Od plotny – 2. stránka

Zeleninová pomazánka à la hummus

Co se zbylou uvařenou kořenovou zeleninou a nechcete ji použít v polívce? Především je tu již ověřené skvělé bublání a pískání, ale zužitkovat se dá i ve studené kuchyni. Narazil jsem v mrazáku na krabičku s právě takovou vařenou zeleninou, kterou mi kdysi bylo líto vyhazovat, a napadlo mě zkusit pomazánku, takovou variaci na hummus.

Velkou cibuli jsem nakrájel nadrobno a osmažil pomaličku do zlatova na olivovém oleji. Když začala zlátnout, přidal jsem k ní trošku římského kmínu (cumin), ani ne půl lžičky. Krásně to zavonělo. Do mísy jsem dal plechovku cizrny a částečně rozmrzlou vařenou zeleninu (mrkev, petržel, celer). Obojího bylo tak asi stejně, možná zeleniny o trochu víc. Přidal jsem osmaženou cibulku s římským kmínem, asi lžičku koriandrových lístků (zelená petrželka by byla taky dobrá) a rozmixoval tyčovým mixérem do hladka. Dlouho, naplno, pořádně. Pak jsem to osolil, přilil olivový olej a pořádně promíchal.

Dobré k tomu je hodně křupavé pečivo – opečené toasty, knäckebrot, suchary, kukuřičné plátky apod. A namazat hodně tlustou vrstvou, případně nabírat sousta rovnou z mísy.

Francouzské brambory

Napadlo nás, že už jsme vážně dlouho neměli francouzské brambory. Tož co je snazší, než si je hned druhý den udělat k obědu.

Základem je asi kilo brambor vařených ve slupce (varný typ A), vystydlé, oloupané, nakrájené/protlačené na kostičky – stejně jako na bramborový salát. Přidal jsem kelímek cottage. To je takový ten sýr ve formě malinkých kuliček, které se krásně rovnoměrně rozmíchají ve směsi. Osolit, opepřit, přidat lžičku majoránky, promíchat, odložit. Dvě větší cibule nakrájet na kostičky, osmažit na oleji. Když byla cibulka sklovatá, přidal jsem na nudličky nakrájený jemný salám (lyonský, junior, nějaký nářez nebo točený) nebo lze použít šunku či libové uzené, jak kdo rád. Až začla cibulka zlátnout, přidal jsem podle oka a chuti mražený hrášek a kukuřici. Nechal chvilku prohřát a vše přimíchal do brambor.

Mimochodem, v této fázi je to výborný bramborový salát a dá se tu skončit. Pokud nemáte rádi takový ten český hutný a kyselý bramborový salát s majonézou, dejte si trochu téhle směsi stranou, případně můžete ještě přidat i nějaké to natvrdo vařené, nakrájené vejce. Nechte vychladit (a nejlépe aspoň den v chladu odležet) a pak ochutnejte. Přinejmenším je to příjemná změna.

Zpět z odbočky. Měl jsem mísu dobře promíchané směsi brambor, cottage, cibulky, uzeniny a zeleniny. Do misky jsem rozklepl dvě vajíčka, přilil trochu mlíka, dobře rozšlehal, nalil do směsi a dobře promíchal. Nalil do vymazaného pekáče a zapekl na 200 °C asi 30 minut. K tomu kyselé miniokurčičky a naložené kukuřičné klásky, moc dobré to bylo.

Rybí kuličky ve smetanové omáčce

Tentokrát asi nejvíc řekne pár obrázků. Ale seznam surovin ani popis nevynechám, následují níže.

