What I’m missing in CSS

In fact, there is only one thing I'm missing in CSS. But I miss it virtually every day: a kind of reusable parameters. What does it mean? Very often, I create a large stylesheets for a large project. A color palette is given and color codes are repeated many times through the stylesheet. It would be very nice to be able to predefine those colors as parameters (or user-defined keywords) at the beginning of the stylesheet, and then only use these symbolic values. Something like this (the syntax doesn't matter now):

@define {
   baseText: #003366;
   canvas: #f0f0f0;
   }

body {
   color: @baseText;
   background: @canvas;
   }
a:hover {
   color: @canvas;
   background: @baseText;
   }

If I need to replace a color in whole CSS, I could only edit one value in the @define section. If I want to change the color palette of the web site at once, I could edit only these predefined values.

Or, why use it for colors only? These substitutions could be useful in many ways.

@define {
   textColor: #003366;
   emphColor: #660000;
   canvasColor: #f0f0f0;
   baseFont: "palatino linotype", palatino, serif;
   titleFont: "Helvetica Narrow Black", Impact, Techno, sans-serif;
   stdPadding: 0.2em 2em 0.3em 1em;
   }
@define {
   stdBorder: 1px solid @textColor;
   }

body {
   color: @textColor;
   background: @canvasColor;
   font: 1em/1.67 @baseFont;
   }
h1 {
   color: @emphColor;
   font: 250%/1 @titleFont;
   }
.box {
   padding: @stdPadding;
   border: @stdBorder;
   }

Something like this would be very helpful in CSS 3.

Note: I'm sorry for this english spot on a non-english blog. I have no better place for it now. Comments in english only, please (if one is able to publish a comment through a Czech form).

Prima phishing po ránu pobaví

Tópra tén! Ja pít ten pólicist a já kontrolírunk tfuj penýšenka musím budu. Tej to mně tfuj penýšenka, ja okontrolíruju ten pro tvuj péspečí tópše. A ešte tfuj pyn to mně ukásuj, já okontrolíruju táky musim. Tópě nyc nestáne ani tfuj penýsy, fjéžiš tymně, ja zychr pólicist.

Aneb z ranní pošty:

From: quqbkn @ yahoo.com
Subject: VXznamnX OznXmenX ode CeskX Sporitelna Internet BankovnX
Date: 9. ledna 2008 23:40:15 GMT+01:00
To: undisclosed-recipients: ;
Reply-To: quqbkn @ yahoo.com

Drahoušek Zákazník,

Tato is tvuj funkcionár oznámení dle Ceská Sporitelna aby clen urcitý služba dát pozor pod vule být deactivated a odstranit kdyby nedošlo k obnovit se bezprostrední.

Predešlý oznámení mít been poslaný až k clen urcitý Žaloba Dotyk pridelil až k tato úcet.

Ackoliv clen urcitý Bezprostrední Dotyk , tebe musit obnovit se clen urcitý služba dát pozor pod ci ono vule být deactivated a odstranit.

Obnovit se Ted tvuj SERVIS 24 Internetbanking.

SERVIZ: SERVIS 24 Internetbanking

SKONANI: Leden, 11 2008

Být zavázán tebe do using SERVIS 24 Internetbanking. My ocenit tvuj obchod a clen urcitý príležitost až k sloužit tebe.

Ceská Sporitelna Služba úcastníkum


DULEŽITÝ Služba úcastníkum HLÁŠENÍ


Být príjemný cinit ne namítat až k tato poselstvi. Do jakýkoliv bádat , dotyk Služba úcastníkum

© Ceská Sporitelna.

Všechna práva vyhrazena.

Roztomilé je to. Ale z té výhrůžky skonáním se zítřejším datem mám přece jen malinko obavy…

Když vás výrobce zorientuje, zaopatřte krabici aneb Jak se reklamuje na Pixmanii

Nakupování jako takové je na Pixmanii celkem dobré. Nejspíš s ním bude většina lidí spokojena – ale jen do první reklamace nebo potřeby poprodejní či technické podpory.

Pixmania je celoevropský obchod s elektro-, foto- a výpočetní technikou. Je známá širokým sortimentem a extrémně nízkými cenami – většinu výrobků zde koupíte obvykle o pár procent levněji než u nás. Sídlí ve Francii, ale rozhraní nabízí v mnoha jazycích, včetně jakési češtiny. Nakupování je pohodlné i přes poněkud divočejší stránky výrobků, skladové informace jsou pro nás nadstandardně aktuální, manuály české, doručení rychlé.

