Všeobecné – 11. stránka

Manipulační poplatek

Dnes už proslavenou Karlovarskou losovačku, která svého času pobavila nejednoho webera, konečně ÚOHS prohlásil za ‚chybnou‘ a udělil za to radnici půlmilionovou pokutu. Ale ať koukám, jak koukám, ať hledám, jak hledám, všude vidím je to, že soutěž byla shledána netransparentní – ale už nikde nenacházím informaci, že by byla taky shledána neplatnou a potažmo zrušena.

Vždyť onen hlavní „vylosovaný“ se nakonec celou „soutěž“ vyhrál a byl mu přiklepnut kšeft stavby sportovní haly za miliardu. Ta pokuta je jen 0,05 % z částky, o kterou tu běží. Je nějaký problém to zamáznout a jede se dál? Proč si hlasování normálně nezmanipulovat? Buďto se na to nepřijde a není co řešit, nebo jo, tak se státu holt zaplatí manipulační poplateček… Soutěž je jednou uzavřena a nikdo už ji nikdy nezruší? Anebo se to rozumí samo sebou? Nebo jen blbě hledám? Otázky, samé otázky…

Dítě ve státním krmníku

Naší tříleté dceři nedáváme k jídlu zdaleka všechno. Maso má sama ráda jen bílé, a ještě jen málokdy, uzeniny nedostává vůbec, jen občas šunku. A pak nastoupí do školky, a tam si čtu jídelníček (pro tří- až čtyřleté děti!):

1. 10. – smažené rybí filé, br. kaše, kyselá okurka
2. 10. – oběd: čočka nakyselo, párek
3. 10. – svačina: rohlík se salámovou pomazánkou; oběd: gulášová polévka, palačinky
4. 10. – oběd: vařené uzené maso, br. kaše
5. 10. – oběd: hamburská pečeně, knedlík

Děsně jsem držel palce Jamiemu Oliverovi, když se snažil prosadit svůj projekt Feed Me Better na ozdravení nabídky školních jídelen a záchranu čím dál obéznějších britských dětí. Pohříchu s ním pohořel. Nejen na odporu dětí, ale i kuchařek a dokonce i rodičů. Přece jen smažit hranolky a hamburgry a používat zmražené a předsmažené polotovary je o tolik snazší. Ale Británie se nevzdává a pracuje na dalších projektech, problém je přece jen dost vážný. Potěšitelné je, že i u nás to někomu dochází a pracuje se něčem podobném – nebo se o to aspoň snaží. „Čeští žáci dnes jedí až třikrát víc bílkovin – nejčastěji v mase – než děti v mnoha jiných evropských zemích,“ píše iDnes.

A rodiče jsou docela bezbranní, dítě je v tomto případě plně v rukou těch tlustých paní ve školních jídelnách, vymýšlejících ta vykrmovací a nezdravá menu. Štvalo mě to už dřív a teď, kdy se mě tento problém osobně dotýká a kdy jsou do mého dítěte nenuceně ládovány věci, které by doma nikdy nepozřelo, to cítím o to silněji.

Tohle nehodlám nechat jen tak. Nechci se smířit s tím, aby se do tříletých dětí cpaly nezdravé a přesolené uzeniny bezmála denně, aby denně musely mít maso, zeleninu znaly jen jako nepovinnou oblohu a místo té čerstvé dostávaly pikantní sladkokyselé okurčičky a nakládanou hanáckou směs. Před nástupem do školky bylo naše dítě zdravý, spontánní skoro-vegetarián: prostě má ráda zeleninu a ovoce a maso jí moc nechutnalo. Ve školce ale sní skoro všechno – jednak proto, že jde s davem, jednak jednoduše proto, že kdo sní oběd, dostane bonbon…

Nechci to tak nechat. Jídelníček v naší školce i to rozdávání cukrátek se musí změnit. Držte mi palce.

Globální klimatický důkaz davem

Tak v otázce globálního oteplování je jasno. Vědci můžou sbalit fidlátka, další výzkum je zbytečný. To, že globální oteplování je fakt a jeho původcem je člověk, odhlasovalo OSN, takže o tom není sporu.