Na kuličky:

cca 200 g ryby – jakékoli dle chuti, ovšem bez kostí. Kvalitního filé přitom není důvod se bát, nesmí to ovšem být tresčí odpad s kostmi za pár korun. Tohle bez kostí od Nowaka je vážně dobré, kupuju ho často a rád.
limetková, případně citronová šťáva
1 vejce
strouhanka
lžíce nasekané pažitky
lžička nasekaného kopru
rybí omáčka a/nebo sůl
pepř
hladká mouka
olej na smažení

Na omáčku:

olivový olej
1 cibule
větší stroužek česneku
půl lžičky kopru
100 g dobře rozpustného sýra – já dávám přednost nivě, gorgonzole a podobným zrajícím sýrům, ale stejně dobře poslouží třeba i čerstvý sýr, cottage atd.
200 ml 10% smetany

Rybí maso rozemlít nahrubo s pažitkou a koprem, rozklepnout vajíčko, přidat asi lžíci limetkové (není-li, tak citronové) šťávy, rybí omáčku, případně přisolit, ochutit čerstvě mletým pepřem a zahustit na tužší těsto strouhankou. Ze směsi tvarovat menší kuličky, ty obalit v hladké mouce a osmažit na pánvi. Pak dát kuličky stranou a na stejné pánvi osmažit nadrobno nasekanou cibulku a česnek, přidat ještě trochu kopru, zalít smetanou a rozdrobit do ní sýr. A pak to na mírném ohni nechat pomalu hezky spojit. Do hotové omáčky pak vrátit smažené kuličky, trochu je nechat prohřát a hned podávat se špagetami, aby omáčka nestihla příliš zhoustnout.

Uvařené špagety (al dente!) je nejlépe přihodit rovnou do pánve, párkrát prohodit a v případě potřeby přilít trochu vody, ve které se špagety vařily (už si pomalu zvykám si před slitím těstovin hrnek té vody nechat stranou), aby omáčka zůstala pěkně krémově hladká a vláčná. Horké těstoviny jsou schopné omáčku dost rychle „vypít“, takže až nepříjemně snadno lze získat suchý, těžko poživatelný slepenec. (V takovém případě existuje pořád ještě záchrana: hodit vše zpět na pánev, přilít trochu smetany a krátce prohřát. Ale to si nechte jen pro sebe, pokud je vám OPRAVDU líto ty zkažené těstoviny vyhodit. Hostům bych to neudělal, to bych radši začal vařit znova.)

Usmažil jsem těch kuliček oproti zde sepsanému seznamu surovin dvojnásobné množství, ale použil jsem jich dnes jen půlku. Druhá půlka čeká v lednici na zítřek, pro změnu na hutnější a výraznější červenou omáčku a penne.

Pruhovaný hřbet

Jako obvykle jsem přemýšlel, co vařit. Bylo mi jasné jen jedno: ta vepřová kotleta čeká mrazáku už přes měsíc, nedá se nic dělat, je na řadě. Jenže co s takovou vepřovou pečení provést? Maso je to v zásadě suché, knedlíky skoro nejíme a na nějaké zelí podobné české delikatesy chuť nemáme. Dva „steaky“ jsme si dali včera jako minutku, ale celou kotletu takhle zkonzumovat nemůžem. Je třeba najít, nebo vymyslet nějaký recept. A protože hledat se mi nechtělo, došlo na vymýšlení. Takže po dlouhé době opět něco z vlastní tvorby.

asi kilo vepřové kotlety (pečeně) bez kosti

Ale v zásadě by to mohlo být i jakékoli jiné maso. Kotletu jsem nakrájel na plátky, trochu naklepal, osolil, opepřil (no dobrá, kvůli dětem jsem namísto pepře použil saturejku) a naskládal do vymazaného „srnčího hřbetu“. První kotletku pěkně ke kraji, hranu zarovnanou s vrškem formy, přečnívající spodek roztažený po dně. Další stejně o kus vedle, takže mezi nimi vznikly asi centimetrové kapsy. Deset se mi jich do té formy vešlo, mezi nimi místo na další – kdybych je dal těsně k sobě, vešlo by se jich tam myslím akorát dvacet.

Pak jsem si připravil jakési čatní, které přijde do těch kapes.