Jazyk na webu Pixmanie je ovšem prvním zádrhelem, na který člověk narazí. Informace zde nejspíš překládá do češtiny nějaký mírně poučený cizinec s pomocí strojového překladu, jinak si to nedokážu vysvětlit. Čím víc na ráně jsou stránky, tím je zde čeština lepší – ovšem jak se noříte do hlubin webu a čím detailnější informace hledáte, tím více se v tom podivném jazyku ztrácíte. Tvrdí, že to je čeština, vypadá to jako čeština, ale čeština to přitom není. Slova jsou česká, ale často poskládaná do jakýchsi shluků, která ani vzdáleně nepřipomínají české věty. Spíš nějaké surrealistické dí­lo.

  • Vaše zapsání newsletter. Jedním kliknutím se zapíšete/odpíšete do newsletter.
  • Nacházejí se v seznamu zpětně zaslaných výrobků, nefunkční výrobky. Vyplnění těchto políček nemá žádný vliv na vyřízení zpětně zaslaného výrobku. Tato informace je nutná k vyřízení zpětného zaslání.
  • Nelepte prosím etiketu přímo na krabici vašeho výrobku, ale zaopatřte tuto krabici.
  • Ohledné níže uvedeným informacím, doporučujeme vám zkontaktovat výrobce, který vám poskytne adresu příslušného Servisu. V případě, že Váš výrobek je skutečně mimo provozu, výrobce Vás zorientuje na zpáteční adresu, na které co nejrychleji vyřeší Váš problém.

A právě reklamace či potřeba jakékoli poprodejní podpory dělá z Pixmanie tak trochu noční můru. Budete-li mít štěstí, budete zde spokojeně nakupovat třeba i několik let jako já. Až jednou se něco pokazí a vy musíte zboží reklamovat. V prvé řadě pochopit z textů na webu Pixmanie třeba postup při reklamaci vyžaduje skutečně celého člověka a velkou dávku fantazie. Ale ani s ní s i nejsem zcela jist, jestli jsem si dovodil správně, co mi asi tak pixmaniakální Francouz chtěl říct…

Ale snad ano, snad jsem si správně vyrobil a vytiskl návratový lístek, snad jsem krabici správně zaopatřil a provedl zpětné zaslání ohledné uvedeným informacím (ačkoli výrobce mě na zpáteční adresu nezorientoval). Při odesílání balíku se ovšem člověk musí připravit na další nástrahy. Nejprve je to adresa, patrně nejdelší, co jsem kdy viděl:

Centre de retour FV
Chez Wincanton
Bâtiment B
Avenue de la commune de Paris
Zac de la maison Neuve
91226 Bretigny sur Orge
France

Česká pošta nemá formulář, kam by se takováto adresa vešla. Druhá facka přijde při placení. Balík do Francie mě přišel bratru na 735 Kč. A to bez pojištění, to bych musel přebalovat a úplně jinak a znovu zaopatřovat. Zábavná byla druhá možnost: zatímco letecky stojí přeprava zmíněných 735 Kč a doručení trvá cca 10 dní (naše pošta patrně létá do Francie cesnou s patnácti mezipřistáními přes severní pól), tak ekonomická varianta trvá až 30 dní a stojí asi o 50 korun více. (Dlužno podotknout, že z Francie byla u mě zásilka kurýrem za dva dny a za zlomek této ceny.) Tak jako tak se mi při placení protočily panenky – a nezbývá mi než doufat, že reklamace bude uznána a prodejce mi poštovné uhradí, jak na webu slibuje.

V případě, že se zakoupený výrobek pokazí a technická expertíza prokáže, že porucha spadá pod záruční podmínky, proplatíme Vám náklady za odeslání výrobku. Uchovejte si tedy prosím potvrzení o platbě a zašlete nám ho i s číslem Vaší objednávky na adresu:

Service Client Pixmania
Europe Centrale
43–47 avenue de la Grande Armée
75016 Paris
Francie

(Kdo a jak ale uhradí poštovné za zaslání dokladu o poštovném, už se ovšem nikde nepíše.)