Provořadým úkolem lidstva a všech států tak odnynějška má být boj proti globálnímu oteplování a změně klimatu, shodují se zástupci předních světových velmocí.

Provořadým úkolem lidstva a všech států má být zajištění obživy pro jejich obyvatele a boj proti chudobě, oponují Čína, Mexiko a další chudé země. Kverulanti…

Sytý hladovému nevěří. Jelikož jsem právě po dobré snídani a na člověkem způsobené globální oteplování moc nevěřím, tak si myslím, že prvořadým úkolem lidstva a všech států by mělo být zajištění dostatku kvalitní kávy a spolehlivého internetového připojení.

Faraoni obsadili Vaterland, Chicago zůstalo ušetřeno

ŠOK! Masakr! Tisíce mrtvých!! Po použití biologické zbraně zůstalo na místě bývalého squatu ve vnitřní zóně Vaterlandu několik tisíc mrtvých těl, včetně několika královen. Nepřežila ani noha. Nadřazená rasa opět ukázala nezvaným vetřelcům svou sílu. Nedáme se!

To je tak. Máme v domě problém s faraony. Opravdu problém. Dům je to velký, třináct pater nahoru a tři dolů, starý, z padesátých let, postavený nekvalitně a vyzděný z dutých cihel. To v součtu dělá bezpočet dutin, škvír a průchodů pro tyhle malé mravenčí potvory jako dělaných. Několikrát do roka obchází dům četa desinsektizérů, ale nikdy nejsou doma všichni sousedi, nedá se dostat všude a těch kolonií tady musí být snad tisíce. Nanejvýš se jim tak vždycky podaří leda odrazit nejprudší nápor a zatlačit mravenečky do zadních pozic. Ale během dvou tří měsíců jsou zpátky, pokaždé snad silnější než předtím.

Pak tady jednou stříkací četa přes půl roku nebyla. A když přišli, šmejdilo po celém bytě naše všetečné batole, které když viděli, odmítli milí verminátoři kvůli miminu cokoli kamkoli nastříkat. Ovšem následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve se nám začali množit faraonci na kuchyňské lince. Jak se někde objevila kapka vody, drobeček čehokoli, za chvilku jich bylo kolem plno a pečlivě uklízeli. Z rychlovarné konvice si udělali sebevražednou plovárnu, v nádržce kávovaru vydrželi plavat přece jen déle. Dali jsme se do stopování po jejich dálnicích. A vystopovali jsme je. V koutku skříňky nad troubou, pěkně v teplíčku, si za své sídlo vybrali krabičku s filtrem na vodu. Kolonie se hemžila krabičkou, prokousali se i do sáčku a usídlili se i uvnitř filtru. To byl náš první masakr kolonie faraonů.

Za pár týdnů se mi začali objevovat kolem počítače. Až příliš často mi nějaký lezl po klávesnici nebo po monitoru. Dalo to trochu práce, ale vystopoval jsem je. Neuvěřitelnější místo bych si asi nevymyslil: na polici nad pracovním stolem leží zasunutá brožovaná publikace formátu A4 (Vítězslav Štefl, Rocková kytara I), založená kdesi v půlce kusem třívrstvé lepenky: z obou stran karton a uprostřed výplň z vlnitého papíru. Nejsou blbí, mravenečkové. Taková třívrstvá lepenka, to jsou na rozměru A4 desítky chodbiček, dost dlouhých a pohodlných na kvalitní líhně. To byl druhý masakr.

Dnes ráno jsme se pustili do sledování mravenčí dálnice na knihovně. Vedla kamsi do regálu mezi DVD. Na obalu muzikálu Chicago jich bylo nejvíc, ale byl to jen mravenčí most, jen tudy traverzovali o patro výš, do sekce českých filmů. Tam mizeli. Vyskládal jsem celou jednu polici dévédéček, ale zdálo se, že tudy prostě jen procházejí někam dál. Stejně mi to nedalo a jeden obal po druhém jsem otevřel a zkontroloval, jestli se tam náhodou neuhnízdili. Ukolébán rutinní prohlídkou jsem poslední (sic!) obal, který mi zůstal k prohlédnutí, otevřel dost ledabyle. Takže se celá kolonie faraonů z Vaterlandu vyřítila přímo na mě. Smetl jsem hemžící se chumel na zem a okamžitě zasáhl biolitem. Biologický útok byl veden souběžně na podlaze i na druhé frontě uvnitř Vaterlandu. Během několika sekund bylo po všem, třetí masakr byl dokonán.

