka … stiskněte 1 … Chcete nahlásit poruchu … stiskněte 2 … Čeho se to týká? … Pro internetové služby stiskněte … blablabla … stiskněte 3 … Vážení zákazníci, omlouváme se všem v Neratovicích, v ulicích Horní, Dolní, blablabla … nic vám tam nefunguje … píp … Všichni naši operátoři právě hovoří. Zavolejte později. týdýdý. Cvak.

Žádné čekejte, jste v pořadí, nebo vyřizují zákazníky, kteří se dovolali před vámi. Kdepak. Nejdřív se na (placené!) lince proklikat dvě minuty nabídkou a pak se dozvědět, že je obsazeno. Nazdar, sbohem, vymalováno. Jen účet za telefon poskočil o dalších pár halířků. Cink. Na dopisy v UPC nikdo nereaguje, emaily asi končí v /dev/null a dovolat se nedá. A účet za zrnění tam, kde kdysi bývalo HBO, vesele naskakuje. Cink. … Cink.

Byl jsem pár hodin porotcem Křišťálové Lupy

Stejně jako v předchozích letech jsem se nechal přesvědčit k účasti v porotě „soutěže“ Křišťálová Lupa. Byl jsem v tom seznamu do dnešního dopoledne – přesně do chvíle, než jsem konečně uviděl nominace jak v jednotlivých kategoriích, tak potenciální Projekty a Anticeny roku. S politováním jsem panu Miklíkovi z Lupy musel odepsat, že s tímhle nechci a nemůžu mít nic společného.

Že je něco špatně, mi razantně došlo už loni, kdy se mezi nomináty na Osobnost roku objevilo moje vlastní jméno. Tedy jméno někoho, o kom jsem pozitivně věděl, že už má nějaký ten pátek zavřený blog a pro český Internet už pár let ani nehnul prstem. Jako recese dobré, ale coby vážně míněná nominace na Osobnost českého Internetu…? A letos to není o nic lepší. Horší, a řádově.

Především je asi principiálně nešťastný už nápad nechat nominovat weby do soutěže pouze čtenáři Lupy. Tedy poměrně málo navštěvovaného a navíc celkem úzce specializovaného webu. Bez jakéhokoli předvýběru, jakou blbost kdo napíše, to platí. Počty hlasů u jednotlivých nominací jsou tajné, ale osobně je tipuji na desítky, někdy snad i jen jednotky hlasů. V zásadě se všechny nominace dají rozdělit na tři typy:

  • Já nevím. Napíšu to nejznámější, na co si vzpomenu. Tak se rodí ty věčné Osobnosti roku jako Ivo Lukačovič či Ondřej Neff, Anticena pro D. Dočekala (veřejně již téměř neaktivního) nebo třeba Projekt (minulého) roku pro Mapy.cz nebo Aktuálně.cz
  • Klubíky a recese. Stačí určitě jen několik málo hlasů pro týž web a rázem poskočí v roztříštěných nominacích na čelní místa. Poměrně velké zastoupení evidentně fandovských stránek, širokou veřejnost naprosto nezajímajících, o tom svědčí poměrně zřetelně. Nebo si snad opravdu mám myslet, že fan-webík nějakého televizního seriálu má být českým Zábavním webem roku?
  • Konkureční boj. Hele, Franto, se vyhlásila tajdleta soutěž a když tam ten náš novej webik naklikáme, tak máme reklamu zadarmo. Fasa, ne? Nechci to rozpitvávat – ale některé nominace jsou prostě pro danou katagorii poměrně dost nepatřičné.

Je to zvláštní akce. Na jedné straně poměrně megalomanská show s mraky sponzorů za přítomnosti všech médií a spojená s konferencí s bombastickým titulem Czech Internet Forum 2007 — a na druhém konci toho špagátku, který k tomu monstrkonci vede, je tahle podivná a organizačně odbytá anketka s prakticky nulovou vypovídací hodnotou. Mně je naprosto jasné, že nejde o nic jiného než o publicitu: přitáhnout co nejvíc známých jmen, zaháčkovat na to média a ukázat se. Zbytek je nepodstatný, účel světí prostředky. Koho bude při šotu v TV zprávách o té „zásadní akci českého Internetu pod záštitou společnosti ##nfo“ zajímat, že půlka z nominovaných v dané kategorii tam vlastně ani tak moc nepatřila, půlku skoro nikdo nezná a zbytek je tam už třetí rok ze setrvačnosti? Koho bude zajímat, že spousta potenciálních Projektů roku zůstala stranou nepovšimnuta a že o Anticenu se pralo pár skupinek anti-něco fanoušků a proti-něčemu bojůvek? O to přece vůbec nejde. Hlavní je být vidět, skásnout sponzory a ukázat se v TV jako ředitelé Internetu. Není to špatný obchodní model, škoda nevyužít každé podobné příležitosti. Já to plně chápu. Ale nechci při tom asistovat.

