Rubrika: Všeobecné

Gilotina na WordPress? (doplněno o závěr)

Jsa v dobrém rozmaru, rád bych vyšel vstříc svým ctěným čtenářům a milým čtenářkám a oddělil zrno od plev, zbavil druhdy seriosní blog plevele foodporna a toto vystrnadil někam, kde je nebude obtěžovat. Což chápu, jenom – neznalý detailně útrob zde použitého Wordpressu – zrovna nevím, jak to udělat.

Máte někdo nápad, jak to provést? Nejlépe jak rozdělit existující blog pod WordPressem na dva? Případně zkopírovat a z každého vymazat příslušnou polovinu? Anebo prostě jen vykázat určenou kategorii do nějaké skrýše, odkud by vylezla jen na výslovné požádání? Díky za každý tip.

Závěr

Dělení, štěpení a duplikování WordPressu, databáze a přilehlých dat se ukázalo jako sice řešitelné, ale skutečně přespříliš komplikované. Takže jsem raději poslechl dobrou radu a jenom trochu víc využil práci s kategoriemi. Napříště tedy jednak najdete v seznamu rubrik i odkaz na úvodní stranu bez článků o vaření, jednak na každé straně dole rozšířenou nabídku RSS (a nově i Atomu) pro všechny články, všechny články bez vaření a naopak jen články o vaření. Chce-li si tedy někdo vyhodit rubriku „Od plotny“, aby mu nestrašila ve čtečce nebo na úvodní straně, má tedy aspoň tuto možnost. Stejně jako ten, kdo má zájem jen o samotný foodblog.

Nová grafika České televize

Česká televize představila novou grafiku. Zcela nová loga stanic, znělky a předěly, celkově změněný audiovizuální styl se na obrazovkách objeví už od 1. září.

Má to šmrnc, má to švih, má to hlavu a patu. Má to logiku a drží to krásně pohromadě. Má to styl a lehký rukopis. Až se mi nechce věřit, že z těch pro mě původně ohyzdných návrhů loga vzniklo něco tak stylového a působivého. Čím víc na to koukám, tím víc se mi to líbí. A je zajímavé sám na sobě pozorovat, jak diametrálně odlišně vnímám statické, nicneříkající obrázky, a jak rozpohybovanou živou grafiku.

Jsem jen tupý bývalý détépák, zatuchlý na té své dvourozměrné placce bez špetky té pravé představivosti ve čtvrté (časové) ose. Připravované logo ČT a z něj derivovaná loga stanic a grafika mi od samého začátku připadly poměrně hnusné – a při mé neschopnosti vidět to jinak než ploše a staticky to taky stále hnusné je. Podobně to ostatně vidí většina těch, kteří na novou grafiku ČT hrnou kritiku. Pohříchu je ale televize přímým protikladem čehokoli statického.

Mimochodem, velice mě baví a považuji za geniální cestu, kterou si ČT vybrala pro budoucí změnu svého hlavního loga. Vsadím se, že až za rok přijde s tím C a proužkem nad ním, bude to už všem připadat zcela samozřejmé a logické (zatímco dnes by za to byli asi vyobcováni a lynčováni rozhořčenýma občani).

Relaxační extáze v tichém kotli komorního stadionu

Miluju živou hudbu. Není krásnějšího zážitku z hudby, než být na dotek od muzikantů, koukat jim pod ruce a do úst a vlastními póry cítit, jak se právě tvoří to, co poslouchám, být přímo u zrodu hudby. Sebelepší nahrávka nedokáže nahradit ten zážitek, kdy osobně vidím a cítím vznik každého tónu, každou nuanci, souhru a soulad všech na podiu. Je tolik koncertů, kde bych chtěl fascinovaně stát co nejblíž a prožívat si osobně každou notu…

Nemám rád koncerty. Stojím v kotli pod pódiem, kolem mě ječí a poskakuje dav a já mám chuť na ně řvát „držte huby a poslouchejte, hovada!“. Jenže všichni kolem jsou tam kvůli něčemu jinému, co jde úplně mimo mě. Nejsem ten pravý pro koncerty a festivaly – ostatně která kapela by chtěla hrát pro sto tisíc jedinců, stojících tiše na stadionu a slastně poslouchajících se zavřenýma očima. Je tolik skvělých koncertů, na které prostě nepatřím…

Koukám na vystoupení U2 v Miláně a tolik bych tam chtěl/nechtěl být.

Web dva nula, nula, nula, nula… (period.)