Vaterland byl očištěn, vymyt a nyní schne. Chemie setřena jinou chemií a pokoj vyvětrán, vše je téměř jako předtím. Jen se občas otřesu představou, jak kdesi v základech domu pomalu roste a mohutní obrovská, mnohatunová kolonie malilinkatých mravenečků, dům se začíná chvět a jedna stěna v nejhlubším sklepě pomaličku puká… Nene, žádné emoce. Jakmile příště objevíme nějakou mravenčí pěšinku, nebudeme váhat ani vteřinu a okamžitě se dáme do stopování. S biolitem v ruce a jiskrou odhodlání v oku.

Byl jsem pár hodin porotcem Křišťálové Lupy

Stejně jako v předchozích letech jsem se nechal přesvědčit k účasti v porotě „soutěže“ Křišťálová Lupa. Byl jsem v tom seznamu do dnešního dopoledne – přesně do chvíle, než jsem konečně uviděl nominace jak v jednotlivých kategoriích, tak potenciální Projekty a Anticeny roku. S politováním jsem panu Miklíkovi z Lupy musel odepsat, že s tímhle nechci a nemůžu mít nic společného.

Že je něco špatně, mi razantně došlo už loni, kdy se mezi nomináty na Osobnost roku objevilo moje vlastní jméno. Tedy jméno někoho, o kom jsem pozitivně věděl, že už má nějaký ten pátek zavřený blog a pro český Internet už pár let ani nehnul prstem. Jako recese dobré, ale coby vážně míněná nominace na Osobnost českého Internetu…? A letos to není o nic lepší. Horší, a řádově.

Především je asi principiálně nešťastný už nápad nechat nominovat weby do soutěže pouze čtenáři Lupy. Tedy poměrně málo navštěvovaného a navíc celkem úzce specializovaného webu. Bez jakéhokoli předvýběru, jakou blbost kdo napíše, to platí. Počty hlasů u jednotlivých nominací jsou tajné, ale osobně je tipuji na desítky, někdy snad i jen jednotky hlasů. V zásadě se všechny nominace dají rozdělit na tři typy:

Já nevím. Napíšu to nejznámější, na co si vzpomenu. Tak se rodí ty věčné Osobnosti roku jako Ivo Lukačovič či Ondřej Neff, Anticena pro D. Dočekala (veřejně již téměř neaktivního) nebo třeba Projekt (minulého) roku pro Mapy.cz nebo Aktuálně.cz
Klubíky a recese. Stačí určitě jen několik málo hlasů pro týž web a rázem poskočí v roztříštěných nominacích na čelní místa. Poměrně velké zastoupení evidentně fandovských stránek, širokou veřejnost naprosto nezajímajících, o tom svědčí poměrně zřetelně. Nebo si snad opravdu mám myslet, že fan-webík nějakého televizního seriálu má být českým Zábavním webem roku?
Konkureční boj. Hele, Franto, se vyhlásila tajdleta soutěž a když tam ten náš novej webik naklikáme, tak máme reklamu zadarmo. Fasa, ne? Nechci to rozpitvávat – ale některé nominace jsou prostě pro danou katagorii poměrně dost nepatřičné.

Je to zvláštní akce. Na jedné straně poměrně megalomanská show s mraky sponzorů za přítomnosti všech médií a spojená s konferencí s bombastickým titulem Czech Internet Forum 2007 — a na druhém konci toho špagátku, který k tomu monstrkonci vede, je tahle podivná a organizačně odbytá anketka s prakticky nulovou vypovídací hodnotou. Mně je naprosto jasné, že nejde o nic jiného než o publicitu: přitáhnout co nejvíc známých jmen, zaháčkovat na to média a ukázat se. Zbytek je nepodstatný, účel světí prostředky. Koho bude při šotu v TV zprávách o té „zásadní akci českého Internetu pod záštitou společnosti ##nfo“ zajímat, že půlka z nominovaných v dané kategorii tam vlastně ani tak moc nepatřila, půlku skoro nikdo nezná a zbytek je tam už třetí rok ze setrvačnosti? Koho bude zajímat, že spousta potenciálních Projektů roku zůstala stranou nepovšimnuta a že o Anticenu se pralo pár skupinek anti-něco fanoušků a proti-něčemu bojůvek? O to přece vůbec nejde. Hlavní je být vidět, skásnout sponzory a ukázat se v TV jako ředitelé Internetu. Není to špatný obchodní model, škoda nevyužít každé podobné příležitosti. Já to plně chápu. Ale nechci při tom asistovat.