EU vs. Microsoft. Kde je menší zlo?

Nemám rád Microsoft, co bych komu nalhával. Je pro mě symbolem nepružného molochu ubíjejícího kreativitu, schopného dobře prodat svá polovičatá softwarová řešení a ještě schopnějšího zašlapat cokoli lepšího a přínosnějšího. A teď Evropská Unie potvrdila extrémní pokutu Microsoftu – zjednodušeně řečeno za to, že do Windows dává přehrávač Media Player a nezveřejňuje své zdrojové kódy.

Ano, ten pitomý klump Media Player, který stojí leda za starou belu. Verk, který si každý i malinko pokročilý uživatel dřív nebo později nahradí nějakým použitelnějším přehrávačem. Ten křáp, který není v základní instalaci přehrát ani DVD a polovinu audiosouborů. Šidítko, které se ale ani nebrání náhradě za cokoli dalšího. Nemůžu se zbavit dojmu, že EU tady pokutuje nějakou firmu jen za úspěch a nechápu to. OK, je to moloch vlezlý a zasloužil by si přes prsty v tisíci případů. Ale za to, že nechce nikomu dát zadarmo kód, který si sám vyvinul, nebo že si vyrobil nějaký program a dává ho lidem zadarmo? A co Apple: s každým macem dostanete zdarma iTunes, FrontRow a QuickTime – a to je dokonce neodinstalovatelná systémová technologie! Kde je pokuta pro Apple?

Jen tak do něj, monstra nenažraného. Účel světí prostředky – pokuta je sice za blbost, ale aspoň něco, revanš za všechny předchozí hříchy. Třeba se nakonec Microsoft stáhne z Evropy a začneme všude používat OpenSource… (no dobrá, to už bylo příliš bujné). Ale klepnout přes prsty takový mamut jednou za čas potřebuje, když nic jiného, tak aspoň jinde poznají, že to jde a že mamut není nezranitelný a nedotknutelný. Anebo třeba kvůli podobným nařízením časem vyhážou z Windows veškeré příslušenství a začnou je prodávat ořezaná natolik na dřeň, až je nikdo nebude chtít. Už se ozval nějaký komerční výrobce Solitéru a Hledání min, jak mu Microsoft ubližuje? A co když začnu prodávat růžové kurzory do Windows, dá EU Microsoft taky pokutu, že svým bílým, předinstalovaným kurzorem brání mému prosazení na trhu? Mám se opravdu nač těšit?

Mám-li volit mezi zlem Microsoftu a zlem Evropské unie, volím jednoznačně Microsoft. U něj mám aspoň možnost se mu vyhnout, zvolit si alternativu, můžu ho nechtít používat. Narozdíl od EU.

Nešahej nám na klikvu!

Většina lidí, když má chuť na něco sladkého, nejčastěji sáhne po čokoládě. V posledních letech ale přibylo také uživatelů sušenek. Už dávno se vzájemně nijak neomezují: spory, jestli je lepší čokoláda, nebo sušenky, už jsou minulostí a dokonce se najde dost lidí, kteří si klidně dají tu čokoládu, tu sušenku – podle chuti nebo podle toho, co je právě po ruce. A nejsou to také jediné sladkosti, kterými si člověk může uspokojit svůj mlsný jazyk. Třeba taková klikvová marmeláda. Většina lidí ji moc nezná, ale existuje poměrně agilní menšina těch, kteří na ni nedají dopustit. Od rána do večera se ládují svou oblíbenou sladkostí a na jiné – obzvlášť na sušenky, nebo dokonce (fuj!) čokoládu – koukají s krajní nelibostí a skrze prsty.