Všechny peníze, které jsem nákupem tam uspořil, padly na odeslání výrobku k reklamaci, o netriviálním balení krabice, poštovních formalitách, ztraceném času a nervech ani nemluvě. Držím palce všem, kdo na Pixmanii nakupují, aby nikdy nemuseli reklamační proceduru podstupovat. Bohužel, vzhledem k dlouhodobě klesající kvalitě všeho (polovina z věcí, které jsem si v posledních letech koupil, se tak či onak velmi záhy porouchala, rozpadla či prostě nefungovala správně) toto riziko stále stoupá a stává se velmi pravděpodobným. Osobně už si na Pixmanii nejspíš nekoupím ani šroubek a dám přednost českému, byť o něco dražšímu obchodu.

Javascriptový problém: pojmenování obsahu pole

Narazil jsem na docela zajímavou otázku v Javascriptu a zajímalo by mě, jak takovou věc co nejelegantněji vyřešit. Řekněme, že mám funkci, která od nějkaého cizího externího zdroje dostává jediný parametr, který je pole. Pořadí a význam jeho položek jsou pevně dány, délka pole je proměnná (nemusí být uvedeny všechny definované položky) a podobu a způsob předávání toho parametru nemohu nijak ovlivnit. Otázka zní, jak co nejlépe načíst toto pole tak, abych na jeho položky nepřistupoval přes indexy, ale přes nějaká smysluplná jména.

V PHP to udělám snadno:

list($jmeno,$prijmeni,$datum,...,$status) = $arr;

V Javascriptu ale (pokud vím) podobný konstrukt není. Úplně nejpitomější řešení je nasnadě:

function X(arr) {
   var jmeno = arr[0];
   var prijmeni = arr[1];
   var datum = arr[2];
// ...
   var status = arr[arr.length-1];
// ...
   alert(prijmeni);
   }

Což je vážně docela hloupé. Malinko lepší (nebo spíš čistší) se jeví přiřazení do objektu:

function X(arr) {
   var osoba = {
      jmeno: arr[0],
      prijmeni: arr[1],
      datum: arr[2],
//    ...
      status: arr[arr.length-1]
      }
// ...
   alert(osoba.prijmeni);
   }

Taky si můžu ty názvy předdefinovat a přiřazení zautomatizovat:

function X(arr) {
   var def = ['jmeno','prijmeni','datum', ..., 'status'];
   var n = def.length;
   if (arr.length<n) n = arr.length;
   var osoba;
   for (var i=0;i<n;i++) osoba[def[i]] = arr[i];
// ...
   alert(osoba['prijmeni']);
   }

anebo rovnou jako správný drsoň:

Array.prototype.addKeys = function(def) {
   var n = Math.min(def.length, this.length);
   for (var i=0;i<n;i++) this[def[i].toString()] = this[i];
   }
function X(arr) {
   arr.addKeys(['jmeno','prijmeni','datum', ..., 'status']);
// ...
   alert(arr.prijmeni);
   }

Ale určitě existuje nějaký lepší, elegantnější způsob, jak si ten obsah pole pojmenovat. Napadne někoho něco?


Update: Moc pěkné řešení

Kolega wiki přišel na poměrně elegantní a podle mě vtipné řešení: předat pole, které funkce dostane, jako standardní parametry druhé funkci, která už s nimi bude pracovat normálně. Nejlépe ukázat na příkladu:

function X(arr) {
   X2.apply(null,arr);
   }
function X2(jmeno,prijmeni,datum,...,status) {
// ...
   alert(prijmeni);
   }

Podle potřeby bych si to mohl upravit do nějakých sofistikovanějších tvarů, ale princip zůstává. Ve finále by to mohlo vypadat například takhle:

function X(arr) {
   (function (jmeno,prijmeni,datum,...,status) {
//    ...
      alert(prijmeni);
      }).apply(null,arr);
   }

Má to jen malou mušku v tom, že to funguje až v Javascriptu 1.3, resp. JScriptu 5.5, tedy od IE 5.5 (v 5.0× to chodit nebude), ale to už by dnes nemělo skoro nikoho trápit. Díky moc za supr nápad.