Demokracie vznikla z domněnky, že lidé, kteří jsou si v něčem rovní, například svobodou, jsou si rovni ve všem. (Aristotelés)

„Mám vosum tisíc, proč má mít nějaký doktůrek víc,“ sděluje nám svou neoddiskutovatelnou pravdu zapšklý důchodce s netajenou záštiplnou slinou v hlase. Ano, tohle jsou lidi, kteří rozhodují o mně a za mě. Vážně si čím dál intenzivněji myslím, že demokracie není ani zdaleka ten nejlepší nápad.

EU vs. Microsoft. Kde je menší zlo?

Nemám rád Microsoft, co bych komu nalhával. Je pro mě symbolem nepružného molochu ubíjejícího kreativitu, schopného dobře prodat svá polovičatá softwarová řešení a ještě schopnějšího zašlapat cokoli lepšího a přínosnějšího. A teď Evropská Unie potvrdila extrémní pokutu Microsoftu – zjednodušeně řečeno za to, že do Windows dává přehrávač Media Player a nezveřejňuje své zdrojové kódy.

Ano, ten pitomý klump Media Player, který stojí leda za starou belu. Verk, který si každý i malinko pokročilý uživatel dřív nebo později nahradí nějakým použitelnějším přehrávačem. Ten křáp, který není v základní instalaci přehrát ani DVD a polovinu audiosouborů. Šidítko, které se ale ani nebrání náhradě za cokoli dalšího. Nemůžu se zbavit dojmu, že EU tady pokutuje nějakou firmu jen za úspěch a nechápu to. OK, je to moloch vlezlý a zasloužil by si přes prsty v tisíci případů. Ale za to, že nechce nikomu dát zadarmo kód, který si sám vyvinul, nebo že si vyrobil nějaký program a dává ho lidem zadarmo? A co Apple: s každým macem dostanete zdarma iTunes, FrontRow a QuickTime – a to je dokonce neodinstalovatelná systémová technologie! Kde je pokuta pro Apple?

Jen tak do něj, monstra nenažraného. Účel světí prostředky – pokuta je sice za blbost, ale aspoň něco, revanš za všechny předchozí hříchy. Třeba se nakonec Microsoft stáhne z Evropy a začneme všude používat OpenSource… (no dobrá, to už bylo příliš bujné). Ale klepnout přes prsty takový mamut jednou za čas potřebuje, když nic jiného, tak aspoň jinde poznají, že to jde a že mamut není nezranitelný a nedotknutelný. Anebo třeba kvůli podobným nařízením časem vyhážou z Windows veškeré příslušenství a začnou je prodávat ořezaná natolik na dřeň, až je nikdo nebude chtít. Už se ozval nějaký komerční výrobce Solitéru a Hledání min, jak mu Microsoft ubližuje? A co když začnu prodávat růžové kurzory do Windows, dá EU Microsoft taky pokutu, že svým bílým, předinstalovaným kurzorem brání mému prosazení na trhu? Mám se opravdu nač těšit?

Mám-li volit mezi zlem Microsoftu a zlem Evropské unie, volím jednoznačně Microsoft. U něj mám aspoň možnost se mu vyhnout, zvolit si alternativu, můžu ho nechtít používat. Narozdíl od EU.

Nešahej nám na klikvu!