A nejen to. Až nečekaně velká část klikvistů je také nadobyčej militantní. Hlídky dobrovolníků neustále monitorují média a pečlivě kontrolují jakékoli zmínky o klikvách. Brání uraženou čest své oblíbené pochoutky všemi prostředky, chřestí zbraněmi i preventivně. S odvahou a oddaností evangelizátorů také neustále nadšeně prosazují klikvu všude, kde to jde. Obviňují cukrárny, že nabízejí samou čokoládu, reklamy, že propagují příliš sušenek – a klikvy je pořád všude málo. A proč nevyrábět klikvovou čokoládu? Klikvové sušenky? Republice více klikvy!

Konečně proč ne. Já tedy osobně klikvovou marmeládu moc nemusím, na mě je moc kyselá a prodávají ji v příliš úzkých skleničkách, kam se nevejde moje oblíbená lžička. Ale pár jich ve spíži mám, příležitostně si trošku dám, stejně jako kousek čokolády nebo nějakou sušenku (ale nejraději mám stejně sušené banány). Uznávám, že moje pohnutky jsou určitě velmi subjektivní a pro mnohé třeba i zvláštní – určitě bych si klikvu mohl snadno přisladit a vzít si menší lžičku – a většina ostatních má jiné důvody, proč tu klikvu nechtějí. Zajímalo mě to. Čím to, že klikva, natolik zdravá, levná a chutná pochutina je tak málo oblíbená? Lidi, proč ji nemáte rádi?, zeptal jsem se. Nevíte, že vůbec existuje? Nechutná vám? Nelíbí se balení? Jste závislí na čokoládě? Kde je příčina?

Odpovědi na sebe nedaly dlouho čekat. „Co se nám sereš do klikvy! Vždyť je skvělá!“, koukám překvapeně na první reakci. A další následují obratem: „Klikvu všichni milujeme, já bych se jí mohl užrat a ty seš kretén!“ nebo „Ty jsi přece magor, jako by sis nemohl prostě vzít menší lžičku jako my“ nebo „Normální člověk si přece klikvovou marmeládu nejdřív přendá do misky podle vlastního vkusu, aby se mu dobře jedla!“ nebo „Bacha na autora, žere sušený banány, to snižuje IQ o 38 bodů!“… Anebo třeba i takhle:

From: borec.anonym@vykal.biz

kamarade,asi si to s tou klikvou pekne presral,nechtel bych bejt na tvym miste..
http://######­#.com/zobrazit­.php?id=kdo_lze_o_klik­ve
http://######­#.cz/item/proc-uzivatele-nezerou-klikvovou-marmeladu
http://######­#.net/blog/ch­utna-mi-klikva.html

aspon budes priste vedet ze se namas poustet na tenkej led,to se nevyplaci,clovek si jenom nadela nepratele

fuck!

Nic naplat, klikva je prostě supr. Takže ji, parchanti, koukejte pěkně žrát jako my, nebo vám rozbijem hubu!

Tak ještě jednou, polopatičtěji. Proč nepoužíváte Operu?

Minulý spot se opravdu nevyvedl. Ale můžu si za to sám – když ani jeden čtenář komentující článek nepochopí, o čem je řeč, a všichni vehementně sdělují něco úplně jiného, než na co se autor ptá, je to jednoznačně chyba autora. Asi jsem byl málo polopatický.

Takže ještě jednou a precizněji: vy, kteří nepoužíváte Operu, proč ji nepoužíváte? Zajímá mě to, chtěl jsem si zmapovat příčinu jejího neúspěchu (upřímně: mně její malé zastoupení trochu vadí, mám raději pestrost). Je to určitě výborný prohlížeč – ale lidi ho prostě nepoužívají. A mě zajímá: proč. Proč ho nepoužívám já a co se mi na Opeře nejvíc nelíbí, jsem už řekl. Ale zajímají mě ty ostatní důvody. Kde udělali soudruzi z Norska chybu.