Co mám rád na macu

Za poslední dny jsem už potřetí zblízka narazil na obligátní (a plamenné) téma „Windows vs. Mac“. Používám oba systémy současně, ale mou primární platformou je mac. Každému jeho Poděbrady, ať si každý vybere, co mu vyhovuje – jsem dalek toho, abych někomu vnucoval to či ono. Doma máme macky, zbytku rodiny doporučuju a pořizuju spíš PC/Win, znám poměrně dobře klady i zápory obého a vždy si vybírám především podle vhodnosti řešení než podle toho, jestli bude myš barevně ladit s monitorem (jo, znám pár takových). O Windows moc mluvit nemůžu, protože jsem pouze jejich pasivním uživatelem, počítače Apple používám aktivně už nějakých 15 let, takže se cítím jistější v kramflecích spíše na téhle půdě. Rád bych zmínil pár hlavních věcí, které právě teď považuji na macích osobně za nejpříjemnější, které mi vyhovují a které rád používám. Rozhodně netvrdím, že stejné nebo podobné funkce a vlastnosti nejsou i tam či onde – a ani mě to nezajímá. Já nedělám žádné srovnání, jen výčet toho, co považuji na svém počítači za příjemné a pro mě užitečné. (Bohužel už vím, že významné části „diskutérů“ se tyhle věci vysvětlit nedají, takže z pochopitelných důvodů tento článek nemá povoleny komentáře. Následující výčet nemá žádné logické pořadí, systém v tom nehledejte. Řadím to tak, jak mě to právě napadlo.)

  • Integrace. Proprietární a uzavřené řešení od jednoho výrobce má sice své vady a je to dvousečná zbraň, který si vybírá svou daň jinde, ale to, jak všechny komponenty a aplikace spolu dokáží komunikovat a spolupracovat, je prostě úžasné.
  • Styl, Guidelines, Look & Feel. Apple si kdysi stanovil pravidla, jak psát dobře použitelné aplikace, a dodnes se jich drží. Nemusím číst manuály, každá aplikace se ovládá stejně, prakticky všude fungují stejné kláveskové zkratky, vše pracuje pod stejnou logikou. Drží se jednotný styl UI a líbí se mi to i vizuálně. Někomu nemusí, mně ano.
  • Intuitivnost, jednoduchost. Naprostou většinu úkonů, které jsem třeba nikdy v životě nedělal, většinou trefím na první dobrou odhadem a intuicí. Systém po mně nevyžaduje vysokou odbornost, zjednodušuje, polopatizuje.

Ale dost obecných věcí, raději k těm konkrétnějším.