4 středně velké cibule
4 stroužky česneku
pořádná hrst rozinek
cca stejné množství sušených rajčat
hrst čerstvé bazalky
asi hrnek passaty (neochuceného rajčatového protlaku)
med
olivový olej

Cibulku jsem nasekal nadrobno a osmažil pomalu na oleji. Nesmí se udělat úplně dohněda, protože se bude ještě dlouho péct – když lehce zezlátla, byl čas přihodit nasekaný česnek, bazalku, předem namočené rozinky se sušenými rajčaty a zalít passatou. Na konec jsem přidal asi lžíci medu, osolil a nechal asi minutku povařit, aby se chutě pořádně spojily.

Mezi kotletami bylo 9 mezer, rozdělil jsem si tedy tu majdu na třetiny, abych dal do každé „kapsy“ přibližně stejné množství. Vyšlo to akorát, forma byla přesně zaplněna. Trochu jsem to umáčkl, srovnal a pak už jen zakryl alobalem (propíchat vidličkou!) a pekl zvolna asi 2 hodiny (160 °C). Vonělo to ukrutně dobře po celém domě. (Ke konci to bylo trochu horší, protože část tekutiny přetekla z formy a spálila se na plechu, který jsem pod ni prozřetelně dal. Naštěstí na chuť ani vůni toho uvnitř to žádný vliv nemělo.)

Teď by se to mohlo rovnou podávat, ale servírovat by to bylo třeba nejspíš lžící – horké se to hodně rozpadá a na nějaké krájení nemůže být ani pomyšlení. Já jsem to ale dělal večer, takže jsem to po upečení nechal vychladnout a přes noc odpočinout v lednici (dobré by to bylo zatížit, jako když se dělá tlačenka nebo paštika). Dnes to šlo krásně vyklopit z formy a jakž takž krájet. Krájet se musí šikmo, pod úhlem 45°, aby vznikly pěkně pruhované kousky: maso-čatní-maso-čatní-maso. Kopeček bramborové kaše je přesně to pravé, co to ještě potřebuje.

Byl to první pokus a ještě nebyly správně vyladěné ingredience a postup, aby náplň byla trochu kompaktnější. Kombinace cibule, cukrů a šťávy z masa sice zajistila správně rosolovitou konzistenci, jak jsem předpokládal, ale přece jen se to ještě dost rozpadá a nedrží to tak pohromadě, jak jsem si představoval. Chtělo by to tu „maltu“ udělat pevnější. Příště budu pro změnu experimentovat s kuřecími řízky a v náplni se špenátem a sýry, možná i bešamel tam zkusím zapojit. Možností jsou spousty. Pruhovaným hřbetům zdar!

Plněné papriky – úplně jinak

K tomuhle mě inspiroval jeden mexický recept v televizi. Ale jen vzdálenou inspirací, výsledek s ním má jen málo společného. Ten je spíš, řekněme, středomořský.

6 kapií, těch macatých, tlustostěnných sladkých a šťavnatých paprik
2 kuřecí řízky (prsa nebo stehenní)
2–3 celé jarní cibulky
6 zralých rajčat
6 stroužků česneku
100–150 g mozzarelly nebo podobného nevýrazného sýra (třeba polooštiepok)
100–150 g gorgonzoly nebo nějakého „modrého“ sýra
olivový olej
hrst čerstvé bazalky – není-li, pak aspoň sušená, asi tak 1 pol. lžíce
špetka oregana
sůl

Nejprve je třeba upéct a oloupat papriky. Nejlépe den předem, aby se vše mohlo do druhého dne pěkně namarinovat a rozležet. Papriky jsem dal na pekáč do trouby rozpálené na plné pecky na cca 20 minut. Poznávací znamení je, že se na nich začínají dělat tmavé spálené fleky. Pak se musí vytáhnout z trouby a ihned přemístit do igelitového sáčku, kde se nechají pořádně zapařit. Když vychladnou natolik, abych se neopařil, je čas je vytáhnout, vykuchat a oloupat. Jde to dobře, když jsou dobře upečené, zapařené a nezapomněl jsem je tam tak dlouho, že by stihly úplně vychladnout a zase se zatáhnout.