Většina lidí, když má chuť na něco sladkého, nejčastěji sáhne po čokoládě. V posledních letech ale přibylo také uživatelů sušenek. Už dávno se vzájemně nijak neomezují: spory, jestli je lepší čokoláda, nebo sušenky, už jsou minulostí a dokonce se najde dost lidí, kteří si klidně dají tu čokoládu, tu sušenku – podle chuti nebo podle toho, co je právě po ruce. A nejsou to také jediné sladkosti, kterými si člověk může uspokojit svůj mlsný jazyk. Třeba taková klikvová marmeláda. Většina lidí ji moc nezná, ale existuje poměrně agilní menšina těch, kteří na ni nedají dopustit. Od rána do večera se ládují svou oblíbenou sladkostí a na jiné – obzvlášť na sušenky, nebo dokonce (fuj!) čokoládu – koukají s krajní nelibostí a skrze prsty.

A nejen to. Až nečekaně velká část klikvistů je také nadobyčej militantní. Hlídky dobrovolníků neustále monitorují média a pečlivě kontrolují jakékoli zmínky o klikvách. Brání uraženou čest své oblíbené pochoutky všemi prostředky, chřestí zbraněmi i preventivně. S odvahou a oddaností evangelizátorů také neustále nadšeně prosazují klikvu všude, kde to jde. Obviňují cukrárny, že nabízejí samou čokoládu, reklamy, že propagují příliš sušenek – a klikvy je pořád všude málo. A proč nevyrábět klikvovou čokoládu? Klikvové sušenky? Republice více klikvy!

Konečně proč ne. Já tedy osobně klikvovou marmeládu moc nemusím, na mě je moc kyselá a prodávají ji v příliš úzkých skleničkách, kam se nevejde moje oblíbená lžička. Ale pár jich ve spíži mám, příležitostně si trošku dám, stejně jako kousek čokolády nebo nějakou sušenku (ale nejraději mám stejně sušené banány). Uznávám, že moje pohnutky jsou určitě velmi subjektivní a pro mnohé třeba i zvláštní – určitě bych si klikvu mohl snadno přisladit a vzít si menší lžičku – a většina ostatních má jiné důvody, proč tu klikvu nechtějí. Zajímalo mě to. Čím to, že klikva, natolik zdravá, levná a chutná pochutina je tak málo oblíbená? Lidi, proč ji nemáte rádi?, zeptal jsem se. Nevíte, že vůbec existuje? Nechutná vám? Nelíbí se balení? Jste závislí na čokoládě? Kde je příčina?

Odpovědi na sebe nedaly dlouho čekat. „Co se nám sereš do klikvy! Vždyť je skvělá!“, koukám překvapeně na první reakci. A další následují obratem: „Klikvu všichni milujeme, já bych se jí mohl užrat a ty seš kretén!“ nebo „Ty jsi přece magor, jako by sis nemohl prostě vzít menší lžičku jako my“ nebo „Normální člověk si přece klikvovou marmeládu nejdřív přendá do misky podle vlastního vkusu, aby se mu dobře jedla!“ nebo „Bacha na autora, žere sušený banány, to snižuje IQ o 38 bodů!“… Anebo třeba i takhle:

From: borec.anonym@vykal.biz

kamarade,asi si to s tou klikvou pekne presral,nechtel bych bejt na tvym miste..
http://#######.com/zobrazit.php?id=kdo_lze_o_klikve
http://#######.cz/item/proc-uzivatele-nezerou-klikvovou-marmeladu
http://#######.net/blog/chutna-mi-klikva.html

aspon budes priste vedet ze se namas poustet na tenkej led,to se nevyplaci,clovek si jenom nadela nepratele

fuck!

Nic naplat, klikva je prostě supr. Takže ji, parchanti, koukejte pěkně žrát jako my, nebo vám rozbijem hubu!

Tak ještě jednou, polopatičtěji. Proč nepoužíváte Operu?

Minulý spot se opravdu nevyvedl. Ale můžu si za to sám – když ani jeden čtenář komentující článek nepochopí, o čem je řeč, a všichni vehementně sdělují něco úplně jiného, než na co se autor ptá, je to jednoznačně chyba autora. Asi jsem byl málo polopatický.