  • Multimediální schopnosti. Core Audio, Core Image, Core Video, Core Animation – laik nepochopí, odborníkovi netřeba vysvětlovat.
  • Automator. Neznám jednodušší a rychlejší způsob, jak na počítači něco naprogramovat. Utilitu na přejmenovávání souborů jsem si vyrobil na tři kliknutí.
  • Plug'n'Play. Ať si kdo chce co chce říká, můj mac je jediný počítač, který jsem v životě potkal, k němuž připojím externí zvukovou kartu, USB MIDI klávesy, sedmitlačítkovou myš a telefon přes bluetooth a hned všechno používám, aniž bych musel něco instalovat.
  • Dashboard a web clips. Widgety jo, prima sranda, ale dá se bez nich žít. Ale moci si v browseru vyříznout libovolný kousek stránky a uložit si ho jako „živý“ widget, to je teprve to správný maso.
  • PDF na systémové úrovni. Práce s PDF je na macu úžasná. Prohlídnu si ho přímo v browseru, ve Finderu nebo v Preview, které je na práci s PDF asi tak bambilionkrát rychlejší než všechny Adobe Readery dohromady. Vyhledání čehokoli i v mnohasetstrán­kovém PDF je bleskové. PDF vytvoříte z čehokoli, uložíte je z každé aplikace. I náhled tisku je v PDF.
  • Dictionary. Konečně k něčemu i pro mě. Výkladový slovník – fajn. Ale integrovaná Wikipedia (i česká) – boží.
  • UNIX pod zadkem. Nemám na to pouštět se do rozborky architektury systému. Ale takový unixový terminál se často hodí i lamě jako já. A zdaleka ne jen na obligátní ls -la
  • Quick Look. Stisknu mezerník na jakémkoli souboru a prohlédnu si ho. Můžu listovat vícestránkovým PDF, Wordem, excelskou tabulkou, pustím si film nebo MP3 – skoro cokoli (a pluginy na exotičtější formáty lze dodělat), aniž bych musel startovat nějakou aplikaci. Otevření je okamžité.
  • Font Book. viz dřívější příspěvek.
  • Front Row & dálkový ovladač. Než jsem dostal k novému macu dálkový ovladač, netušil jsem, jak je takové multimediální centrum příjemné, i když sedím na dosah klávesnice a myši.
  • Bonjour a sítě vůbec. Zatímco v Tigerovi byla domácí síť a práce se síťovými disky ještě trochu opruz, Leopard už to řeší skvěle. Už nevidím v základní úrovni síťové disky, ale server a všechny jeho disky pod ním. Když se připojím k jednomu, k druhému se už připojí bez dalších brykulí. Komunikace se serverem navíc běží v samostatném threadu, takže třeba při nečekaném odpojení síťového disku už nemusím čekat na odezvu. (O klasickém „síťování“ ani nemluvím, nastavit TCP/IP, wifi a nainstalovat síťovou tiskárnu zvládla moje žena už v Tigerovi.)
  • Spotlight (s kalkulačkou). I když vyhledávání moc nepoužívám, tak čas od času přece jen něco hledat potřebuju. A to pak ocením tu sílu toho indexovacího stroje. V dokumentech, souborech nebo mailech se hledá stejně jako na webu Googlem. Včetně toho, že když tam napíšu matematický výraz, spočítá mi to výsledek. Kalkulačku už nepotřebuju.
  • Systémový zoom & Inverzní zobrazení. Ctrl+kolečko myši zoomuje celou obrazovku. Ctrl+Alt+Cmd+8 u­dělá z obrazovky negativ. Netřeba vysvětlování. Zoom obrazovky je skvělý třeba při přehrávání videa, které nejde snadno zvětšit. A negativ je k nezaplacení, když má nějaký web šílené barvy, ale především ve chvíli, kdy už mám unavené oči a špatně se mi čte bílý text na černém. Po deseti hodinách čučení do monitoru mi negativní text už vibruje před očima a není mi příjemné ho číst – jedním kliknutím si to přehodím do negativu a oči mají radost.
  • Ovládání & Exposé. Elegance, s jakou se dají přenášet věci z aplikace do aplikace, na plochu a mezi okny se nedá popisovat, to si člověk musí vyzkoušet. Zvlášť když mám na jednom bočním tlačítku myši namapované zobrazení plochy (všechna viditelná okna odjedou ke straně) a na druhém zobrazení virtuálních ploch (Spaces). A všechno funguje, i když třeba něco chytnu a přetahuju myší. Bezmezně návykové.
  • GarageBand a muzika vůbec. Být muzikant a nemít k tomu maca, nedokážu si ani představit. MIDI, ASIO, audio drivery a efekty přímo v systému (viz Core Audio výše), téměř nulová latence DSP, obrovský výběr profesionálních řešení. Ale profesionál si vybírá střízlivě – nejvíc jásá amatér jako já. Pustím si GarageBand, vyberu si, jestli si chci zajammovat brush jazzík nebo texaský blues, zapíchnu kytaru do stroje a nestarám se o žádnou techniku, jen o muziku.
  • Intel inside. Podle mě jednoznačně skvělý tah. A ne proto, že by ten nebo onen procesor byl lepší, ale prostě proto, že si můžu nativně pouštět Mac OS X i Windows, a to dokonce současně (obrázek je starý, ještě z Tigera; pod Leopardem to všechno vypadá jinak).

Asi to není vše, ale to hlavní asi ano. Pokud si ještě vzpomenu na něco zásadnejšího, dopíšu to sem.

Mac OS X: Font Book ještě lépe použitelný

Systémový nástroj pro správu písem Font Book v Mac OS X doznal v novém systému 10.5 Leopard mnoha vylešení. Krom výborných možností tisku a automatického třídění podle zvoleného systémového jazyka poskytuje nyní o třídu lepší správu písem použitelnou teď už i v profesionální praxi. Jednak funguje automatická aktivace fontů – pokud si aplikace o nějaký font řekne, Font Book jej sám dočasně aktivuje (do vypnutí aplikace). To jsem sice ještě podrobně netestoval, ale zdá se, že to platí jen pro „slušné“ aplikace, používající systémové API. V prasáckých programech, které leccos obcházejí a všechno si dělají samy (např. bastard Adobe Fireworks CS3), to těžko bude kdy fungovat.