Důležitá poznámka: papriky jsou pěkně šťavnaté a pustí hodně vody. V žádném případě nevylévat, nebryndat, loupat nad miskou, šťávu použít!

Ve druhém kroku jsem nachystal náplň. Kuřecí maso jsem nakrájel na drobné kostičky, přidal na jemné plátky nakrájený česnek, trochu osolil, přidal asi půl lžičky oregana a dobře rozmíchal. Než se nachystá zbytek, maso pěkně natáhne ty vůně. Pak jsem k tomu nakrájel zbytek surovin, vše spíš nadrobno: jarní cibulky i s natí, rajčata, bazalku, tvrdý sýr – a gorgonzolu jsem tam rozdrobil. Přidal jsem všechnu šťávu z paprik (mezitím ještě stihly upustit další várku) a vše dobře rozmíchal.

A pak jsem to rozdělill na šest dílů, napěchoval to do těch oloupaných paprik a dal do pekáče pokud možno tím nacpaným nahoru, aby při pečení co nejméně vyteklo ven. Trochu jsem to podlil, zastříknul shora olivovým olejem a dal péct asi na 40 minut (!) na 200 °C. Maso se musí uvnitř propéct a sýr na povrchu začít hnědnout.

Vařené (neloupané) rané brambory k tomu byly ideální. Ale žádné máslo! Papriky pustí při pečení spoustu šťávy a to, v čem se po vyndání z trouby po kotníky brodí, je učiněný poklad a snad to nejlepší na celém jídle. Kdyby se tak tahle šťáva dala vyrobit nějak jednodušeji…

Desetiminutové vaření: Těstoviny se smetanovou omáčkou

Přemýšlel jsem, co vlastně vařím nejčastěji. Jedním z hlavních favoritů jsou rozhodně těstoviny s nějakou rychlou, obvykle smetanovou omáčkou. Ty hutnější, rajčatové, obvykle potřebují víc času – tyhle fofromáčky ale nejenže ho nevyžadují, ony se delší přípravě vyloženě vzpouzejí. Takže ačkoli sem tam udělám i nějakou tu bolognese, co se pomaluje převaluje pod poklicí třeba tři hodiny, nebo se vzepnu k výkonu a šudlám se s nějakými masovými kuličkami, ve většině případů není čas na hrdinství a volím rychlou cestu.

Krásné na tom je, že začínám s hozením těstovin do vroucí vody a po těch 8–10 minutách, co jim to trvá do al dente, je hotovo. A ještě lepší je variabilita: postup je v zásadě stejný, výsledek klidně pokaždé jiný. Záleží jen na tom, co si zrovna vyberu a co mi padne pod nos. Z následujícího seznamu si lze vybrat prakticky cokoli – to, co by tam opravdu mělo zůstat, je zvýrazněno tučně:

olivový olej na rozehřátou pánev
rozpustit dvě tři ančovičky pro příjemně slanou chuť (nebo místo nich později použít rybí omáčku)
cibule, najemno nasekaná, osmažit dozlatova nebo jen do sklovata, podle chuti
na tenké nudličky nakrájená šunka, pancetta, salámové chorizo, parmská šunka nebo jamón serrano, nebo prostě nějaký salám, případně rybičky (třeba sardinky nebo tuňák) z plechovky; přidat tak v polovině k cibulce a dosmažit s ní
přihodit nějakou sezonní lahůdku: hrst rukoly nebo špenátových listů, pokrájené pečené kaštany, přepůlená cherry rajčátka, najemno nakrájenou žlutou kapii, čerstvou bazalku, hrst zeleného hrášku, sušená rajčata, čerstvé žampiony, hříbky nebo lišky – co dům a příroda právě dá a nač je zrovna chuť
najemno nasekaná chilli paprička dodá pikantnější chuť
pokrájený česnek; přidat až ke konci smažení, aby nezhořkl
nakrájený či nalámaný sýr, nejlépe měkký, zrající, co se dobře rozpouští: gorgonzola či nějaký modrý sýr, camembert nebo brie, nějaký kozí, mozzarella či cottage pro jemnější výsledek; nechat částečně rozpustit (aby se nesmažil!)
podlít bílým vínem a nechat ho zase vyvařit
zalít 10% smetanou (příp. jenom vodou z těstovin) a nechat vše spojit
přidat trochu sušené bazalky, nebyla-li čerstvá
dochutit pepřem, případně i dosolit
slít těstoviny a přihodit je do pánve; párkrát prohodit a naservírovat do široké misky, případně na talíř
podle chuti postrouhat tvrdým sýrem, nejlépe parmazánem (ale náš Gran Moravia je taky dobrá volba)