A prosím, vážení. Vaše důvody, proč Operu používáte, mě nezajímají. Nechci vědět, co se vám na ní líbí. Stejně jako vaše vysvětlivky toho, co jsem kde pochopil/udělal špatně já, vaše rozbory mé inteligence a další argumenty dokazující, jak je Opera skvělá a Staníček blbej. To si laskavě nechte od cesty a držte se tématu. Zajímá mě pouze, co se komu na Opeře nelíbí a proč se rozhodl ji nepoužívat. Komentáře mimo téma budu nemilosrdně mazat.

A proč vy nepoužíváte Operu?

Vojtěch Bednář se na Lupě ptá, čím to, že prohlížeč Opera je stále lepší a vymakenější a vymazlenější, umí všechno, co neumí, doučí se, udělá vše za vás, opraví chyby, uvaří kafe, vypere, žehlit bude umět už v příští betaverzi, erotické funkce se připravují… – a pořád ho nikdo nechce. Vždycky když vidím, jak se u toho pak všichni ti nadšenci dohadují, který browser má víc čeho a který má jednodušší nastavení, přijde mi to spíš ku srandě. Až mládenci pochopí, že typický uživatel nikdy nic nenastavuje a naprostá většina lidí používá programy tak, jak je dostanou po instalaci, bude jim líp.

Nevím, proč konkrétně kdo Operu nepoužívá, ale já osobně v tom mám jasno. Když si mám vybrat mezi přeplácanou Operou, plnou funkcí, na kterou půl hodiny zírám a snažím se zorientovat, co ty desítky čudlíků, páček a udělátek znamenají a dělají – a mezi jiným browserem, který prostě používám, aniž bych nad tím musel dumat, mám výběr dost jasný.

opera.png safari.png firefox.png
Uživatelský prožitek z téže stránky v Opeře, Safari a Firefoxu (vše verze pro Mac OS X).

Že to pochopili v Applu, je skoro samozřejmé. Zjednodušování až na dřeň a maximálně pochopitelná použitelnost je to, čím jsou proslulí. Zjistili, že browser si vystačí s pěti tlačítky, tak prostě udělali browser s pěti tlačítky a já neznám použitelnější. V Mozille to pochopili taky a někdejší facelift někdejšího přeplácaného bumbrlíka na podobně napohled skromný a jednoduchý nástroj Firefoxu taky nesmírně prospěl. A až jednou pochopí i pánové z Opery, že síla je v jednoduchosti, sebevýkonnější motor že má být skrytý pod kapotou a že množstvím tlačítek, záložek a hejblátek nikoho neohromí, třeba se taky prosadí. Ostatně obliba a skvělá použitelnost ořezaných mini verzí Opery o lecčems svědčí.

Když si představím, že bych rodičům místo jednoduchého Firefoxu nainstaloval Operu a pak jim musel rok vysvětlovat, co co znamená a jak se s tím narába a kolik by toho z webů na svém 800×600 viděli, tak to bych jim tam zase vrátil IE a raději jim co chvíli odvirovával počítač. Dokážu si dost dobře představit, co všechno se kdejakému geekovi a nerdovi na Opeře tak strašně líbí. Blbé je, že oni nedokážou pochopit, co všechno se tak strašně na ní nelíbí nám, obyčejným bfu.

Pozn.: Jak jste jistě postřehli, tento příspěvek není určen uživatelům Opery. Běžte pryč. Oba.

Pozn. 2: Myslel jsem si, že se třeba mí milí čtenáři změnili. Ale kdepak. Z dvaceti komentářů nebyl ani jeden k věci, ani jeden přínosný. Takové komentáře nemají smysl. Mrzí mě to, říkal jsem si, že se třeba dozvím něco zajímavého, podnětného a užitečného, a ne jen to, jaký jsem vlastně blbec, že někdo vůbec nechápe, proč to sem píšu a podobné neinteligentní skřeky. Takže zase nic.

Gilotina na WordPress? (doplněno o závěr)

Jsa v dobrém rozmaru, rád bych vyšel vstříc svým ctěným čtenářům a milým čtenářkám a oddělil zrno od plev, zbavil druhdy seriosní blog plevele foodporna a toto vystrnadil někam, kde je nebude obtěžovat. Což chápu, jenom – neznalý detailně útrob zde použitého Wordpressu – zrovna nevím, jak to udělat.

Máte někdo nápad, jak to provést? Nejlépe jak rozdělit existující blog pod WordPressem na dva? Případně zkopírovat a z každého vymazat příslušnou polovinu? Anebo prostě jen vykázat určenou kategorii do nějaké skrýše, odkud by vylezla jen na výslovné požádání? Díky za každý tip.