Ale to hlavní, pro mě vůbec nejhlavnější: konečně se mi daří pracovat s vlastní velkou kolekcí fontů přímo v systému. Je docela možné, že to fungovalo i v Tigerovi, ale teď a tady jsem to konečně pochopil a rozchodil ke své spokojenosti. Jde o to, že máte fonty uspořádané na disku v nějaké vlastní hierarchii a logice. Někdo je má rozdělené do složek podle výrobce, někdo raději po projektech, někdo (včetně mě) dává přednost rozdělení podle typu (antikvy, grotesky, kaligrafie apod.). Kdykoli jsem takovou kolekci písem svěřil Font Booku, udělal mi v nich ve finále leda obrovský hokej a pokud se mi náhodou povedlo ho i přinutit, aby soubory s písmy nikam nekopíroval, stejně to nedělalo dobrotu. Až teď jsem objevil možnost, o které jsem dosud neměl potuchy: nepřidávat kolekce (složky) písem jako kolekce Font Booku, ale přidat každou jako novou knihovnu (File > New Library). Tyto uživatelské knihovny mají tu skvělou vlastnost, že fonty do nich načtené můžou být kdekoli (v libovolné složce, na externím či síťovém disku, na CD, kdekoli), Font Book s nimi nijak nemanipuluje, nikam nekopíruje ani nepřesouvá, používá je přímo z jejich umístění, jen je podle potřeby aktivuje a deaktivuje.

Font Book Libraries

Následně vytvořené kolekce (které se pak zobrazují jako kategorie při výběru písma v aplikacích) mohou kopírovat strukturu těchto knihoven – např. já mám knihovnu „Grotesky“ a současně kolekci „Grotesky“, které mají téměř stejný obsah (kolekce obsahuje všechny fonty z té knihovny, plus je tam pár bezpatkových fontů, které jsou uloženy přímo v systému) – ale taky nemusejí. Můžu mít knihovny třeba rozdělené podle výrobců (Adobe, URW, Střešovická atd.) a kolekce už sdružené přes všechny knihovny a rozdělené podle typu písma a/nebo podle projektů. Jak je komu libo.

Tímto postupem je velmi jednoduché přidat do systému složku s písmy nějakého projektu, na kterém právě pracuji. Dostanu třeba CD s podklady pro zlom plakátu, složku s písmy si přidám do Font Booku jako novou knihovnu a systém bude pracovat s písmy tam, kde jsou uložena. A až zakázku dokončím, knihovnu zase z Font Booku vyhodím. Je to jednoduché a hlavně to funguje. Žádný Font Explorer, Suitcase, ATM nebo jiné molochy odporné už snad nebudu nikdy potřebovat. Aspoň doufám.

Kabelová topomorfologická latence

Kabelová topomorfologická latence, často uváděná jen jako kabelová latence (Cable Latency, LC) je nově zavedená fyzikální veličina a je definována takto:

Kabelová topomorfologická latence LC je pravděpodobnostní časový interval mezi okamžikem, kdy položíme dva eletrické kabely vedle sebe, a okamžikem, kdy na nich samovolně vznikne uzel.

Platí přitom, že s intenzitou pozorování tohoto fyzikálního děje pozorovatelem se hodnota LC limitně blíží k nekonečnu, současně se však nepřímo úměrně zkracuje i následná parciální latence od okamžiku ukončení pozorování. (Laicky řečeno, když dva kabely pozorně sledujeme, nic se nestane; pokud se dívat přestaneme, potom čím déle jsme je předtím pečlivě hlídali, tím rychleji se na nich uzel udělá.) Pozn.: Obdobná úměra platí i pro složitost topologie výsledné kompozice. (… tím víc se to zašmodrchá.)

Kabelová latence závisí na mnoha faktorech, kromě stupně entropie okolí a dynamiky prostředí hraje hlavní roli latentabilní koeficient použitého kabelu (LACx). Různé materiály i různé kabely z téhož materiálu mají tento koeficient různý. Obvykle nabývá hodnot >1, materiály s koeficientem menším než 1 (tj. snižující tendenci k zauzlování) nejsou příliš časté, ani není obvyklé z nich vyrábět elektrické vodiče (např. pevně zabudované ocelové trubky, těžké betonové bloky apod.). Obvyklé jsou spíše hodnoty výrazně vyšší než 1 – např. audio kabely (jack-jack 5, cinch-cinch 7), sluchátkové kabely (22,7), kabely za televizí (až 60); extrémů až k hodnotám kolem 100 pak dosahují kabely používané ve výpočetní technice (72 USB, 94,7 síťový kabel, až 105,3 VGA atd.).