Rozhodně není nutné (a snad ani vhodné) použít všechno. Minulý týden jsme měli 1 + 3 + 5 (cherry rajčátka a bazalka) + 7 + 8 (niva) + 10, zatímco dneska 1 + 3 + 4 (zbytek šunky a tři kolečka choriza) + 6 (sušená chili paprička) + 7 + 8 (jakýsi obyčejný blue cheese) + 9 + 10 + 11

Ono je to vlastně jedno. Hlavní je to, že mezi začátkem vaření a hotovým obědem neuplyne víc, než je těch nejvýše deset minut, co potřebují k uvaření těstoviny. A to se mi líbí.

Mac’n’cheese a lizebab

Makarony se sýrem, neboli jak řekne většina Američanů mac'n'cheese, jsou za oceánem jedno z nejpopulárnějších jídel. Každá rodina je dělá jinak, nicméně to hlavní mají všechny recepty společné: těstoviny (a vůbec ne nutně makarony), hromada smetany, tučného sýra a povinnost před konzumací předložit zdravotní osvědčení a cholesterolový test. Ano, tohle je jedno z těch jídel, které z obyvatel USA dělá obživlé panáčky Michelin…

Jíst pravidelně se to nedá, nicméně jednou za čas stojí za to si dát i takové jídlo. Já jsem je za poslední rok dělal dvakrát – poprvé to bylo úplně poprvé a našel jsem recept obsahující loupaná rajčata, takže výsledek byl mírně nakyslý a sladce růžový (ale výborný!), tentokrát jsem to ale chtěl zkusil zase jinak. Takže jsem přemýšlel, jak to jednak oživit, jednak jak přece jen omezit infarktozitu toho jinak výborného jídla. A napadlo mě spojit dva recepty, jejichž výsledky si jsou trochu podobné: mac'n'cheese a lizebab. Pokud vám to druhé slovo nic neříká, vězte, že jde o zapečené cukety na balkánský způsob. Ještě se k němu vrátím.

2 středně velké cukety
2 stroužky česneku
400 g suchých těstovin – já jsem použil rýžové makarony, ale můžou to být prakticky jakékoli chcete
300–500 g strouhaného sýra, rozhodně se sem nehodí klasický český eidam – ideální je čedar, nebo ementál či jiný sýr ementálského typu; já jsem v Tesku potkal strouhaný čedar napůl s mozzarellou, dobrá kombinace
300 g výraznějšího (plísňového) sýra – já jsem použil brie, ale klidně bych dal třeba gorgonzolu, případně lze vynechat a přidat přiměřeně strouhaných sýrů
lžíce hořčice (nejlépe dijonská)
500 ml smetany na vaření (10%)
mléko, sůl, pepř podle potřeby