Takže ještě jednou a precizněji: vy, kteří nepoužíváte Operu, proč ji nepoužíváte? Zajímá mě to, chtěl jsem si zmapovat příčinu jejího neúspěchu (upřímně: mně její malé zastoupení trochu vadí, mám raději pestrost). Je to určitě výborný prohlížeč – ale lidi ho prostě nepoužívají. A mě zajímá: proč. Proč ho nepoužívám já a co se mi na Opeře nejvíc nelíbí, jsem už řekl. Ale zajímají mě ty ostatní důvody. Kde udělali soudruzi z Norska chybu.

A prosím, vážení. Vaše důvody, proč Operu používáte, mě nezajímají. Nechci vědět, co se vám na ní líbí. Stejně jako vaše vysvětlivky toho, co jsem kde pochopil/udělal špatně já, vaše rozbory mé inteligence a další argumenty dokazující, jak je Opera skvělá a Staníček blbej. To si laskavě nechte od cesty a držte se tématu. Zajímá mě pouze, co se komu na Opeře nelíbí a proč se rozhodl ji nepoužívat. Komentáře mimo téma budu nemilosrdně mazat.

A proč vy nepoužíváte Operu?

Vojtěch Bednář se na Lupě ptá, čím to, že prohlížeč Opera je stále lepší a vymakenější a vymazlenější, umí všechno, co neumí, doučí se, udělá vše za vás, opraví chyby, uvaří kafe, vypere, žehlit bude umět už v příští betaverzi, erotické funkce se připravují… – a pořád ho nikdo nechce. Vždycky když vidím, jak se u toho pak všichni ti nadšenci dohadují, který browser má víc čeho a který má jednodušší nastavení, přijde mi to spíš ku srandě. Až mládenci pochopí, že typický uživatel nikdy nic nenastavuje a naprostá většina lidí používá programy tak, jak je dostanou po instalaci, bude jim líp.

Nevím, proč konkrétně kdo Operu nepoužívá, ale já osobně v tom mám jasno. Když si mám vybrat mezi přeplácanou Operou, plnou funkcí, na kterou půl hodiny zírám a snažím se zorientovat, co ty desítky čudlíků, páček a udělátek znamenají a dělají – a mezi jiným browserem, který prostě používám, aniž bych nad tím musel dumat, mám výběr dost jasný.

Uživatelský prožitek z téže stránky v Opeře, Safari a Firefoxu (vše verze pro Mac OS X).

Že to pochopili v Applu, je skoro samozřejmé. Zjednodušování až na dřeň a maximálně pochopitelná použitelnost je to, čím jsou proslulí. Zjistili, že browser si vystačí s pěti tlačítky, tak prostě udělali browser s pěti tlačítky a já neznám použitelnější. V Mozille to pochopili taky a někdejší facelift někdejšího přeplácaného bumbrlíka na podobně napohled skromný a jednoduchý nástroj Firefoxu taky nesmírně prospěl. A až jednou pochopí i pánové z Opery, že síla je v jednoduchosti, sebevýkonnější motor že má být skrytý pod kapotou a že množstvím tlačítek, záložek a hejblátek nikoho neohromí, třeba se taky prosadí. Ostatně obliba a skvělá použitelnost ořezaných mini verzí Opery o lecčems svědčí.

Když si představím, že bych rodičům místo jednoduchého Firefoxu nainstaloval Operu a pak jim musel rok vysvětlovat, co co znamená a jak se s tím narába a kolik by toho z webů na svém 800×600 viděli, tak to bych jim tam zase vrátil IE a raději jim co chvíli odvirovával počítač. Dokážu si dost dobře představit, co všechno se kdejakému geekovi a nerdovi na Opeře tak strašně líbí. Blbé je, že oni nedokážou pochopit, co všechno se tak strašně na ní nelíbí nám, obyčejným bfu.

Pozn.: Jak jste jistě postřehli, tento příspěvek není určen uživatelům Opery. Běžte pryč. Oba.

Pozn. 2: Myslel jsem si, že se třeba mí milí čtenáři změnili. Ale kdepak. Z dvaceti komentářů nebyl ani jeden k věci, ani jeden přínosný. Takové komentáře nemají smysl. Mrzí mě to, říkal jsem si, že se třeba dozvím něco zajímavého, podnětného a užitečného, a ne jen to, jaký jsem vlastně blbec, že někdo vůbec nechápe, proč to sem píšu a podobné neinteligentní skřeky. Takže zase nic.