Základní vzorec pro výpočet kabelové latence pro kabely uložené paralelně na vodorovné ploše je:

LC = d / (E . D . LAC2)

kde LAC = LACc1 . LACc2 . … . LAC­cN

kde d je vzdálenost kabelů, E je koefiecient entropie systému, D je vnitřní rychlost systému („dynamičnost“, [m/s]) a LAC celkový latentabilní koeficient participujících kabelů.

Pozn.: V případě složitější počáteční topologie kabelů je výpočet výrazně složitejší a společně s kabelovou topomorfologií je předmětem studia Diferenciální entropie II v postgraduálním ročníku. (Vliv pozorovatele na topomorfologický systém je stále ve fázi intenzivního výzkumu a zájemci se mohou přihlásit na dobrovolné semináře v klubovně Schrödingerovy společnosti.)

Příklad. Mějme v pracovně účetního dva kabely uložené paralelně 3 cm od sebe. A = standardní audio 2× jack 3.5"; B = síťový kabel k počítačovému zdroji. Jaká bude jejich standardní kabelová latence? Pozn.: hodnoty pro pracovnu účetního v běžný pracovní den mimo období uzávěrky uvažujme: koef. entropie E = 0,15; vnitřní dynamika systému D = 2,9.10-8 m/s

Řešení. Jednoduše dosadíme do základního vzorce vstupní hodnoty a vypočteme. LACA je zde 5, LACB je 94,7.

LAC = LACA . LACB = 5 . 94,7 = 473,5
LC = 0,03 / (0,15 . 2,9.10-8 . 473,52) = 30,76 s

Kabely tedy mají tendenci zauzlovat se přibližně do 30 sekund.

Jak Logitech šel do kytek

Fakt jsem měl rád firmu Logitech. Upřímně, nedal jsem na ni dopustit. Měl jsem od nich skvělou myš, jejich reprobedny se subwooferem hrály víc než dobře, nakonec jsem si pořídil i jejich univerzální dálkový ovladač. Jenže časem u repra zkorodoval konektor či co a při sebemenším zavadění o kabel či bednu otřesně zapraskají, zaprskají a někdy i přestanou hrát. OK, už mají pár let, třeba na to mají nárok. Jenže původní myš taky odešla a nová už jaksi nebyla tak dobrá. Ovladače a další software, což byla vždy nejslabší stránka Logitechu, se staly ještě horšími, ještě, že jsem se bez nich mohl obejít. Kamera, kterou mi po delších peripetiích doporučili na technické podpoře, nakonec vůbec nefungovala, musel jsem ji vrátit. Nakonec jsme se dobrali k tomu, že Logitech vlastně přestal kamery pro macy dělat úplně. Pak odešla definitivně i druhá myš. Na dálkovém ovladači se vyklechtala některá důležitá tlačítka natolik, že přestala zcela fungovat a ovladač mohl jít leda do koše (resp. do opravy, což je ale vzhledem k „výměnnému“ stylu dnešních oprav skoro totéž). Držel jsem se té důvěry ve značku nepochopitelně zuby nehty a koupil ještě další ovladač, zcela novou řadu (hračka bratru za deset tisíc). A co to? Tlačítka vynechávají, dotykový displej je nepřesný, ovládací software je plný chyb, přístroj zatuhává; a především: neuvěřitelně chybové je uživatelské programování tlačítek. Některá vůbec nefungují, po poslední aktualizaci jich polovina zmizela, některá dělají něco úplně jiného. Zatímco před několika lety byl support Logitechu ještě poměrně rychlý, vstřícný a ochotný, dnes většinou dělají mrtvého brouka a pokud vůbec odpovědí, připomíná debata s nimi rozhovor s nahluchých blbem a vleče se týdny.

Až repráky doslouží, pořídím si rozhodně jinou značku. Myš už mám nějakou dobu laserovou od Microsoftu a jsem s ní velmi spokojen. Ovladač-neovladač mám sto chutí hodit z okna, ale protože je mi líto těch peněz, budu se ještě pokoušet přetahovat se supportem a čekat na aspoň trochu funkční upgrade jejich softwaru. Každopádně po několika letech zkušeností už mám jasno a nic od Logitechu si na hodně dlouho nekoupím. A každému rozhodně doporučím, pokud je to jen trochu možné, poohlédnout se raději po jiné značce.