Závěr

Dělení, štěpení a duplikování WordPressu, databáze a přilehlých dat se ukázalo jako sice řešitelné, ale skutečně přespříliš komplikované. Takže jsem raději poslechl dobrou radu a jenom trochu víc využil práci s kategoriemi. Napříště tedy jednak najdete v seznamu rubrik i odkaz na úvodní stranu bez článků o vaření, jednak na každé straně dole rozšířenou nabídku RSS (a nově i Atomu) pro všechny články, všechny články bez vaření a naopak jen články o vaření. Chce-li si tedy někdo vyhodit rubriku „Od plotny“, aby mu nestrašila ve čtečce nebo na úvodní straně, má tedy aspoň tuto možnost. Stejně jako ten, kdo má zájem jen o samotný foodblog.

Web dva nula, nula, nula, nula… (period.)

Mnoho z nás se dnes už bez webu neobejde. Na Internetu najdu všechno – počasí na Přimdě, větu cosinovu i Kozinovu, kdy mi jede autobus do Prahy, aktuální zprávy i názory kohokoli na cokoli. Ty především a je jich čím dál víc. A čím víc blogů, deníčků a komentářů je, tím méně jich čtu. Jak ostatně padlo v podnětné diskusiještě podnětnějšímu článku, kvantita je možná schopna zplodit i kvalitu, ale ta se zákonitě v té kvantitě utopí a ztratí.

Je vážně bezvadné, že o čemkoli, co nás napadne, už někde někdo něco napsal. Dokonce i největších obskurnostech, které nám jen můžou přijít na mysl. A čím zajímavější či populárnější téma, tím více názorů, pojednání i komentářů k němu existuje. Stovky, tisíce, miliony názorů, tipů, zkušeností, postřehů, zážitků, rad – moudrých i blbých, stejně tak, jako jsou chytří i blbí lidé.

Pohříchu blbých lidí je většina, Gauss si nic z prstu nevycucal a průměrné IQ je 100 přímo z definice. Miliony názorů, miliardy komentářů. Kvantita možná produkuje kvantitu, ale zkuste si zajít na Google a nechat si vyhledat „všechno o XYZ, co není blbé a napsal to někdo s IQ nad 100“… Můžu-li si vybrat, dám přednost dvěma třem kvalitním, rozumným názorům, o nichž lze třeba polemizovat, než dvěma třem milionům, které lze leda ignorovat.

Milarda nul je pořád nula. Zatoulá-li se mezi ně náhodou nějaká osamocená jednička, rázem celý celek povýší o mnoho řádů. Problém jenom je té jedničky si všimnout. Najít ji.

Parallels Desktop 3 je za dveřmi

Parallels konečně oficiálně ohlásili novou verzi své virtualizační aplikace Desktop for Mac 3.0. Ať si prezentují hlavní výhody jaké chtějí, to zásadní bude pro spoustu lidí přece jen podpora 3D grafiky. Hry a jiné zábavy pod OpenGL a DirectX konečně poběží rovnou v okně virtuálního stroje. Zajímalo by mě, jak moc teď mackaři hromadně začnou kupovat PC hry… ;-)

Ale ani další z novinek nebudou k zahození. Daleko užší integrace Windows s hostitelským systémem (můžete si například ke každému typu souboru přiřadit aplikaci, která jej bude otevírat, a to jak z Windows, tak i z Mac OS X). Ještě lepší coherence mód s integrovanou podporou sdílených složek. Lepší integrace s Linuxem. Lepší podpora USB zařízení, sdílení tiskáren, vyšší výkon, vyšší kvalita zvuku. Hodně zajímavě vypadá možnost uložit si kdykoli aktuální stav virtuálního stroje (snapshot) a v případě problému se k němu vrátit. A ne jen jeden a ne jen lineárně na jediné časové ose.

Dostupnost má být během června (termín WWDC se přímo nabízí), cena bude $79.99, upgrade $49.99, do 6. června pak v předobjednávce zlevněný na $39.99 (reálně zaplatíte €32.60). Já osobně jsem si ho už objednal, 20 % je příjemná sleva.