Mnoho z nás se dnes už bez webu neobejde. Na Internetu najdu všechno – počasí na Přimdě, větu cosinovu i Kozinovu, kdy mi jede autobus do Prahy, aktuální zprávy i názory kohokoli na cokoli. Ty především a je jich čím dál víc. A čím víc blogů, deníčků a komentářů je, tím méně jich čtu. Jak ostatně padlo v podnětné diskusi k ještě podnětnějšímu článku, kvantita je možná schopna zplodit i kvalitu, ale ta se zákonitě v té kvantitě utopí a ztratí.

Je vážně bezvadné, že o čemkoli, co nás napadne, už někde někdo něco napsal. Dokonce i největších obskurnostech, které nám jen můžou přijít na mysl. A čím zajímavější či populárnější téma, tím více názorů, pojednání i komentářů k němu existuje. Stovky, tisíce, miliony názorů, tipů, zkušeností, postřehů, zážitků, rad – moudrých i blbých, stejně tak, jako jsou chytří i blbí lidé.

Pohříchu blbých lidí je většina, Gauss si nic z prstu nevycucal a průměrné IQ je 100 přímo z definice. Miliony názorů, miliardy komentářů. Kvantita možná produkuje kvantitu, ale zkuste si zajít na Google a nechat si vyhledat „všechno o XYZ, co není blbé a napsal to někdo s IQ nad 100“… Můžu-li si vybrat, dám přednost dvěma třem kvalitním, rozumným názorům, o nichž lze třeba polemizovat, než dvěma třem milionům, které lze leda ignorovat.

Milarda nul je pořád nula. Zatoulá-li se mezi ně náhodou nějaká osamocená jednička, rázem celý celek povýší o mnoho řádů. Problém jenom je té jedničky si všimnout. Najít ji.

Parallels Desktop 3 je za dveřmi

Parallels konečně oficiálně ohlásili novou verzi své virtualizační aplikace Desktop for Mac 3.0. Ať si prezentují hlavní výhody jaké chtějí, to zásadní bude pro spoustu lidí přece jen podpora 3D grafiky. Hry a jiné zábavy pod OpenGL a DirectX konečně poběží rovnou v okně virtuálního stroje. Zajímalo by mě, jak moc teď mackaři hromadně začnou kupovat PC hry… ;-)

Ale ani další z novinek nebudou k zahození. Daleko užší integrace Windows s hostitelským systémem (můžete si například ke každému typu souboru přiřadit aplikaci, která jej bude otevírat, a to jak z Windows, tak i z Mac OS X). Ještě lepší coherence mód s integrovanou podporou sdílených složek. Lepší integrace s Linuxem. Lepší podpora USB zařízení, sdílení tiskáren, vyšší výkon, vyšší kvalita zvuku. Hodně zajímavě vypadá možnost uložit si kdykoli aktuální stav virtuálního stroje (snapshot) a v případě problému se k němu vrátit. A ne jen jeden a ne jen lineárně na jediné časové ose.

Dostupnost má být během června (termín WWDC se přímo nabízí), cena bude $79.99, upgrade $49.99, do 6. června pak v předobjednávce zlevněný na $39.99 (reálně zaplatíte €32.60). Já osobně jsem si ho už objednal, 20 % je příjemná sleva.

Chcete slavné seriály? Pusťte si TV a hledejte!

Ač by se to nemuselo zdát, české televize při akvizicích nezahálejí a někdy i docela rychle nakupují a uvádějí i ty nejlepší a nejslavnější seriály. Při troše snahy tak na našich kanálech už můžete většinu světových hitů najít a i když Přátelé dávno skončili a Joey nestojí za zlámanou grešli, najde se tu dost dalších a kvalitních náhrad. Lost (Ztraceni; Nova), Desperate Housewives (Zoufalé manželky; Prima), Hustle (Podfukáři; reprízuje ČT), War at Home (Rodinná válka; HBO), The Class (Spolužáci; HBO), Studio 60 (HBO), IT Crowd (Partička IT; HBO), Entourage (Vincentův svět), Six Feet Under (Odpočívej v pokoji), The Office (Kancl; ČT)… Stačí občas důkladně prolistovat TV program.

České televize mají jedinečné nadání zabít téměř cokoli, co nakoupí. Především ty, které nežijí z reklam – protože Nova a Prima (Lost/Ztraceni, resp. Desperate Housewives/Zoufalé manželky) se přece jen chovají normálně a svůj hit i jako hit prodávají: primetime, upoutávky při každé příležitosti, nadstandardní dabing. Jejich seriály se nedají přehlédnout. Ale tušil by někdo, že podobné hity se dají najít i na HBO či dokonce na ČT? Na HBO přitom najdete současný sitcomový hit War at Home (Rodinná válka), Entourage (Vincentův svět), The Class (Spolužáci) od autorů Přátel, na Zlatý Globus nominované Studio 60, ba dokonce i kultovní IT Crowd (Partička IT). Ale pokud se náhodou netrefíte úplně přesně, skoro se o nich nedozvíte. A dozvíte-li, zjistíte, že to je ve zcela nemožný čas, kdy se dívat nemůžete a opakování se nekoná. A dozvíte-li, trefíte-li a stihnete-li, může vás ještě nečekaně vyděsit otřesný dabing (IT Crowd).