Cukety jsem oloupal, vydlabal a nakrouhal na hromadu velmi tenkých plátků. Ty jsem dal mísy, posolil, přidal rozmačkaný česnek a dobře promíchal. A nechal vyplakat – už po několika minutách začne osolená cuketa pouštět vodu, kterou je vhodné průběžně vymačkávat a vylévat. Přibližně za půl hodiny je z hory původně křehkých plátků cukety výrazně menší hromádka poměrně pevných, gumových kousků, které jsou ideální surovinou pro zapékání a smažení. Především nesají tak žíznivě tuk jako cukety „nevybrečené“. V tuto chvíli bych mohl v zapékací misce rozpustit trochu másla, cukety smíchat s třemi vejci a čtvrt kilem strouhaného sýra (alternativně přidat pár lžic krupice) a nechat v 2–3cm vrstvě zapéct dočervena. To by byl lizebab. V sezoně ho děláme docela často, je to moje nejoblíbenější jídlo z cuket vůbec.

Ale já jsem cukety smíchal s většinou strouhaného sýra (asi čtvrtinu jsem nechal stranou) a se syrovými (tj. tvrdými, nevařenými!) těstovinami a dal vše do větší, máslem vymazané zapékací mísy. Přidal jsem nahrubo pokrájené kusy brie. Vedle jsem rozšlehal hořčici ve smetaně, malinko osolil (opatrně, sýry i cuketa už jsou slané), trochu opepřil a zalil tím směs v míse. Trochu jsem to promíchal a přimáčkl – a dolil ještě mléko, aby vše bylo dostatečně ponořené. Zakryl jsem alobalem a nechal péct 25 minut na 190°C. Pak jsem sundal alobal, směs promíchal, aby se sušší kousky těstoviny dostaly dolů a měly možnost změknout, zasypal zbytkem strouhaného sýra a dopekl ještě asi 15 minut, než sýr na povrchu zezlátl.

Po vyndání z trouby je důležité chvíli, aspoň cca 10 minut, nechat upečený obsah odpočinout a „sednout“ (stejně to dělám třeba i s lasagněmi nebo musakou). Přebytečná tekutina se vstřebá a obsah se lépe propojí. Pak se může krájet a nabírat na talíře.

Protože je to opravdu syté, vystačilo nám to dokonce na dva dny (a druhý to snad bylo ještě lepší).

Pozn.: Popravdě řečeno, kromě cukety jsem tam dával ještě brokolici, ale ta mi tam už trochu vadila. Příště raději bez ní – cuketa byla ovšem s makarony naprosto skvělá.

Sladko-ostré řízky

Byl to okamžitý nápad, ale stál za to. Měl jsem chuť na něco pikantního, měl jsem chuť i na řízek, který už jsem docela dlouho neměl. Řešení se nabízelo samo.

Plátky vepřového masa jsem dobře naklepal (stejně dobře půjde použít i kuřecí či krůtí). Posolil a lehce posypal sušeným česnekem (šlo mi jen o lehký česnekový nádech; pro intenzivnější zážitek bych dal přednost čerstvému, rozmačkanému česneku) a nechal chvilku uležet. Mezitím jsem si připravil netypický trojobal:

mouka
rozšlehané vajíčko s troškou ostrého kečupu
kukuřičné lupínky (cornflakes), rozdrcené paličkou na maso na hrubou drť, smíchané se lžící mouky a lžičkou chilli

Těch lupínků je potřeba překvapivě hodně, na maso se jich hodně přilepí. Musel jsem v polovině přidělávat druhou várku. Původně jsem se trochu bál, že jsme zrovna měli doma cornflaky jen celkem hodně sladké, ale ono to sladké nakonec hrálo ve prospěch výsledku. Takže nebát se! Pokud není zrovna chuť na ostré, nebo se řízky dělají pro děti, tak pochopitelně chilli hodně omezit či úplně vynechat a kečup použít nepálivý.

Naklepané řízky jsem obalil obvyklým způsobem: v mouce, ve vajíčku a nakonec důkladně v rozrcených lupíncích. Je potřeba je důkladně přimáčknout, několikrát ze všech stran. Ihned jsem je vložil do oleje na rozpálenou pánev, ovšem obratem jsem stáhnul plamen na minimum a nechal řízky smažit velmi zvolna dozlatova. Skvělou přílohou byly nahrubo šťouchané brambory s máslem a hromadou bylinek.

Pozn.: Pro podávání na slavnostní tabuli to není radno dělat, ale labužník samotář se nebude žinýrovat máslo v bramborách nahradit olejem po smažení plným hromady křupavých kousků toho skvělého trojobalu (pochopitelně pokud se mu to nepovedlo přepálit – ale jelikož se smažilo lehce a zvolna, nic spáleného by tam být nemělo).

Rýžoviště

Kdybych jen býval tušil, kolik lidí připravím o klidný spánek tím, že jsem jim nedovolil svěřit se mi se svým ověřeným receptem na přípravu rýže… To nemůžu nechat jen tak, takže prosím: vzhůru na to!

Jak připravujete rýži vy?

Máte nějaký osvědčený postup, na který nedáte dopustit? Nějaké zajímavé a neobvyklé recepty? Ochucené rýže? Míchané rýže? Co s divokou rýží? Jasmínová, nebo basmati? Rýže s červenou čočkou mě zajímá! A co rizoto? Ven s tím, svěřte se!

Mudrlanti

Je to takový blogerský evergreen. Založíte si svůj vlastní blog a pak si na něj píšete, co vás zrovna napadne. Ale protože vám na něm záleží, neplácáte pâté přes deváté, ale dobře si témata vybíráte. Ale ať napíšete cokoli jakkoli, dřív nebo později se objeví mudrlant, který ví daleko lépe než vy, co na svém blogu máte psát, jak to máte psát a kdy to máte psát. Nejčastěji je ten mudrlant anonymní a jeho mateřštinou je l33t. Osobně si jej představuju jako uhrovitého teenagera.

Řekněme třeba, že s několika známými už se nějaký ten pátek průběžně bavíte o Problematice Vaření Rýže. K tomu ještě jinde narazíte na intenzivní diskusi a zjistíte, že poměrně hodně lidí to zajímá. Napíšete tedy do své rubriky věnované výhradně vaření příspěvek o vaření rýže. Někoho to zajímá, někoho ne, tak to logicky nečte. Ostatně těm, co vaření psaní o něm vysloveně nesnášejí, jsem kdysi vyšel vstříc a na stránce mám k dispozici kategorie i RSS, kde jsou příspěvky o vaření vynechány. Nicméně to ničemu nebrání: logicky následuje příchod mudrlanta.

t0m4s3: Skoda takychto clankov (o vareni mozneho aj nemozneho), varenie moc nemusim a ryzu uz vobec nie.

Většinou to jen bez dalšího mažu – někdy je ale Den D, všechno se to sejde a další blbeček do sbírky člověka už jen dorazí. Takže se čas od času neudržíte a ještě dotyčnému odpovíte.

Vážený pane,

tak co na můj blog vůbec lezete, když se vám to nelíbí? Přijít, odplivnout si a odejít, to je normální křupanství, nic jiného. Když se mi něco nelíbí, tak si toho nevšímám a jdu jinam, ne?

Petr Staníček

Většinou to stačí, ale někdy mudrlant i reaguje.

t0m4s3: Myslel som to tak, ze je skoda, ze uz nevychadzaju clanky ako predtym. Je to same varenie… Dakujem ze ste si tiez ulavil

To pak většinou odpovím taky.

Kdybych speciálně kvůli takovým remcalům, co vědí lépe než já sám, o čem mám psát, nedělal ty extra odkazy a RSS na všechny články s vynechaným vařením… Hledejte v menu a v patičce. PetrS

No jo, já vůl. Proč v takové situaci vždycky tak snadno zapomenu, že nejednám s člověkem, ale s blbem?

t0m4s3: Ak neznesiete nazor ineho cloveka, nepiste. Nemoze sa kazdemu pacit vsetko, ale kazdy sa snad moze vyjadrit. Asi som vam slapol na ego alebo co…

Stále musíme mít na paměti, že svým čtenářům hodně dlužíme!