A Česká televize? Úplnou náhodou jsem našel v Týdnu zmínku o tom, že ČT vysílá The Office (Kancl). A nikoli americký remake, ale originál, patrně nejslavnější britský sitcom poslední dekády, Glóbů a jiných cen posbíravší již nepočítaně. A kdyže kdeže? Že ještě nezačali vysílat ani upoutávku, že? Nejspíš ani nebudou, protože Kancl začíná už dnes, a to na ČT 2 ve 20.25 (po Kinoboxu a před Odpočívej v pokoji). Primetime na „jedničce“ se plně věnuje dokumentu, estrádě a kriminálce – to kvalitní a nejspíš i nesrovnatelně dražší je k nalezení na „dvojce“…

Předpokládám, že když ČT koupí třeba Prison Break, tak jej budou dávat na ČT 2 ve čtvrtek po půlnoci a do tištěných programů ho pro jistotu vůbec neuvedou, aby se na to náhodou někdo nedíval.

Jestliže je úterý, musíme být na ČT 2.

Salát s dýňovými semínky a uzeným lososem

Včerejšímu vývaru se dnes dostalo zasloužené satisfakce. Doplněn vodou asi na 1,5 l si prošel varem a snadno zatáhl vnořený žloutek z vajíčka. Z bílku s trochou vody a lžící mouky pak vytvořena placka, po rychlém usmažení nakrájena na úzounké, dlouhé nudličky. Do každého talíře přišel velejemný juliennne z mrkve a zelené cibulky, nakrájený plátek včerejšího krůtího masa, zmíněné „celestýnské“ nudle a polovina ztraceného žloutku, spolu s pár snítkami zelené petrželky pak vše přelito horkým, ještě bublajícím vývarem. Polévka, co postaví na nohy i mrtvého.

salát Druhý chod byl protentokrát studený. Základ byl pouze z ledového salátu a několika koleček zbylých cherry rajčat, posloužit ale mohla i jakákoli jiná salátová zelenina, baby špenát by tady byl přímo skvostný. Na dresing použita šťáva z půlky limety, půl lžičky dijonské hořčice, půl lžičky javorového sirupu (nebo medu) a trochy olivového oleje, vše vyšleháno do hladké béžové emulze. Soli netřeba, bude jinde. Základ byl lehce zaprášen troškou bazalky a posypán hrstkou nasucho opražených dýňových semínek. Druhá půlka limetky byla vymačkána na pár plátků uzeného lososa, ty navrstveny nahoru a doplněny pár kousky světlé parenice. Zastříknuto olivovým olejem a oběd pro dva hotov za pět minut. Kombinace křupavého salátu se sladkokyselným dresingem, opražených semínek, slaného lososa s limetkou je úžasný chuťový zážitek, při němž se zavírají oči!

Pozn.: Neuzenou parenici anebo (polo)oštiepok používám všude tam, kde lze použít mozarellu. Líp se shání, je levnější, déle vydrží a je přitom dostatečně chuťově neutrální (i když ne zcela planá jako mozarella).

Znáte Ala Yankovica?

Aneb kde taky by se mohl Vladimír Hron přiučit, jak se to dělá. Ve Státech je „Weird Al“ Yankovic poměrně známý a jeho heslo na Wikipedii vydá na pár stránek. Je to zvláštní člověk – na jedné straně hraje na akordeon polku s kapelou, která si nezadá s Velkopopovickou kozlovkou, na druhé straně ze sebe sype náramně povedené parodie. A nejenže umí dobře měnit hlasové polohy a přizpůsobovat se imitovanému originálu, je taky slušně pohybově nadaný a dokáže odtančit i part Michaela Jacksona. Spousta jeho parodií se dá najít na webu, další desítky vyšly na CD a VHS/DVD. Z pokladnice YouTube vybírám:

A úplně nejvíc poslední dobou ujíždím na tomhle:

  • White & Nerdy (info) – orig. Ridin' (Chamillionaire). U této písničky jsem si dost dlouho myslel, že to není parodie, jen dost dobrá vlastní tvorba, ale nakonec jsem našel, že ani tohle není výjimka. Nicméně i poté, co jsem našel a poslechl si originál, tu parodii mám pořád výrazně radši; ti drsní černí rappas, co se berou děsně vážně, jsou tak nějak srandovnější než ten Weird Al. Příjemnou zábavu.